Kapitola 155: Svatyně a rytíř duchů
Široké místo s bílou
sochou boha stvoření uprostřed.
Po stranách sochy jsou
rozmístěny zářící kameny, které ji osvětlují.
Všechny ty zářící kameny
jsou vytesány do plamenného tvaru, takže vypadají jako bílé plameny.
„Nikdy jsem si nemyslel,
že lze světelný kámen vytesat ....“
„Úžasné.“
Horští elfové a předek-san
jsou opravdu překvapení.
Světelný kámen, přesně tak se mu říká.
Od oslavy uplynuly asi dva dny.
Podařilo se nám smést příšery z této země, ale chtěli jsme zůstat, dokud se nedozvíme aktuální stav démonické vlny.
A tak se o dva dny později situace v každé zemi vyjasnila.
Podle zpráv od Černých Koček se zničením příšer shromážděných ve vévodství Chima znatelně snížil počet příšer útočících na všechny země. Cítili, že Spojené síly Unie Východních Národů zvládnou zbytek, což znamenalo, že nás zde již nepotřebovali.
Kapitola 39: Byla odemčena nová (důležitá) funkce
„Podle těchto výsledků jste vy tři ztělesněním zdraví. Nemáte žádné skryté nemoci a všechny vaše tělesné funkce jsou v pořádku.“
„To rád slyším.“
Upřímně jsem si oddechl, když jsem slyšel doktorku Shouko oznámit výsledky. Elma je pravděpodobně v pořádku, ale Mimi nějakou dobu žila v nehygienickém prostředí. Trochu mě to znepokojilo. Já? Myslím, že jsem sám, když to vezmeme v úvahu, docela zdravý. Stejně jsem si o sebe moc nedělal starosti.
„Také jsme vám dali celou řadu dostupných vakcín. Elma-kun už většinu z nich dostala, ale Mimi-kun a Hiro-kun dostali všechny potřebné. Ale přijde mi záhadné, že Hiro-kun vůbec nejevil žádné stopy po předchozím očkování.“
„Už je to nějaký čas, Azurový Monarcho.“
„Dlouho ne, modrý.“
„Vypadáš dobře, Azurový Monarcho.“ Sango, Kokuyou a Kougyoku vítali nově příchozího, ale Kohaku otočil hlavu a tiše zabručel.
No tak... Není to trochu neslušné?
„Hm, dobře tedy... Zdá se, že je tam tichý hlas, který nepromluví. Ale na tom nezáleží. Jsem ten, kdo se nad takové záležitosti povznáší.“
„Drž hubu! Ty drzá modrá ještěrko! Nejsi nad ničím, rozumíš?!“
„Hm? Rozhodl se přece promluvit? Hanba... Pokud nemáš co hezkého říct, neměl bys říkat vůbec nic.“
Kapitola 154: Cesta ke svatyni
Předek-san přišel.
Nebo se spíš vrátil?
Zdá se, že je
zaneprázdněný prací různými způsoby.
Myslel jsem, že má volno,
protože je zima, ale zdá se, že náboženské akce jsou v tomto období rušnější.
I když předek chce začít
hned, přesvědčil jsem ho, aby to odložil a nechal ho odpočívat dva dny, protože
je příliš unavený.
Nechal jsem ho vykoupat se, najíst a odpočinout.
„...Je něco špatně?“
„Proč jsi odmítl první místo? Mohl jsi to být ty, kdo vezme Mutsumi!“
Nebyla to jen zvědavost v jejích očích, vypadalo to, že to vážně chtěla vědět.
„Mohlo by to být proto, že můj bratr šel po Mutsumi?“ dožadovala se.
„Je to, jak jsem řekl předtím, ale... i to může být součástí. Nechci bojovat s Fuugou.“
„Chápu. Bojíš se mého bratra.“
Když to řekla, pohled v Yuriginých očích byl trochu ostrý. Co to způsobilo?
Pak začala Yuriga tichým hlasem mluvit.
„Vím, jak neuvěřitelný je můj bratr. Ale ne vždy to platí o ostatních. V Unii Východních Národů jsou tací, kteří ho jako malého krále ze stepí podceňují.“
