INN - Kapitola 151: Opatření v tunelech?

Kapitola 151: Opatření v tunelech?

Jakmile se stonožka úplně proměnila v hnojivo, zeptal jsem se Rasuti, co se stalo.

Když Rasuti dorazila ke vchodu do podzemí, přivítali ji titáni. To je pravý opak toho, co jsme zažili dříve.

Poté ji vedli do vnitřní části podzemí, na místo, kde je Makura.

Vypadá to, že Makura prováděla nějaké opravy ve zřícené části dungeonu.

Dělala to, zatímco jsem si užíval horký pramen... Trochu se stydím.

Jakmile se Rasuti a Makura setkaly, došlo k incidentu. Zdá se, že ze zřícené části dungeonu vylezly malé stonožky.

HRH 9 - Kapitola 4: Finále 6/8

Stalo se to krátce po poledni?

„Jak je to? Vidíš to teď?“

Přibližně v době, kdy Národní obranné síly království dokončily rozmístění a začaly obkličovat a vyhlazovat příšery, Aisha stála v hlavním táboře a na ramenou jí seděli Tomoe a Ichiha.

Důvod, proč jeli na jejích ramenou, byl ten, že ti malí řekli, „Odsud bitvu moc dobře nevidíme.“

Byli jsme rozmístěni na vyvýšeném místě, takže jsme viděli pohyby celé armády, ale protože jsme měli před sebou štíty, které mimo jiné zastavovaly šípy, malý vzrůst dětí jim znemožnil výhled.

RSM 2 - Kapitola 36: Cech žoldnéřů a doporučující dopis

Po dokončení nákupů ve specializovaném obchodě s oblečením『Atelier Pure』 jsme s Mimi zamířily do pobočky cechu žoldnéřů. Mimi nakonec zvolila černé gotické loli šaty. To, jak se držela manžety mých šatů a schovávala se za mě, protože nebyla zvyklá nosit takové oblečení a styděla se s ním chodit na veřejnosti, bylo opravdu roztomilé. Ale nemohla přede mnou skrýt spokojený výraz.

„Mimi, budeš víc vyčnívat, když se mě budeš takhle držet. Jen jdi hrdě přede mnou. Jsem si jistý, že když to uděláš, tak tolik pozornosti nepřitáhneš.“

„Uu…… Dobře.“

„Víš, že se opravdu nemáš zač stydět. Opravdu ti to sluší. Hodí se ti to naprosto úžasně. Jsi super roztomilá!“

„Prosím, už mě ušetři.“

IwS 8 - Kapitola II: Dungeony a draci 4/14

„Touya-dono!“

„Touyo...!“

„Hm? Yae a Hilde? Co se děje?“ Otočil jsem se a zjistil, že ke mně běží kombo šermířů. Poslední dobou si určitě připadaly bližší, pravděpodobně proto, že spolu vždycky zápasily.

„Dohodly jsme se, že vyrazíme a prozkoumáme ruiny při současném tréninku, to ano. Hilde-dono nemá tolik zkušeností v boji proti magickým zvířatům jako já, ona ne.“

„Ano! Podívej, dokonce jsem dostala cechovní kartu! I když je stále černá... Nemůže se to srovnávat s tvou, Yae.“ Hilde stydlivě zvedla svou cechovní kartu. Vypadala šťastně.

Oto 1 - Kapitola 5 – Anděl a velká úklidová kampaň 3/4

„…Uf, teď je to čisté.“

Nakonec jim trvalo celý den, než uklidili Amaneho byt.

Několik hodin strávili úklidem nepořádku na podlaze a pak, mezi praním prádla, utíráním prachu z polic a svítidel, drhnutím oken a vysáváním, celý den utekl, než se nadáli.

Slunce bylo vidět, když Mahiru přišla, ale už dávno zapadlo, což dokazovalo, jak dlouho s Amanem pracovaly.

Rozhodně to nebyl malý úkol, ale toto úsilí nebylo bez výsledků. Amaneho byt byl tak čistý, že ho sotva poznal. Nebyl tam žádný zbytečný nepořádek a viděl podlahu! Kdysi špinavé okenní tabulky a rámy na sobě neměly ani smítko špíny. I světla svítila jasněji, když byla utřena. Místo bylo konečně čisté. Bez všeho toho harampádí, které se hemžilo na každém povrchu, to vlastně vypadalo jako docela útulný prostor.

IwS 8 - Kapitola II: Dungeony a draci 3/14

V Brunhildu se začaly shromažďovat tucty dobrodruhy. Proč? Protože se o kobkách rychle začaly šířit zprávy.

Koneckonců to bylo neprobádané území. Nezmapované a nedotčené kvůli jejich izolované poloze. Lákadlo pokladu bylo příliš mnoho na to, aby se ho vzdali, mnoho lidí přišlo hledat své bohatství.

V podstatě to byla situace, kdy kdo dřív přijde, je dřív na řadě. Všichni dobrodruzi chtěli jako první prozkoumat kobky. Mimochodem, pojmenoval jsem je Amaterasu, Tsukuyomi a Susanoo.

V minulosti jsem vědomě omezoval znalosti mého kouzla [brány], protože jsem nechtěl, aby se na mě koukalo zkoumavě nebo podezřívavě. Ale zdálo se, že to bylo v tuto chvíli docela dobře známé jako moje ‚podpisové‘ kouzlo. Předpokládám, že to bylo nevyhnutelné, nakonec jsem to hodně používal během invaze v Yulongu.

HRH 9 - Kapitola 4: Finále 5/8

Oblohu zahalily husté mraky a silný vítr toho dne cítil chlad na kůži.

V táborech sil Unie Východních Národů poblíž hradeb obklopujících město Wedan zvyšovali své hlasy velitelé z každé země, která zde vedla armádu, aby inspirovali své vojáky.

„Poslouchejte! Brzy dorazí posily z království Friedonia!“

„Tyto posily jsou ohromnou armádou 50 000 lidí a bitva o Wedan dnes bezpochyby skončí! Stručně řečeno, dnes bude naše poslední šance získat slávu na bojišti!“

„Jakmile dorazí síly Friedonského království, nezbude nám žádné místo, abychom se odlišili! Nemůžeme dovolit, aby kavalerie Malmkhitanu pronásledovalo všechnu slávu!“