Kapitola 5: Idiomy mění význam
Tu noc.
Ve Wedanu se konala oslava na oslavu vítězství nad démonickou vlnou.
Na rozdíl od království Lastania to však nebyla žádná divoká záležitost se zpěvem a pitím.
Protože shromáždění lidé byl ústředními postavami Unie Východních Národů, dalo se pravděpodobně očekávat, že se nikomu moc nechce pustit.
Navenek se zdálo, že se všichni navzájem chválí a povídají si, ale ve skutečnosti sbírali informace o ostatních zemích.
Přišli jako posily, tolik jich mělo brnění, ale připadalo mi to, jako bych byl povolán na jedno z nočních shromáždění šlechticů. Ve skutečnosti k nám jeden po druhém přicházeli zdravit ti velcí, kteří chtěli navázat srdečné vztahy s naší zemí, takže už nám z toho bylo trochu špatně.
„Myslela jsem, že vítězný večírek bude zábavnější,“ zasyčela vedle mě Naden a vypadala vyčerpaně.
„Teď, teď je to i naše důležitá povinnost,“ řekla Aisha a snažila se ji utěšit. Stála na opačné straně mě.
Podíval jsem se na Junu, která byla také po mém boku. „Nejsi unavená, Juno?“
„Jsem na to zvyklá, takže v pohodě. Prosím, ponechte odstrašovací povinnosti na mně.“
Stál jsem ruku v ruce s Junou, která měla na sobě modré šaty, které prý dostala od Excel. A s Naden v jejích černých šatech a Aishou v koktejlových šatech také vedle mě, byl jsem tady na téhle párty s železnou stěnou. Tím, že předváděly, že už je mám za partnerky, jednaly, aby odradily hlavy jiných zemí od toho, aby se mnou mluvily o manželství.
Byli jsme tak trochu největší ze všech zemí, které se zde shromáždily, takže jen málokdo by zašel tak daleko, aby riskoval, že urazí naše budoucí královny tím, že na toto téma upozorní. Zvlášť v přítomnosti Juny, ženy, která byla krásná a překypovala ženským šarmem.
Znovu a znovu jsem viděl, jak se na ni lordi, kteří by mohli na toto téma vznést, podívali jedním pohledem, usoudili, že je to beznadějné, a vyhýbali se této záležitosti planým žertováním, než porazili spěšný ústup.
„Pořád o nás říkají, „Jaká krásná parta dam“,“ řekla Juna s úsměvem.
„Určitě měli problém přijít s jakýmkoli jiným tématem okamžitě,“ řekl jsem. „No, vzhledem k tomu, že mohli vidět, jak krásně vypadáš v těch šatech, Juno, jsem si jistý, že to stačilo.“
„Hee hee, miluji, když mi komplimentuješ, pane.“
„Vydrž, Soumo! Mohl by ses na nás vlastně taky podívat?!“ protestovala Naden.
„Mám pocit, že už je to nějaká doba, co jsem se takhle oblékala,“ souhlasila Aisha.
„Naden, Aisho, obě vypadáte taky moc krásně,“ řekl jsem jim.
Obě se spokojeně usmály.
Mimochodem, Nadeniny šaty byly ty černé z jejích vlastních šupin, které nosila, když jsme tančili v pohoří Hvězdná Dračí Hora, a Aishiny koktejlové šaty byly ty, které nosila jako moderátorka ve vysílacím hlasovém přenosu. Nechal jsem je zabalit pro každý případ.
Pak si Naden zatáhla za lem šatů a vydechla. „Takhle se oblékat je ale vyčerpávající, víš? Pokaždé, když někdo přijde, musím být na hraně.“
„Můžete si odpočinout, víte, madam Naden,“ řekla Aisha a vypadala znepokojeně. „Jsem více než schopna chránit Jeho Veličenstvo sama.“
„Nechci.“ Naden nabídku odmítla. „Pokud to udělám, lidé zde uznají jen tebe a Junu jako Soumovy partnerky. Jsem také jeho partnerka, ano?“
Pak mě Naden pevně objala.
Možná to bylo to, co Junu přimělo, aby sevřela pevněji a přitiskla se k mé paži...
Nepřemýšlejte příliš o rozdílu ve formulaci.
Aisha se cítila trochu naštvaná a řekla, „Není fér, že se k němu můžete přitisknout jen vy dvě! Pokud je to nepříjemné, nechte úkol na mně! Lady Liscia mě požádala, abych se postarala o Jeho Veličenstvo.“
„Byla jsem požádána, abych udělala totéž!“ střelila Naden zpět. „Kromě toho, drak a její rytíř jsou jednoho těla, jedné mysli!“
„Madam Naden, uvědomujete si, že nejste drak a Jeho Veličenstvo není rytíř, ano?“
Mezi nimi dvěma létal ohňostroj. Musel jsem se bát, jak to bude vypadat pro naše okolí, takže možná je čas je zastavit.
„Ehm, vy dvě, o tohle nemusíte soupeřit...“
„„Buď zticha, Soumo/sire!““
„Uh, jasně...“
Zatímco mě ony dvě zastrašovaly, Yuriga vypadala podrážděně. „Jsi opravdu král?“
To mi připomnělo, že Tomoe, Ichiha a Yuriga, tři děti, tu byli také.
Přistihla nás uprostřed trapné scény, tak jsem se pokusil změnit téma tím, že jsem se zeptal, „Nepotřebuješ být se svým bratrem, Fuugou?“
„I kdybych byla se svým bratrem, jsou tam všichni dospělí muži. Je to nuda. Raději bych zůstala tady s Tomoe a Ichihou.“
„Mrrgh,“ zamumlal Tomoe. „Nemáš žádné přátele, Yurigo?“
Yurigina tvář ztuhla.
Oh... Uhodila hřebíček na hlavičku.
S jasně nalepeným úsměvem se Yuriga natáhla po Tomoeině tváři a štípla ji do tváří. „C-Co přesně si myslíš, že říkáš?! Ty prcku.“
„Hyau?! Hyohhyoh, hyahehehyoh.“
„P-Prosím, přestaň s tím, Yurigo.“ Ichiha se mezi ně rychle dostal a oddělil je od sebe.
Yuriga zkřížila ruce a mrzutě odvrátila pohled s tvářemi nafouknutými hněvem. Jen to vypadalo, že se snaží chovat tvrdě.
„To je v pořádku! Nikdo mě nevidí jako nic jiného než mladší sestru mého bratra! Dospělí neustále sledují, jak můj bratr zareaguje, a také ho líbají!“
...Oh, teď to dávalo smysl.
Pro tuto dívku byl Fuuga zdrojem hrdosti, ale také z něj měla komplex.
Ve skupině sourozenců, pokud byl jeden obzvlášť talentovaný, bylo přirozené, že takové pocity vznikaly. Znělo to, jako by se na Ichihu ve srovnání s jeho schopnými bratry a sestrami koukali svrchu.
Zejména pro Yurigu byla v citlivém věku, takže její obvyklý pichlavý postoj byl možná druhou stranou těchto pocitů.
Jinými slovy...
„Tomoe tě rozmazluje, protože ti věnuje pozornost, co,“ poznamenal jsem.
„Kdo bys řekl, že je rozmazlený tímhle prckem?“
„C-Chtěla jsi, abych tě rozmazlovala?“ zeptal se Tomoe opatrně. „Mám tě poplácat po hlavě?“
„Wahhhh, to nemusíš!“
Děti dělaly povyk.
Yuriga by to nikdy nepřiznala, ale měl jsem pocit, jako by Tomoe a Ichiha odhalili co nejblíže její skutečnou osobnosti. Tihle tři by mohli mít lepší přátele, než bych si myslel.
Když jsem o tom přemýšlel, přišel čas.
Žádné komentáře:
Okomentovat