やくと
Pak se Aisha postavila do postoje se svým velkým mečem a Fuuga si připravil srpkovou čepel.
„Tak já začnu!“
„Pojďme to udělat!“
Oba současně kopli ze země a čepel se střetla s čepelí. V tom okamžiku se ozval hluk nebo tlaková vlna a všichni vojáci poblíž měli sražené hlavy.
Kapitola 150: Cesta zpět domů (tři) a sloučení (tři)
Magie,
kterou předek-san používá k zaplnění tunelu, spočívá ve vytvoření armády zemních
válečníků a jejich vyslání do tunelu.
Podívejte se
na to.
Zemní
válečníci postupují vpřed do trojúhelníkové formace pro stabilitu a poté se po
dosažení předem určené pozice vracejí do své zemní podoby.
Jeden po
druhém…..
Sakra.
To je kruté.
Ne tak
docela, protože nemají život….
Přede mnou bylo vytvořeno deset zemních vojáků.
Kapitola 4: Finále
Večer. Útoky monster ustoupily, a když jsme slyšeli, že se Fuuga vrátil z bojiště, přivedli jsme Yurigu na nádvoří, kde měl přistát.
Když jsme tam dorazili...
„Ha ha ha! Dobrý! Dej mi víc!“ volal Fuuga.
„Nepodceňujte měěee!“ zakřičel Hal zpět.
Hal a Fuuga si intenzivně vyměňovali rány.
Kaede a Ruby tam byly taky, takže...
Chastille a tři milující rytíři
„Jsem archanděl Chastille Lillqvist... I když jste možná nešťastní, když ovládáte svůj meč pod velením někoho, kdo nechal před svýma očima povraždit jeho podřízené, od této chvíle od vás budu mít velká očekávání, pánové.“
Tři andělští rytíři v nejlepších letech se postavili před Chastille, když s posvátným mečem v ruce zvedla galantní hlas. Zrovna onehdy Chastille při určitém incidentu ztratila své podřízené, takže tito tři muži byli vybráni, aby je nahradili. Tři andělští rytíři však jen zavrtěli hlavami, jako by byla úplně mimo.
„Máme ovládat své meče pod Pannou posvátného meče. Je to mimořádná čest, takže kdo se zdravým rozumem by vyjádřil nespokojenost?“
Kapitola 4 – Náhodné setkání
„Ah.“
Amane uslyšel za sebou krásný hlas, který zněl jako zvon. Nedávno si zvykl slyšet ten hlas, ale jen v okolí svého bytového domu. Teď ho slyšel, když stál v uličce se sladkostmi v místním supermarketu.
Amane nikdy nečekal, že ho Mahiru na veřejnosti uzná, a tak se s jistým zmatkem otočil a uviděl ji tam stát s doširoka otevřenýma očima.
Přes paži jí visel košík ze supermarketu a uvnitř ležela ředkev daikon a trochu tofu, balíček kuřecích stehen a karton mléka. To byly pravděpodobně ingredience na její dnešní večeři.
To nebylo nic zvláštního. Amane se shodou okolností zastavil ve stejnou dobu u uličky se sladkostmi. To bylo vše.
Kapitola 149: Cesta zpět domů (dvě)
Připravili
jsme si ubytování na místě, které Rasuti spálila.
Nepřátelé v
okolí byli vyhlazeni, takže nebude žádný problém.
Stali se
také naším jídlem.
„To je
skvělé, ale byli jsme příliš závislí na magii předka-san.“
Chci se na
předky-sanů spoléhat jen v nouzi, ne na takovou triviální práci.
Lež.
Chci si jen sobecky užít atmosféru kempování víc než cokoli jiného.
Aisha, Juna, Naden a já jsme v pokoji pro hosty, který nám byl přidělen a který se zdál být o něco pěkněji zařízený než ostatní, žvýkali zázvorové lupínky, které nám dal Poncho, když jsme poslouchali Ichihův příběh.
„Oh, to se stalo...?“ (Munch, Munch.)
„Ano. To je správně.“ (Munch, Munch.)
Dům Chima byla devítičlenná rodina skládající se z jednoho otce a osmi dětí, jejichž matka zemřela, když byli mladí. Ostatní bratři a sestry byli nadaní v bojových uměních, strategii a magii, ale ve srovnání s jejich slávou se Ichiha se svým slabým tělem cítil mimo.
