IwS 8 - Kapitola I: Archiv moudrosti 7/7

„Ooh...“

„Páni...“ Leen a Hilde daly najevo překvapení, když vstoupily do knihovny. Ostatní byli také ohromeni, ale ne tak úplně.

Leen byla ohromená knihovnou a jejími policemi, ale Hilde více překvapil samotný Babylon. Nakonec to byla její první cesta nahoru.

„Jak to může být?! L-létá na obloze...?! Neuvěřitelný! Úžasný! Existují také Frame Geary?!“

„Buď zticha. Toto je knihovna. Ticho v knihovně, prosím.“

„Promiň.“ Hilde promluvila nahlas, ale Fam, která odpočívala na nedaleké pohovce s nosem zabořeným do knihy, ji okamžitě vypnula. Právě četla knihy, které jsem jí dodal z Měsíčního Čtenáře. I když jsem se ujistil, že žádný z více... nechutných titulů sem nedorazil.

HRH 9 - Kapitola 3: Malé dobrodružství a setkání 7/9

Rychlost, s jakou jsem listoval stránkami, se zvýšila. Přecházel jsem tam a zpět a porovnával kresby. Při pohledu na kresbu orthruse s rámy z dřívějška při bližším ohledání nebylo tělo psa. Na nohou měl kopyta, takže mohl být blíže serowovi. Tělo orthruse nahoře bylo psí, jak byste očekávali, takže bylo jasné, že jde o jiného jedince.

Tyhle rámy... O tom není pochyb. Jsou za nimi pravidla

Zíral jsem na kresby tak upřeně, že se Aisha znepokojila. „Ehm, pane? Děje se něco?“

„Ohh, promiň. Soustředil jsem se na obrázky.“

„Zaujalo tě na nich něco?“

„To jo. Hej, Ichiho. Máš ještě nějaké kresby takových monster?“

Ichiha překvapeně zamrkal a naklonil hlavu na stranu. „Mám toho ve svém pokoji hodně. Chceš se přijít podívat?“

HRH 9 - Kapitola 3: Malé dobrodružství a setkání 6/9

Chlapec byl hubený, nosil brýle a vypadal trochu slabě, ale měl stejně přitažlivé rysy jako madam Mutsumi, takže z něj měl být ten druh krásného a sečtělého mladíka, na kterého by se dívky těšily.

Měl na sobě takové oblečení bez rukávů, které bylo pro tuto zemi typické, ale měl jsem pocit, že by mu slušelo podšité kimono a hakama spisovatele z éry Meidži. Byli jsme z jiné země, takže jsem je pro něj nemohl udělat.

Možná proto, že základní koncept oblečení, které nosili, byl stejný, když stál vedle Tomoe, vypadali jako pár panenek.

Aisha se usmála a řekla, „Oba vypadají tak roztomile.“

„Um, děje se něco?“ zeptal se dotyčný chlapec váhavě.

DM 11 - Kapitola 297: Upíři (3)

Kapitola 297: Upíři (3)

Satou je tady. V hororech jsou scény, kde se hlava bez těla šíleně směje, nebo s někým, kdo nezemře, i když mu zbyla jen hlava, zatímco nadává ze zášti.

Nemohu si pomoct, ale přemýšlím, jak vlastně dělají hlasy bez krku a plic.

◇

„Přišla jsem tě porazit! Ban-sama!“

„Semeri, dneska jsi taky energická.“

Krásná žena na obřím štírovi následovaná tyranosaurem a Roper, který má břečťan jako končetiny, čelí Pravému předkovi na nádvoří hradu.

Její bledé tělo obklopené vlnitými černými vlasy je velmi okouzující.

IwS 8 - Kapitola I: Archiv moudrosti 6/7

„Já-je čas!! Děje se to! Konečně se to děje!!“ Dívka oblečená ve stylu gotické lolity vzrušeně poskakovala a mávala rukama ve vzduchu. Přirozeně to byla Leen.

Vedle ní stál vycpaný medvěd, stejně vzrušený a tančící kolem jako maniak.

Oto 1 - Kapitola 3 – Andělská štědrost 3/3

„Tady je to zpátky. Jídlo bylo dobré.“

Následující večer Amane odnesl vypůjčenou nádobu do Mahiruina bytu.

Chlapec byl sice špatný v domácích pracích, ale ne tak špatný, aby nedokázal něco umýt, než to vrátil. V ruce držel pečlivě vyčištěnou krabičku, protože věděl, že je slušné ji vrátit až po důkladném umytí a vysušení.

Mahiru se objevila v okamžiku, kdy Amane zazvonil u dveří, aniž by se podívala, kdo to je, jako by ho čekala.

Měla na sobě vínově zbarvené pletené šaty a když spatřila návštěvníka, lehce přimhouřila oči. Rychle zkontrolovala nádobu a řekla, „Umyl jsi ji a všechno, co? Podívej se na sebe.“

HRH 9 - Kapitola 3: Malé dobrodružství a setkání 5/9

Zatímco se mi ulevilo, že jsem byla zachráněna, najednou na mě padl stín.

Váhavě jsem se podívala očima vzhůru a byl tam velký bratr s vážným výrazem ve tváři, ze kterého jsem nevyčetla žádné emoce. Vedle něj byla Aisha, která vypadala, jako by mi chtěla pomoci, ale zadržovala to.

Velký bratr se přikrčil a díval se mi přímo do očí. „...Tomoe.“

„A-Ano?“

„Víš, co chci říct, že?“

„Ano... Omlouvám se, že jsem utekla sama a že jsem ti dělala o mě starosti.“