HRH 1 - Kapitola 3: Pojďme vytvořit vysílací program 7/7

Fontánovým náměstím se rozléhala veselá kulisová hudba a tichý hlas Juny Domy.

„Nyní je čas, aby tento program “Králův oběd“ skončil." Jaký jsi měl pocit z moderování, Poncho?“

„A-ano. Pokud mé znalosti dokázaly našim krajanům i v nejmenším pomoci, udělalo by mi to velkou radost. Přesto si myslím, že moderování pro mě bylo příliš velké břemeno, ano. Prosím, ať mě příště nahradí někdo jiný.”

„Zajímalo by mě, bude nějaké příště? Co vy na to, pane?“ zeptala se Juna.

„Pokud si to lidé vyžádají.”

„No, tady to máš. Doufám, že to vyžadují, Poncho. “

„N-nemyslím si, že chci, aby po mně byla poptávka, ano!"

„To neříkej. Udělej to se mnou někdy znovu!“ vykřikla Juna zpívajícím tónem.

„Eeek! Prosím, ušetřte mě!“ vykřikl.

„Nyní tedy všem děkuji za sledování. Toto jsou vaši hostitelé, Juna Doma ... “

"... a Poncho Ishizuka Panacotta, odhlášení, ano."

„Nyní vám všem přeji dobrý den."

Hudba ustala a video se vytratilo. Zdálo se, že program skončil.

Tu a tam bylo z náměstí slyšet vzdechy.

„Aww... Je konec, co?”

„To bylo zajímavější, než jsem čekal. Kéž bych se na to mohl dívat trochu déle.”

„Ano. Nemusí to být každý den, ale doufám, že to vysílání udělají polopravidelně.“

„Pokud bude poptávka, udělají víc, jo? A co kdybychom poslali žádost Kongresu lidu?“

„Oh! To je myšlenka, která by mě nenapadla! Půjdu si o tom promluvit se starostou.”

Konverzace, jako tato, se odehrály ve všech městech.

Lidé byli zcela uchváceni touto novou formou zábavy nazývanou „program rozmanitosti.“ Souma to zamýšlel jako „informační program“ o potravinové krizi, ale když se Juna a Poncho navzájem přehrávaly, aspekty podobné programu vaření a hezké dívky pištěly a pak jedly bizarní ingredience, nedalo se jim vyčítat, že to takhle viděli.

Později Kongres lidu předložil “žádost o pravidelné pořádání programů hlasového vysílání klenotu“. Se Soumovým souhlasem byl stanoven čas pro veřejné vysílání, které se bude konat každý večer.

Byli tací, kteří se na to dívali jinak než celá společnost.

„Když nový král náhle usedl na trůn, měl jsem podezření na uzurpaci, ale ten mladý král se zdá být překvapivě přívětivý chlapík,“ řekl jeden stařec.

„Máš pravdu,“ odpověděl jiný. „Chápu, proč se král Albert rozhodl abdikovat v jeho prospěch.”

„Zdálo se, že princezna je také v dobré náladě. Měl jsem podezření, že byla k zasnoubení donucena.“

„Byli spolu velmi přirození. Nezdálo se, že by si nerozuměli.”

„Ho, ho, ho, počítám že možná budeme mít příští rok dědice.”

„Dítě mezi moudrým a laskavým králem a důstojnou princeznou, co? Na příští generaci se můžeme těšit.”

„To opravdu bude. Ho, ho, ho.“

Staří muži se tiše zasmáli.

Moudrý a laskavý král ... tak Soumu hodnotili. Přibližně polovina tohoto hodnocení však byla chybná.

Souma nebyl čistě jemný král.

 

◇ ◇ ◇

 

Seděl jsem na svém křesle v královské kanceláři vládních záležitostí a mluvil jsem s Hakuyou, který stál naproti mně.

„Podej mi zprávu o okolních zemích."

Právě teď, jsme Hakuya a já byli jediní přítomni v místnosti. Liscia a ostatní byli někde jinde, pravděpodobně se skvěle bavili na večírku na oslavu zahájení hlasového vysílání klenotu. Dokonce i Aisha, která obvykle zůstávala pořád po mém boku a tvrdila, že mě má hlídat, měla plné ruce práce s jídlem, které bylo pro tuto příležitost připraveno.

Oslavu jsme opustili jen částečně, přišli jsme do kanceláře pro vládní záležitosti na tajnou schůzku.

Hakuya mi rozložil na stůl mapu světa.

„Nyní podám zprávu. Nejprve zhodnotím okolní země. Naše země, která leží na jihovýchodě kontinentu, má společnou hranici se třemi zeměmi: Unií východních národů na severu, knížectví Amidonia na západě a republikou Turgis na jihozápad. Za mořem na jihovýchodě je také unie  Devítihlavého Dračího Souostroví. Kromě toho, západně od Amidonie je žoldnéřský stát Zem, který by mohl být také nazýván jednou z našich okolních zemí. Z nich je nula přátelská, čtyři neutrální a jeden nepřátelský.”

„Jsme dost izolovaní, co,“ řekl jsem.

„Se vší úctou, vzhledem k tomu, že s rozšiřujícím se panstvím Pána démonů nastaly neklidné časy, je to normální. V dnešní době, kdy každý národ s podezřením sleduje ostatní, jsou jedinými přátelskými zeměmi země ve vztahu k vrchnosti a vazalské státy.”

„Tomu říkáš přátelský vztah?”

„Pokud není strach ze zrady, je to celkem přátelské.”

Řekl tu nejhorší věc s chladnou tváří. To, co řekl, v podstatě znamenalo, že cítil vztah kontroly a podřízenosti, který neumožňoval žádný prostor pro stížnosti, i když byl jeden národ použit jako nástroj a pak zahozen, stále ještě kvalifikován jako přátelský, že? Něco jako spojenectví klanů Matsudaira a Oda, když Nobunaga Oda ještě žil.

„Tak který je ten nepřátelský?“ zeptal jsem se. „Amidonia? Zem?”

„Zem ne. Tato záležitost jistě zhoršila jejich dojem o nás, ale ne natolik, aby byli považováni za nepřátele. To znamená, že pokud si od nich Amidonie vyžádá posily, nepochybuji, že by jejich jménem vyslali žoldáky.”

„Amidonie, hm... Pokud si vzpomínám, poslali nám nabídku pomoci, že?”

„Ano. „Stabilita našeho souseda, království Elfrieden je přímo spjata s naší národní obranou. Pokud bude podána žádost, vyšleme síly, aby pomohly zdolat Tři vévodství,“ je to, co nabízeli.”

„Ha ha ha ha... To je docela jednoduché.”

Bylo jasně vidět, že chtějí využít neshod mezi Třemi vévodstvími a mnou k rozšíření jejich území.

„To je. Třem vévodstvím bylo pravděpodobně řečeno něco podobného.”

„Pojďme společně zničit uzurpátora Soumu“, že? Těžko se tomu smát.”

No, pravděpodobně bych se mohl spolehnout, že Tři vévodství prohlédnou Amidonský plán. Nenechali by cizince, aby se po téhle zemi vozili jen proto, že mě nemají rádi. Ovšem Amidonia to věděla také, takže v podstatě ...

„Tím, že nabízejí pomoc oběma stranám, chtějí sami sobě dát důvod k mobilizaci svých jednotek,“ řekl jsem.

„Zatímco budou obsazovat města na západě, pošlou posily na stranu, která vyhrála,“ souhlasil Hakuya. „Pak přijdou s nějakým důvodem, proč převzít faktickou kontrolu nad městy, která obsadili, a integrovat je do své země. Je to ortodoxní strategie, ale účinná, řekl bych.”

No, jo. V dějinách mého světa se toho našlo mnoho. Jako So'un Hojo se svou „Půjčit si loveckou stezku pro jeleny, ukrást hrad. Čím jednodušší strategie, tím je možná pravděpodobnější, že lidé budou oklamáni.

Amidonia se nás nehorázně snažila oklamat, Zem se přikláněl k nepřátelství a Elfriedenské království nebylo schopno dosáhnout národní jednoty kvůli mému konfliktu se Třemi vévodstvími. Všechno těžko řešitelné problémy.

„Nicméně tohle všechno je součástí scénáře, který jsi napsal, že?“ zeptal jsem se a upřeně se zadíval na Hakuyu.

Hakuya zůstal v klidu.

„Ano. V tuto chvíli se vše kolem situace mění tak, jak by mělo,“ prohlásil. Ten jeho chladný výraz mě donutil silně se poškrábat na hlavě.

„Ty... uvědomuješ si to, že?“ zeptal jsem se s odkazem na počet lidí, které Hakuyův plán obětuje.

Scénář, který Hakuya načrtl, by znamenal velké ztráty pro naše nepřátele a velké zisky pro naše spojence. Byla pravda, že potřebuji tah, bez ohledu na to, co to bylo, který umožní této zemi stát se silným národem. Aby se však uskutečnil, musela by tato země také prolít slušné množství krve.

Navzdory tomu to Hakuya prohlásil, aniž by prokázal jakoukoli vinu: „Ano. Věřím, že bychom měli využít všeho, co nám tato příležitost nabízí.“

Mlčel jsem.

„Pane, měl byste pochopit, že výsledek zachrání mnoho vašich krajanů."

„...To vím. Ale stejně, smiřuji se s tím, že to udělám jen jednou.“ Podíval jsem se Hakuyovi zpříma do očí. „Politický myslitel z mého světa, Machiavelli, napsal o tom ve Vladaři. Udělá-li vládce „toto“ jen jednou, a tím vše dokončí, a už to nikdy neudělá, bude považován za velkého vládce. Na druhou stranu, pokud by jednou „tohle“ nebylo rozhodující, dříve nebo později bude čelit svému konci tyrana.”

„...Tenhle Machiavelli měl děsivě realistický pohled na věc.“ Hakuyu to lehce zarazilo.

Jo, proto jsem ho měl rád. Byl jsem okouzlen nekonečným realismem Machiavelliho a mnohokrát jsem si znovu přečetl Vladaře. I když jsem nikdy nečekal, že se mi to jednou bude hodit.

„Nehledě na to, považoval jsem tvůj plán za příklad, jak to udělat,“ řekl jsem. „Takže...”

- Pokud to máme udělat, ať je to jedním tahem.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Že by předzvěst války?

A příště bude trochu duchařiny