やくと
Kapitola 154: Cesta ke svatyni
Předek-san přišel.
Nebo se spíš vrátil?
Zdá se, že je
zaneprázdněný prací různými způsoby.
Myslel jsem, že má volno,
protože je zima, ale zdá se, že náboženské akce jsou v tomto období rušnější.
I když předek chce začít
hned, přesvědčil jsem ho, aby to odložil a nechal ho odpočívat dva dny, protože
je příliš unavený.
Nechal jsem ho vykoupat se, najíst a odpočinout.
„...Je něco špatně?“
„Proč jsi odmítl první místo? Mohl jsi to být ty, kdo vezme Mutsumi!“
Nebyla to jen zvědavost v jejích očích, vypadalo to, že to vážně chtěla vědět.
„Mohlo by to být proto, že můj bratr šel po Mutsumi?“ dožadovala se.
„Je to, jak jsem řekl předtím, ale... i to může být součástí. Nechci bojovat s Fuugou.“
„Chápu. Bojíš se mého bratra.“
Když to řekla, pohled v Yuriginých očích byl trochu ostrý. Co to způsobilo?
Pak začala Yuriga tichým hlasem mluvit.
„Vím, jak neuvěřitelný je můj bratr. Ale ne vždy to platí o ostatních. V Unii Východních Národů jsou tací, kteří ho jako malého krále ze stepí podceňují.“
„Mohu s naprostou jasností říci, že toto není výtvor doktorky Babylon.“
„Vážně, Cesco? Není to ze skladiště nebo tak něco?“
„To je správně.“ Wyvern zaútočil na Reflet. Mělo to v mozku zvláštní jehlu, tak jsem se rozhodl, že to ukážu Cesce. Okamžitě mou teorii sestřelila. Rosetta pak vzala jehlu do ruky a pečlivě si ji prohlížela.
„Pane! Zdá se, že jde o dominantní rezonanční jehlu! Určitě ruční práce profesorky Elks, ano, pane!
„Uh... Elks?“
„Profesorka Deborah Elks. V dobách slávy Partheno byla známá jako mistryně magie. Nicméně o několik stupňů nižší než naše drahá doktorka Babylon.“
„Ahem! Dámy a pánové. Vím, že jsme uprostřed naší hostiny, ale mohl bych vás požádat, abys mě chvíli poslouchali?“
Vévoda Chima stál na plošině připravené pro tuto příležitost.
Za ním stálo v řadě šest mladých mužů a žen. Mutsumi byla jednou z nich.
„Teď, jak jsem dříve slíbil, oznámím země, do kterých budou mé děti poslány jako projev vděčnosti za vyslání posil,“ oznámil vévoda Chima hlasitě z jeviště.
To pravděpodobně znamenalo, že těch šest na pódiu bylo šest bratrů a sester Chima, kteří byli zahrnuti do odměny. Šest vyřadilo nejstaršího ze sourozenců, který byl dědicem, a Ichihu, nejmladšího bratra.
Pokud jsem si vzpomněl, byly to:
Kapitola 38: Ztráta něčeho důležitého
Zatímco Mimi a Elma odešly do jiné místnosti, aby podstoupily zbytek testů, my s doktorkou Shouko jsme se vrátily do hlavní haly. Zdá se, že chtěla co nejdříve dokončit diskuse týkající se výzkumu a využití mých genetických dat.
„Zbytek personálu se postará o testy na těch dvou, takže se nebojte. Ti lidé nejsou jako já, která jsem hlavně výzkumnice, ale jsou to řádní terénní pracovníci.“
„Dobře… Takže už jste se dohodli na ceně za moje data? Neměl jsem se vrátit později?“
„Výše odměny za neznámá genetická data se dá zhruba určit na základě počtu neznámých faktorů. Když jsem poslala data, která jsem dříve naskenovala, nadřízeným, okamžitě jsem dostala schválení.“
„Vítejte! Vítejte v módním králi Zanac!” Vešel jsem do obchodu a přivítala mě o něco starší usměvavá dívka. ...Myslím, že to má v popisu práce takové lidi zdravit...
Tento obchod měl také pobočku v Brunhildu, takže jsem dobře věděl, jak křiklavé a přepychové místo to je.
Požádal jsem prodavačku, aby zavolala Zanacovi, a zanedlouho tam přede mnou byl sám muž.
„Ohoho. Tedy, pokud to není sám Jeho Výsost. Co vás přivádí k Refletu v tento krásný den? Možná naléhavá záležitost?“
„Hledali jsme více zaměstnanců pro práci ve Stříbrném Měsíci v Brunhildu. Nakonec jsem přišel s Micah, abychom si o tom promluvili s několika lidmi. Teď jsem tady, protože jsem měl nějaký čas na zabíjení.“
Kapitola 153: Závod
„Yoshi, pojďme.“
Všichni jdeme na jižní
stranu vesnice.
Není to tak, že bychom
vesnici opustili.
Naším cílem je jít na
závodní dráhu přímo na jih od pole.
Speciálně jsem to udělal
proto, aby koně a kentauři mohli běhat ze všech sil, ale kuros jsou ti, kdo to hlavně
využívají.
Horští elfové vylepšily trať přidáním několika věcí, přestavbou a instalací překážek. Obtížnost dokončení kurzu se výrazně zvětšila, ale kuros jsou s tím spokojeni.
