„Už je to nějaký čas, Azurový Monarcho.“
„Dlouho ne, modrý.“
„Vypadáš dobře, Azurový Monarcho.“ Sango, Kokuyou a Kougyoku vítali nově příchozího, ale Kohaku otočil hlavu a tiše zabručel.
No tak... Není to trochu neslušné?
„Hm, dobře tedy... Zdá se, že je tam tichý hlas, který nepromluví. Ale na tom nezáleží. Jsem ten, kdo se nad takové záležitosti povznáší.“
„Drž hubu! Ty drzá modrá ještěrko! Nejsi nad ničím, rozumíš?!“
„Hm? Rozhodl se přece promluvit? Hanba... Pokud nemáš co hezkého říct, neměl bys říkat vůbec nic.“