Stránky

IwS 6 - Kapitola II: Dva princové 7/9

O dva dny později se v královském paláci shromáždila veškerá šlechta Lihney. Cizinci by to připadalo jako pravidelné královo předvolání, ale po pravdě řečeno, Wardack je tam všechny svolal.

Moje skupina, já, Koupe a Cloud se všichni dostali do paláce. Schovali jsme se s [neviditelným] a stáli kousek od shromážděných šlechticů.

Wardack se široce usmál a všechny je oslovil.

Královna Dacia stála s úsměvem vedle trůnu a princ Zabune stál kousek od trůnu. Ale na tváři měl takový rozčilující úsměv.

V okamžiku, kdy mumlání v místnosti dosáhlo horečnatého spádu, zaduněla hlasitá trubka.

„Představení Jeho Veličenstva krále.“ Všichni šlechtici při slovech posla mlčeli a skláněli hlavy. Do místnosti vešel král Lihney. Tomu muži bylo lehce přes padesát. Stál vzpřímeně a upřímně mi trochu připomínal prince Clouda, ale jeho tvář prozrazovala mnohem méně spolehlivou atmosféru.

Na sobě měl bílé roucho zvýrazněné sytě červeným pláštěm na ramenou. Ten muž rozhodně prozradil přítomnost krále. Posadil se na trůn.

„Půjdu rovnou k věci, drazí poddaní. Svolal jsem vás, abych vyjádřil své úmysly abdikace. Brzy se vzdám trůnu.“ Král Lihney promluvil hlasitě a jasně, což způsobilo, že šlechtici začali mezi sebou štěbetat. Pouze tři lidi v místnosti to nepřekvapilo. Přirozeně, ti tři byli Wardack, Dacia a Zabune. Všichni tři se na sebe jemně vědoucně podívali a na tvářích se jim objevily nemocné úsměvy.

„Nyní mi dovolte, abych vám všem, kteří jste se tu sešli, oficiálně oznámil příštího krále Lihney. Převádím všechny závazky, moc a povinnosti na svého syna. Formálně rezignuji. Dědicem mého trůnu samozřejmě není nikdo jiný než první princ…“ Všechny oči padly na Zabuneho. Idiotský princ ostříhaný na misku se radostně usmál, když ho zaplavila očekávání vyšších vrstev. Ale... nemělo to jít tak, jak očekával.

„...Cloud. Abdikuji na trůn prvního prince Clouda Zepha Lihney.”

Všichni šlechtici vydávali užaslé hlasy. Nejvíce šokované a vyděšené hlasy však patřily zlomyslné trojici.

V tu chvíli jsem strčil prince Clouda do zad a deaktivoval tak kouzlo neviditelnosti.

Markýz Koupe ho následoval, skoro jako by to byl mladíkův doprovod. Udržoval jsem však sebe i ostatní neviditelné. Byli jsme outsideři, takže bylo nejlepší jen pozorovat.

„Co...? Cloude, ty malej...!“ Princ Cloud naprosto ignoroval Zabuneho zmatená slova a vydal se ke králi. Jakmile došel k patě trůnu, poklekl na jedno koleno a uctivě se uklonil.

„Děkuji, otče. Pokorně přijímám zodpovědnost. Budeš na mě hrdý jako král, to ti slibuju.”

„Ano, můj synu. Věřím ti.”

„Počkat, sakra, chvilku! Co se to tu sakra děje?!“ Princ Zabune se neubránil křiku. Okolní šlechtici začali být neklidní kvůli náhlému prohlášení, ale znovu se uklidnili, když Wardack vystoupil k trůnu.

„Vaše... Veličenstvo. Omluvte mou hrubost, ale... podle zákonů tohoto národa, nástupcem musí být první princ. Ani vy nemůžete zničit takovou tradici, jistě...”

„Ano, máte naprostou pravdu. To je důvod, proč princ Cloud stoupá, místo Zabuneho. Řekl jsem, že abdikuji na prvního prince Clouda, nebo ne?”

„Ty...! Ale... Nebuď blázen! První princ je Zabune, ne Cloud! Už dost té frašky!“ Královna Dacia úplně ztratila klid a křičela na krále. Král se začal smát, když ji slyšel mluvit, a brzy jeho řev rozezněl celý trůnní sál. Netrvalo dlouho a Dacii královo podivné chování znervóznilo.

„Fraška, Dacio? Fraška? Jak se opovažuješ.“ Král Schlaf z Lihney vstal ze svého trůn s očima jestřába. Zaměřily je přímo na jeho ženu. Samolibý, slabě vypadající král byl úplně pryč. Viděl jsem v něm jen nespoutanou zuřivost.

„Teď... moji drazí shromáždění šlechtici, prosím, poslouchejte. Mezi Belfastem a Regulusem je usazen národ. Je z nedávné doby. Vévodství. Brunhildské vévodství. Předsedá mu velkovévoda. Tento muž porazil černého draka, který terorizoval Mismede. Tento muž je stříbrný dobrodruh. K tomu všemu zabránil nebezpečnému převratu v říši Regulus a zachránil mnoho životů. Muž, který zachránil tuto zemi, přišel zachránit i nás.”

„Velkovévodo, předstupte, prosím.“ Princ Cloud nás zavolal, tak jsem deaktivoval maskovací kouzlo. Elze a Yae stály po mé levici a po pravici, zatímco vpředu klidně kráčel velký Kohaku.

„Velkovévodo Touyo, mohl byste laskavě všem zdejším lidem ukázat, co jste mi vlastně ukázal?”

„...Jste si jistý?”

„Jsem, chlapče. I když v tom vypadám jako ubohý starý muž, který byl podváděn po tři desetiletí... je to pravda, která musí být odhalena.“ Král Lihney se sebekriticky zasmál.

„Tak dobře.“ Vytáhl jsem smartphone a promítl s ním video do vzduchu. Byl to docela velký displej, jasně viditelný pro každého v místnosti.

„A co se stane s králem, až ho předá?”

„Bude zlikvidován. Normálně bych to nechtěl dělat tak rychle, ale tahle záležitost s Cloudem znamená....”

„P-Počkat, to...!“ Wardack i Dacia začali potit kulky ve chvíli, kdy si uvědomili, co vidí. Byli to hlupáci... Nikdy neměli tak drze mluvit o zavraždění krále.

„Ano, po všech těch promarněných letech náš syn povstane jako král....”

„Ahaha! Je to zrození úplně nové královské linie, jsem tak nadšená ...”

„S-Stop! Okamžitě toho nech!“ Wardack se na mě zuřivě vrhl, ale zjistil, že ho drží Kohakuova silná masa. Shromáždění šlechtici začali mezi sebou opět mumlat.

„Tohle je záznam toho, co se stalo během soukromé schůzky Wardacka s Dacií. Je to nulové kouzlo podle mého vlastního návrhu. Celé jsem to sledoval očima mého známého.”

„T-to je absurdní! Vaše Výsosti, určitě je to omyl...“ Wardack zaprskal a očividně si lámal hlavu, aby se omluvil. A král by mu možná uvěřil, kdyby byl věrný a čestný muž. Nicméně, Wardack byl jen krutý. Používal výhružky a podvody. Král neměl důvod věřit jeho lžím.

„Chyba? Hm... Jedinou chybou bylo, že jsem ti ten příběh sežral. Musel jsem v tvých očích vypadat jako blázen, co? S vaším synem se zacházelo jako s prvním princem. Nemohl jsem udělat nic, abych tomu zabránil, protože jsem byl ignorant. Přišlo ti to vtipné, předsedo vlády?“ Wardack dupal, jak ho králova slova otloukala. Očima těkal po místnosti a po čele mu stékal pot. Už neměl co dodat.

Nakonec, Wardackova moc byla jen ukradenou verzí královy moci. Se ztrátou Eryy hodlali vyměnit loutkového krále za Zabuneho. A teď bylo po všem, za pouhé minuty. Byl zdrcen.

„Teď, když je má drahá Erya v bezpečí.... Nemám důvod být milosrdný. Wardacku, jsi zbaven své pozice. Byl jsem blázen. Nechal jsem své obavy o Eryino zdraví ovládnout mou mysl. Měl jsem se starat o svou zemi, ale ty jsi využil mých citů, abys ode mě získal moc. Jsem naplněn jen lítostí, ale nemohu změnit minulost. Možná je pravda, že jsem byl bezcenný král, ale pro tebe je to desetkrát pravda, ty parchante. Jsi bezcenný premiér.”

„Otče...“ Král se zahanbeně díval na zem, zatímco jeho syn na něj tiše zíral. Královna Dacia prostě v šoku padla na kolena.

Celá tahle situace začala kvůli její nevěře. I když vypadala nešťastně, neměl jsem pro ni pochopení. Tato žena neměla svědomí. Byla víc než ochotná zradit svého manžela, neustále ho podvádět a pak ho nechat zabít. Když jsem o takových věcech přemýšlel, ten idiot promluvil.

„Co je to za nesmysly?! Já jsem první princ! Já jsem příští král! Ten hloupý malý spratek nemůže zaujmout mou právoplatnou pozici! Wardack a matka naplánovali tvou smrt, nemám s tím nic společného! To jsem nebyl já! To není fér!”

„...Jsi hloupý spratek a nic tě nevykoupí.“ Nezmohl jsem se na nic jiného, než že jsem si povzdechl nad Zabuneho šaškárnou. Jediné, co dělal, bylo, že se od obviněného distancoval. Sobecký. To bylo všechno, co byl. Neuběhly ani dvě minuty a on se okamžitě snažil zachránit. Byl to nesrovnatelný idiot.

„Hloupý?! Jak se opovažuješ! Co jsi zač? Nejsi nic! Jsi velkovévoda, to je toho! Tvoje země je nic, slyšíš mě?! Nebuď na mě mocný jen proto, že to můžeš strčit do Ortlindinovy dcery!”

„[Gravity].”

„Ghaughu!!!“ Moje kouzlo změny váhy způsobilo, že se ten idiotský princ zhroutil na zem. Počkat, on už nebyl princ. Tak je to prostě idiot. Ten idiot byl tak přitisknutý k podlaze, že vypadal jako přejetá mrtvola.

Jakmile šok pominul, začal křičet ještě hlasitěji. Opravdu nechápal svou pozici. Princ Cloud ke mně přišel a s povzdechem na mě promluvil.

„Vaše Výsosti, zneškodněte to kouzlo, prosím.”

„Huh? Ale...”

„Prosím.“ Udělal jsem, co po mně princ Cloud žádal. Zabune vyskočil a zdvořile se usmál směrem k Cloudovi.

„Hodný chlapec, Cloude. Víš dost dobře, že jsem jediný z nás, kdo má tu správnou věc, aby se stal novým králem. Odpustím ti tvé prohřešky, neměj strach...“

„Ticho.“ Princ Cloud tiše promluvil k Zabunemu. Třásl se. Zabuneho drkotaní se zastavilo a po tváři mu stékala jediná krůpěj potu. Cloud pomalu zvedl pěst do vzduchu.

„...Hej, co tam děláš? Opravdu mě chceš praštit? Nikdy ti to neodpustím. Bratři by spolu neměli bojovat, rozumíš?”

„Ty. Nejsi. Můj. Bratr.” Se zuřivostí, kterou jsem nikdy nečekal, že v něm uvidím, Cloud udeřil Zabuneho sevřenou pěstí do obličeje. Zasažená strana odletěla dozadu, trochu se otočila a přistála na zmačkané hromadě na zemi. No, to by stačilo.

„Z-Zabune!“ Dacia přiběhla ke svému synovi. Ten idiot silně krvácel z nosu. Král Lihney se jen díval, jak se to všechno odvíjí. Se studenýma očima upřenýma na Dacii pootevřel rty.

„I prase jako ty miluje vlastního syna, hm? Vciťuji se do toho. Můj vlastní syn je mi koneckonců drahý. Myslím, že chápu, jak se ti podařilo zacházet s Cloudem tak špatně.“ Ani v nejmenším jsem se nezlobil, když jsem viděl, jak Zabune padá k zemi. Wardack a Dacia řídili Zabuneho vzdělání, takže králi bylo z větší části aktivně bráněno účastnit se jeho života.

Párkrát za rok se setkali a král znal Zabuneho jen zvěstmi o jeho špatných skutcích. Wardack dokonce zabránil králi, aby Zabunemu vynadal. Tak král Lihney nikdy nepodporoval otcovskou náklonnost k Zabunemu.

Smutnou pravdou bylo, že kdyby králi dovolili Zabuneho řádně vychovat, možná by ho vychoval s láskou v srdci. Pak by jeho oči nebyly tak chladné, i kdyby zjistil, že Zabune je dítě jiného muže.

„Gah!“ Wardack se vykroutil ze svého prostoru a pokusil se opustit místnost, ale to jsem nehodlal dopustit.

„[Gravity].”

„Ghaaaah!!!“ Muž s buldočí tváří dopadl na místo, kde stál. K pobavení reagoval stejně jako Zabune. To se dalo čekat, protože byli otec a syn.

„Prohledali jsme vaše panství. Velmi křiklavé, že? Rozhodně extravagantní na muže sloužícího své zemi. Úplatkářství, zpronevěra... pašování, vydírání.... Lukrativní obchod, co? Nebojte se, král má všechny důkazy.”

„A jsme si vědomi všech šlechticů, kteří pod vámi pracovali. Ani oni neuniknou z našeho sevření.“ Markýz Koupe se podíval na zástup šlechticů. Někteří z nich vypadali vyděšeně, zatímco jiní se jen překvapeně dívali na lidi kolem sebe.

„Jsem opravdu ubohý člověk. Tohle... je všechno moje chyba. Skočil jsi na mou slabost, kvůli mé neschopnosti jednat sis dělal, co se ti zlíbilo. Opravdu, lidem by bylo lépe, kdyby byl Cloud králem než já… Přesto se může zdát, že i tímto činem jen přesouvám zodpovědnost.”

„Otče, nebuď blázen. V následujících dnech budu potřebovat radit. Neváhej a veď mou ruku, když špatně odbočím.”

„C-Cloude... Je mi to tak líto ...“ Král vzal synovy ruce do svých a do očí se mu hrnuly slzy. Byl to dojemný pohled. Konečně, po letech ve stínu, princ Cloud se konečně mohl připojit ke svému otci ve světle.

„Dost už! Nehraj si se mnou! Tohle je moje země! Stráže, zabijte je! Odřízněte je! Dám vám peníze, postavení, cokoliv!!!“ Zabune začal blábolit jako šílenec. Taky tak vypadal, protože mu po nose stále stékala krev. Zajímalo by mě, zda „je“ také zahrnovalo krále... Přirozeně ho nikdo neposlechl, takže jediné, co zbylo z jeho rozkazu, byla slabá ozvěna, která se nešťastně vytratila.

„Teď je mi ho skoro líto, ano.”

„Vážně... Když vychováváte děti, musíte se ujistit, že jsou vychovávány správně... nebo se změní v, no... tohle.“ Souhlasil jsem s těmi dvěma. Kdyby ten chlap byl můj syn, no... Jen ta myšlenka mě znechutila.

„Dost toho nechutného představení, chlapče. Nejsi ani princ, ani můj syn. Kdo by tě teď poslouchal? Ne... je čas, aby jsi si pro jednou sedl. Sedni si a zamysli se nad svým ohavným chováním.“ Zabuneho zuby se sevřely v tupé skřípění a tvář mu zrudla. To jeho odporné chování se objevilo, když jsme prověřovali Wardackovy zločiny…

Dozvěděli jsme se o všech ženách, se kterými si pohrával, o všech rolnících, které zabil pro zábavu, a o mnoha lidech, které unesl a zotročil… Nemluvě o lidech, které znásilnil před jejich rodiči. Zdálo se, že se mu obzvlášť líbí poslouchat jejich rodiče prosit o milost.

Tento muž, který udělal všechny možné zlé věci, ničeho nelitoval. Nikdy si nesedl a nepřemýšlel o sobě, takže mu to bylo prostě jedno. I když bude čelit důkazům, bude to ten typ, který by jen zdvojnásobil fakt, že on má pravdu a všichni ostatní se mýlí.

Na konci dne, Zabune nebyl víc než rozmazlený spratek. Nemyslel jsem si, že by měl mít slitování.

„Vaše Veličenstvo.... Co plánujete udělat s těmi třemi zrádci?”

„Co se týče obvinění, všichni budou popraveni. Je to jediná logická věc, abychom si zachovali tvář. Z toho, co se stalo, se nakonec dostane zpráva, takže si musíme s pachateli rychle poradit.” Královnina aféra a podvod, falešný princ... premiér, který držel veškerou skutečnou národní moc. Bylo by samozřejmé, že se to na něm bude špatně odrážet vůči cizincům. Přesto se zdálo, že se s tím už smířil, takže byl alespoň připraven zmírnit škody.

„P-Poprava?! Zbláznil ses? Ani se neopovažuj!“ Zabune se pořád vrtěl jako červ a křičel jako Banshee. Opravdu, začínal jsem ho mít dost. Přál jsem si, aby byl zticha.

„Jak se opovažuje? Jak se opovažuješ? Nemáš už dávno být potrestán, ty ubohý malý spratku? Ty nejsi princ. Nejsi nic víc než obyčejný zločinec. Nikdo tě nepřijde zachránit. Nikdo nepřijde, aby tě chránil nebo zastupoval. Přijmi to a buď jednou mužem.”

„Drž hubu! Drž hubu! Ty sráči! Já tě zabiju! Radši si mě pamatuj, rozumíš?! Zapamatuj si ten obličej! Vaše země, vaše ženy, rozsekám to oboje na cucky!”

„...Prosím?“ Co jsi to sakra řekl?

Pomalu jsem vytáhl Brunhildu z pouzdra. Zamířil jsem na Zabuneho pravou nohu a vystřelil. Ostrá munice pronikla jeho masem a způsobila, že kolem místa dopadu vybublala krev.

„Gyaaaaaaah!!!“ Zabune se zhroutil na ubohou, svíjející se hromádku a chytil se rány. Jeho hlas byl víc než nechutný. Chtěl jsem, aby byl zticha.

„C-co jsi to...?!”

„...Uděláš, s těmi co mi jsou drahé? Slibuješ, že uděláš co s mým domovem? Vážně si myslíš, že tě nechám žít, ty monologující sráči? Potom, co se opovažuješ vyhrožovat všemu, na čem mi záleží?“ Vypálil jsem další ránu a vystřelil na jeho levou nohu.

„A-Ahgh!!! S-Stop, p-pross...! Jsem, omlouvám! Nezabíjej mě...! Já-já nechci zemříít!!!”

„...Ti nevinní, které jsi mučil, nechtěli zemřít. Vysmál ses jim. Potěšilo tě jejich utrpení. Proč bych ti neměl udělat to samé?“ Dupl jsem nohou Zabunemu do paže a držel ji pod botou. Potom jsem přiložil hlaveň Brunhildy na dlaň pravé ruky. Tehdy jsem zmáčkl spoušť.

Ze rtů se mu prodral zvířecí, zvířecí řev bolesti. Buď kvůli strachu ze smrti, nebo jen obyčejnému mučení, to ubohé zvíře v lidském oblečení známé jako Zabune...omdlelo.

Rychle jsem použil ozdravnou magii, abych zalátal rány, které jsem udělal. Koneckonců jsem ho nikdy nechtěl zabít. Naštval mě, tak jsem chtěl, aby mu to ublížilo. Nic víc v tom nebylo. Potrestání Zabuneho nebylo mým břemenem.

Bylo samozřejmé, že ten parchant půjde rovnou do pekla, ale lidé, kterým zničil životy, by nebyli spokojeni, kdyby dostal tak rychlou smrt. To, co se mu teď stane, záleželo na princi... Soudu krále Clouda.

„...Promiňte. Asi jsem to trochu přehnal.” omluvil jsem se Cloudovu otci.

„Ne, to lze jednoduše považovat za jinou formu odčinění. I když jsem vyhlásil trest smrti, to, co se s ním stane, je v Cloudových rukou. Přece jen jsem se vzdal trůnu.”

„Stráže, odveďte je do žaláře!“ Na rozkaz svého nového krále vešla královská stráž a zatkla zlodušskou trojici. Zvláštní, vzhledem k tomu, že onehdy Clouda úplně ignorovali.

„Jsi v pořádku, Touyo?”

„...Jo, Jen jsem se trochu rozčílil.“ V okamžiku, kdy řekl, že bude dělat věci týkající se mého vévodství, Elze, a ostatních... Ztratil jsem klid. Nebylo to tak, že by byl schopen cokoliv udělat, ale jen z té myšlenky se mi vařila krev v žilách.

Bylo to podobné, jako když se se mnou ti spratci rytíři pohádali v Belfastu. Nezdálo se, že by mi to nějak vadilo, když na mě přišlo, ale nedokázal jsem zachovat chladnou hlavu, když byli lidé, na kterých mi záleželo, pomlouváni. Neměl jsem v úmyslu mít tak krátkou pojistku. Rozhodně jsem se potřeboval naučit trochu víc sebeovládání...

Když jsem o takových věcech uvažoval, sledoval jsem Wardacka, Dacia a Zabuneho jak se nechají odtáhnout do kobky a celou dobu kopou a křičí.

------------------------------------------------------------------------------------------------

Když se Touya naštve, to je pak něco… 😶
(Jo, fakt je napsáno baníkovec 😄)
Děkuji Kamil S. za pochybnosti, po dalším přezkoumání bylo zjištěno že v anglickém překladu byla hurba a nejedná se o baníkovce ale o Banshe - Banshee – Wikipedie (wikipedia.org)

4 komentáře:

  1. ďakujem, tak Touya stratil kľud a ukázal "temnú tvár" a vôbec nie je pekná.

    OdpovědětVymazat
  2. Odpovědi
    1. Děkuji za pochybnost, ještě jednou přezkoumáno a opraveno na bytost Banshee

      Vymazat
  3. Dekuji :)

    Baníkovec nebo Banshee oboje to řve 🤣
    Jinak se nam Touya dobre projevil a asi i udelal dojem 😀

    OdpovědětVymazat