Oto 1 - Kapitola 3 – Andělská štědrost 2/3

Opravdu zmatený Amane se vydal ke vchodovým dveřím a vyhýbal se rozházenému oblečení a časopisům na podlaze.

Věděl, kdo to je, aniž by se musel podívat kukátkem, a tak si nazul pantofle, sundal řetízek ze dveří a otevřel je. Jak se dalo očekávat, stál tváří v tvář vlnám pískově blond vlasů.

„…Co to děláš?“ zeptal se Amane.

„Nedokázala jsem snést, jak moc zanedbáváš své zdraví. Tohle jsou jen zbytky, které jsem měla, ale prosím, vezmi si je,“ prohlásila Mahiru jasně a prudce natáhla ruku před sebe. V její jemné dlani, o něco menší než Amaneho, držela plastovou nádobu. Matně viděl skrz poloprůhledné víko nějaký dušený pokrm. Nedokázal však přesně říct, co to je, protože nádoba se naplnila párou z teplého jídla.

HRH 9 - Kapitola 3: Malé dobrodružství a setkání 4/9

„...Máte něco s mojí malou sestrou?“

Byl to tichý hlas, ale jasně naplněný hněvem, a když jsem vzhlédla, velký bratr Souma, Aisha a Mutsumi Chima, žena, kterou jsme potkali na nádvoří, byli na druhé straně tří vojáků.

Aisha i Mutsumi měly rozzlobené tváře, a zatímco velký bratr Souma předstíral klid, jeho oči se neusmívaly.

Tři muži se otočili k nově příchozím a pokusili se stěžovat si.

„Cože? Jste toho uprchlíka – bwuh –!“

Než mohl muž s paží v závěsu vyslovit zbytek svých slov, Aisha se k němu přiblížila a chytila jeho tvář pravou rukou. Zdálo se mi, že slyším nepříjemný zvuk.

INN - Kapitola 147: Král duchů

Kapitola 147: Král duchů

Jsem král duchů.

Nevím, proč existuji ani co mám dělat.

Jenom spím.

To je vše.

Ale někdo mě probudil.

To je otravné.

Navíc mi ten někdo dal rozkaz.

Je to zrušit pečeť na tomto místě.

INN - Kapitola 146: Sloučení (dva)

Kapitola 146: Sloučení (dva)

 

Nikdy jsem neměl možnost, ale je tu něco, na čem se opravdu chci svézt.

Ale teď konečně jezdím na lodi. Jedu na lodi ve vaně.

Je to vydlabaná kánoe, kterou jsem si vyrobil ze stromu.

Po ohřátí u horkého pramene jedu na lodi, abych se ochladil.

Pak se znovu dostanu do horkého pramene.

Není to špatné.

Je také možné se na lodi najíst.

Chci zkusit plavbu na lodi, ale potřebuji větší místo.

HRH 9 - Kapitola 3: Malé dobrodružství a setkání 3/9

Ichiha mě vedl zpátky tam, kde byl velký bratr a ostatní, jednou chodbou za druhou, když se najednou zastavil.

„Ah!“

„Ichiho?“

Podívala jsem se před sebe a přemýšlela, co se děje, a uviděla jsem tři velké muže, jak se k nám blíží. Všichni byli tak svalnatí, že to bylo vidět i přes oblečení, takže bylo jasné, že to musí být vojáci.

Znepokojovalo mě, že všichni vypadali zraněně.

Jeden měl ránu na hlavě a čelo měl omotané obvazy, zatímco další měl zřejmě zlomenou ruku, protože mu visela na krku. Poslední z nich měl možná zlomenou nohu, protože chodil o berlích.

INN - Kapitola 145: Sloučení (jedna)

Kapitola 145: Sloučení (jedna)

Velkou vanu, kterou může používat 20 lidí najednou, jsem rozdělil na dvě poloviny. První polovina je dámská a druhá pánská.

Vyrobil jsem také dvě malé vany, do kterých se vejdou tři lidé.

To jsou rodinné vany.

Vlastně jsem si jednu z nich dělal jako soukromou vanu, ale Tier ji viděla, tak jsem ji předělal na rodinnou.

Říkám si, jestli se nevzdávám kvůli jejímu tlaku pohledu.

Jsou tam dvě, protože mě viděla i Kierbit, která je svobodná, tak jsem si vyrobil soukromou vanu.

Oto 1 - Kapitola 3 – Andělská štědrost 1/3

Kapitola 3 – Andělská štědrost

 

Jak Amane předpokládal, on a Mahiru se opět stali pouhými dvěma lidmi, kteří navštěvovali stejnou školu.

Následující den se cítil mnohem lépe a náhodou potkal Mahiru, když šel na nákupy do obchodu s potravinami, ale moc si toho neřekli. Amane si všiml, že Mahiru vypadala trochu ulevně, že se uzdravuje.

Ani následující pondělí se ve škole nic nezměnilo. Ti dva si zase byli cizí. Jediný malý rozdíl byl v tom, že kdykoli se teď cestou do školy potkali, pozdravila ho rychlou úklonou. To bylo vše.

„Oh, Amane, je ti lépe?“

„Jsem v pořádku, díky.“