Ačkoli Mahiru vypadala překvapeně nad Amaneho náhlou úklonou a naléháním, že její jídlo sní, přikývla a podala mu teploměr, který ležel na odkládacím stolku.
„Přinesu ti to, tak si nejdřív změř teplotu.“
„Dobře,“ řekl Amane a
vytáhl teploměr z obalu. Začal si rozepínat košili a Mahiru se rychle
odvrátila.
Pak to kolem Fuugy začalo přeskakovat a shromažďovat se.
Boing! Boing!
Byli to vojáci na koních, kteří jezdili na stvořeních podobných kozám. Nesli jednosečné meče ve tvaru půlměsíce a luky jedinečného tvaru. Ti byli pýchou Fuugova království Malmkhitan, skákající kavalérie.
Když se skákající kavalérie shromáždila kolem Fuugy, začala ho následovat do bitvy. S tak velkým počtem shromážděným kolem něj, Fuugova schopnost prorazit nepřítele raketově vzrostla.
S Fuugou v předvoji se tato skupina hnala sem a tam po bitevním poli a dupala nepřítele, jako by jím projel twister.
Kapitola 32: Kolonie Alein Tertius
„Fuwaaa?h... Je to tak obrovské!“
„To rozhodně je... O kolik větší je tohle místo ve srovnání s Termaine Prime?“
„Eh, myslím, že jeho populace je asi pětkrát větší než u Termaine Prime. Nejsem si ale úplně jistá přesnou velikostí kolonie.“
Před našima očima se objevila obrovská vesmírná kolonie ve tvaru oktaedru. Zdá se, že se pomalu točí v dálce. Ale podle velikosti si myslím, že rychlost jejího otáčení je vlastně docela vysoká. Myslím, že neustálá rotace je potřeba k vytvoření uměle indukované gravitace. Každopádně to byla neuvěřitelně obrovská kolonie.
Kapitola 296: Upíři (2)
Satou je tady. Myslím, že přísloví [šlechtická čest] pochází z Francie, ale zajímalo by mě, kdy se to stalo populárním.
Já jsem tato slova viděl jen v manze nebo anime v Japonsku, ale zdá se, že je to poměrně běžný čin v jiném světě.
◇
„Ten stojící límec, černé vlasy a oči, a to jméno. A hlavně ten obličej! Jsi Japonec?“
„Přesně tak. Jak vidíte, narodil jsem se a vyrostl v Japonsku.“
„Je to tak dearuko.“
„Vypadá to, že tam dole tvrdě bojují,“ poznamenal Halbert.
Když Halbert a jeho muži začali sestupovat na zem, aby následovali Fuugu, jednotným silám Unie Východních Národů se dařilo rozmanitou skupinu monster nějak zadržet.
Vojáci Unie Východních Národů zůstávali v táboře určeném pro polní bitvy, který byl obehnán ploty a abatisemi (řada ostrých dřevěných kůlů a větve stromů směřující ven), zatímco lukostřelci a mágové útočili luky a magií.
To byla pravděpodobně platná taktika proti příšerám, které nepoužívaly žádnou strategii ani taktiku, vrhaly se bez ohledu na své vlastní ztráty. Tato monstra však byla intenzivně hnána a ploty byly na některých místech zbořeny.
Kapitola 137: Problémy Vyjící vesnice
Trochu se od
Gulfa odloučíme, když poslouchám Frauino vysvětlení.
„Asi
nepřemýšleli o tom, co znamená manželství, a chovají se k ní jako k ozdobě.“
„Pokud někdo
chce prohloubit svůj vztah s tebou a dá ti něco, co myslíš, že se stane, když
to něco nebude vhodné pro vesnici? Opravdu ho můžeš prostě vrátit?“
„Teď, když
jsi to řekla... zdá se, že nejsou ochotni svůj vztah prohloubit.“
„Ano. Přesně
tak.“
„Ale tady se to nestalo, že se to stalo ozdobě, ale člověku. Z mého pohledu Vyjící vesnice prostě nechce převzít odpovědnost a nechce mít potíže s tím, že by tam zemřela.“
„Hej, Barbatosi. Už je to asi týden, ne?“ Zagan na něj zavolal jako vždy, jako by jen tak mimoděk mluvil s blízkým přítelem.
Barbatosova tvář při tom znatelně ztuhla.
Poté, co k němu přišla Manuela, se Zagan vrhl přímo k ní. Věděl o všech Barbatosových úkrytech, a protože to bylo u Kianoides, byl mezi tlupou dost omezený výběr.
Existovaly další potenciální vyhlídky, ale Zagan měl v úmyslu je projít jednu po druhé. To, že se mu podařilo Nephyho najít na jeden záběr, bylo jen štěstí.
„Um, víte, pane čaroději. Je to v pořádku? Slyšela jsem, že čarodějové jsou v absurdní nevýhodě v doméně jiného čaroděje...“ Manuela mluvila naprosto vyděšeným tónem, když šla za Zaganem, ale on jen pokrčil rameny.