INN - Kapitola 145: Sloučení (jedna)

Kapitola 145: Sloučení (jedna)

Velkou vanu, kterou může používat 20 lidí najednou, jsem rozdělil na dvě poloviny. První polovina je dámská a druhá pánská.

Vyrobil jsem také dvě malé vany, do kterých se vejdou tři lidé.

To jsou rodinné vany.

Vlastně jsem si jednu z nich dělal jako soukromou vanu, ale Tier ji viděla, tak jsem ji předělal na rodinnou.

Říkám si, jestli se nevzdávám kvůli jejímu tlaku pohledu.

Jsou tam dvě, protože mě viděla i Kierbit, která je svobodná, tak jsem si vyrobil soukromou vanu.

Oto 1 - Kapitola 3 – Andělská štědrost 1/3

Kapitola 3 – Andělská štědrost

 

Jak Amane předpokládal, on a Mahiru se opět stali pouhými dvěma lidmi, kteří navštěvovali stejnou školu.

Následující den se cítil mnohem lépe a náhodou potkal Mahiru, když šel na nákupy do obchodu s potravinami, ale moc si toho neřekli. Amane si všiml, že Mahiru vypadala trochu ulevně, že se uzdravuje.

Ani následující pondělí se ve škole nic nezměnilo. Ti dva si zase byli cizí. Jediný malý rozdíl byl v tom, že kdykoli se teď cestou do školy potkali, pozdravila ho rychlou úklonou. To bylo vše.

„Oh, Amane, je ti lépe?“

„Jsem v pořádku, díky.“

INN - Kapitola 144: Hlídač

Kapitola 144: Hlídač

Jmenuji se Donovan.

Jsem trpaslík, ale liším se od obvyklých trpaslíků.

Pocházím z velké rasy starších trpaslíků.

Náš rozdíl s trpaslíky je… Zajímalo by mě.

Opravdu nevím.

Je to fyzická síla? Délka života?

Nebo možná tolerance k alkoholu.

INN - Kapitola 143 : Díra zemní krysy na východě

Kapitola 143: Díra zemní krysy na východě

Jmenuji se….Gavaru….je to tak?

Myslím, že moje jméno je delší než to….

Maa, na tom nezáleží.

Představte si mě jako milého, pracovitého předka upírů.

Vymazal jsem si paměť, takže to vlastně nevím, i když se snažím si na to vzpomenout.

A teď se vraťme k tomu, co chci říct. Překvapil mě zázrak, že někdo s mou krví porodil dítě.

Nemyslel jsem si, že je to možné, a tak jsem ji okamžitě hledal.

INN - Kapitola 142 : Díra zemní krysy na západě

Kapitola 142: Díra zemní krysy na západě

Jsem Rasutisumoon.

Jsem drak, jehož nejoblíbenější je sušený tomel.

I když jsem se tak dříve nechovala, jsem hrdá na to, že v poslední době se chovám jako dospělá.

Zdá se, že odvádím dobrou práci, takže mě chválí i můj otec a dědeček.

A pak je tu zkáza v severním dungeonu.

Je to selhání, které jsme udělali já i Hakuren-aneesama, když jsme lovily krvavé zmije.

Myslela jsem si, že zřícení části podzemí je maličkost ve srovnání s vyhubením krvavých zmijí, ale nikdy jsem si nemyslela, že jsem příliš naivní.

RSM 2 - Kapitola 34: Podzemní městská krajina

Kapitola 34: Podzemní městská krajina

Trávil jsem čas flirtováním... nebo spíš zápasením s Elmou na posteli – vyměňování si útoků a protiútoků ve vzrušující ukázce fyzického styku, která byla až příliš drsná.

Když jsem se druhý den probudil, hned jsem si dal koupel, dokončil lehký trénink, znovu se vykoupal a pak jsem se pustil do relaxačního režimu. Elma? Zase mi zabrala postel. Tentokrát to byla moje výhra.

„Dobré ráno, Hiro-sama.“

Když jsem šel do jídelny, našel jsem Mimi, jak si dává pauzu v tréninkovém oblečení. Zdá se, že jsme se všichni trochu zapotili, i když je pořád ráno.

„Dobré ráno, Mimi. Šla jsi na nějaký trénink?“

HRH 9 - Kapitola 3: Malé dobrodružství a setkání 2/9

Pak jsem si všimla, že někdo sedí na kraji zdi.

„Huh?“ řekla jsem překvapeně.

Od pohledu to byl kluk asi v mém věku.

Hubený chlapec s kaštanově hnědými vlasy se stále díval nahoru a dolů. Když jsem se přiblížila, abych viděla, co dělá, ukázalo se, že něco kreslí.

Na desce mu visel kus papíru a on na něj neustále něco kreslil uhlem, zvedal hlavu, díval se dalekohledem, který ležel vedle něj, a pak znovu něco kreslil a celý proces opakoval znovu a znovu. Byl tak pohlcen svou prací, že si ani nevšiml, že se blížím.

„Um, co to děláš...?“