Stránky

HRH 7 - Po návratu do země oblouk – 4: Nejdelší den Bohem Chráněného Lesa 3/4

Mezitím, někdy v té době...

Když se odtrhl od Soumy a ostatních, Halberta nakonec prakticky zavlekli do Surova domu.

Šel tam, kam ho tahal za ruku. S Halbertovou silou, která patřila ke špičce v království, by bylo snadné se této ruky zbavit, ale Sur necítil nic než dobrou vůli, a tak se k němu nemohl chovat špatně.

Ruby spěchala za oběma.

Halbert otočil hlavu zpátky směrem k ní a šeptem se zeptal, „Hej, Ruby, co se to tu děje?“

„N-Neptej se mě,“ zašeptala také. „Nemůžeš se dostat pryč?“

„Kdyby byl nepřátelský, byla by to jedna věc, ale cítil bych se špatně, kdybych oprášil pozvání učiněné s dobrou vůlí...“

„Pak můžeme jen čekat, jak to půjde, ne?“

Zatímco si to ti dva vyměňovali, Sur se s úsměvem otočil. „Dobrá, jsme tady. Vítejte u mě doma.“

„„Huh?““

Než si to uvědomili, odvedl je do malého domku s doškovou střechou. Bylo jasné, že je to příbytek sedláka, ale střecha byla bizarně strmá.

„To je strašně špičatý dům, co máte... co...“

Halbertův názor byl víceméně přesně takový, jak vypadal, a tak se Sur zasmál.

„Tady v lese, když přijde zima, nasněží se tu docela dost. Když nebudeme používat takové střechy, aby padal sníh, tak se zřítí.“

„To ho máte tolik nahromaděno?“ zeptal se Hal.

„Ano. Kvůli tomu nemůžeme v zimě lovit a každý tráví čas uvnitř, spravováním věcí nebo údržbou svých zbraní. I když loňská zima byla jiná.“

„Jak to?“

Sur ukázal na hromadu dřeva vedle schodů. „Protože jsme měli dřevo ze stromů poražených sesuvem půdy, stejně jako z pravidelného prořídnutí, které nám Jeho Veličenstvo radilo. Vyráběli jsme kousky tradičního umění, jako jsou sochy, ale zdá se, že se staly populární ve vnějším světě a vytvářejí pro nás značné bohatství. Občas se najdou kupci, kteří dostanou povolení jak od království, tak od Bohem Chráněného Lesa, aby si je přišli koupit.

„Páni...“

„Nejoblíbenější z nich byl ... Podívejme se, myslím, že jsem tu jeden měl...“ řekl Sur a začal se hrabat v hromadě dřeva.

Netrvalo dlouho a vytáhl z hromady dlouhý, tenký předmět.

„Ahh, tady to je.“ Zvedl ho, aby ho Halbert a Ruby viděli. „To je ono. To je nejpopulárnější položka.“

„Tím myslíte... dřevěný meč?“

To, co Sur držel v ruce, byl meč ze dřeva. A co víc, nebyl to ten typ ortodoxního dvoulistého meče používaného v království, ale meč vytvořený podle katany, což byl hlavní styl používaný v Unii Devítihlavého Draka. K tomu všemu byl do rukojeti vyrytý nějaký nápis nebo symboly.

„Jeho Veličenstvo to nazvalo suvenýrem bokuto,“ řekl Sur.

„Oh... Samozřejmě, že v tom bude Souma.“ Halbert podrážděně zavrtěl hlavou.

Když Sur začal mluvit o tradičním umění, ale pak řekl, že nejoblíbenější položka je bokuto, dostal takový pocit. Jestli to byla věc, při které na první pohled nepoznal, jaký to má smysl, musel to být Souma.

„Tak to, co je vyryto na rukojeti, byl taky on?“

„Ano. Říká, že jsou to postavy, které by představovaly jméno tohoto lesa v jazyce jeho světa,“ Sur jim ukázal jílec a vysvětlil jim to.

Halbert a Ruby je samozřejmě nemohli přečíst, ale byli tam čtyři znaky kanji, 護之森, vyřezané do něj.

Mimochodem, Souma uvažoval o vytesání ve jménu toho jediného jezera v Hokkaidu, protože stejně nikdo nemohl přečíst, co se tam píše, ale když si představil vojáky, jak pilně trénují s jedním z těch dřevěných mečů v ruce.... Jo, ne, ten nápad sám odmítl.

Sur nabídl bokuto Halbertovi. „Sire Hale, chtěl byste jeden pro sebe?“

Halbert zíral na nabízené bokuto

Ruby si pomyslela, Proč tak vážně zíráš? Ale... nakonec, Halbert si ho tiše vzal.

„Cože?! Ty to bereš?! Je to jen dřevěná hůl, ne?!“ Ruby reagovala na Halbertův čin s vytřeštěnýma očima.

„Nevím proč! Nechápu to, ale opravdu jsem to chtěl!“

Sur přikývl, když se Halbert snažil vysvětlit. „Rozumím. Je na tom něco podivně vzrušujícího, jako pro muže.“

„Přesně tak! Když něco takového uvidíš, nemůžeš si to nevzít! Je na ty postavy umístěna nějaká magie?“

„Necítím ve skutečnosti žádnou magickou sílu,“ řekla Ruby pochybovačně. Rudí draci byli citliví na magickou moc.

S největší pravděpodobností Halbert a Sur cítili totéž, co všichni ti chlapci, kteří si na exkurzi koupili suvenýr bokuto. Nicméně, Halbert nevěděl, že něco takového existuje, a tak měl pocit, že ho to nějak okouzlilo. To byla hrůza ze suvenýru bokuto.

Zatímco spolu vedli bezvýznamnou diskusi, ze Surova domu něco vyletělo.

Halbert, který byl od přírody válečník, se v okamžiku připravil k boji, když se to stalo, ale když si uvědomil, že je to malé dítě, jeho napětí polevilo…

Nicméně to byla chyba.

„Lorde Hale!“ Dítě vykřiklo a energicky ho udeřilo do břicha.

„Guhhh!“ zasténal Halbert.

„Hale?!“ vykřikla Ruby.

Rukama dával ustarané Ruby najevo, že je v pořádku.

Ta, která teď objímala Halberta, byla malá temná elfí dívka.

Bylo jí možná dvanáct. Měla krátce ostříhané vlasy a roztomilý obličej. Dívka si bez ohledu na Halbertovu reakci otírala obličej o jeho břicho.

„Lorde Hale! Chtěla jsem tě vidět!“

„Ehm... Jsi dcera sira Sura?“ Hal si vzpomněl, že se Sur zmínila, že ho chce vidět. Ta dívka, která předváděla létající kladkostroj, musela být ona.

Dívka ho pustila a zdvořile sklonila hlavu. „Promiňte. Jsem Surova dcera Velza.“

Velza zvedla tvář a usmála se.

„Nevím, jestli si mě pamatuješ, lorde Hale, ale já jsem jedna z těch, které jsi zachránil zpod písku a hlíny. Moc ti za to děkuju.“

A znovu sklonila hlavu.

Halberta to vyvedlo z míry. „Ne, nemusíš mi za to děkovat. Jen jsem plnil Soumovy rozkazy...“

„Pořád mi to udělalo radost. Nikdy nezapomenu na den, kdy jsi mě zachránil. Ani na tebe nezapomenu, lorde Hale, nebo na můj vděk.“

„Nevím, co na to říct...“ Halbert byl ohromen dívčiným vytrvalým děkováním.

„Heh heh. Je to opravdu zdvořilá dívka, že?“ Ruby, kterou z toho úplně vynechali, řekla Surovi. „Je tak malá, ale má to opravdu pohromadě.“

„To mi povídejte. Odkdy je ta moje dcera tak pol- Gwah!“

„Sire Sure?!“

Uprostřed, Sur začal psát bolestí. Velza kopla do kusu dřeva ležícího u jejích nohou a ten dopadl přímo na Surovu holeň.

Přes to všechno, Velza ani jednou neztratila úsměv.

Když Halbert a Ruby viděli, že se Velza takhle usmívá, připomnělo jim to rozzlobenou Kaede a po páteřích jim přeběhl mráz.

Protože Halbert a Ruby byli oba ve své osobnosti přímočaří, často se hádali, aniž by to bylo ošklivé, ale pokud někdy překročili hranici, věděli, že je čeká přednáška usměvavé Kaede. Úsměv té dívky byl stejný jako tehdy úsměv Kaede.

Velza přeběhla před Ruby. „Um... Nebyla byste náhodou manželkou lorda Hala?“

Ruby byla chvíli ohromená, ale pak přikývla.

„Ano. Já jsem drak Ruby. Uzavřela jsem s Halem smlouvu na dračího rytíře. Protože smlouva mezi drakem a rytířem z nich dělá životní partnery, dalo by se říct, že jsme zasnoubeni.“

Když Velza uslyšela Rubyinu odpověď, zatleskala. „No teda! Ty jsi drak, slečno Ruby? Když si pomyslím, že se stal dračím rytířem! To je pro vás lord Hal.“

Když to řekla s nevinným pohledem v očích, Velza vzala Ruby za ruce.

„Chci se v budoucnu připojit k Národním obranným silám jako lord Hal. Je-li to možné, chci být přidělena k jednotce lorda Hala. Je mi potěšením vás poznat, madam.“

„S-Správně...“

Zdálo se, že Ruby není úplně nespokojená, když se o ní mluví tímto způsobem.

 Vidět Velzu, jak se vmžiku prokousává do Rubyiny přízně, Halbert vycítil, že se situace posouvá někam, kde nemá kontrolu.

Co je to...? Ten pocit, jako by příkop kolem mých zdí byl vyplněn, aniž bych si všiml...?

Zatímco Halbert přemýšlel, Sur, který se zotavil z bolesti, s povzdechem položil ruku Velze na rameno.

„Je neslušné nechávat naše hosty stát venku navěky. Co kdybychom je vzali dovnitř?“

„Oh, můj! Máš pravdu! Jak neopatrné ode mě. Byla jsem tak potěšena, že tu byl lord Hal, naštvala jsem se proti své vůli. A teď pojďme, lorde Hale, lady Ruby.“

Velza vzala Halberta a Ruby za ruce a vedla je dovnitř domu.

Kdyby to viděl někdo jiný, vypadalo by to, že malá sestřička dopřává svému staršímu bratrovi a sestře, aby jí vyhověli. Halbert a Ruby se taky necítili špatně kvůli tomu, že je zbožňuje malá holčička.

Nicméně, za těmi dvěma, které Velza vedla za nos, se Sur trpce usmál.

Proboha, pomyslel si. Musí být po své vášnivé matce... Jestli ji nevezmeš za otěže, čeká tě těžká jízda, sire Hale.

Když o tom přemýšlel, Sur je následoval do domu.


------------------------------------------------------------------------------------------------

Velká střela na scéně. Hale…. Drž se… 😁


3 komentáře: