Stránky

IwS 1 - Kapitola 3: Křišťálová stvoření 3/5

„Yae, míří k tobě!“

„Rozumím!" Zmizel z mého vidění pomocí rozpadající se hradní zdi jako štítu.

Zaslechl jsem kovový zvuk z druhé strany zdi, a když jsem proběh kolem ní, viděl jsem tu věc v boji s Yae.

Měl na sobě černé plátové brnění a točil kolem sebe obrovským hrozivým mečem. Z jeho trupu mu vytékala aura syrové síly, jeho mohutné nohy se držely na zemi, aniž by kdy ustoupily, a obě paže se kolem tohoto meče otáčely, aniž by v jeho bytosti zanechaly stopy milosrdenství.

Ne, od samého počátku mu chyběl pocit milosrdenství, protože tento černý rytíř neměl hlavu.

Dullahan. To bylo jeho jméno. Narodil se z rytíře, který byl sťat, zatímco stále ještě skrýval mnoho lítosti, oživil se jako netvor a začal ostatní označovat za prostředek, jak se pokusit pro sebe najít novou hlavu. Bylo to jiné, než legendy o tom, zpět v mém starém světě ...

Ale tento Dullahan byl naším cílem. Yae a já jsme chytili Dullahana při útoku do kleští. Poslal jsem jí signál očima a ona potvrdila, že se světlo v mých natažených prostředníčcích a ukazováčcích shromažďovalo, než rychle ustoupila z místa.

„Udeř, světlo pravdy, Jiskřivé svaté kopí: Zářící oštěp [Shining Javelin]!” Z prstů vystřelil oslňující paprsek světla, který jsem zamířil na Dullahana. Oštěp zasáhl netvora do levého ramene a utrhl mu ruku.

Ale na rozdíl od člověka se z rány nevylila žádná krev. Místo toho se do okolního vzduchu vynořila černá miasma, když se pohyboval, aby na mě svým zbývajícím pravým ramenem shodil svůj mohutný meč.

Náhle se ze strany vynořil dobře načasovaný stín, který zadržel bezhlavého rytíře brutálním úderem do boku. Nenechal monstrum nabýt rovnováhy, stín pokračoval přívalem dobře umístěných kopanců.

„Elze! Postaraly jste se o Jednorohé vlky?!“

„Jo, vyčistili jsme je všechny! Člověče, bylo jich tam asi dvacet, víš?!“ Linze přiběhla z dálky krátce poté. Dobře, čas na zúčtování.

Dullahan se trochu zapotácel kvůli Elzeninu řetězu útoků, ale rychle opravil svůj postoj a vyslal čepel vodorovně na krk svého nového cíle. Elze si toho všimla a sotva se jí podařilo uskočit z cesty, vrhla se do kotoulu směrem ke mně.

„Vystup, ohni, Očistná koule plamenů: Ohnivá koule [Fireball]!“ Linze hodila ohnivou kouli, která dopadla přímo na Dullahanova záda. Yae v tom okamžiku udeřila, ale její meč zasáhl jen nepřátelský meč, když byl její útok odražen.

„Tohle je těžké! Nebudeme mít šanci, pokud se z toho stane bitva vytrvalosti!“ Na rozdíl od nepřítele jsme si nemohli dovolit vzít z té zbraně jen jediný čistý zásah. Rozštěpilo by nás to vedví a dokonce i menší škrábnutí stačilo k odtržení končetiny nebo dvou.

Dullahan už byl neživý tvor, bytost smrti. Jinými slovy monstrum nemrtvého typu. Obecně platí, že nemrtvé příšery byly proti magii typu světla extrémně slabé. Linze by také mohla používat světelnou magii, ale nebyla s ní nijak zvlášť zdatná. Musel jsem to dodělat já... A měl jsem jen ten nápad.

„Linze! Potřebuji, abys zmrazila nohy té věci! Stačí mi koupit pár vteřin!“

„Eh? Uhm... rozumím! Když to Yae a Elze uslyšely, daly se do pohybu. Přitáhly Dullahanovu pozornost od Linze a mě. Naše týmová práce konečně dosáhla působivé úrovně.

„Probuď se, lede! Zmrazená kletba: Ledová vazba [Icebind]!”

Linzenino kouzlo v mžiku zmrazilo půdu u Dullahanových nohou. Bezhlavý rytíř vložil všechnu svou sílu do nohou, aby se osvobodil od svázání, a led kolem něj postupně začal praskat. Jako bych promarnil tuhle šanci!

„Násobit [Multiple]!“ aktivoval jsem jedno ze svých neelementárních kouzel. Kolem mě se ve vzduchu vznášely čtyři magické kruhy. Dále jsem vrhl kouzlo světelné magie.

„Udeř, světlo pravdy, Jiskřivé svaté kopí: Zářící oštěp  [Shining Javelin]!” Na můj povel vyšly ze čtyř kouzelných kruhů čtyři světelné oštěpy. Každý oštěp sledoval přímou trajektorii k Dullahanovi. Efekt, [násobit], jednoho z mých novějších nulových magických přírůstků, umožnil použít vícenásobné použití jediného zaklínadla.

Bezhlavý rytíř se pokusil pohnout, aby uhnul kopím světla, ale Linzenin led ho pevně držel na zemi.

Dullahan vzal útok plnou silou, přišel o pravou ruku, kus boku, levou nohu a také měl díru prostřelenou v hrudi, než se nakonec zhroutil na zem. Z otlučeného brnění vytékala černá miasma a rozptýlila se do větru. Bezhlavý rytíř už se nepohne.

 

„Vypadá to, že jsme tady skončili."

„To byla těžká práce.“ Elze si oddechla a Yae se položila na holou zem. To se dalo čekat. Yae byla ta, která se po většinu tohoto boje neustále vyhýbala všem Dullahanovým útokům.

„... Nečekali jsme, že se vedle něj objeví smečka Jednorohých vlků. To byl nebezpečný chybný odhad...“ Linze si s úlevou položila ruku na prsa, když ta slova vyslovila.

V posledních několika měsících jsme si vybudovali naše cechovní hodnosti na zelenou úroveň. Z černých, fialových, zelených, modrých, červených, stříbrných a zlatých jsme teď byli třetí řadou zdola. Dosažení tohoto bodu znamenalo, že vás lidé uznají jako plnohodnotného dobrodruha.

Okamžitě jsme byli připraveni přijmout zelenou žádost, když se Elze přihlásila s návrhem vyzkoušet jednou cechovní kancelář jiného města.

Stejně jako to, že jsme udělali pro cechovní kancelář v hlavním městě. Tam jsme našli zelenou žádost, která žádala exhumaci příšer v těchto ruinách.

Zjevně to byly ruiny bývalého hlavního města země před více než tisíci lety. Král té éry se rozhodl opustit zemi a postavil nové hlavní město jinde, tak se říkalo. V podstatě se přestěhovali.

Neměl jsem jak poznat, jaké to bylo v době, kdy bylo ještě hlavním městem země, ale od té chvíle bylo místo pokryto břečťanem a hradní hradby byly prolezlé dírami. Stále tu byly slabé stopy po dlážděné zemi a některé budovy, které dodávaly pocit, že to kdysi bylo město, a uprostřed stálo to, co musel být královský hrad... I když v tomto bodě to byly jen královské sutiny. Byl to samotný obraz zničeného města.

Příšery postupem času ožily v ruinách a dobrodruzi jako my by byli požádáni, aby je vyhnali. Zanedlouho se ale příšery vrátí a dovedou je k dalším dobrodruhům, kteří je odhánějí a vytvoří kuriózní cyklus.

Přesto to byla pravda, že kdyby zůstaly samy, nestvůry by nakonec vytvořily dostatečně velký počet, aby byly docela ohrožující. Pravděpodobně bylo nejlepší je hned z místa odstranit, kvůli bezpečnosti všech.

„Protože toto je staré hlavní město, tady určitě není nic, huh ... “ Když jsem se rozhlížel, viděl jsem jen drolící se zdi, rozbité stěny a roztříštěné stěny. Na samém vrcholu tohoto místa, na vrcholku jediného kopce se slušným výhledem, prý stával starý královský hrad. Zajímalo by mě, jestli tam v určitém okamžiku bydleli Suenini předkové.

Ale zhoršilo by se to normálně v tak nevyplněné ruiny? Bylo to možná jako v Třech královstvích, když Dong Čou spálil staré hlavní město, domy a všechno, na zem, a tak přesunul hlavní město do Čchang-anu?

„Bylo by legrační, kdyby tu byl nějaký skrytý královský rodinný poklad nebo tak něco.“

„Ne, věřím, že tomu tak není. Jedna věc by byla, kdyby země upadla, ale samotné přemístění hlavního města by nebylo tak obtížné, aby v tomto procesu zanechaly cenné poklady, ne.“

„Já vím, jen jsem si myslela, že by bylo zábavné, kdyby tu něco takového bylo." Elze se zamyslela nad Yainimým argumentem. Poklad, co?

V mém světě byly zakopané poklady Tokugawy, Takedy a podobně, ale zdálo se, že takové koncepty jsou známé i tomuto světu. Nebyl jsem proti tomu nápadu. Myšlenka z lovu pokladů nikdy neselhala při udeření něčeho v srdci člověka.

V tu chvíli přišel nápad. Můžu zkusit to kouzlo!

„Hledat [Search]: Poklad.”

Použil jsem své lokalizační kouzlo. Kdyby bylo něco, co bych mohl uznat jako poklad poblíž, pak by to kouzlo zachytilo... Což se nestalo. No, dalo se to jen čekat.

„Použil jsi [hledat]?! Jak to šlo, vyskočilo něco?!“

„Všechno, co jsem zjistil je, že pokud existuje poklad, není nikde poblíž." S trpkým úsměvem jsem sdělil nabuzené Elze výsledky svého pátrání.

„Vidím... To je na prd.“

„A-Ale to je jen pro věci, které by sám Touya viděl jako poklad, že?" Mimo tento rozsah by mohly být i jiné cenné věci ... “ Ach můj… Vypadalo to, že mladší sestra se také chystá na lov pokladů.. Neměl jsem čekat nic menšího od dvojčat.

Ve skutečnosti to bylo přesně tak, jak Linze řekla. Například řekněme, že tu byl nesmírně cenný obraz nějakého slavného umělce, který se povaloval kolem. Kdybych se na ten obraz podíval a přemýšlel o něčem podobném: “Připadá mi to jako haraburdí,“ pak by to moje vyhledávací kouzlo nezaregistrovalo jako hodnotný předmět.

Výsledky byly zcela založeny na rámci mysli uživatele. Tento neuvěřitelně nejasný styl byl jak největší silou tohoto kouzla, tak nejdůležitější slabinou. Ačkoli v příkladu malby, pravděpodobně by to reagovalo, až poté co bych se dozvěděl o hodnotě malby.

Každopádně měla pravdu. Mým rámcem odkazu na poklad byly hlavně věci jako drahokamy, zlaté koruny, ozdobné meče nebo hromady starých peněz. V tom případě je termín, ve kterém bych měl být doma, ...

„Hledat [Search]: Historické pozůstatky.“ Takhle bych měl ve své síti zachytit předměty historické hodnoty. Nebo jsem si tak myslel, až jsem si vzpomněl, že to na první pohled nemám jak poznat... Vydrž. „... Huh, něco jsem našel.“

„Eh?!" „Cože?!" „E- promiň?!“ Byl tam, objekt historického významu. Do výsledků byly zahrnuty i samotné ruiny, ale poblíž bylo i něco jiného. Vybrousil jsem si na to smysly. Jo, tady to bylo.

„Který je to směr?!" vykřikla Elze.

„... Je to tak. Cítím to tam. Co to sakra je? Je to docela velké.“

„Je to velké?!" Všechny jednohlasně vykřikly. Když jsme šli dopředu, tápali jsme kolem ruin. Všechny mě sledovaly, až jsme nakonec vyšli před velkou hromadu suti. Hmm ...?

„Pod? Vychází to z pod trosek tohoto?“ Právě když jsem přemýšlel, co dělat s několika tunami stavebního odpadu před námi, Linze vystoupila dopředu a vypálila kouzlo.

„Propukni, ohni!" Karmínová erupce: Exploze [Explosion]!“

Sutiny byly rozmetány na malé kousky s ohromným Kaboom. Není to trochu přehnané, Linze?!

„... Postarala jsem se o to." Neplatím své ohromené postavě žádnou myšlenku, Linze se hned pustila do zkoumání země, kde byla suť. Odkud se vzal ten náhlý zápal?

Když jsem stál tam, kde bývala sutiny, cítil jsem, jak signál opět zesiluje. Bylo to ... tady dole? Při pozorném pohledu jsem si všiml něčeho napůl pohřbeného v hlíně ...

Všechny jsem svolal a začali jsme kolem toho odkopávat hlínu. Když jsme to dokončili, ukázalo se, že jde o dvojici velkých ocelových dveří, které měly zhruba dvě tatami ve velikosti i tvaru. Proč byly ukryty na takovém místě...?

Spojili jsme síly a otevřeli dveře. Z nějakého důvodu se hladce otevřely a nevykazovaly ani nejmenší stopu po tom, že by zrezivěly. Bylo možné, že nebyly vyrobeny z oceli.

Když jsme otevřeli dveře, zjistili jsme, že na nás čeká kamenné schodiště, které nás děsivě láká do hlubin ...


  

5 komentářů:

  1. děkuji za překlad :-)
    jen něco málu na upravení:
    Měl na " sobě" černé plátové brnění...
    Yae a já jsme chytili Dullahana při útoku "do kleští".
    ona " si " potvrdila, že se světlo v mých natažených "prostředníčcích" a ukazováčcích shromažďovalo, ( možná bys to spíš zkrátil " v mých natažených prstech" dalo by se to líp číst :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji za informování. Tady jsem ty chyby úplně přehlédl.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. stane se :-), kdybych měl něco překládat já, tak by to nepřečetl nikdo :D:D

      Vymazat
  3. ještě bych upravil brnění na zbroj :D, brnění může mít tak akorát v nohách D, deformace historika :D brň je něco jiného a platová zbroj taky :D

    OdpovědětVymazat