HRH 7 - Epilog: Znepokojivá přítomnost

Epilog: Znepokojivá přítomnost

 

Po úspěšném uzavření trojstranné dohody o založení lékařského spojenectví mezi královstvím, republikou a říší se té noci konala hostina na oslavu v hostinci, který sloužil jako místo setkání.

Od příchodu do této země se pořádaly večírky vždy, když byla nějaká omluva, ale tentokrát se zúčastnilo velké množství lidí, takže to bylo zatím nejvíce.

Bylo nešťastné, že jeden ze tří vůdců, Maria, která se zúčastnila přes vysílání hlasového klenotu, se nemohla zúčastnit.

„Prosím, přijeď někdy do mé země,“ řekla, než ukončila komunikaci. „Až to uděláš, napijeme se spolu.“

„Ano. Jednou.“

Vzhledem k tomu, jak daleko je říše, nevěděl jsem, jestli ten den přijde nebo ne. Kdyby se politická situace ve světě stabilizovala, nakonec bychom mohli cestovat do zemí ostatních na setkání, ale... nic nenasvědčovalo tomu, že by se to mělo v dohledné době stát.

Zatímco jsem přemýšlel, že...

„Bro! Bavíš se?!“ Kuu se vloupal dovnitř.

Kuu, který už byl opilý, mi najednou položil ruku kolem krku. Náraz mě málem donutil upustit pití.

„Páni! To je nebezpečné ... Chci říct, jdi ode mě pryč. Nelíbí se mi být nedůtklivý na kluky.“

„Je to proto, že vypadáš tak zasmušile, Bro,“ zahihňal se. „Musíš se bavit, když piješ.“

Kuu se ode mne s kdákavým smíchem odtáhl.

„Užívám si to,“ řekl jsem s úlevou, že ustoupil. „Aspoň stejně jako všichni ostatní.“

„Hm? No, tak dobře.“

Protože od začátku večírku už uplynulo tolik času, že si teď všichni dělali, co chtěli. Juna nalévala pití siru Gouranovi, který byl nyní naším zapřísáhlým přítelem, zatímco Aisha a Hal pořádali soutěž v pití a Kaede je pozorovala a krmila je.

Leporina se starala o Tomoe, kterou omráčil zápach alkoholu, a Roroa mluvila s Taru, kterou pozval Kuu.

Měnilo se to v docela chaotickou scénu.

„Zdá se, že ty sám máš strašně dobrou náladu, Kuu,“ řekl jsem.

„To si piš. Chci říct... Však víš.“ Kuu zvedl palec a ukázal na Taru, se kterou Roroa mluvila.

Chápu. Je v dobré náladě, protože ...

 

„To“ se stalo před několika hodinami.

Když schůzka skončila, Kuu nás vzal navštívit Taruinu dílnu na kopci poblíž Noblebeppu. Chtěl tím říct své přítelkyni z dětství Taru, že nějakou dobu zůstane v království Friedonia.

Když jsme tam byli, odhalili jsme také naši totožnost, ale nijak zvlášť ji to nepřekvapilo. Pro řemeslníka, jako je Taru, možná tolik nezáleželo na postavení jejích klientů.

„...Takže, když už jsme u toho, bylo rozhodnuto, že půjdu studovat do království pod vedením Bro, a beru s sebou jen Leporinu,“ skončil Kuu, položil nohu na kbelík, který se válel kolem, a zaujal pózu námořníka s nohou na jednom z krátkých stanovišť používaných pro kotvení člunů.

Možná si myslel, že je to chladný způsob loučení, nebo se jen snažil hrát si na drsňáka, ale tak či tak, opřít nohu o kbelík toho nedosáhne.

Zatímco jsme se na něj všichni chladně dívali, Kuu pokračoval ve své řeči. „Ah, neboj se, slečno Taru. Naše loučení bude krátké. Zůstanu s bráchou, poučím se z toho, jak vládne, a přísahám, jednou, vrátím se k tobě jako opravdový muž. Těším se na den, kdy se vrátím se slávou do svého starého rodného města.“

I když Taru nic neříkala, Kuu pokračoval ve svém projevu na rozloučenou.

Zatím, Taru jeho slovům nevěnovala pozornost a bušila do horkého kovu.

Nevím... Byla to scéna, při které mi bylo Kuua líto.

Bez odezvy od Tarua vypadal Kuu rozrušeně. „Hej! Hej, Slečno Taru! Tady jsem, dávám ti svou řeč na rozloučenou, tak mi dej malou odpověď, ano? Beze mě budeš osamělá, že?“

„Nijak zvlášť... Nezajímá mě, kam jdeš, hloupý pane.“

„Nezájem...? Není to trochu kruté? I když nemáš zájem, tvůj přítel z dětství se přišel rozloučit, tak buď na mě trochu... milejší.“

„Mluvit na mě, když kovám, není nic jiného než otrava.“

Na to nemohl nic říct, a tak Kuu zklamaně svěsil ramena.

...Jo, no, kdyby se k němu dívka, která se mu líbí, chovala takhle, samozřejmě by byl sklíčený.

Myslím, že si poslechnu jeho ventilaci na dnešní párty... Pomyslel jsem si s povzdechem.

Ale pak jsem zaslechl, jak Taru vkládá kov, do něhož udeřila, do vody. Položila si počet kovových výrobků na stole, včetně toho, na kterém právě pracovala. Ten tvar s malou čepelí na konci nebyl nic než skalpel.

„Zkoušela jsem vyrobit to, co jsi si objednal, z různých kovů,“ řekla. „Železo, měď, stříbro a spoustu slitin. Víš, který byl pro to nejvhodnější?“

Taru naklonila hlavu na stranu.

Ohh, takže pracovala na vzorku skalpelu.

I kdyby se mě zeptala, co je nejlepší, nebyl jsem doktor, takže jsem to nevěděl. Byly tam i kovové alergie a tak podobně, takže se nedalo rozhodnout jen podle síly a ostrosti.

„Budu se muset vrátit do své země a zeptat se někoho, kdo by to věděl...“

„Chápu... Dobře, tak já půjdu taky do království,“ řekla Taru ledabyle.

Všichni vytřeštili oči. Nejpřekvapenější ze všech však byl Kuu, který ještě před chvílí pronášel projev na rozloučenou.

„Cože?! Ty půjdeš taky, Taru?!“

„Ne proto, že bych chtěla být s tebou, hloupý pane,“ řekla Taru svéhlavě. „Jedu do království jen z vlastních důvodů.“ Pak se na mě podívala a řekla, „Slyšela jsem, že král žádal, aby v případě, že bude nutné vyrobit si lékařské vybavení pro sebe, republika poslala řemeslníky, aby nabídli vedení. Dobrovolně se stanu tím řemeslníkem.“

„Přijdeš učit?“ Kuu zíral s otevřenou pusou.

„Zajímají mě i Friedonské techniky,“ řekla nehybnýma očima. „Nechci jen učit, taky se chci učit.“

„...Fajn. Vítáme tě, madam Taru.“ Natáhl jsem k ní ruku. „Dovol, abych pro tebe v hradním městě připravil vyhrazený workshop. Moc rád bych, abys přijela do naší země jako řemeslník.”

„Budu ve vaší péči.“ Taru mě pevně uchopila za ruku.

Vypadalo to, že Kuua tento náhlý zvrat událostí ohromil, ale rychle se sebral a zachechtal se. „Aha, Aha! Nakonec, ty půjdeš taky! Je mi jedno proč. Jsem rád, že můžeme být spolu!“ A tvrdě ji plácl po zádech.

„...Ouch. Nebij mě do zad.“ Taru měla ve tváři ustaraný výraz.

Ale když tam tak seděla a brala to, možná z toho nebyla tak nešťastná? Možná chtěla přijít, aby byla s Kuuem?

„Jak to mám říct...? Má komplikovanou osobnost,“ usmála se rozpačitě Juna.

„Možná je to vlastně z opravdu jednoduchého důvodu, víš?“ Roroa se spokojeně usmála a postavila se na opačnou stranu.

Závěrem se zdálo, že ženské srdce je záhadná věc, komplikovaná, ale prostá.

 

Takže, když se Taru rozhodla, že se k nám přidá, Kuu měl dobrou náladu.

Od začátku večírku do sebe rychle lil kvašené mléko.

Kuu šel tam, kde byla Taru, a Roroa přišla ke mně.

„Nyahaha,“ zazubila se. „Od té doby, co jsme přišli do týhle země, to není nic jinýho než večírky.“

Máš pravdu... Hej, počkej!“

Roroa si lehla a používala můj klín jako polštář. Dobrý bože.

Položil jsem Roroe ruku na hlavu a otočil její hlavu v klíně. „Je to nemístné, takhle si najednou lehnout.“

„Já nejsem opilá. Musíš mít věci volné a snadné, když se tu pije,“ Roroa se samolibě zasmála, když jsem jí otočil hlavu. „Tak, miláčku, co dál? Další cesty?“

„Co dál”... huh?

„Musíme teď zvážit Kuua, takže myslím, že se na chvíli vrátíme do království,“ řekl jsem. „Určitě mám nahromaděnou práci, která vyžaduje mou pozornost, a Liscia mě taky znepokojuje. Kromě toho...“

„Kromě toho?“

Ne, to nic není.“

„???“

Nad Roroinou hlavou se vznášely otazníky, jak jsem ji dál poplácával.

Konečně se Roroa spokojeně usmála a nedlouho poté už chrápala. Když obvykle bouřlivá Roroa spala, vypadala jako sladká mladá dívka. Zatímco jsem se díval na její spící tvář, přemýšlel jsem o tom, co jsem už skoro řekl.

Kromě toho… To, co Maria říkala, mi vadí.

Stalo se to po schůzce, když jsem se loučil s Marií. Její dříve uvolněný výraz náhle zvážněl.

Jen mě zajímalo, co se děje, řekla mi tichým hlasem, „Poslední dobou jsou příšery na severu stále aktivnější.“

---------------------------------------------------------------------------------------------------

Ajé…. Že by nějaký průser na dohled?