Pak jsem si všimla, že někdo sedí na kraji zdi.
„Huh?“ řekla jsem překvapeně.
Od pohledu to byl kluk asi v mém věku.
Hubený chlapec s kaštanově hnědými vlasy se stále díval nahoru a dolů. Když jsem se přiblížila, abych viděla, co dělá, ukázalo se, že něco kreslí.
Na desce mu visel kus papíru a on na něj neustále něco kreslil uhlem, zvedal hlavu, díval se dalekohledem, který ležel vedle něj, a pak znovu něco kreslil a celý proces opakoval znovu a znovu. Byl tak pohlcen svou prací, že si ani nevšiml, že se blížím.
„Um, co to děláš...?“