IwS 5 - Kapitola IV: Zlepšení vévodství 1/8

Kapitola IV: Zlepšení vévodství       

 

„Chci se vznášet oblohou!”

„To je trochu, ehm....“ Leen a já jsme seděli na balkóně. Když usrkávala černý čaj, nad mou výpovědí pozvedla obočí.

Přemýšlel jsem o tom, co se stalo v Ramisshi před několika dny, a také o tom, co se stalo během převratu předtím. Obě tyto události se týkaly vzdušných nepřátel a byl by velký rozdíl, kdybych mohl volně létat na jejich úrovni.

Jistě, mohl jsem prostě zavolat griffina a projet se na něm, ale letět sám bylo mnohem lepší než bojovat na hřbetě mýtického zvířete. Proto jsem se rozhodl zeptat Leen, jestli o tom něco neví.

„Myslím ... můžeš se nechat přeskočit oblohou pomocí větrné magie, ale ... Nebyl bys schopen volně stoupat nebo létat, nic takového. Je to spíš kouzlo k odpálení lidí, takže bys prostě použili knockback. Méně létání, více odstřelení.“

„Hrmph... v tom případě, není tam nějaké nulové kouzlo nebo tak něco?”

„Je to možné. Ale není to nulové kouzlo, které znám.” Hrmph... Víly asi nebudou potřebovat leteckou magii, a tak se nikdo z nich neobtěžoval zapamatovat si, které kouzlo by to mohlo být.

Rychle jsem uvažoval i o jiném úhlu. Nulová magie je osobní magie. Není to tak, že by ji většina lidí mohla používat, i kdyby byla sdílená. To je pravděpodobně proč by to zkoumání skončilo bezvýsledně.

Tak to asi nemám na výběr. Budu se muset podívat do těch starých zaprášených kouzelnických knih. Koupil jsem tunu encyklopedií o nulové magii z různých knihkupectví a dal je dohromady v hradní knihovně. V knihách byly záznamy o nulové magii z celého světa a z různých časových období. Ale protože to byl obsáhlý seznam, kouzla se pohybovala od užitečných... až po nesmyslně zbytečné. Jedno z kouzel umožnilo přinutit mravence chodit rovně. Nedokázal jsem ani pomyslet, jak na to někdo přišel a proč. „Touyo, brácho... opravdu se tím vším budeš zabývat? Renne byla volná, tak jsem ji požádal o pomoc. Ale když se podívala jen na jednu knihu, vypadala zastrašeně. Asi měla pravdu...

Nejhorší na všech těchto knihách bylo, že byly vydány nezávisle na sobě a v různých časových úsecích. Proto jsem viděl v každé knize mnoho opakovaných zaklínadel. [Brána] byla zřejmě dost známá. Byla v každé z nich.

„Jo, myslím, že ano. Všechny je prohledáme. Ať nám později Lain a Cesca pomůžou.“ Renne se posadil na židli a začala prohlížet knihy. Zatímco jsme naoko hledali magii, která by mi umožnila létat, také jsem ji požádal, aby dávala pozor na každé kouzlo, které by se mohlo zdát užitečné.

Myslel jsem, že by se to kouzlo mohlo jmenovat „Fly“, nebo „Flight“, ale i kdybych ta jména vyvolal, nic by se nestalo. Nebyl jsem si úplně jistý, proč tomu tak je, ale bylo pravděpodobné, že musím plně pochopit účinky kouzla, než si ho budu moci představit a použít.

Tu a tam mě to napadlo, ale moje síla mi připadala spíš jako schopnost kopírování než cokoliv jiného. Replikoval jsem magii, která už existovala, a udělal ji svou vlastní. Nikdy jsem si nevytvořil vlastní.

Rozhodl jsem se, že přemýšlet o takových věcech je trochu zbytečné. Když jsem listoval knihami, občas jsem našel nějaká zajímavá kouzla. Jako [Taboo] kouzlo, které cenzurovalo určitá slova a znemožňovalo je vyslovit. To bylo zajímavé, ale nevěděl jsem přesně, jak užitečné to bude. Například, bych mohl zakázat použití slova [fireball], a to by mohlo zabránit mému nepříteli v seslání tohoto kouzla, ale vypadalo to, že účinek je omezen na jedno slovo na osobu.

„Oi bruv, a co tohle?”

„...Ne, tohle nepotřebuju.“ To, co Renne našla, bylo kouzlo pojmenované [Mosaika]. Nebyl jsem si tím jistý... Očividně to byl druh kouzla, které zasahovalo do zrakového spektra a umožňovalo rozmazat určité objekty v zorném poli lidí, ale... vše, to mě přimělo myslet na něco sexuálně obscénního. Zmátlo mě to, protože mozaiky měly být vzorovou formou umění! Netušil jsem, proč to vyvolalo takový efekt.

Jiná kouzla zahrnovala ticho [Silence], kouzlo, které věci ztišilo. Řečníka [Speaker], které dělalo vše hlučné... a štít [Shield], které vytvořilo neviditelnou bariéru na obranu uživatele.

Naštěstí to nebyla úplná ztráta času, našel jsem několik užitečných kouzel. [Ticho] vlastně nezabránilo tomu, aby byla kouzla seslána, jak jsem si myslel. Jen to znemožňovalo hlasitost, ale kouzla stále mohly být sesláni i pod vlivem kouzla.

Bez ohledu na to, jsme stále nenašli to, co jsme pro začátek hledali...

„Oho.“ Ruka se mi zastavila na jisté stránce.

Levitace [Levitation]. Bylo to kouzlo, které umožňovalo objektům plout. Ale zdálo se, že to jen přiměje věci vznášet se na dosah ruky od vrhače. Myslel jsem, že to bude kolem dvou metrů. Což znamená, že by to bylo užitečné kouzlo pro nošení věcí, ale na to už jsem stejně měl [sklad]. Ale na druhou stranu, jsem [sklad] nemohl použít na živé tvory, takže by to nakonec mohlo být užitečné.

„[Levitation].” Jako test jsem se rozhodl použít kouzlo na knihu. Těžký starý svazek se začal vznášet ve vzduchu. Páni, opravdu se vznáší! Zkoušel jsem s ním hýbat ve vzduchu. Jo, může se hýbat, ale... Jak jsem očekával, nemohlo se to dostat dál než na můj dosah.

Aplikoval jsem [levitaci] na Renne jako další test, ale vypadalo to, že se nemůže volně pohybovat ve vzduchu. Pokynula, jako by plavala, ale nepatrně se pohnula. Zajímalo by mě, jestli pohánět ji větrákem nebo tak něco by fungovalo… Renne vypadala, že se baví, ale nebylo to nic, čemu by se dalo říkat létání. Nemohla jít dál než dva metry a plazila se hlemýždím tempem. Ale když jsem ji viděl, napadlo mě, jestli bych to nemohl okouzlit do koberce a vyrobit létající koberec jako v Arabských nocích. „Myslím, že tenhle si zatím zapamatuju.” Kouzlo vypadalo, že má potenciál, jen jsem se musel naučit, jak ho správně aplikovat.

Když se odpoledne přehouplo, Cesca a Lain nám přišli na pomoc. S výkonem čtyř se naše rychlost značně zvýšila. Po pouhých dvou hodinách, to Cesca konečně našla.

„Let [Fly]. Metoda, jak se pohánět magií. To musí být ono. Zdá se, že kouzlo spotřebovává značné množství magické síly, ale pochybuji, že to bude problém.“ Podle knihy mohl člověk, který původně použil toto kouzlo, volně létat maximálně tři minuty. Ale zřejmě, když bylo po všem, přiřítil se k zemi. Pochyboval jsem, že to pro mě bude problém, Přece jen jsem měl výhodnou sílu teleportačních portálů. Tři vteřiny stačily na to, abych znovu získali dost magie na to, abych je vytvořil.

Tak či onak, musel bych to vyzkoušet. To byl první krok.

Dorazil jsem na cvičiště a začal jsem soustředit svou magickou energii. Renne, Cesca, Lain, Nikola a Elze se na mě dívali. Poslední dva si dali pauzu od tréninku, aby se přišli podívat. Přišel i starý Yamagata a spol. Bylo to trochu rušivé. Ale bez ohledu na pozornost, jsem se musel soustředit.

„[Fly].“ Moje tělo se náhle začalo vznášet asi jeden metr nad zemí. Bylo to úžasný. Moje tělo se otočilo, aniž bych si to aktivně přál, tak jsem usoudil, že operuje s mými nejzákladnějšími myšlenkami, jako je pohyb končetinou. Rozhodl jsem se, že zkusím vylézt trochu výš, ale v okamžiku, kdy mě to napadlo, jsem vystřelil několik metrů do vzduchu! Uwaaah! Jemné doladění zanechalo mnoho žádoucího. Připadalo mi to, jako bych obsluhoval jednu z těch RC helikoptér, ale bez ovladače. Po chvíli jsem ale byl moc vysoko na to, abych se cítil pohodlně. Snažil jsem se zjistit, jak vysoko můžu vyletět, ale musel jsem přestat, když vzduch začal být tak řídký a studený, že jsem začala ztrácet cit v končetinách. Myslel jsem, že se udusím!

V dalším testu se řešila moje maximální rychlost. Ale znovu jsem musel přestat. Vítr na mém obličeji byl extrémní, až příliš extrémní! Musel jsem zavřít oči a na chvíli oslepnout.

Hrmphe... možná bude těžké se s tím vypořádat. Měl bych použít třeba [štít]? Dal jsem tam bariéru a fungovalo to jako provizorní čelní sklo. Jo, to by šlo.

Potom jsem se rozhodl, že se zkusím otočit. Začal jsem kličkovat, najednou jsem se zastavil, potápěl s nosem, udělal salto! Vlastně to byla fakt zábava. Dobře, zkusíme tři rotující salta!

 

Nechal jsem se trochu unést ...

„...Zkusil ses otáčet ve vzduchu a divíš se, že se ti udělalo nevolno?!”

„Já – já vlastně žádnou výmluvu nemám.“ Byl jsem úplně vyčerpaný, lehl jsem si pod strom s hlavou na Elzeině klíně. Trochu jsem se uklidnil, ale samotný incident byl pro mě pořád trochu extrémní.

Ani jsem nevěděl, proč jsem to udělal, nesnášel jsem ježdění na horských drahách. Takové vysokorychlostní věci rozhodně nebyly moje parketa. Když o tom tak přemýšlím, po jízdě po Velké řece Gau jsem měl taky mořskou nemoc...

Z nějakého důvodu, [zotavení] nezmírnilo pocit nevolnosti, jako je tento. Když se Baba opil saké, zkusil jsem na něj použít to kouzlo jako test v terénu. Hned vystřízlivěl, což mi přišlo k popukání. Ale na druhou stranu, myslím, že být opilý saké a mít závratě z nevolnosti z pohybu jsou dvě rozdílné věci.  Mimochodem, stařec Baba začal pít chlast hned potom, co vystřízlivěl.

„Byly nějaké jiné problémy?”

„Ne, bylo to docela fajn. Byla mi hrozná zima, když jsem šel hodně vysoko, ačkoli...” Když o tom tak přemýšlím, asi bych mohl použít [oteplení], abych negoval zimu. Ale atmosféra je tam příliš řídká a stejně to není tak, že bych chtěl zkoumat vesmír.

Zvedl jsem hlavu a řádně se posadil, neměl jsem v úmyslu ji používat jako polštář na klíně navždy. Hm, takovéhle věci už nejsou tak trapné. Nejspíš teď vypadáme jako jeden z těch otravných zamilovaných párů...

„Hej, Touyo... Myslíš, že bys na mě mohl použít tu magii? Byl bych pak schopna létat?”

„Ne, myslím, že to není možné. Nemohu použít svou magii tímto způsobem. Nemůžeš dát [Boost] na Linze, že? To je to samé.”

„Asi ano...“ Elze si smutně povzdechla. Myslím, že chtěla letět se mnou.

„Ale měla bys umět létat, když tě budu držet v náručí.”

„A-ach, to je... pěkně trapné.“ Elze zrudla a nervózně se podívala dolů. Polštáře na klíně jsou fajn, ale být držen není? Já tady nechápu kritéria!

„Možná bys mohla letět po mém boku, kdybych použil i [levitaci], ale v tom případě bys nemohla letět volně.“ Snažil jsem se, aby se Elze vznášela pomocí jednoho z mých nově nalezených kouzel. Zaskočilo ji to a snažila se kolem sebe mávat, což bylo trochu legrační. Poté, co se uklidnila, zkusil jsem ji levitovat. Jak jsem očekával, zastavila se kolem místa, kam mohly dosáhnout mé paže.

„[Fly].“ Potom jsem použil své kouzlo létání. Když jsem vstal, Elze vstala se mnou. Přišel jsem na to. Byl bych schopen vytahovat lidi nahoru a dolů na základě své vlastní polohy ve vzduchu. Dokud jsem dával pozor, mohl bych použít [levitaci], aby lidé létali vedle mě.

Dal jsem si záležet na udržení všeho a vyletěl jsem na hradní balkón. Jo, žádný problém! Elze se zapotácela, položila si ruku na prsa a s úlevou si oddechla.

„To bylo děsivé! Pořád na to nejsem zvyklá. M-Možná přece jen nemusím létat...“ Heh, to bylo zábavné. Ale rozuměl jsem tomu. Její pohyby byly mimo její kontrolu, a kdyby spadla z takové výšky, určitě by zemřela.

Kromě toho, moje mise skončila. Tohle nové kouzlo mi změnilo hru. Stvoření jako manta fráze už nade mnou neměla vzdušnou převahu.

„Půjdu zase létat.”

„Dobrá, tentokrát neonemocni.“ Elze mě odbyla mávnutím ruky a já několikrát obešel hrad. Potom jsem přeletěl silnici. Při pohledu shora na město bylo dobře vidět, že se značně rozšířilo. Byl to docela emocionální pohled, mám-li být upřímný.

Přesto to vypadalo spíš jako nákupní čtvrť než plné město... Dosedl jsem do zadní uličky, kde jsem si všiml několika dětí, které si hrály s točícími se vršky.

„Uwaaah?! M-Milorde?! To je ale překvapení!”

„Vy jste právě sestoupil z oblohy?!”

„T-to je úžasné!“ Bylo to trochu srdečné vidět děti, jak ke mně vzhlížejí. Ale nechtěl jsem, aby mě moc uctívaly.

„Cože?! Opovažuješ se myslet si, že zatracená lítost stačí? Po tom, co se takhle chováš k zákazníkovi?!“ Na druhé straně ulice se ozval hrubý mužský hlas. Podíval jsem se z místa, odkud to přišlo, a zdálo se, že v kavárně se děl nějaký rozruch.

Na terase obchodu stáli dva velcí muži. Vypadali jako vojenské typy. A co bylo důležitější, obtěžovali servírku.

„Podívejte se sem! V mém jídle je zatracenej nedopalek! Jak můžeš čekat, že za to zaplatím?!”

„Radši nás odškodni, děvko! Co kdybychom to snědli?! Co když nás bude bolet břicho?! Ještě že jsme tak zatraceně pozorní, rozumíš?!“ Ti chlapi byli kreténi. Vypadali úplně jako podvodníci. Nepochyboval jsem, že lžou.

Šel jsem do obchodu a promluvil si se servírkou.

„Děje se něco?”

„Ah, tihle dva pánové říkají, že mají v jídle nedopalek, ale.... Nikdo, kdo tu pracuje, nekouří, takže tomu nerozumím!”

„Slyšíte to, hoši? Zní to, jako byste se mýlili. Jste si jistí, že to ani jednomu z vás nevypadlo omylem do jídla?“ Servírka stála za mnou a já nafoukl hrudník. Oba muži se na mě zamračili s dýkami.

„Co? Co jsi ty, kurva? Díváš se dolů na nás, spratku? Kdo sakra jsi?“

„Jo, ty malej sráči. Chceš lístek první třídou do bolestného města? Přistup blíž, šmejde.“ Oba muži se přiblížili a zapraskali klouby. Dobře, tak se trochu pobavíme.

Dotkl jsem se mužů na jejich pažích, strčil jsem do nich a oni snadno ustoupili. Odletěli od obchodu a přistáli uprostřed silnice.

„Ghuh!!”

„Aghagh!!” Letěli docela snadno, ale to bylo proto, že jsem snížil jejich váhu [gravitací]. Ani jeden z nich zřejmě nechápal, co se právě stalo, ale bez ohledu na to na mě zaútočili. Jeden mával sekerou, druhý držel široký meč.

„[Slip].”

„Augh!”

„Eek!“ Oba muži se zřítili dolů. Potom jsem použil [gravitaci] k udržení je dole. Zcela je znehybnila jejich vlastní zvýšená tělesná hmotnost, a tak jsem k nim došel, zazubil se a přidřepl si k nim.

„A-Augh ... j-jak ...!“

„Opravdu bych ocenil, kdybyste v mé zemi nedělali problémy. Takovéhle věci nemůžu přehlédnout, vzhledem k tomu, že to tady tak nějak vedu. Rozumíte?”

Oba muži se na sebe šokovaně podívali a jejich výrazy se strachy změnily. Překvapení na jejich tvářích působilo jako důkaz, že chápou, kdo jsem. Bah, tihle chlapi jsou fakt osina v zadku. Co s nimi mám dělat?

Vlastně ještě nemáme vězení nebo tak něco, že... Asi bych měl využít této příležitosti, abych to zařídil.

Vytáhl jsem několik železných kousků ze [skladu] a vytvořil slušně velkou vězeňskou místnost. Potom jsem uplatnil několik kouzel a [program]. Poté, co jsem je zbavil výstroje, hodil jsem ty dva muže dovnitř.

Říkal jsem tomu vězení, ale byla to jen železná krabice s jednou průhlednou zdí. Ani tam nebyly žádné mříže. Ale nebyl jsem zrůda. Dal jsem do stropu vzduchové díry!

A teď začneme s trestem! V okamžiku, kdy se dveře zavřely, začali oba křičet a křičet. Alespoň to vypadalo, že to dělají. Odhlučnil jsem celu. Oba pobíhali po vnitřku věznice, chytali se za uši a řvali něčím, co vypadalo jako extrémní nepohodlí. Navzdory rozruchu, který se tam odehrával, neunikl ven jediný zvuk. Přece jen jsem celu okouzlil [tichem].

„M-Milorde... co se to tam děje?”

„Mm, jen malý nárazový kurz bílého šumu.“

„Err, hluk?”

„Je tam zvuk, který řve podobně, jako když hřebíky sjíždějí po tabuli, a vidlička škrábe o desku. Znovu a znovu a znovu.”

„O-Oh, bože můj...“ Servírka trochu ucouvla a oči se jí zatemnily špetkou strachu, když se podívala na mě, a pak na podlahu. Co má za problém?

Nakonec k nim přiběhli strážní. Nastavil jsem ho tak, aby zvuk ustal, až se otevřou dveře, a tak jsem jim předal klíč, postavil vězení do dobré pozice a řekl jim, aby pustili chlapy ven, kdykoliv to budou považovat za vhodné.

Když jsem viděl ten rozruch, uvědomil jsem si, že v mé zemi je na čem pracovat. Rozhodně musím zlepšit obranu a infrastrukturu veřejného pořádku... Možná bych se měl konečně pustit do založení rytířského řádu.

Odletěl jsem k hradu a přemýšlel o dalším postupu.

◇ ◇ ◇

-----------------------------------------------------------------------------------------------------

Touya je nemilosrdný 😄