IwS 6 - Mezipříběh II: Prohlídka Brunhildu 2/3

„Touyo, Touyo! Podívej se!“

„Oh. To je roztomilé.“ Sue, která zdánlivě skončila s prohlížením, mi přinesla malou krabičku s vyřezanými králíky na víku. Byla to trojrozměrná řezba králičí matky obklopené svými dětmi.

„Pokud si přejete, mohu to dát jako dárek, Vaše Veličenstvo...“

„Ne. Bude to ode mě dárek pro Sue, takže zaplatím plnou cenu. Chci něco podobného koupit i ostatním, tak se na ně můžu podívat?“

Poté, co jsem odmítl Olbovu nabídku, vybrali jsme se Sue, jaké krabice dostaneme pro ostatní dívky. Yumina měla kočky, Elze měla lišky, Linze měla veverky, Yae měla psy a Lu měla zpěvné ptáky.

„Opravdu doufám, že se jim budou líbit.“ Rozloučili jsme se s Olbou a opustili společnost Strand.

Uložil jsem suvenýry všech do [skladu] a prošel se znovu městem.

„Ahoj, Vaše Veličenstvo! Ahoj princezno!“

„Taky tě zdravím! Nicméně já nejsem princezna, ale vévodkyně!“

„Opravdu?“

„Ještě ne, hrome...“ Sue “opravila“ mladou dívku, která nás pozdravila, ale stále to byla snoubenka, což nebylo totéž, co vévodkyně. Sakra, Sue byla dcerou vévody, takže ani nebyla princezna.

„Nakonec jí budu, takže na tom nezáleží. Ve skutečnosti je lepší, když mi teď říkají vévodkyně, aby to nemuseli měnit, až přijde čas.“ Opravdu teď? No, každopádně není o čem se hádat.

Brunhildské hradní město se rozkládalo kolem silnice spojující říši Regulus a království Belfast. Velká cesta zasahovala na východ a na západ a uprostřed ní vedla severní cesta k hradu.

Tam, kde se tyto cesty setkávaly, byl jediný hostinec v celém Brunhildu, Stříbrný Měsíc.

Pokud jde o taková zařízení, byl docela velký a neřídil ho nikdo jiný než stejná Micah, kterou jsme znali z doby v Refletu.

Zpočátku jsem uvažoval o tom, že udělám ze Stříbrného Měsíce státem řízenou instituci, ale nakonec jsem jí pouze poskytl určitou finanční podporu.

Koneckonců, kdyby to šlo pod křídla vlády, tamní dělníci by byli státními zaměstnanci.

Budova pobočky Stříbrného Měsíce Brunhild byla čtyři patra vysoká a měla tvar L. Měla také velkou jídelnu a veřejné lázně, které byly obě přístupné veřejnosti.

To umožnilo, aby místo fungovalo nejen jako místo k pobytu, ale také jako lázeňský dům, a bylo to také velmi levné.

Díky tomu měli lidé z Brunhildu vždy dobrou hygienu a unavení cestovatelé se mohli před další cestou občerstvit.

„Hey.”

„Oh, hey. Co se děje?“ Po vstupu do Stříbrného Měsíce jsem, bez ohledu na svůj status velkovévody, pozdravil Micah stejným způsobem jako vždy.

Proč se tu cítím tak doma?

Bylo to zvláštní, vzhledem k tomu, že jsem na tomto místě ve skutečnosti nikdy nezůstal. Micah s tím odváděla tak dobrou práci, že jsem měl pocit, že jsem zpátky v Refletu.

„Jen pozoruji to místo. Jsou tady nějaké problémy?“

„To bych neřekla. Získávám spoustu zákazníků a nevedeme žádné vážné spory. I když se trochu obávám, že získávám více zákazníků v lázních a jídelně než lidí, kteří zde zůstávají.“

No, to není úplně nesmyslné. Mnoho lidí se chce koupat každý den, zatímco recepty v jídelně jsou poskytnuty mnou. Bylo přirozené chtít jíst vzácná a chutná jídla.

„Čas od času máme nějaké chuligány, ale rytíři si s nimi rychle poradí. Jejich místo koneckonců není daleko.“ Brunhildský rytířský řád byl rozdělen do několika skupin. Hlídka udržovala klid v hradním městě, bezpečnostní jednotka chránila samotný hrad a některá další místa, informační jednotka měla na starosti shromažďování zpravodajských informací, rozvojová jednotka dohlížela na růst města a našeho zemědělství.

Abych byl upřímný, některé z nich nebyly zrovna rytířské práce. Tyto jednotky existovaly, protože Brunhild byla nová země s vážným nedostatkem lidí a rytíři o tom byli informováni před připojením.

Také jsem se ujistil, že jsem je zkusil přiřadit k rolím, ve kterých byli dobří nebo chtěli dělat.

Vývojová jednotka však nakonec byla docela malá. Naito, jeden z ex-Takedovy elitní čtyřky, však byl jedním z nich, takže jednotka získala řadu jeho podřízených.

„Je dobré vědět, že to jde dobře. Bylo by dost nepříjemné, kdyby se obchodu, který jsem sem přinesl, nevedlo dobře.“

„Nemyslím si, že ani hlavní město má takový hostinec. Možnost se každý den koupat je takový luxus, že lidé možná nebudou chtít opustit zemi.“

„Skutečně. V blízkosti zařízení, které jim umožňuje koupat se, nežije mnoho obyčejných lidí.“ Sue s Kohaku ve svých rukou přikývla v reakci na Micahina slova. Lázeňské domy daleko od oblastí s horkými prameny byly vzácností. Hlavní města Belfastu a Regulusu skutečně měla zařízení podobná lázním, ale byla buď opravdu drahá, nebo byla exkluzivní pro šlechtu.

Většina obyčejných lidí se očistila ve vaně a rozhodně to nebylo proto, že by neměli rádi otevřené koupele nebo tak něco.

„Oh jo. Ještě není úplně poledne, ale co takhle se najíst? Jako dezert dám jeden z Fleuriných rohlíčkových dortů.“ Fleur byla jednou z dívek zotročených idiotským princem z Lihney. Představil jsem jí Stříbrný Měsíc a ukázalo se, že je tak talentovaná na vaření, že už byla pověřena vedením Micahiny kuchyně.

Už byla schopná udělat většinu receptů, které jsem jí dal, a teď se jí dařilo tak dobře, že se stala učnicí našeho hlavního kuchaře, Crey.

Podíval jsem se na čas a bylo právě 11 hodin.

Ve skutečnosti bylo na jídlo trochu brzy, ale když Sue slyšela zmínku o rohlíčcích, slintala natolik, že se něco z toho málem dostalo Kohaku na hlavu, takže bylo více než zřejmé, že nemám na výběr.

„...No, tak to uděláme.“

„Opravdu budeme!“ Dnešním speciálním jídlem byl katsudon. Ptal jsem se, jestli by se k tomu hodila i dezertní roláda, ale Sue se do toho hrabala, aniž by se o to starala.

Začal jsem mít trochu kyselý žaludek, tak jsem jí dal svůj a ona si s tím taky dala práci. Člověče, dívky mají vždycky místo na dezert, že?

Poté, co jsme opustili Stříbrný Měsíc, vydali jsme se směrem k zemědělské oblasti.

Protože se blížilo poledne, moc lidí nepracovalo. Většina obědvala na okrajích polí a pod blízkými stromy.

„Touyo, Touyo. Komu toto pole patří?“

„Vlastně mě. Zaplatil jsem těm farmářům, aby to pěstovali, takže i když se sklizeň nepovede, nebudou kvůli tomu trpět. Koneckonců je to stále ve fázi experimentu. Pokud budou zemědělci schopni získat pravidelnou sklizeň, plánuji jim levně prodat půdu.“ Na tomto poli jsme tajně pěstovali speciální produkty, které jsme dostali v alchymistické laboratoři. Na první pohled vypadaly jako normální ředkvičky, ale ve skutečnosti to byly nějaké super ředkvičky, které byly silné proti klimatickým změnám a měly vysoký obsah živin.

Právě teď jsme experimentovali s jejich růstem a zjišťovali, jak velké mohou být sklizně. Samozřejmě bychom se vrátili na začátek, kdyby chutnaly špatně.

Flora z alchymistické laboratoře mi řekla, že se nemám čeho bát, ale nemohl jsem s tím být v klidu, dokud je nesklidíme a nesníme.

Byly to skutečné GMOs, ale bylo mi řečeno, že jsou bezpečné a ne nepříznivě ovlivňují lidský organismus. No, změny byly koneckonců způsobeny magií.

Plodiny tohoto světa byly již plné kouzel a často se mělo za to, že právě ony přiměly nás, lidi, přechovávat magii.

Totéž platilo i pro maso a řada lidí věřila, že pojídání masa magických zvířat z velkého lesa zvýší jejich magickou schopnost. Jo, správně.

„Je tam nějaké ovoce?“

„Právě jsi snědla dezert...“ Vypadá to, že Suein druhý žaludek má v sobě stále místo.

Ve skutečnosti jsme měli ovoce, ale nerostlo rychle. Broskvoně a jabloně přece jen chvíli trvaly. Jistě, upravili jsme je v alchymistické laboratoři, ale jejich rychlost růstu nebyla extrémní nebo tak něco.

Jahody a melouny by mohly přijít rychleji, ale... Byla to zelenina, ne? Když už o tom mluvím, vzpomínal jsem si, jak jsem jedl nějaké jahody, ale nevěděl jsem, jestli tento svět má nějaké vodní melouny.

Stejně jako v jiném světě bych očekával, že budou také jako melouny, ale tento svět měl hruškovité ovoce, které chutnalo jako citrony.

Měl bych přimět Floru, aby udělala nějaké jahody.

„Touyo, co je to za bažinu? Zdá se, že tam něco roste.“

„To je rýžové pole. Získáš rýži z těchto rostlin. Taky jsi nějakou snědla, pamatuješ?“

„Oh! Takže se z toho stane rýže!“ Nechal jsem imigrantům z Eashenu na starosti asi osmdesát procent rýžových polí. Pěstovali rýži pomocí stejných semen, která si přinesli ze své domoviny. Zbytek polí byl experimentální, opět zaměřený na druhy upravené v alchymistické laboratoři.

„Doufám, že za pár měsíců budou připraveny ke sklizni.“

„Těším se na to!“ Prošli jsme rýžovým polem a zamířili na cvičiště severně od hradu.