Stránky

IwS 5 - Kapitola III: Boží oči jsou ostražité 5/8

Jejich náboženství bylo pro začátek neobvyklé. Navzdory tomu, že existuje už tisíc let, zůstalo většinou uzavřeno v jejich vlastní zemi. I když uvážíme, že magie tohoto světa činí téměř nemožným určit skutečný „božský zázrak“, skutečnost, že se jejich náboženství sotva rozšířilo, byla dost podezřelá. Kdybych použil léčivou magii ve svém vlastním světě, mohlo by přes noc vzniknout nové náboženství. Najdou se samozřejmě i tací, kteří mě nazvou podvodníkem, ale faktem zůstane, že jsem vyléčil zranění člověka, což alespoň toho člověka dovedlo k tomu, aby ve mě věřil. Nicméně v tomto světě by se vám dostalo jen několika poděkování, rozhodně by to nebylo bráno jako božský zázrak. To byla podstata magie. Tak to tady prostě bylo.

Říkali tomu náboženství, ale žít v této zemi, byli byste přirozeně obklopeni a převyšováni oddanými, všude kam byste se podívali, takže byste neměli jinou možnost než následovat jejich příkladu. Nešlo o to, jestli opravdu věříte v boha, nebo ne, v tomto případě to spíš vypadalo jako forma ovládání mysli.

Důležité je poznamenat, že ani jedna země neuzavřela s Ramisshem spojenectví. Tato země – nebo spíše půda, na které tato země spočívala – mohla něco skrývat.

Vezmeme-li Belfast jako srovnání, lidé tam vkládali více víry do víl než do bohů. Lidé, kteří potkali víly, se tu a tam našli, ale nikdo by netvrdil, že potkal boha. Podle boha, kterého jsem znal, byly víly něco jako služebníci bohů nebo tak něco.

V každém případě bylo zbytečné srovnávat toto náboženství s některým z těch z mého starého světa. Sakra, pořád jsem si nemohl být jistý, jestli je tahle planeta kulatá jako Země.

Ve srovnání s náboženstvími, která jsem znal, mi tohle připadalo očividně jiné a hrozně pokřivené. Nezdálo se, že by to mělo vést lidi ke spáse, nebo dokonce nabídnout alespoň trochu klidu. Dostal jsem od nich jen to, že nenáviděli každého, kdo s nimi nesouhlasil.

Sám příchod do země tento dojem jen upevnil. V této zemi bylo zjevně více, než se zdálo.

„...A proto jsem se nechal schválně chytit.”

„Já... rozumím.“ Vysvětlil jsem svůj plán Kohaku, když jsme spolu seděli v podzemní vězeňské cele. Přísahám, že se nesnažím jen zachovat si tvář. Po mém výbuchu, jsem měl jednostrannou nálepku padoucha. Přirozeně bych byl schopen shromáždit důkazy poté, co jsem byl chycen. ...To byl určitě můj plán, jo.

„V tom případě... co hodláte dělat teď?”

„...Co myslíš, že bych měl udělat?“ Kohaku na mě pošilhával s očima plnýma pochyb. Dělám si srandu, je to vtip!

„Prozatím, bezpečnost Phyllis je na prvním místě. Potom budeme shromažďovat informace. Jdeme na to.”

Podzemní vězení nebylo nijak zvlášť velké, ani nijak zvlášť světlé. Ale bylo to pevné. Kamenné zdi, které nás obklopovaly, držely pevně. Je tohle ten druh pohostinnosti, který chcete dát sousednímu monarchovi?! Přišlo mi to všechno trochu přehnané. Přemýšlel jsem, jestli se budou chovat, jako bych byl nějaký darebák, který předstíral, že je Brunhildský velkovévoda.

Kdyby to tak bylo, mohli by se mě nakonec vážně pokusit popravit. Kdyby to přišel vyšetřovat někdo z mé země, vždycky by to mohli zakrýt a lhát o tom, že jsem tady nikdy nebyl.

No, radši už vypadnem.

„[Mirage].“ Vytvořil jsem iluzorní obraz sebe a Kohaku a zasadil ho do zašlého vězeňského kouta. Přece jen jsem nechtěl, aby si mysleli, že jsme utekli.

Uvažoval jsem, že bych použil [bránu], ale postavili tam bariéru, která by takové magii zabránila. Ten hloupý holohlavý kněz je na to nejspíš upozornil. Ale to bylo v pořádku, koneckonců existovaly i jiné metody, jak uniknout.

„No jasně... radši se schováme...“ Použil jsem [neviditelnost], velmi příhodné kouzlo, abych Kohaku a sebe zneviditelnil. Viděli jsme jeden druhého, ale nikdo jiný nás neviděl.

Poté jsem použil [modelování], abych rozkroutil mříže vězení a uskutečnil svůj velký útěk. Přirozeně jsem ale mřížím vrátil původní vzhled, když jsme se dostali ven.

Vylezl jsem po úzkém schodišti a ocitl se v kamenné chodbě, lemované dveřmi. Na druhém konci byly ještě další schody, které vedly nahoru. Pořád jsme byli v podzemní části, takže strážci byli pořád kousek před námi.

Každé dveře byly označeny číslem, ty, které jsem právě opustil, byly jasně cela číslo čtyři.

„Hledání mapy. Phyllis Rugit.”

„Rozumím. Hledání dokončeno.“ Můj smartphone promítl malou mapu a ukázal polohu, zdálo se, že je to cela číslo osm.

Zavřel jsem mapu. I když byl můj Smartphone zakryt mou magií, promítaný obraz, který vystřelil, byl rozhodně viditelný. Bylo by špatné, kdyby si toho někdo všiml.

Otevřel jsem celu číslo osm a pomalu sestupoval po schodech do zatuchlého podzemí.

Po chvíli už schody nebyly a já uviděl Phyllis na druhé straně zašlé místnosti. Díky bohu, je stále naživu... Ani nevypadá zraněně.

Rychle jsem si všiml další osoby v místnosti, ležící na zemi. Nebyla sama.

„Phyllis... Phyllis...“ Nechtěl jsem být moc hlučný, tak jsem na ni jemně zavolal. Po několika okamžicích, Phyllis pomalu zvedla hlavu.

„...Kdo je tam? Čí je to hlas?“ Phyllis se začala rozhlížet kolem sebe s úzkostí namalovanou na tváři. Zapomněl jsem, že jsem neviditelný.

Odčaroval jsem kouzlo a odhalil se jí.

„Vaše Výsosti velkovévodo?!“ Naprosto jsem ignoroval její překvapení a otvíral mříže svým věrným kouzlem. Otočil jsem se na stranu a vklouzl k ní do cely. Počkej chvíli, tohle vězení je o něco větší než moje! Je to forma diskriminace? Jsem snad utlačován?

„Proč jste zrovna tady...?!”

„Přišel jsem ti samozřejmě pomoct! Cítil jsem se dost zodpovědný za ten příkaz k popravě!”

„N-Ne, Velkovévodo, prosím! To není vaše vina, to všechno je moje...!”

„Psst, jsi moc hlučná!“ Přitiskl jsem Phyllis ruku na ústa.

...... Je to v pořádku? Možná si stráže budou myslet, že mluvila sama se sebou... Doufám, že nebudou podezřívaví... Dobře, alespoň neslyším nikoho přicházet...

„Phyllis, kdo je ta spící osoba támhle? Je to kamarádka?”

„Ta osoba... nebo spíše... ta žena... je Její Svatost papež, Elias Altra...”

„Promiň?!“ Najednou jsem vyhrkl překvapením a instinktivně si zakryl ústa.

Zatracený papež všech lidí?! Ale počkat, to nemůže být pravda... a co ta stará bába, kterou jsem předtím potkal s pronikavýma očima?! Tahle žena vypadala úplně jinak. Podíval jsem se jí zblízka do tváře a rozhodně to nebyla ta samá osoba. Byla určitě stejně stará, ale tvář této spící ženy byla mnohem jemnější a měkčí.

„Počkej, to je Elias Altra?! Tak s kým jsem se předtím setkal?!”

„Spíš jste potkal úplně jiného člověka. Vypadala věkově podobně, ale s pronikavějším pohledem?”

„Jo, asi tak nějak.”

„Takže to byla nejspíš kardinál Kyurei.... Je to starší sestra kardinála Zeona.“ To by z ní dělalo sestru toho otravného knírače. Hm, ale to nesedělo ... Vypadalo to, jako by připravili falešného papeže a dali mi falešnou audienci u ní! Což pro mě znamenalo, že všichni pracovali společně. Začínalo to vypadat jako vážně odporné spiknutí.

„Promiň, je pro mě trochu těžké to sledovat... Můžeš mi říct všechno od začátku?“ Podle Phyllis, poté, co se vrátila domů a ohlásila se papeži a ostatním, se všechno zvrtlo. Kardinálové na ni zuřili za popírání jejich boha a odpor k jejich učení.

Okamžitě požadovali, aby byla popravena. Nicméně papež sama, spolu s několika dalšími kněžími, vstala a protestovala proti tomu.

Phyllis nebyla jejich reakcí tak docela překvapena, ale udivilo ji, že po jejím boku stojí samotný papež. Bez ohledu na to byla zatčena tak jako tak.

Po několika dnech byl papež také uvržen do žaláře, i když ve velmi oslabeném stavu.

„Ale proč by hodili papeže všech lidí do vězení ...?“

„To proto, že... tajemství tohoto národa musí být chráněno, za každou cenu.“ Papež otevřela oči a zíral přímo na mě. Zdálo se, že se probudila. Papežovo levé oko bylo zelené a pravé modré. Oči měla heterochromatické, nesourodé. Připomínalo to Yumininy mystické oči... „Vy jste velkovévoda z Brunhildu, že...? Jmenuji se Elias Altra, je mi potěšením...“ Sama papežka se pomalu zvedla a představila se. Navzdory svým pohybům však vypadala nesmírně slabá. Rozhodl jsem se, že se bude muset vyléčit.

Vrhl jsem na ni [Recovery] a [Refresh], což vrátilo její tělo k relativní síle. Potom jsem pro jistotu použil [Cure Heal].

Jak jsem ji léčil, divil jsem se, proč se prostě neuzdravila... ale to bylo hloupé, jen proto, že uctívala boha světla, nemuselo nutně znamenat, že by měla nějaké nadání pro světelná kouzla. Byl jsem si docela jistý, že si vzpomínám, jak mi někdo říkal, že temnota a světlo jsou poměrně vzácné vlastnosti, ke kterým se člověk přiklání.

Kdyby to bylo podobné fantasy RPG, pak lidé, kteří měli léčivou magii, by pravděpodobně byli kněží, kteří skrze svá kouzla usměrňují boží moc. Takové věci byly základem ve videohrách, ale tohle byl jiný svět, ne herní. I tak jsem si nemohl pomoci, ale napadlo mě, že kdyby to tak fungovalo, pak by se náboženství šířilo dál a rychleji.

„Děkuji mockrát za to.... Cítím se podstatně lépe.”

„To jsem rád. Ale co je důležitější, proč jste sem byla přivedena? Říkala jste něco o tajemství této země?”

„...... Hmh...”

Chvíli mlčela, než se podívala přímo na mě se soustředěným výrazem.

„Je to tajemství, které by otřáslo samotnými základy země, v níž právě stojíme, ale zdá se, že by nemělo smysl to před vámi tajit. Je to tak, jak řekla Phyllis. Lars, bůh světla, neexistuje.” Co? Úplně mě to zarazilo. Papežka náboženství právě popřela svého vlastního boha. Vypadal jsem jako Phyllis, která vypadala stejně šokovaně.

„Každý z kardinálů také zná pravdu. Poté, co jsem před papežem nastoupil na kardinálství, mi předchozí papež také řekl pravdu.“

To znamená, že ti nahoře věděli... ale stále pokračují ve frašce o víře v tohoto boha světla... proč? Ale bylo v tom něco důležitějšího. Jistá Phyllis a já jsme věděli, že Lars neexistuje, protože sám bůh nám tuto informaci ověřil. Jak ale sami kardinálové s jistotou věděli, že bůh, kterého uctívají, není skutečný?

„Před dávnými časy bylo toto území doménou obludných zvířat, démonů a zlých duchů. Ten, který se zdál tyto tvory očistit, byl muž známý jako Ramirez. Ale Ramirez nebyl tím knězem, kterým podle našeho písma byl.”

„Nebyl...?“ Není Ramirez zakladatelem Ramisshe? Co se to tu děje? „Ramirez nebyl kněz, byl to mág. Takový, která se specializuje na svolávání. Jeho největší náklonností byla temná magie.”

„Co...?!”

„Písma praví, že Ramirez povolal Larse, boha světla, aby očistil zemi od špatnosti. Ale pravda je úplně jiná. To, co Ramirez přivolal, byli zlí duchové, služebníci temnoty. Poté, co tuto moc použil k očištění země od šelem, přišel s nápadem a začal ho uvádět do pohybu.”

Hm, takže bůh měl koneckonců pravdu, přivolal mocné duchy. Ale nebyli světla, byli temnoty ... Přesto, Ramirez musel být sakra chlap, který volá takové temné věci ...

Moje pozornost se obrátila zpět k Elias, která vysvětlovala, co si ten muž myslel.

„Ramirez si myslel, že na své nově dobyté zemi vybuduje království a využije síly temných duchů k manipulaci myslí lidí, kteří tam žili. Tak začal s Larsovou vírou. Temní duchové, které přivolal, se spojili v jedno velké zvíře a mísili se s myslí lidí, kteří byli do této oblasti přivedeni. Touto metodou se jejich myšlenky zkroutily v souladu s Ramirezovými. Všichni občané Ramirezovu doktrínu bez otázek přijali a Ramisshova teokracie byla formálně založena.”

Co to sakra...?! Není to jen vymývání mozků?! Nebo by se to možná dalo nazvat něčím podobnějším hypnóze... pořád takhle kroutit lidem mozky? To je totálně v háji.

„Byla mentální síla temného ducha tak silná?”

„Vliv ducha mu usnadnil přesvědčit lidi o svých ideálech, ale lidé, kteří byli vůči magii odolní, jí byli nakonec ovlivněni méně. Proto byl Lars, bůh světla, stvořen jako figurka víry. Použil mentální kondici a modlu, o kterou lidé mohli usilovat. Pomocí této zkažené kombinace získal srdce i mysl svého lidu.”

Ramirez se mi hnusil. Nepřekvapilo mě, že se tak zoufale snažili udržet tajemství. Celé jejich náboženství by se zhroutilo, kdyby to prosáklo ven. Bylo skutečně ohavné, že náboženství postavené na ideálech světla bylo ve skutečnosti zplozeno monstrem ze tmy…

„...Chápu, že je to opravdu důležité tajemství, ale... Proč to znamená, že papež musel být zavřený?”

„Chránila jsem Phyllis, takže věřili, že jsem se mohla stát darebákem a hrozila, že vyklopím pravdu. Nemluvě o tom, že Kyurei i Zeon se původně ucházeli o papežství a viděli příležitost nahradit mě a mou pozici. Byla jsem postupně krmena léky, které otrávily mé tělo a oslabily mou mysl. Nakonec mě nemuseli zabíjet, aby mě nahradili.“ To dávalo docela smysl. Asi netušili, proč jsem přijel do jejich země, a když tam nebyl papež, rozhodli se mě oklamat na falešném setkání… Pravděpodobně měli podezření kvůli tomu, co se stalo s Phyllis... Ale moc dobře to nezvládali.

„Ale, Vaše Svatosti... proč jste chránila Phyllis? Není vám tak trochu souzeno být figurkou náboženství? Proč byste stála při někom, kdo by tolik otřásal vírou?“ Vůbec mi to nedošlo. Kdybych byla papež, pak by někdo jako Phyllis byl považován za škůdce.

„...Opravdu jsem věřila v Larse, boha světla... proto jsem vstoupila do kněžského stavu. Tvrdě jsem pracovala, v zájmu mého pána. Ale když jsem se stala kardinálem... Řekli mi, že bůh neexistuje. Že má práce byla neplodná. Potom jsem prostě pracovala na zachování lži, kolečko v kole, jako všichni ostatní. Jakmile se dozvíte pravdu, není cesty zpět k normálnosti.“ To mi znělo dost drsně. Došlo mi, že nejspíš nastavili metody, jak umlčet každého, kdo vyhrožuje odhalením pravdy tak jako tak. Mrtví lidé koneckonců nevyprávějí žádné příběhy. A teď jsem se dozvěděl tohle tajemství, takže mi nejspíš půjdou po hlavě, když si nedám pozor.

„Dřív, než jsem si to uvědomila, vystoupila jsem na místo papeže. Ale byla to prázdná pozice, moje srdce už bylo zvadlé. Byla jsem uvězněna na místě, které jsem nemohla opustit. Tehdy přišla Phyllis a řekla nám, co viděla. Objevila se, skutečně přesvědčená, že bůh skutečně existuje.“ Po řeči se papež obrátila k Phyllis. Otočila se ke mně, v hlase ráznost, krásný úsměv jí namaloval tvář.

„Dovedete si představit tu euforii, kterou jsem v tu chvíli cítila? Byla pravda, že Lars, bůh světla, neexistoval, ale... ve skutečnosti byl bůh, který existoval. A byla tam osoba, která ho skutečně potkala! Slova, která slyšela od boha, zoufale jsem se chtěla dozvědět víc. Bylo to poprvé po letech, kdy mi srdce začalo znovu bít.”

„Ale proč jste Phyllis bez otázek věřila? Vůbec jste o ní nepochybovala?“ Když jsem se zeptal, papež ukázal na své levé oko. Světle zelené oko jí náhle potemnělo.

„Mám mystické oči upřímnosti. Nikdy jsem si nemohla nechat ujít lež. Byl to také jeden z důvodů, proč jsem byla zvolena papežem. Když mi Phyllis vyprávěla svůj příběh, věděla jsem, že není lhářka. V tu chvíli jsem zjistila, že bůh skutečně existuje, a udělalo mě to tak šťastnou. V tu chvíli jsem byla v euforii, kvůli božímu požehnání. Byla jsem také závistivá, jak jsem si sama přála setkat se s bohem“ ... Papež tiše, smutně zamumlala. Oh. Ale ne. Než jsem to mohl zastavit, uvědomil jsem si, co se stane. Otočil jsem se a podíval se na Kohaku. Tygr byl zmrzlý na kost!

„Yoo-hoo! Chtěl mě někdo poznat?”

Z temnoty, sestoupil sám bůh, oděn v oslnivém světle.

Bože, prosím! Jsi moc rozmarný!


4 komentáře:

  1. Ten bůh by měl dostat nějakou pořádnou práci 🤣

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji za překlady, ten bůh se asi hodně nudí co ? : )

    OdpovědětVymazat
  3. ďakujem za príjemný štart víkendu. "Znudený" big B sa teraz bude predvádza každú chvíľku.

    OdpovědětVymazat