Oto 1 - Kapitola 5 – Anděl a velká úklidová kampaň 1/4

Kapitola 5 – Anděl a velká úklidová kampaň

Amane byl hrozný v domácích pracích jakéhokoli druhu, ale nejhorší byl v úklidu.

Kupodivu uměl skutečně vařit. Přesněji řečeno, dokázal připravit něco teplého a obvykle technicky jedlého, pokud byl ochoten odložit stranou malicherné starosti, jako je prezentace nebo chuť, a také předpokládal možnost těžkého zranění v určitém okamžiku procesu. Nebyl úplně neschopný vařit jídlo.

Praní bylo také v pořádku. To bylo možné pro kohokoli, dokonce i pro Amaneho. Pokud by došlo na problém, vždycky existovala možnost odnést si oblečení do prádelny na mince. Všechno se scvrklo na to, nacpat všechno do pračky a nechat ji běžet s pracím prostředkem a vodou uvnitř. Amane to zvládl bez problémů. Jediné, v čem byl ale naprosto beznadějný, byl úklid.

IwS 8 - Kapitola II: Dungeony a draci 1/14

Kapitola II: Dungeony a draci

         

„Vystup, ohni! Explodující palba: Výbuch vzplanutí [Flare Burst]!“ Linze pronesla slova a v dálce pět míst hned vzplanulo. Všechno tam bylo zničeno.

Toto nové kouzlo bylo vylepšenou verzí [exploze] nebo by možná bylo vhodnější říci, že to byla původní verze kouzla. Rozhodně to bylo něco jiného... Potěšilo mě, že jsme se rozhodli vyrazit to vyzkoušet na rovinách místo na tréninkovém poli.

„Udělala jsi to! Hmm... zajímalo by mě, jestli ti nakonec oheň vyhovuje víc než voda, Linze.“

„N-No... neudělala jsem to všechno sama, víš...? Leen je ta, které musím poděkovat, že mě dostala tak daleko.“

„Dám ti vědět, že oheň je můj nejhorší živel. Není to exkluzivní ani pro mě. Všichni členové vílího klanu sdílejí stejnou slabost. Jen malý počet našich lidí ji může skutečně využít. Může to mít něco společného s tím, že jsme historicky druh, který žil v lese.“ Hmm... To mi připomíná, nemá Leen šest elementárních spřízněností? Pokud si dobře pamatuji, jediná, kterou nemůže použít, je temná. Řekla něco o tom, jak vytvořila Paulu, aby vynahradila neschopnost používat přivolávací magii.

HRH 9 - Kapitola 4: Finále 2/8

Pak se Aisha postavila do postoje se svým velkým mečem a Fuuga si připravil srpkovou čepel.

„Tak já začnu!“

„Pojďme to udělat!“

Oba současně kopli ze země a čepel se střetla s čepelí. V tom okamžiku se ozval hluk nebo tlaková vlna a všichni vojáci poblíž měli sražené hlavy.

INN - Kapitola 150: Cesta zpět domů (tři) a sloučení (tři)

Kapitola 150: Cesta zpět domů (tři) a sloučení (tři)

Magie, kterou předek-san používá k zaplnění tunelu, spočívá ve vytvoření armády zemních válečníků a jejich vyslání do tunelu.

Podívejte se na to.

Zemní válečníci postupují vpřed do trojúhelníkové formace pro stabilitu a poté se po dosažení předem určené pozice vracejí do své zemní podoby.

Jeden po druhém…..

Sakra.

To je kruté.

Ne tak docela, protože nemají život….

Přede mnou bylo vytvořeno deset zemních vojáků.

HRH 9 - Kapitola 4: Finále 1/8

Kapitola 4: Finále

      

Večer. Útoky monster ustoupily, a když jsme slyšeli, že se Fuuga vrátil z bojiště, přivedli jsme Yurigu na nádvoří, kde měl přistát.

Když jsme tam dorazili...

„Ha ha ha! Dobrý! Dej mi víc!“ volal Fuuga.

„Nepodceňujte měěee!“ zakřičel Hal zpět.

Hal a Fuuga si intenzivně vyměňovali rány.

Kaede a Ruby tam byly taky, takže...

AdD 1 - Bonusový krátké příběh: Chastille a tři milující rytíři

Chastille a tři milující rytíři

„Jsem archanděl Chastille Lillqvist... I když jste možná nešťastní, když ovládáte svůj meč pod velením někoho, kdo nechal před svýma očima povraždit jeho podřízené, od této chvíle od vás budu mít velká očekávání, pánové.“

Tři andělští rytíři v nejlepších letech se postavili před Chastille, když s posvátným mečem v ruce zvedla galantní hlas. Zrovna onehdy Chastille při určitém incidentu ztratila své podřízené, takže tito tři muži byli vybráni, aby je nahradili. Tři andělští rytíři však jen zavrtěli hlavami, jako by byla úplně mimo.

„Máme ovládat své meče pod Pannou posvátného meče. Je to mimořádná čest, takže kdo se zdravým rozumem by vyjádřil nespokojenost?“

Oto 1 - Kapitola 4 – Náhodné setkání

Kapitola 4 – Náhodné setkání

„Ah.“

Amane uslyšel za sebou krásný hlas, který zněl jako zvon. Nedávno si zvykl slyšet ten hlas, ale jen v okolí svého bytového domu. Teď ho slyšel, když stál v uličce se sladkostmi v místním supermarketu.

Amane nikdy nečekal, že ho Mahiru na veřejnosti uzná, a tak se s jistým zmatkem otočil a uviděl ji tam stát s doširoka otevřenýma očima.

Přes paži jí visel košík ze supermarketu a uvnitř ležela ředkev daikon a trochu tofu, balíček kuřecích stehen a karton mléka. To byly pravděpodobně ingredience na její dnešní večeři.

To nebylo nic zvláštního. Amane se shodou okolností zastavil ve stejnou dobu u uličky se sladkostmi. To bylo vše.