IwS 5 - Kapitola IV: Zlepšení vévodství 7/8

„A taková je situace. Víš o tom hodně?”

„Ne, nemůžu říct, že ano. Jak jsem již řekl, ne vždy dohlížím na všechna místa. Ale skutečně existují rasy, které cestují napříč světy. Přirozeně nezasahuji ani do těchto druhů. I když, byl by to úplně jiný příběh, kdyby jiný bůh dělal problémy nebo tak něco...” Když jsem se vracel z rozhovoru s Endem, snažil jsem se zavolat bohu, abych se zeptal na to, co jsem objevil. Ale jak jsem očekával, vlastně nevěděl vůbec nic. Lidé tohoto světa by si jako obvykle museli vyřešit své vlastní problémy.

Situace zatím nebyla nijak zoufalá, ale věděl jsem, že pokud dojde k nejhoršímu, budu muset začít s přípravami.

Zdůvodnil jsem to tím, že nejúčinnějším způsobem, jak se s touto otázkou vypořádat, by bylo využití síly Babylonu. Doktorka Babylon připravila poslední zbraň, Frame Gear, pro konečný střet s frází. Měl jsem pocit, že zbraň by byla nezbytná, kdybych chtěl odrazit jejich vzkříšení.

Tento postup mi zanechal dvě metody. Musel jsem buď obstarat plány ze skladu, nebo samotný produkt z hangáru.

Jak jsem si vzpomněl, zbylými částmi Babylonu byly hangár, knihovna, skladiště, hradba, věž a výzkumná laboratoř. Měl jsem šanci jedna ku třem, že dostanu tu, kterou jsem chtěl, když je náhodně najdu.

„Asi bych měl začít nabírat tempo pátrání, co...“ Letěl jsem zpátky do vesnice Colette a uvažoval o dalším postupu.

„Rámový převod Frame Gear, pane?” Po návratu z vesnice jsem okamžitě šel do dílny promluvit si s Rosettou. Doktorka vytvořila Frame Gear, takže jsem si byl jistý, že ho Rosetta musí alespoň trochu znát.

„Jo, jak přesně fungují?”

„Dokáže je ovládat skoro každý, pane! Zručnost je dána jak magickou afinitou pilota, tak jejich osobní afinitou k modelu Frame Gear, pane! Když to tak vezmu, byla by to výzva, aby se pohyboval velmi dobře i bez výcviku, ano, pane!”

To dává smysl... To znamená, že kdybych je mohl vyrábět ve velkém, určitě bychom vypadali dobře. Chci říct, vznáší férový názor na individuální dovednosti pilotů, ale... určitě bychom byli schopni odrazit frázi, kdybychom měli obrovskou armádu robotů, která by se jim postavila.

„Hromadná produkce Frame Gear by byla obtížná, pane!”

„Cože? Proč? Nemůžeme to prostě zkopírovat v dílně?”

„Množství potřebného materiálu je dost šílené, nebudu vám lhát. K tomu všemu by vytvoření jediného, velmi základního modelu Frame Gear v dílně zabralo přinejmenším celý den.“

To naštve... Celý den pro jednoho robota? To je jen třicet Frame Gear za měsíc. Třicet obřích robotů je rozhodně hodně, nechápejte mě špatně, ale.... Podle doktorky byly tehdy během útoku desítky tisíc frází! Najednou se necítím moc dobře...

„Kolik robotů bylo v hangáru, když jste ztratily kontakt?”

„Nechte mě přemýšlet... Musím se přiznat, pane. Nebyla jsem zapletená s ostatními Babylony tak jako s mým. Ale pokud tomu rozumím, v hangáru by mělo být sedm dokončených modelů Frame Gear.

„Sedm, vážně? Jak chtěli vyřadit frázi s tak málo...?”

„Chtěli jsme začít se sériovou výrobou Frame Gear, pane... ale fráze zmizela hned, jak jsme vypracovali plány na výstavbu druhé a třetí dílny.“ Rosetta promluvila a v jejím hlase bylo znát zklamání.

Takže existovaly plány, jak dílnu zvětšit? No, to alespoň vysvětluje, proč není mnoho Frame Gear. Krize se zcela vyřešila dříve, než měli vůbec šanci začít správně reagovat.

Jediné, co jsem mezitím mohl udělat, bylo shromáždit potřebné materiály. Když jsem vycházel z dílny, Cesca a Flora přišly z alchymistické laboratoře. Obě nesli košík s několika lahvičkami od léků.

„Co je to, medicína?”

„Uhuhu... tohle jsou nějaké běžné léky na nachlazení, bolesti hlavy, žaludku a další běžné nemoci, chápeš? Na hradě nebylo moc léků, tak jsem našlehala várku, chápeš?“ Flora, stále oděná do svého ošetřovatelského úboru, vesele odpověděla.

Pořád nejsem zvyklý vidět takové věci mimo nemocnici...

Takže vyráběla léky. Dokonce i s mými ozdravnými kouzly a nástroji, jako je [Recovery], tam byly stále věci, které jsem nemohl docela uvolnit.

Počkej chvíli...

„Floro, potřebuješ alchymistickou laboratoř na výrobu léků?”

„Nebesa ne. Tohle je normální medicína, chápeš? Na tohle nepotřebuju tak složité vybavení. Využila jsem zdejší zařízení, abych je zdokonalila a zvýšila jejich účinnost, vidíš? Pořád je můžu dělat pravidelně, ale byly by méně účinné a jen by mi to trvalo trochu déle.” To znamenalo, že ostatní lidé by měli být schopni využít zařízení alchymistické laboratoře také ... Kdybychom uměli vyrábět léky, byl by to další export, který bychom mohli využít pro obchod.

Bolesti hlavy, trávicí problémy, ucpané dutiny... Tento druh problémů ovlivnil lidi po celém světě. Prodej léků by nás pravděpodobně nemravně neobohatil, ale rozhodně by nám pomohl závodit v nějakém extra příjmu. Rozhodl jsem se, že bychom měli věnovat nějaké zdroje na sklizeň surovin pro medicínu, aby mohly být rafinovány v Babylonu.

Řekl jsem Floře svůj nápad a pak jsem jí nařídil, aby naučila některé podřízené Tsubaki, jak zdokonalit přísady a vyrobit lepší lék. Byli to ninjové, takže by zřejmě už měli základní lékařské znalosti, a tak jsem z nich vybral ty nejlékařštější a přidělil je do alchymistické laboratoře. S tím jsme byli připraveni zahájit masovou výrobu rafinovaných léků.

Zamířil jsem s Cescou a Florou zpátky do hradu a hned jsem zašel za Leen, abych se s ní mohl poradit o tom, co mi Ende řekl.

 

Kdybych chtěl technicky, Leen byla pouze velvyslancem v mé zemi z Mismede, ale já jsem považoval frázi za záležitost, která přesahuje státní hranice.

„...Takže je tu panovnická fráze... invaze z jiného světa... a hranice světa, říkáš?“ Leen se opřela v křesle a z úst jí unikl těžký povzdech. Očividně ji to překvapilo. Paula stála vedle ní se založenýma rukama.

„Žila jsem opravdu velmi dlouho, ale tohle je poprvé, co o takových věcech slyším... Obvykle bych tě požádala, abys přestal žertovat, ale... důkazy jsou zdrcující, takže nešťastně připustím, že mluvíš pravdu.”

„No, vždycky je tu možnost, že mě Ende krmil spoustou lží. Pořád se snažím zjistit, jestli je to tak.”

„Bez ohledu na to se najdou lidé, kteří tomu neuvěří, i kdyby to byla pravda... Tedy dokud fráze nezačne trhat jejich rodiny na kusy.”

Měla pravdu. Určitě se najdou tací, kteří, i kdyby uznali, že fráze existuje, budou na ně pohlížet jen jako na nový druh monstra. Koneckonců jsme potkali jen tři typy. Kriketová fráze ve starověkých ruinách, manta fráze v poušti Rabi a pavoučí fráze v moři stromů… Byl tam také ten had, na kterého Leen a vojáci narazili v Mismede.

Bylo však možné, že na světě je víc frází, které Ende už zabil.

Kdybychom seděli a kroutili palci, byli bychom mrtví ve chvíli, kdy by hranice selhala. Budeme se muset připravit, než bude pozdě.

Tyto přípravy v současné době závisely na hledání zbývajících kousků Babylonu a sběru surovin potřebných pro stavbu Frame Gear.

„Snažili jsme se najít informace o starých ruinách, to je jisté. Přiděl prosím více prostředků na lov. Našla jsem mnoho staveb, ale většina z nich jsou jen opuštěné budovy, ve kterých není nic pozoruhodného. Je poněkud skličující neustále selhávat, rozumíš?“ Whops... správně... nakonec byli vysláni jen podřízení Leen, aby se podívali. Asi bych měl poslat nějaké chlapy, aby to taky udělali.

Po rozloučení s Leen jsem šel navštívit Kohaku a ostatní šelmy, abych se zeptal, jestli by se nenašlo stvoření vhodné k vyvolání průzkumných operací.

„Když se mě zeptáte, mělo by to být to, co vyletí do vysssky, ne? Jsou velmi rychlííí, a mohou jít na velké množství míst.“ Kokuyou předložil zajímavý návrh. Neuvažoval jsem o tom, že bych na lov přivolal ptáky, ale rozhodně byli dostatečně všestranní.

„Mistře, trvalo by docela dlouho, než bychom uzavřeli smlouvu s každým ptákem zvlášť. Mohu doporučit uzavření paktu s tím, který místo toho vládne celé rase?”

„Hm. Sango... Ty navrhuješ, aby náš pán předvolal tamtoho? Kohaku přerušil Sangův projev. Zajímalo by mě, o čem to mluví. „Plamenný Monarcha. Stejně jako my, Monarcha s křídly. Takový, která kontroluje oheň. Kdybyste povolal a úspěšně uzavřel smlouvu s Plamenným Monarchou, měl byste okamžitě k dispozici tisíce ptáků.”

Aha... Kohaku je vůdce šelem, Kokuyou a Sango společně vedou plazí stvoření... Mohou přivolat a ovládat monstra tohoto typu bez problémů a obecně je využít. Ta moc je tedy moje. I když ovládání se nerozšíří na magická zvířata, jako jsou hromoví medvědi nebo král opic.

Takže v podstatě je to ptačí verze toho.

„Co je to za typ, ten Plamenný Monarcha?”

„I přes jeho přídomek řvoucích ohňů je Plamenný Monarcha laskavý a klidný. Z nás je to ten s nejvznešenějším charakterem. Kohaku začal o ptákovi mluvit dobře, ale Kokuyou mu náhle vrazil do řeči s potutelným úšklebkem

„Jsi si jisssstý? Jsem si docela jistý, že já jsem ten, kdo tu má tu nejbystřejší personalitu, zlato.“

„Buď zticha. Vaříš se rychleji než hrnec.”

„Vezmi to zpátky, děvko!” Jen tak, Kokuyou přivedli do varu. Jak výstižné přirovnání.

Když se ti dva uklidnili, rozhodl jsem se, že zavolám Plamenného císaře.

Nakreslil jsem vyvolávací kruh na nádvoří a začal zaostřovat svou temnou magii. Nakonec se ve vzduchu kolem nás začala tvořit černá mlha. Kohaku a ostatní začali směrovat svou vlastní magii do mlhy. Zaostřil jsem svou magii ještě víc a mlha zhoustla.

„Ty, který vládneš horoucím létům a burácejícím plamenům. Ty, který vládneš břehům jezer a jižním větrům. Zapřísahám tě, představ se přede mnou.“ Mlha se začala zvětšovat ohromnou magickou silou a z magického kruhu se vynořil válec řvoucího ohně. Vír odfoukl všechnu mlhu a nakonec se rozptýlil a odhalil obrovského rudého ptáka.

Byl velký asi jako kůň. Vypadal skoro stejně jako to, co jsem mohl popsat jen jako fénix. Tohle byl Plamenný císař.

„Aha, to jste vy, hoši. Jak nostalgické, už je to nějaký čas.”

„To tedy ano, Plamenný císaři.”

„Dlouho jsme se neviděli, plamenné dítě.“

„Okázalý vchod jako vždy, Plamenný císaři.!“ Hlas císaře plamenů zněl trochu jako hlas něžné mladé ženy. Rozhodně vypadal klidně a královsky, aniž by byl odměřený. Kohaku o něm mohl mít pravdu.

„Byl jsi to ty, kdo mě povolal, chlapče?“

„Přesně tak.”

„Tento muž je náš pán, Mochizuki Touya.“ Plamenný císař udělal výraz, o němž jsem předpokládal, že je ptačí „překvapen“. Ale po nějakém čase stráveném zíráním na mě, zavřel oči.

„Staniž se. Jako mistr Bílého Monarchy, a mistr Černého Monarchy, teď vím, že se pravděpodobně kvalifikuješ na jakoukoliv výzvu, kterou ti dám. Uzavřeme smlouvu. Stanu se ti podřízeným, není třeba tě zkoušet, protože už jsi prošel. Mochizuki Touyo, můj pane... dej mi jméno.”

Co…? To šlo docela hladce. Ona ode mě nic nechce? To je poprvé. Ale rozhodně si na to nebudu stěžovat. Kohaku měl o vás pravdu, dámo... jste nejlepší ze všech, co se týče charakteru.

Ale pořád jsem musel vymyslet jméno. Měl jsem Kohaku, Sango, a Kokuyou, a všichni byli pojmenováni po drahých kamenech, takže... Věděl jsem, co musím udělat.

„Kougyoku. To je jméno, které jsem ti vybral. Znamená to rubín, karmínový kámen. Co ty na to?”

„Kougyoku... Pak to ochotně přijmu. Odsud se tak jmenuji.“ Plamenný císař se s pufem proměnil v malého ptáčka, velkého asi jako papoušek, a přistál mi na rameni. Ta velikost byla pro mě mnohem příjemnější. Nebylo pravděpodobné, že by jako malý ptáček způsobila chaos.

V každém případě, rozhodl jsem se udělat to, co jsem si předsevzal.

Propůjčil jsem Kougyoku sílu a zároveň povolal asi tisícovku ptáků. Všichni byli různé velikosti a druhu, ale bez ohledu na to jsem je všechny poslal do čtyř koutů oblohy.

Telepaticky jsem jim všem nařídil, aby mě informovali, kdyby narazili na nějaké podezřele vypadající ruiny, památky nebo zařízení. Z hloubi srdce jsem doufal, že něco najdou, a to rychle.

V tu chvíli bylo všechno na nich, jediné, co mi zbývalo, byla moje naděje.

 

◇ ◇ ◇