HRH 9 - Kapitola 4: Finále 5/8

Oblohu zahalily husté mraky a silný vítr toho dne cítil chlad na kůži.

V táborech sil Unie Východních Národů poblíž hradeb obklopujících město Wedan zvyšovali své hlasy velitelé z každé země, která zde vedla armádu, aby inspirovali své vojáky.

„Poslouchejte! Brzy dorazí posily z království Friedonia!“

„Tyto posily jsou ohromnou armádou 50 000 lidí a bitva o Wedan dnes bezpochyby skončí! Stručně řečeno, dnes bude naše poslední šance získat slávu na bojišti!“

„Jakmile dorazí síly Friedonského království, nezbude nám žádné místo, abychom se odlišili! Nemůžeme dovolit, aby kavalerie Malmkhitanu pronásledovalo všechnu slávu!“

„Odměnou je šest dětí vévody Chimy. To znamená, že odměněno může být pouze šest zemí. Všichni se musíme snažit být jednou z těch šesti!“

„„„Ohhhhhhh!“““

Tu a tam se z táborů ozývaly bojové výkřiky.

Když se generálové Unie Východních Národů dozvěděli o blížícím se příchodu vojsk království Friedonia, pokoušeli se pozvednout svou horlivost pro poslední projev slávy.

Vojáci vyrazili do akce v reakci na podněcování svých generálů.

Nahoře na zdech obklopujících Wedan, pozorujíc ty síly Unie Východních Národů, byl Kuu.

„Ookyakya! Všichni se zbláznili! Asi si pro sebe chtějí pěkně vzít krásnou madam Mutsumi!“

„Říkáš to, ale pravdou je, že se chceš také přidat, že ano, mladý pane?“ řekla Leporina a znělo to podrážděně nad hravým Kuu. „Lady Mutsumi byla nakonec pěkná.“

„Hmm? Rád bych se tam dole vyřádil, ale mladá slečna Mutsumi mě ve skutečnosti nezajímá. Jsem spíš na ten typ roztomilých dívek, které mě donutí je chránit navzdory sobě.“

„To je ten typ dívky, co Taru je?“

„Bývala breberka, pamatuješ? Teď je ale tvrdohlavá.“

„Teď, když to zmiňuješ... To je pravda.“

Kuu, Taru a Leporina byli přátelé z dětství. Leporina si pamatovala ty dny dávno minulé.

Když byli děti, Taru byla plachá a plačtivá, vždy se schovávala za Kuua nebo Leporinu. Kuu se ji pokoušel rozesmát, dělal neposlušné věci, roztáčel kola a rozplakal Taru ještě víc. Pak byl Kuu zasažen jeho otcem Gouranem a Leporina byla také poučena, že ho nedokázala ovládat.

Muselo to být kolem puberty, kdy jejich vztah nabral obrat.

Kuu dokázal sdělit svou náklonnost Taru pouze vtipným způsobem, Taru nedokázala být věrná svým citům, i když ke Kuuovi cítila náklonnost, a protože Leporina znala jejich vzájemné city, zachovala si pozici, která nebyla k Taru krutá, ale která jí umožnila zůstat po Kuuově boku.

Než se nadála, vytvořil se mezi nimi zvláštní třístranný vztah.

Změní se někdy tento vztah? Pokud je to možné, doufám, že to může mít podobu, kterou si všichni tři přejeme. Musím se kvůli tomu sama pohnout?

Stalo se to, když Leporina o této otázce přemýšlela.

„Oh! To je támhle on?!“ Kuu vstal a řekl to, když se díval na konkrétní bod na bojišti.

Když Leporina sledovala jeho zorný úhel, bitevním polem se proháněl bílý tygr. Byl to Fuugův kůň, Durga. Znamenalo to, že ta skvrna na zádech byl Fuuga?

Fuuga a Durga vypadali jako loď, která hladce pluje přes moře nestvůr.

Při sledování té scény si Kuu povzdechl. „Fuuga Han, bylo to? Chápu, proč měl bro starosti. Člověče, tady venku je určitě široký svět. Když si pomyslím, že se v něm skrývá neuvěřitelný chlap.“

„Je neuvěřitelný? Určitě je silný, souhlasím…“

V reakci na Leporinin skepticismus se koutky Kuuových úst zvedly v mírném úsměvu.

„Není jen silný. Ten chlap je čistý. Dalo by se mu říkat nejchtivější muž na světě. Znovu a znovu se natahuje pro to, co chce, a snaží se to uchopit. I když je v ohni a je to něco, co ho těžce popálí, pokud se to pokusí vzít. Vážně, je děsivý.“

Navzdory tomu, že Kuu řekl, že je děsivý, vypadal pobaveně.

„I když jde o věci, kterých by se bratr nebo císařovna Maria zdráhali dotknout, bez váhání po nich sáhne. V den, kdy bude mít větší moc než nyní, může jeho čistá chamtivost pokrýt celý tento kontinent. Oh, to je děsivé, děsivé věci.“

Na to, aby Leporina pochopila, co se Kuu snaží říct, to bylo příliš abstraktní. Jedno však mohla říct s jistotou, že Kuu byl o něčem přesvědčen.

„Je to tvá intuice, mladý mistře?“

„No, něco takového, ale jsem si jistý. Ztělesňuje život, který si idealizuji. Jde si za velkým snem a má sílu ho uskutečnit. Kdybych tak mohl žít, bylo by to skvělé... ale pokud se z něj stane nepřítel, budem mít potíže.“

Když to řekl, Kuuův úsměv zmizel a zamračil se přímo Fuugovým směrem.

„Republika Turgis je studená a proudy ve vzduchu způsobují, že wyverny nemohou létat. To byl pro nás problém, ale zároveň to mělo tu výhodu, že jsme zabránili útokům zvenčí. I kdyby nás dokázali dobýt, bylo by těžké nám vládnout, takže pro ně nemají moc co získat. To je důvod, proč by bro a madam Marii nenapadlo nás napadnout.“

„...A Fuuga by byl jiný?“ zeptala se Leporina váhavě.

Kuu se posadil a zkřížil nohy. „Jeho sen se stává snem těch, kteří ho následují. Pokud by snil o sjednocení kontinentu, pak pokud by to znamenalo trochu... ne, dokonce mnoho ztrát bez návratu, jsem si jistý, že by napadl. Jen aby se mu splnil sen.“

„Ne...“

„Kdyby ses zeptala bro, mohl by mít jiný pohled na věc, ale mně to tak připadá. Nemůžeme to brát s nadhledem. Neexistuje žádná záruka, že ho brácha nebo madam Maria zastaví. Musíme si pro sebe vybudovat zemi, která neprohraje, i kdyby nás přišel napadnout.“

Leporina mlčela.

V Kuuových očích už byly náznaky vládcovské důstojnosti, takže se v nich Leporina navzdory sobě ztrácela. Nevěděla, jestli si to on sám uvědomoval, ale tím, že Kuu odešel mimo republiku Turgis, postupně dospíval.

Leporina se tiskla na hruď a srdce jí bušilo.

Abych mohla zůstat s mistrem Kuu celý život, musím... být připravena.

V určitém okamžiku začaly plameny odhodlání hořet i v Leporininých očích.

V té době se síly Unie Východních Národů začaly hýbat. Bylo to proto, že zahlédli
50 000 silných sil Friedonského království na druhé straně roje monster.

Démonická vlna se tak posunula ke své konečné fázi.

 

◇ ◇ ◇