HRH 7 - Bonus: Strážci boha jídla

Strážci boha jídla

Čekárna guvernérova sídla v novém městě Venetinova ve Friedonském království byla dnes, jako každý den, plná ctižádostivých žen, důvěřujících své kráse, usilujících stát se manželkami ministra zemědělství a lesnictví, Poncha Ishizuka Panacotta.

„Zaujmu pozici hlavní manželky se svým krásným obličejem.“

„Hmm! Budu to já, kdo získá srdce sira Poncha.“

Každá čekající žena věřila, že právě ona se provdá do bohatství.

A přesto měla jedna žena ve tváři přísný výraz.

Byla to žena ve věku kolem dvaceti let, neméně hezká než ostatní vychloubačné ženy, ale když se dívala na ženy kolem sebe, měla ve tváři zoufalý a téměř tragický výraz.

Tuhle bitvu... nebude tak snadné vyhrát.

Když se žena podívala na nadšené ženy kolem sebe, které tu byly, aby diskutovaly o možném sňatku, sepjala ruce a propletla prsty.

I ona zpočátku věřila, že muže jako Poncho dokáže snadno svést svou krásnou tváří. Od ostatních žen ji však dělilo to, že před touto schůzkou důkladně shromažďovala informace, aby se ujistila, že jí kořist neunikne. Tudíž při shromažďování informací tak rychle pochopila, jak obtížné toto setkání bude.

Vypovídá o tom, že navzdory množství schůzek, které měl, se nikomu nepodařilo zajistit si zasnoubení s Ponchem.

I když mnoho žen věřilo, že Poncho bude snadno sveden, nikomu se to zatím nepodařilo. Snažila se zeptat těch, kteří neuspěli, na jejich příběhy, ale jako by na jejich příbězích bylo něco skandálního, žádná z žen o tom nepromluvila ani slovo.

Na tom všem se však naučila jen jednu věc. Služka, která pracovala v domě jedné takové ženy, slyšela, jak si její paní něco mumlá.

„Poncho má děsivého strážce.“

Strážce. Když si na to slovo vzpomněla, cítila, jak se její tělo napíná. Nebylo o tom pochyb. Ten, kdo odmítal potenciální kandidáty na sňatek sira Poncha, byl tento opatrovník, nebo co to bylo.

Ale když vím předem, že taková osoba existuje, můžu přijmout protiopatření.

Sázela na tuhle schůzku.

Dobře se vdám a změním svůj osud!

Nebylo to tím, že by k Ponchovi chovala čirou náklonnost. Měla prostě větší ambice než ostatní ženy kolem ní.

„Chceš se stát ženou sira Poncha?“ ozval se náhle hlas.

„Huh?!“

Když se otočila a podívala se na osobu, která s ní náhle promluvila, byla tam roztomilá dívka s vlasy spletenými do copů. Pleť měla lehce opálenou a jasně barevné šaty jí slušely. Byla tu ta dívka také, aby probrala potenciální manželství?

„...Ano. Je to špatně?“ řekla ctižádostivá žena ostražitě, ale dívka s copy zavrtěla hlavou.

„Ale ne. Měla jsem pocit, že jsi jiná než ostatní ženy. Myslela jsem, že bys mohla milovat sira Poncha.“

„Svět šlechty není tak snadný, aby ses mohla oženit z pouhé lásky,“ ctižádostivá žena odvrátila oči od zdánlivě nevinné dívky s copy. „Jak moji rodiče, tak můj starší bratr jsou průměrní, ale dobrosrdeční drobní šlechtici. Není naděje, že by rozšířili své panství, a já vidím jen budoucnost, ve které nakonec skončí v dluzích vůči někomu, a pak budu provdána do domu, který může nést jejich dluh. To nechci.“

„…“

„Proto se chci oženit se sirem Ponchem, který je tak slibný, a připravit si budoucnost!“ Nevěděla, proč je k tomu všemu upřímná, ale dívčiny čistě vyhlížející oči ji nutily být tvrdohlavá.

Dívka s copy se na ni podívala s něžným výrazem. „Chápu. Myslím, že je to nádherný pocit.“

O chvíli později ctižádostivou ženu zavolala jedna ze služebných Panacottova domu.

Konečně přišla řada na schůzku!

Když kráčela chodbou, vedena služebnou, míjela jednu z žen, které se v čekárně důvěřivě vychloubaly. Kam se to sebevědomí podělo teď? Tvář měla zkřivenou a spěchala pryč.

Aww, musel ji sejmout ten strážce, pomyslela si ctižádostivá žena. Musím se na to obrnit ...

Nakonec, když ji zavedli do Ponchovy kanceláře, narazila na pověstného strážce. Za Ponchem stála s tichým úsměvem úžasně krásná služka.

„Huh?!“

Intenzivní vlna zastrašování, kterou rozpoutala ta krásná služebná, způsobila, že měla nohy jako zmrzlé strachem.

Ale... Já to nevzdám! Podařilo se jí ten pohled nějak vydržet.

A pak za sebou uslyšela něžný hlas. „Promiňte.“

Vstoupil někdo, když měli být uprostřed její schůzky? Když se překvapeně ohlédla, byla tam dívka, která už v čekárně byla. Dívka přešla k Ponchovi a postavila se za něj, naproti krásné služebné.

V tom okamžiku ctižádostivá žena vycítila, co se stalo, a podlomila se jí kolena.

„Oh! J-Jste v pořádku?“ Poncho se ustaraně zeptal. „Ano?“

Nedokázala ani zvednout tvář, aby odpověděla na jeho dotaz.

Byla jsem sledována... celou dobu... od chvíle, kdy jsem vstoupila do čekárny…

Nebylo pochyb o tom, že dívka s copy byla spojena s Ponchem. Posláním té dívky muselo být prozkoumat záměry těch v čekárně. Protože shromáždila informace a dozvěděla se o strážci po Ponchově boku, ctižádostivá žena začala být spokojená.

Ne... Neříkejte mi, že tam byli dva strážci...

Když tam klečela, rozdrcená, vstoupily jí do zorného pole dvě pružné nohy.

Když vzhlédla, byla tam krásná služebná z dřívějška.

„Slyšela jsem situaci od Komain a vaše schopnosti získávat informace jsou výjimečné. Co vy na to? Budete pracovat jako služka na hradě?“ S těmito slovy, Serina natáhla ruku k ženě, která byla ohromena a zmlkla. „Z hradu přichází a odchází mnoho vysoce postavených šlechticů. Možná potkáte někoho, kdo je pro vás dobrý, víte?“

Ambiciózní žena vycítila příležitost a neváhala vzít Serinu za ruku. „Ah! Já to udělám!“

 

V důsledku toho, že Serina verbovala lidi, kteří vypadali, že by mohli být užiteční, Poncho ještě musel najít snoubenku, ale hradní služebnictvo nabíralo personál a rozšiřovalo se.

Navíc, i když je to odbočka, tato ctižádostivá žena by se v budoucnu setkala se synem velkého šlechtice, zatímco by pracovala v paláci, a odešla by do důchodu po svatbě s ním, ale... to je příběh na jindy.