IwS 8 - Kapitola II: Dungeony a draci 4/14

„Touya-dono!“

„Touyo...!“

„Hm? Yae a Hilde? Co se děje?“ Otočil jsem se a zjistil, že ke mně běží kombo šermířů. Poslední dobou si určitě připadaly bližší, pravděpodobně proto, že spolu vždycky zápasily.

„Dohodly jsme se, že vyrazíme a prozkoumáme ruiny při současném tréninku, to ano. Hilde-dono nemá tolik zkušeností v boji proti magickým zvířatům jako já, ona ne.“

„Ano! Podívej, dokonce jsem dostala cechovní kartu! I když je stále černá... Nemůže se to srovnávat s tvou, Yae.“ Hilde stydlivě zvedla svou cechovní kartu. Vypadala šťastně.

Oto 1 - Kapitola 5 – Anděl a velká úklidová kampaň 3/4

„…Uf, teď je to čisté.“

Nakonec jim trvalo celý den, než uklidili Amaneho byt.

Několik hodin strávili úklidem nepořádku na podlaze a pak, mezi praním prádla, utíráním prachu z polic a svítidel, drhnutím oken a vysáváním, celý den utekl, než se nadáli.

Slunce bylo vidět, když Mahiru přišla, ale už dávno zapadlo, což dokazovalo, jak dlouho s Amanem pracovaly.

Rozhodně to nebyl malý úkol, ale toto úsilí nebylo bez výsledků. Amaneho byt byl tak čistý, že ho sotva poznal. Nebyl tam žádný zbytečný nepořádek a viděl podlahu! Kdysi špinavé okenní tabulky a rámy na sobě neměly ani smítko špíny. I světla svítila jasněji, když byla utřena. Místo bylo konečně čisté. Bez všeho toho harampádí, které se hemžilo na každém povrchu, to vlastně vypadalo jako docela útulný prostor.

IwS 8 - Kapitola II: Dungeony a draci 3/14

V Brunhildu se začaly shromažďovat tucty dobrodruhy. Proč? Protože se o kobkách rychle začaly šířit zprávy.

Koneckonců to bylo neprobádané území. Nezmapované a nedotčené kvůli jejich izolované poloze. Lákadlo pokladu bylo příliš mnoho na to, aby se ho vzdali, mnoho lidí přišlo hledat své bohatství.

V podstatě to byla situace, kdy kdo dřív přijde, je dřív na řadě. Všichni dobrodruzi chtěli jako první prozkoumat kobky. Mimochodem, pojmenoval jsem je Amaterasu, Tsukuyomi a Susanoo.

V minulosti jsem vědomě omezoval znalosti mého kouzla [brány], protože jsem nechtěl, aby se na mě koukalo zkoumavě nebo podezřívavě. Ale zdálo se, že to bylo v tuto chvíli docela dobře známé jako moje ‚podpisové‘ kouzlo. Předpokládám, že to bylo nevyhnutelné, nakonec jsem to hodně používal během invaze v Yulongu.

HRH 9 - Kapitola 4: Finále 5/8

Oblohu zahalily husté mraky a silný vítr toho dne cítil chlad na kůži.

V táborech sil Unie Východních Národů poblíž hradeb obklopujících město Wedan zvyšovali své hlasy velitelé z každé země, která zde vedla armádu, aby inspirovali své vojáky.

„Poslouchejte! Brzy dorazí posily z království Friedonia!“

„Tyto posily jsou ohromnou armádou 50 000 lidí a bitva o Wedan dnes bezpochyby skončí! Stručně řečeno, dnes bude naše poslední šance získat slávu na bojišti!“

„Jakmile dorazí síly Friedonského království, nezbude nám žádné místo, abychom se odlišili! Nemůžeme dovolit, aby kavalerie Malmkhitanu pronásledovalo všechnu slávu!“

Oto 1 - Kapitola 5 – Anděl a velká úklidová kampaň 2/4

Vrátila se v jiném oblečení, v dlouhém bílém tričku a khaki kapsáčových kalhotách. Tričko přesně kopírovalo linie jejího těla, jemná látka zdůrazňovala křivky a hrany. Mahiruiny dlouhé vlasy byly dovedně svázané do dokonale kulatého drdolu a Amane se cítil podivně nepříjemně, když viděl její bílý zátylek.

Dříve ji vídal jen v šatech a sukních a na tomto vzhledu zjistil, že je něco osvěžujícího. Amane si předtím myslel, že takové chlapecké oblečení jí asi nebude slušet, ale zjevně se mýlil. Začínal si uvědomovat, že krásné dívky vypadají dobře v čemkoli, co si obléknou.

Tento nový outfit vypadal pohodlně na pohyb po domě, ale byl to také outfit, který by Mahiru mohla nosit i ve městě. Amane by si nikdy nepomyslel, že by tohle oblečení nevadilo, kdyby se ušpinilo.

„Nevadí ti, když se to ušpiní?“ zeptal se Amane.

IwS 8 - Kapitola II: Dungeony a draci 2/14

Poté, co jsem nechal Relishu, aby mi řekla polohu ostrovů, jsem otevřel [bránu] do pouště Rabbi, která byla hned za Sandorou. Potom jsem aktivoval [let] a vydal se na jih.

Po chvíli létání jsem konečně narazil na ostrovy. Byly tak vzdálené, jak říkala. I lodi přímo ze Sandory by trvalo dlouho, než by dorazila.

„Hm... Měly by být tři, ne?“ Každý ostrov měl jiný dungeon a byly celkem tři. Byl jsem požádán, abych je pojmenoval, ale odložil jsem to. Doufal jsem v záblesk inspirace.

„Oho?“ Podíval jsem se dolů na ostrovy a u pobřeží jsem uviděl loď. Když jsem se podíval blíž, uviděl jsem skupinku kempující na pláži jednoho z ostrovů. Předpokládal jsem, že jsou to úředníci cechu, kteří dohlížejí na ostrovy. Přistál jsem v táboře a překvapení muži vytáhli zbraně.

AdD 1 - Bonusový krátké příběh: Setkání s nadýchaným stvořením

Setkání s nadýchaným stvořením

„Mistře, je tu nějaké neidentifikovatelné stvoření.“ I když mluvila monotónním hlasem, konečky Nephyiných špičatých uší klesaly dolů. Zdálo se, že je vyděšená.

„Jaké stvoření?“

Oblast kolem Zaganova hradu byla nazývána Lesem Ztracených a jednou za čas se objevily příšery. Byly spíše slabé, ale pokud existovala možnost, že by Nephy ublížily, pak bylo potřeba je zničit. Zagan si rozepnul hábit a přešel k Nephy, ale...