Kapitola 153: Závod
„Yoshi, pojďme.“
Všichni jdeme na jižní
stranu vesnice.
Není to tak, že bychom
vesnici opustili.
Naším cílem je jít na
závodní dráhu přímo na jih od pole.
Speciálně jsem to udělal
proto, aby koně a kentauři mohli běhat ze všech sil, ale kuros jsou ti, kdo to hlavně
využívají.
Horští elfové vylepšily trať přidáním několika věcí, přestavbou a instalací překážek. Obtížnost dokončení kurzu se výrazně zvětšila, ale kuros jsou s tím spokojeni.
Kapitola 5: Idiomy mění význam
Tu noc.
Ve Wedanu se konala oslava na oslavu vítězství nad démonickou vlnou.
Na rozdíl od království Lastania to však nebyla žádná divoká záležitost se zpěvem a pitím.
Protože shromáždění lidé byl ústředními postavami Unie Východních Národů, dalo se pravděpodobně očekávat, že se nikomu moc nechce pustit.
Navenek se zdálo, že se všichni navzájem chválí a povídají si, ale ve skutečnosti sbírali informace o ostatních zemích.
Kapitola
37: Lékařská prohlídka
„Jmenuji se Hiro a jsem kapitán naší lodi. Tohle je moje posádka, Elma a Mimi. Budeme ve vaší péči, doktorko Shouko.“
„Ale to je v pořádku, to je v pořádku. Nemusíte se mnou být tak zdvořilí. Pojďme se všichni uklidnit, ano?“
„Opravdu? Tak to využiju.“
Přikývl jsem, zatímco jsem si myslel, že doktorčino srdce je široké jako její hruď.
„Dnes vás čeká komplexní lékařská prohlídka, že?" zeptala se doktorka Shouko, aby to potvrdila, když vytahovala terminál s tabletem odkudsi. Odkud se vzal? Ten tablet. Předtím měla obě ruce v kapse kabátu, že?
Abych změnil celkovou atmosféru, tleskl jsem rukama. „Takže jsme si chtěli promluvit, ne? Jdeme.“
Vyskočil jsem Naden na záda a tančili jsme do nebe. Fuuga a Durga běželi za námi.
Naden plavala vzduchem a Durga skočil oblohou, drak a tygr se pohybovali po obloze Wedanu bok po boku. Vyšplhali jsme vysoko, takže jsme viděli řeku Dabicon, hranici mezi Unií Východních Národů a panstvím Pána démonů.
Tehdy se to stalo.
„Hej, Soumo. Jak tato země, Unie Východních Národů, vypadá ve tvých očích?“ zeptal se náhle Fuuga.
„...Co tím myslíš?“
Mahiru vypadala trochu nervózně, ale po chvíli přemýšlení ukázala na párty pizzu se čtyřmi druhy ingrediencí a váhavě řekla, „Dobře, tohle vypadá dobře.“ Otočila očekávající pohled k Amanemu.
Amane s lehkým úsměvem přikývl, zvedl telefon a vytočil číslo vytištěné v menu. Mahiruiny oči se leskly očekáváním.
O hodinu později jim dorazila pizza. Mahiru se do ní bez váhání pustila. Pizza byla rozdělena na části, aby si lidé mohli jednotlivé příchutě ochutnat samostatně, a ona trochu váhala, kterou ochutnat jako první, ale nakonec se rozhodla začít s kouskem pokrytým vydatnou porcí slaniny a klobásy.
„Tady, to by mělo stačit.“
„Páni... Jsi blázen... Ale hádám, že už je to normou, co...“ Právě jsem dokončil renovaci Stříbrného Měsíce, tak jsem seskočil ze střechy.
Bylo tam příliš mnoho dobrodruhů a příliš málo pokojů, takže jsem rozšířil první budovu a postavil druhou.
Kromě toho byla nová budova oficiálně uznána jako hostinec dobrodruhů spojený s cechem. Jinými slovy, druhá větev byla spojena s cechem a byla postavena blízko portálů, takže tam mohli dobrodruzi snadno zůstat mezi běhy v dungeonu.
Udělal jsem nějaké úpravy na hlavní pobočce a trochu jsem zvýšil cenu pobytu, takže by to mohlo být hlavní místo pro obchodníky a běžné cestovatele. Příliš jsem nezvýšil cenu, nechtěl jsem, aby nás lidé nazývali podvodníky. Vzhledem k tomu, co místo poskytovalo z hlediska vybavení, jsme byli více než spravedliví.
