Kapitola 136: Podzimní sklizeň a to a tamto
Přišel
podzim.
Je také čas
sklizně.
Zatím jsme
už sklidili všechny plodiny. Teď už jen musím znovu orat a použít AFT, aby se
vše proměnilo v půdu a pole se rozšířilo.
I když
podzimní sklizeň znamená, že je skoro zima, stále je musím přeměnit na zeminu.
Musím být
ale opatrný, protože tentokrát je to jiné než obvykle.
Je to proto, že vesnice dvě a vesnice tři budou normálně farmařit.
„Našel jsi víc z ruin Babylonu? Kde?“
„Udělal jsem. Nacházejí se uprostřed Démonického království Xenoahs, v hornaté oblasti.“ Kougyoku mi tuto informaci oznámil a já upadl do hlubokého zamyšlení.
Démonické království Xenoahs... Byl to odlehlý národ obývaný demonkiny.
Pod vládou Vládce byli zemí, která se důrazně vyhýbala interakci s vnějším světem. Přestože se jednalo o zrádnou oblast se spoustou přirozené obrany díky své jedinečné geografii, říkalo se, že tam v míru žijí nejrůznější rasy. Nejen demonkini, ale mnoho poddruhů monster a magických zvířat se prý potuluje po této oblasti ve velkém množství. O tom místě kolovaly nejrůznější nebezpečné pověsti.
Kapitola 31: SOS signál
Hvězdný systém Alein je prosperující místo se dvěma obytnými planetami, třemi aktivními technologickými výzkumnými koloniemi a jednou obchodní kolonií.
Nemá rozsáhlou oblast pásu asteroidů jako systém Termaine, ale bohatství získává především exportem svých high-tech produktů a součástek. Proto je běžné vidět velké množství obchodních lodí přilétajících a odcházejících do a z systému.
A samozřejmě oportunistické pirátské skupiny mířící na tyto lodě jsou také poměrně běžné.
Protože tento systém je pro impérium strategicky a ekonomicky důležitý, je neustálé vojenské potlačování pirátských skupin vynucováno přísněji než jinde. I tak však jejich hlídky nemohou pokrýt celý tento relativně velký hvězdný systém. To znamená více pracovních míst pro žoldáky jako jsme my.
Muž na bílém tygrovi, aniž by měl čas pocítit úlevu, vyrazil kupředu, jeho zbraň namířila k nám a hlasitě zakřičel. „Ptám se tě! Za jakým účelem přicházíš do této země?!“
Byl to silný hlas a mladistvější, než jsem čekal. Podle jeho pohledu jsem očekával bitvou zoceleného válečníka, ale zpod přilby vykukovala tvář mladého muže kolem dvaceti let.
„Jmenuji se Fuuga Haan! Král Malmkhitanu!“ prohlásil.
Kapitola 135: Pojmenování a budoucnost
Jména byla
rozhodnuta.
Riin syn je
Ririus.
Rizein syn
je Riguru.
Rafin syn je
Ratte.
Annin syn je
Torain.
Děti vysokých elfů byly pojmenovány svými matkami.
Další den mě probudila vlna štiplavého chladu a skutečná zimní říše divů, která se mi rozprostřela za oknem před očima.
Yup, je to tak. Sníh. Hodně z toho. Ne dost na to, aby zablokoval dveře, ale přesto musel být alespoň deset centimetrů vysoký.
Cvičiště pro vojáky však bylo v tomto stavu prakticky nepoužitelné, a tak rytíři odhrnovali sníh jak z cvičišť, tak z kasáren. Navrhl jsem to celé roztavit pomocí nějaké ohnivé magie, ale bylo mi řečeno, abych se trochu zamyslel nad tím, jak přeměna sněhu na vodu vůbec pomůže problému. Zpětně by to rozhodně nebyl můj nejjasnější okamžik.
Rozhodl jsem se jít zkontrolovat i stav měšťanů a stejně jako rytíři i dospělí byli zaneprázdněni odhrnováním sněhu před svými domy. Mezitím se děti bavily koulovačkami.
Kapitola 2 – Nachlazení a ošetřování
andělem
„Amane, tvoje smrkání je otravné.“
„Jsi otravný.“
Druhý den to byl Amane, kdo skončil s rýmou.
Jak poznamenal jeho spolužák a dobrý kamarád Itsuki Akazawa, Amane se marně snažil všechno nasáknout zpátky do nosu. Pokus o výdech vydával jen hrozný, vlhký, bublavý zvuk.
Amane si nebyl jistý, jestli to bylo tím, že měl ucpaný nos, nebo kvůli samotné rýmě, ale pulzující bolest se mu šířila po zadní části hlavy. Vzal si nějaké volně prodejné léky, ale vůbec to nezmírňovalo jeho příznaky. Na Amaneho byl opravdu smutný pohled. Jeho ucpaný obličej se zkřivil v nosní úzkosti, když se dobře seznámil s kapesníkem.