やくと
Kapitola 149: Cesta zpět domů (dvě)
Připravili
jsme si ubytování na místě, které Rasuti spálila.
Nepřátelé v
okolí byli vyhlazeni, takže nebude žádný problém.
Stali se
také naším jídlem.
„To je
skvělé, ale byli jsme příliš závislí na magii předka-san.“
Chci se na
předky-sanů spoléhat jen v nouzi, ne na takovou triviální práci.
Lež.
Chci si jen sobecky užít atmosféru kempování víc než cokoli jiného.
Aisha, Juna, Naden a já jsme v pokoji pro hosty, který nám byl přidělen a který se zdál být o něco pěkněji zařízený než ostatní, žvýkali zázvorové lupínky, které nám dal Poncho, když jsme poslouchali Ichihův příběh.
„Oh, to se stalo...?“ (Munch, Munch.)
„Ano. To je správně.“ (Munch, Munch.)
Dům Chima byla devítičlenná rodina skládající se z jednoho otce a osmi dětí, jejichž matka zemřela, když byli mladí. Ostatní bratři a sestry byli nadaní v bojových uměních, strategii a magii, ale ve srovnání s jejich slávou se Ichiha se svým slabým tělem cítil mimo.
Kapitola 35: Jako se potápět v bažině
Zavedl jsem Mimi do jednoho z nájemních obchodů uvnitř vysoké budovy, o které jsme se právě bavili. Obchod se zřejmě jmenoval Atelier Pure.
„Takže tohle je to místo……“
„Ano.“
Chvíli jsem váhal, jestli dovnitř vstoupit.
Ten, kdo sem navrhl jít, jsem byl nepochybně já. Byl jsem to já, ale úplně jsem ignoroval, jaký je obchod s gothic lolita módou.
Jinými slovy, bylo to honosné, nabírané a nadýchané místo, kterému se tvorové známí jako „samci“ za každou cenu vyhýbali. Zdálo se mi, že uvnitř posvátných zdí obchodu je hluboký, temný prostor vyzařující nebezpečnou auru „Chlapci se nesmí dovolovat“, která se dokonce zdála tak hustá, že se proměnila v jakousi energii.
Stalo se to, když jsem vedl Ichihu zpět do místnosti, která pro nás byla připravena.
Viděl jsem malou postavu, která šla naším směrem chodbou. Když jsme se přiblížili, uvědomil jsem si, že je to dívka přibližně ve věku Tomoe, možná o něco starší.
Když si nás dívka všimla, řekla, „Ah!“ a přispěchala. „Černovlasý mladý muž s bojovnicí temných elfů jako bodyguardem. Přesně jak se říká v informacích.“
Byla přibližně stejně vysoká jako Tomoe, takže jí bylo dvanáct, možná třináct?
Světle modré oblečení v kočovném stylu, tmavě modré vlasy svázané do culíků, působila dojmem silné dívky s očima plnými vitální energie. Pokud bych ji měl srovnat s někým, koho znám, byla možná stejného typu jako Liscia nebo Naden. V budoucnu z ní vyroste jiná kráska než z Tomoe.
Nephyina kuchařská zkušenost
„Mistře, přípravy na oběd jsou dokončeny,“ řekla Nephy, když se její sněhově bílé vlasy houpaly vzduchem.
„Chápu. Budu přesně tam.“
Zagan zavřel grimoár, kterým listoval, a vstal. Rozhodl se ukázat svou vděčnost za to, že mu jídlo připravovala s úsměvem, ale nakonec se cítil jen lehce skleslý, že nemůže dělat nic jiného, než s kyselým výrazem přikývnout. Po příchodu do jídelny si všiml, že chléb, polévka a hlavní jídlo z jehněčího guláše už jsou na stole.
„Páni, oběd dnes vypadá docela chutně.“
„Ooh...“
„Páni...“ Leen a Hilde daly najevo překvapení, když vstoupily do knihovny. Ostatní byli také ohromeni, ale ne tak úplně.
Leen byla ohromená knihovnou a jejími policemi, ale Hilde více překvapil samotný Babylon. Nakonec to byla její první cesta nahoru.
„Jak to může být?! L-létá na obloze...?! Neuvěřitelný! Úžasný! Existují také Frame Geary?!“
„Buď zticha. Toto je knihovna. Ticho v knihovně, prosím.“
„Promiň.“ Hilde promluvila nahlas, ale Fam, která odpočívala na nedaleké pohovce s nosem zabořeným do knihy, ji okamžitě vypnula. Právě četla knihy, které jsem jí dodal z Měsíčního Čtenáře. I když jsem se ujistil, že žádný z více... nechutných titulů sem nedorazil.
Rychlost, s jakou jsem listoval stránkami, se zvýšila. Přecházel jsem tam a zpět a porovnával kresby. Při pohledu na kresbu orthruse s rámy z dřívějška při bližším ohledání nebylo tělo psa. Na nohou měl kopyta, takže mohl být blíže serowovi. Tělo orthruse nahoře bylo psí, jak byste očekávali, takže bylo jasné, že jde o jiného jedince.
Tyhle rámy... O tom není pochyb. Jsou za nimi pravidla
Zíral jsem na kresby tak upřeně, že se Aisha znepokojila. „Ehm, pane? Děje se něco?“
„Ohh, promiň. Soustředil jsem se na obrázky.“
„Zaujalo tě na nich něco?“
„To jo. Hej, Ichiho. Máš ještě nějaké kresby takových monster?“
Ichiha překvapeně zamrkal a naklonil hlavu na stranu. „Mám toho ve svém pokoji hodně. Chceš se přijít podívat?“
