Stránky

INN - Kapitola 11: Kurova strana

Kapitola 11: Kurova strana

 

Nemám jméno.

Jsem tvor, který putuje lesem a žije dny svého života lovem.

Vždycky jsem tak žil a myslel jsem si, že tak budu žít i v budoucnu.

Došlo však k osudovému setkání.

Žena se stejnou podobou jako já.

Zatímco jsem přemýšlel, jak je to dobrá žena, byli jsme napadeni.

Nevím, čím to je, ale podnikl jsem protiútok, ale nemůžu nic dělat.

Byl jsem si jistý svou bojovou silou, ale nebyl jsem schopen s nepřítelem nic udělat.

Když jsem byl připraven na svou smrt, žena mi nařídila, abych s ní spolupracoval, a nakonec jsme triumfovali.

Sám jsem s tím nemohl nic dělat.

Od té doby nežiji sám, ale teď jsme dva.

Když jsou muž a žena spolu, žaludek ženy poroste, protože jsme něco udělali.

Umu.

Budu mít rodinu.

No, nemám z toho špatný pocit

Zatímco jsme trávili svůj každodenní život v lese, když se chystala porodit, potkali jsme nejhoršího nepřítele.

Obyvatelé lesa se proti němu mohli jen schovat.

Medvěd drapák.

Je to král lesa.

Jeho směšně velké tělo odpovídá jeho síle.

I když je jeho pohyb jako celek pomalý, rychlost pohybu jeho končetin je rychlá.

Normálně, pokud se s ním setkáme, měli bychom okamžitě utéct, ale žena je těhotná a nebude schopna to udělat.

Je nemožné utéct.

Použil jsem se jako štít, když se medvěd chystal zaútočit na samici.

Děsivé.

Zjistil jsem, že je to nemožné.

Nemůžeme však uniknout.

Musím si zasloužit její čas na útěk.

Myslel jsem si to a za chvíli jsem vykročil vpřed.

Ruce medvěda pokosily blízký strom, když napadl mě a samici.

Tříska zasáhla ženu, ale ona si dokázala ochránit břicho.

Nedá se jí pomoct, tak jsem ji chránil svým tělem a byl jsem unesen.

Ohromující.

Celé mé tělo bylo roztrháno jedinou ranou.

Žena byla také zraněna.

Čelil jsem tomu plný odhodlání.

Ale medvěd drapák mě ignoroval, jako by zesměšňoval mé předsevzetí.

Je to rozmar? Opravdu nevím, ale musel už mít plný žaludek.

Dráždivé.

Je to iritující, ale nemůžu s tím nic dělat.

Spíše než to bychom měli jednat, než změní názor.

Odešli jsme z toho místa se mnou bránícím ženu.

Od té doby uplynulo několik dní.

Moje zraněné tělo je tak těžké, že nemůžu lovit.

Znát náš stav, je těžké chytit kořist.

Udeř a zabij ji.

Když se vzruším, nic nedostanu.

Jen budu hladovější.

V každém případě musím alespoň nakrmit samici.

Mám obavy o štěně v jejím břiše.

Zatímco jsem si myslel, že musím něco udělat, dorazili jsme na podivné místo.

Stromy byly seřazeny před vykopanou zeminou.

Kromě vykopané části jsou stromy, které jsou položené, stromy, které ani já nemohu poškrábat. Říká se jim nepadající velký strom.

Vedle něj je stejný typ stromu.

Kolik z nich je seřazeno?

.......

Prozatím jsem zkusil štěkat.

Kvůli hladu byl můj hlas mizernější, než jsem si myslel.

Nebylo to však zbytečné.

Z druhé strany stromu vyšel člověk.

Udělal jsem to.

Je to hubený muž.

Kořist.

Ve chvíli, kdy jsem si to pomyslel, zlé pocity přepadly celé mé tělo.

Cítil jsem strach mnohem silnější, než když jsme čelili medvědovi.

Ten pocit pochází z muže vpředu.

Když o tom přemýšlím, i když jsou lidé slabí obklopují vnější část lesa a nejdou hluboko.

Abyste mohli žít sami v hloubce lesa, musíte být silnější než lidé. To je takové místo.

Přesto je tady.

Nesmím ho soudit podle jeho vzhledu.

Teď jsem si myslel, že jsme ve velmi nebezpečné situaci.

Byl jsem přesvědčen, když ten člověk vytáhl hůl a zaujal postoj.

Jen jsem štěkal, ale přivolal jsem takového člověka.

Teď už je pozdě toho litovat.

Zdá se, že žena, která je za mnou, se připravila. Teď se postavila za mě.

Když na to přijde, udělám, co budu moci.

Pokud je to možné, přál bych si, aby alespoň ušetřil ženu, ale taková pohodlná věc se nikdy nestane.

Podíval jsem se na ženskou tvář.

Když jsem si myslel, že je to konec, dostal jsem strach.

Tím to však nekončilo.

Člověk pozval mě a ženu.

Z nějakého důvodu se mi nechtělo utéct.

Když jsme šli za člověkem, viděli jsme velkého kance.

Je to velký kanec.

Je to jeden druh, který s námi soutěží o nadvládu v lese.

Ani já a žena ho spolu nedokážeme porazit.

Je dole.

Ne, stalo se z něho maso.

Uvědomil jsem si sílu tohoto člověka.

Poté nám člověk dal velkého kance a dal nám místo pro ženu, aby porodila.

Kromě toho může pro nás snadno lovit kořist v lese.

Měl bych mu poděkovat.

V mé mysli, ať se stane cokoli, nechci jít proti němu.

Ne, žena a já jsme poznali tohoto člověka jako svého pána.

I když naše štěňátka to ještě nechápou, protože se právě narodila, ale nechci se pánovi pokud možno bránit.

„Yoshi yoshi yoshi!“

To je problém.

Pán se k nám chová jako ke psům.

Já, samice a mláďata jsme druh zvaný pekelný vlk...

Bude to v pořádku?

Trochu se bojím, jestli někdy zjistí, že nejsme psi.

3 komentáře: