DM 11 - Kapitola 297: Upíři (3)

Kapitola 297: Upíři (3)

Satou je tady. V hororech jsou scény, kde se hlava bez těla šíleně směje, nebo s někým, kdo nezemře, i když mu zbyla jen hlava, zatímco nadává ze zášti.

Nemohu si pomoct, ale přemýšlím, jak vlastně dělají hlasy bez krku a plic.

◇

„Přišla jsem tě porazit! Ban-sama!“

„Semeri, dneska jsi taky energická.“

Krásná žena na obřím štírovi následovaná tyranosaurem a Roper, který má břečťan jako končetiny, čelí Pravému předkovi na nádvoří hradu.

Její bledé tělo obklopené vlnitými černými vlasy je velmi okouzující.

IwS 8 - Kapitola I: Archiv moudrosti 6/7

„Já-je čas!! Děje se to! Konečně se to děje!!“ Dívka oblečená ve stylu gotické lolity vzrušeně poskakovala a mávala rukama ve vzduchu. Přirozeně to byla Leen.

Vedle ní stál vycpaný medvěd, stejně vzrušený a tančící kolem jako maniak.

Oto 1 - Kapitola 3 – Andělská štědrost 3/3

„Tady je to zpátky. Jídlo bylo dobré.“

Následující večer Amane odnesl vypůjčenou nádobu do Mahiruina bytu.

Chlapec byl sice špatný v domácích pracích, ale ne tak špatný, aby nedokázal něco umýt, než to vrátil. V ruce držel pečlivě vyčištěnou krabičku, protože věděl, že je slušné ji vrátit až po důkladném umytí a vysušení.

Mahiru se objevila v okamžiku, kdy Amane zazvonil u dveří, aniž by se podívala, kdo to je, jako by ho čekala.

Měla na sobě vínově zbarvené pletené šaty a když spatřila návštěvníka, lehce přimhouřila oči. Rychle zkontrolovala nádobu a řekla, „Umyl jsi ji a všechno, co? Podívej se na sebe.“

HRH 9 - Kapitola 3: Malé dobrodružství a setkání 5/9

Zatímco se mi ulevilo, že jsem byla zachráněna, najednou na mě padl stín.

Váhavě jsem se podívala očima vzhůru a byl tam velký bratr s vážným výrazem ve tváři, ze kterého jsem nevyčetla žádné emoce. Vedle něj byla Aisha, která vypadala, jako by mi chtěla pomoci, ale zadržovala to.

Velký bratr se přikrčil a díval se mi přímo do očí. „...Tomoe.“

„A-Ano?“

„Víš, co chci říct, že?“

„Ano... Omlouvám se, že jsem utekla sama a že jsem ti dělala o mě starosti.“

AdD 1 - Epilog

Epilog

Po dlouhém rozbřesku vysvitlo ranní slunce.

Monstrum se na Zaganův příkaz vrátilo domů. Nevěděl, odkud to bylo povoláno, ale rozhodně to byla oblast, která mu byla zcela neznámá.

Ihned poté se jeskyně začala hroutit a Zagan byl donucen uprchnout a nést Nephy, Chastille, Manuelu a dokonce i Barbatose.

No, opravdu si myslel, že je překvapivé, že to stihl takhle včas.

Upřímně, v žádném případě to neměl udělat, ale právě když si myslel, že je po všem, tito tři andělští rytíři přiskočili na pomoc. A protože nesli Chastille a Manuelu, všichni to zvládli.

INN - Kapitola 148: Cesta zpět domů (jedna)

Kapitola 148: Cesta zpět domů (jedna)

Podle příběhu předka-san se podzemí u titánů zřítilo, protože pod ním byl velký tunel táhnoucí se od východu na západ.

Na západní straně končí u místa, kde Rasutina skupina našla černou skálu.

Východní strana také dorazila k místu s černou skálou, ale tunel se dále táhne na východ.

Poslední bod se zdá být místem za pohořím na východě Lesa Smrti.

Tunel je jedna rovná tyč, ale zdá se, že tam byly odbočky, která vedly k zemi.

A to se stalo několikrát.

Oto 1 - Kapitola 3 – Andělská štědrost 2/3

Opravdu zmatený Amane se vydal ke vchodovým dveřím a vyhýbal se rozházenému oblečení a časopisům na podlaze.

Věděl, kdo to je, aniž by se musel podívat kukátkem, a tak si nazul pantofle, sundal řetízek ze dveří a otevřel je. Jak se dalo očekávat, stál tváří v tvář vlnám pískově blond vlasů.

„…Co to děláš?“ zeptal se Amane.

„Nedokázala jsem snést, jak moc zanedbáváš své zdraví. Tohle jsou jen zbytky, které jsem měla, ale prosím, vezmi si je,“ prohlásila Mahiru jasně a prudce natáhla ruku před sebe. V její jemné dlani, o něco menší než Amaneho, držela plastovou nádobu. Matně viděl skrz poloprůhledné víko nějaký dušený pokrm. Nedokázal však přesně říct, co to je, protože nádoba se naplnila párou z teplého jídla.