RSM 1 - Kapitola 10: Mimi

Kapitola 10: Mimi

Když jsme se vrátili na loď, první věc, kterou jsem udělal, bylo, že jsem navedl Mimi do jejího pokoje. Já jsem používal jednolůžkový pokoj jako ložnici, takže si bude muset vybrat ze dvou dvoulůžkových pokojů. Jsou doslova přímo naproti sobě na chodbě, takže vlastně nezáleželo na tom, který z nich si vybere.

„Vezmu si tenhle pokoj. Um... Bylo by to v pořádku?"

„Samozřejmě. Jakmile si zařídíš zavazadla, můžeš se osprchovat. Potom tě nechám podstoupit jednoduchou životně důležitou kontrolu na med-podu.“

„Má dokonce takové vybavení... T- Tato loď je úžasná! Je to srovnatelné s prvotřídní bytovou jednotkou.“

„Opravdu?“

Nejsem opravdu dobrý soudce těchto věcí, protože postrádám zdravý rozum tohoto světa. Poté jsem ji provedl prádelnou, kuchyní, ošetřovnou, výcvikovou místností, kokpitem a nákladovým prostorem. Bylo by efektivnější ukázat jí je všechny najednou.

„Prosím, nevstupuj do kokpitu, pokud ti to výslovně nedovolím.“

„Rozumím.“

„Co jiného bych měl... Oh! Taky ti budeme muset koupit přenosný datový terminál, Mimi.“

Bylo by pro ni lepší mít osobní terminál, abych ji mohl kdykoli kontaktovat. Mohla by ho také použít ke shromažďování informací. Hádám, že typ tabletu by byl dobrou volbou.

„Ale taková drahá věc je...“

„Je to přece jen nezbytný výdaj.“

Uvnitř lodi není moc práce. Koupíme si ho zítra, abychom si ukrátili nějaký čas. A nestihli jsme nakoupit jen minimální množství oblečení a životních nezbytností? Pojďme si také koupit nějaké další oblečení a domácí potřeby.

„Každopádně musíš být vyčerpaná, tak se nejdřív osprchuj a odpočiň si. Pojďme si promluvit o životně důležitých kontrolách a dalších záležitostech poté.“

„Ano. Je mi líto.“

„Rád bych ale slyšel děkuji spíše než je mi líto. Víš, jak se sprcha ovládá, že?“

„Ano, budu v pořádku. Děkuji mnohokrát.“

„To je spíš ono. Buď budu v kokpitu, nebo ve svém pokoji, tak mi prostě řekni, kdybys něco potřebovala. Neváhej říct, pokud máš hlad. Od nynějška budeme žít spolu, takže není třeba být v neklidu.“

„Rozumím.“

Mimi poslušně přikývla. Skvělé. Bude to nepříjemné, když se bude držet zpátky, i když bude mít přece jen hlad. Tohle je fajn.

Nemůžu se jen dívat na dívku, jak se sprchuje, takže jsem opustil místnost a přesunul se do kokpitu. Zatím jsem se Mimi nezeptal na její přesný věk, ale nezdá se, že by byla ve věku, kdy by stále potřebovala dospělé, kteří by na ni dohlíželi. Zajímalo by mě, kolik je jí let? Soudě podle jejího dřívějšího příběhu se zdálo, že je stále studentkou uprostřed dospívání. Její výška je na menším konci, ale některé další aspekty se nádherně zvětšily... Hm. Je jí asi 17 let, přidat nebo odebrat? Zeptám se jí později.

Neměl jsem moc co dělat, a tak jsem se rozhodl prozkoumat rozvržení 3. bloku, abych se připravil na zítřek. Budeme muset koupit nějaké věci denní potřeby a oblečení pro Mimi. Když už o tom mluvíme, měl bych si také koupit nějaké léky pro každý případ? Jo, taky si nějaké koupím. Budeme si také muset koupit informační terminál. Je tu uvedena spousta obchodů, co?

No, když už tomu tak je, o to víc je třeba prozkoumat každý obchod a přečíst si recenze na všechny z nich. Když jsem tak učinil, byl jsem překvapen výsledky, věci jako obchody prodávající nelegálně zakoupené zboží, prodávající léky dlouho po datu expirace nebo návrat domů s nákupem jen proto, abyste uvnitř balíčku nenašli nic kromě šrotu.

Když jsem je vyřadil z výsledků vyhledávání, ukázalo se, že relativně slušných obchodů uvnitř 3. bloku je poměrně málo. Jo, a samoobsluha a obchod s oblečením, kam nás Elma zavedla, byly ve skutečnosti jedny z těch několika slušných.

Vždycky jsem se jí vysmíval jako neuspokojivé vesmírné elfce, ale ve skutečnosti byla docela spolehlivá.

Zatímco jsem byl zaneprázdněn výzkumem, zpoza otevřeného poklopu kokpitu vykoukla Mimiina tvář. Byla opravdu docela roztomilá. Zvláště po sprše a osvěžení. Ale její šaty se zdály trochu tenké. Systém regulace teploty uvnitř lodi byl docela špičkový, takže jí stejně nebude nepříjemná zima.

„Máš hlad?“

Mimi z mé otázky zrudly tváře a opatrně přikývla hlavou.

„Tak dobře. Pojďme se najíst, pojďme si dát něco k jídlu. Klidně mi řekni, jestli máš hlad, stejně jako teď, dobře.“

„Ano...“

Pořád se zdálo, že se stydí za to, že má hlad. To je v pořádku. Rozumím. Zavedl jsem rozpačitou Mimi do kuchyně. No, i když jsem tomu říkal kuchyně, uvnitř kromě automatického vařiče ve skutečnosti nebylo žádné kuchyňské vybavení. Uvedené zařízení se v podstatě stará o veškerou přípravu jídla, proto by možná bylo vhodnější nazývat jej jídelním koutem než kuchyní.

„Můžeš jíst, co chceš. Předtím jsem si koupil nějaké umělé maso. Vlastně mám chuť to zkusit už teď. Nechceš to taky zkusit, Mimi?“

„Zkusím to.“

Nastavil jsem auto-vařič tak, aby připravil menu z umělého masa a aktivoval ho. Velkou porci jsem si vybral pro sebe a normální množství pro Mimi. Po několika okamžicích automatický vařič vydal ping, který signalizoval, že jídla jsou hotová.

„Hm. Tak tohle je ten tzv. pokrm z umělého masa... Je to bílé, ale vypadá to docela lahodně, co?“

„Ano, je.“

Na našich talířích se objevilo maso připomínající rybí filety zalité omáčkou, s pilafem a bramborovým salátem na boku. Množství na mém talíři bylo poměrně hodně, protože jsem si objednal velkou porci.

„Muh... To je opravdu docela dobrá věc.“

„Je to vynikající.“

Tohle umělé maso bylo vynikající. Bylo sladké a šťavnaté, nemastné a se správnou texturou. A použitá omáčka byla také docela vynikající. Pilaf také nasákl šťávy z umělého masa, což sloužilo ke zvýraznění jeho chuti umami. Bramborový salát? Chutnalo to jako váš normální bramborový salát.

„Nemusíš se nutit, abys to všechno dokončila, ano?“

„Jsem v pořádku...“

Mimi se už trochu nafouklo břicho. Zdá se, jako by se nutila dojíst jídlo. Objednáme jí příště menší porci. Jo. Mimi se mi podívala do obličeje, když jsem dával talíře do myčky. Co je? Zmateně jsem naklonila hlavu.

„C- Co budeš dělat po tomhle?“

„Po tomhle, co? Hm. No, pokud po jídle spíte, je pravděpodobnější, že ztloustnete. Asi zamířím do tréninkové místnosti, abych trochu rozhýbal své tělo nebo tak něco?“

Krišna měl také dobře zásobenou školicí místnost. Všechna různá cvičební zařízení jsou navržena tak, aby zabránila svalové degeneraci ve vesmíru. Také jsem v podstatě strávil většinu svého času od příchodu na tento svět zalezlý uvnitř své lodi, takže musím cvičit v tréninkové místnosti, abych se vyhnul přibírání na váze.

„To by bylo v pořádku, kdybys šla a ještě si trochu odpočinula, Mimi. Musíš být pěkně vyčerpaná, že?“

Dneska se odehrála opravdu spousta rušných událostí. Už se kvůli nim cítím trochu opotřebovaný. Jsem si jistý, že Mimi se cítí vyčerpanější než já.

„U- ehm... Dobře, udělám to.“

Zdálo se, že to Mimi chtěla nejdřív popřít, ale trochu se zamyslela a rozmyslela si to. Ano, je lepší, když poslušně odpočíváš. Poté, co jsem jí popřál dobrou noc, jsem zamířil do tréninkové místnosti.

Opravdu nemám v úmyslu stát se kulturistou nebo tak něco, takže jsem jen mírně cvičil. Každé cvičení jsem dokončil v menu nastaveném instruktorem umělé inteligence. Tento instruktor umělé inteligence vytvořil optimalizovaný cvičební režim na základě údajů o mém příjmu kalorií shromážděných z mého informačního terminálu a automatického vařiče.

Trénink byl poměrně intenzivní, ale zobrazení konkrétního cíle mi pomohlo motivovat se k dokončení rozvrhu.

Po dostatečném cvičení jsem se šel osprchovat. Dříve jsem se tak nějak nechal unášet proudem, ale nakonec jsem od nynějška musel žít s mladou dívkou pod jednou střechou. Chci se vyhnout tomu, aby mě lidé považovali za nějakého úchyla, když spolu žijeme. Mé srdce to neunese.

Poté, co jsem se umyl trochu víc než obvykle, jsem konečně šel spát. Po příchodu na tento svět jsem tak trochu cítil nutkání žít zdravějším životním stylem. Plánoval jsem pravidelně cvičit, jíst vyváženou stravu a dostatečně spát. Jo, jak zdravé.

„Nnn... Haa.“

Sundal jsem si bundu a kalhoty a lehl si na postel jen ve spodním prádle. Dneska se mi toho stalo hodně. Proč to sakra dopadlo takhle, i když jsem si šel jen koupit nějaké jídlo? Měl jsem pocit, že moje setkání s Elmou bylo spouštěčem, který to všechno začal. Měl ten vesmírný elf nějakou vlastnost, která přitahuje problémy, nebo tak něco? Možná by bylo lepší držet si od nynějška odstup.

„Ehm......“

Zatímco jsem byl pohroužen do svých myšlenek, zpoza otevřených dveří vykoukla Mimiina tvář. Z nějakého důvodu byl její obličej jasně červený a vypadala docela napjatě.

Člověče, pokazil jsem to. Nakonec jsem si nechal dveře otevřené kvůli zvyku. A to jsem byl ještě jen ve spodním prádle.

„Co se děje? Uh, drž tu myšlenku. Jsem ve spodním prádle, tak mě nejdřív nech převléknout se do něčeho slušného.“

„……“

„Počkej chvilku, jo - Eeh!?“

Proč jsi najednou přišla, když jsem ti řekl, abys počkala? Spíše, proč sakra nosíš průhledné negližé!? Nemáš na sobě ani podprsenku a kalhotky oi! To je špatné! Opravdu špatné!

„Stůj, stooo~p! Co to sakra je!?“

Reflexivně jsem si zakryl oči rukama. Ale chtěl bych, abyste mi odpustili, že jsem nakoukl skrz mezery mezi prsty. Je to přirozený mužský instinkt.

„Přišla jsem, abych splnila své noční povinnosti......“ zašeptala Mimi tichým hlasem a pomalu se přiblížila k posteli, na které jsem ležel. Jediná věc, kterou měla na sobě, bylo průhledné negližé. Nemá na sobě ani pantofle.

„Ehm, no... Neděláme takové věci poté, co jsme se lépe poznali nebo tak něco?“

„Ehm, to je jediná věc, kterou mohu nabídnout... A nevadí mi to, když je to s Hiro-sama......“

Právě teď mě poprvé zavolala jménem. Ne, počkejte. Teď není čas o tom přemýšlet. Aa~ah! Nesmíte, milý zákazníku! Opravdu nesmíte! Zatímco jsem byl zaneprázdněn panikou, Mimi konečně došla k posteli a přitulila se ke mně. Uooh! Dotýkají se mě dvě měkké věci! Byly to velkorážné hrudní střely Mimi-san! Kritický! Kritický zásah! To je špatné!

„Um...... Už jsem vypila nějaké léky, takže by to mělo být v pořádku.“

„L-Léky!? Jaký lék!?“

„Um, antikoncepce... a nějaké, které by mi zabránily, aby mě to poprvé bolelo... Elma-san mi je dala... I tohle spodní prádlo je od ní.“

Nanii!? Tak to byl ten zatracený skřítek! Očekává, že jí za to poděkuju!?

„Um...... Nelíbím se ti? Máš raději někoho krásného, jako je Elma-san...“

„Nemůžu. Opravdu nemůžu, dobře. Opravdu jsem ti nepomohl, že jsem usiloval o takové věci!“

„Ale to je jediná věc, kterou mohu udělat... A dobře... Bojím se... Tak prosím...“

Bojí se? Čeho přesně? Co tím myslí?

„Nic jiného nemám... Takže toto je pro jistotu. Pokud to udělám... pak velký bratr ne... opustí mě...“

Mimiin hlas se postupně ztišil na pouhý šepot. Chápu. Takže si myslí, že není dobrá k ničemu jinému než k tomuto. Takže se bojí, že si to najednou rozmyslím a vyhodím ji. Proto chtěla, abychom měli jakési spojení prostřednictvím našich těl. Tak to je vše. A je to, co? Opravdu si myslí, že jsem takový chlípný chlap? Trochu to bolí člověče.

„Velký bratr... Hiro-sama nic takového neudělá. Tak se prosím neboj, ano?“

„Ale... Um.“

Jinými slovy, pokud se nevypořádám s Mimiinými pochybnostmi o mé postavě, nebude cítit úlevu. Zatímco jsem přemýšlel, jak se s touto záležitostí vypořádat, ozval se vyzváněcí tón informačního terminálu. Když jsem se podíval na obrazovku, uviděl jsem zprávu „Převezmi zodpovědnost a řádně ji přijmi.“

Byl jen jeden člověk, který by mi v této situaci takovou zprávu poslal. Jinými slovy, byl to ten neuspokojivý vesmírný elf, kdo to všechno naplánoval.

„Prosím... Neopouštěj mě...“ Vykřikla Mimi smutným hlasem, zatímco mě objímala. Pravděpodobně se těchto věcí obávala kvůli věcem, které Elma řekla dříve. Až ji příště uvidím, dám jí pořádnou pauzu. Naprosto.

„Fajn, chápu to.“

„……!“

Ah, co bych měl sakra v tuto chvíli říct? Tyhle věci mi přerostly přes hlavu, takže jsem skončil většinou beze slov.

V téhle situaci opravdu nemám po ruce žádná chytrá slova. Bylo to trochu moc zvláštní. Mezitím jsem si Mimi přitáhl blíž k sobě a lehce jsem jí její objetí opětoval. Jemně jsem ji poplácal po zádech, abych ji trochu uklidnil.

„Budu tak jemný, jak jen to bude možné.“

Mimi beze slova přikývla hlavou a uvolnila své tělo. Co je to sakra s tímto erotickým vývojem?