HRH 6 - Vedlejší příběh 1: Návrat velvyslance

Vedlejší příběh 1: Návrat velvyslance

       

Na dalekém západě říše Gran Chaos bylo hlavní město, Valois. Bylo větší než hlavní město království Friedonia a na vrcholu sousedního kopce bylo sídlo důstojné císařovny Marie, hrad Valois.

Protože stál na vrcholku hory, bylo pro nepřítele obtížné na něj zaútočit, ale byl postaven s přílišným zaměřením na design, než aby se dal skutečně nazvat funkčním. Bylo řečeno, že to mělo ostatním zemím ukázat, že jsou největší a nejmocnější mezi národy lidstva.

V jedné místnosti hradu Valois, v kanceláři Jeanne Euphorie, naproti sobě seděli muž a žena.

Za stolem seděla Jeanne, paní této místnosti a generálka, která byla také mladší sestrou císařovny Marie. Před ní stál velvyslanec poslaný z Friedonie, aby přebýval v říši, Piltory Saracen.

Jeanne promluvila. „Oh pravda. Dnes jste se měl vrátit, že?”

„Ano.“ zasalutoval Piltory. „Kvůli mé ženě si budu brát dočasné volno.”

Piltory byl poslán, aby se stal rezidentním velvyslancem v říši, ale než odešel, vzal dvě krásné sestry otrokyně, Anzu a Shiho, aby se staly jeho manželkami, a přivedl je s sebou do říše. Dostal je od Gingera, který v té době ještě obchodoval s otroky.

Nakonec starší sestra, Anzu, otěhotněla. Bylo rozhodnuto, že než rodit v neznámé zemi, bude pro ni lepší rodit v domě Piltoryho rodiny, v domě Saracen.

Aby Anzu dopravil zpět do království, Piltory se na čas vrátí, a jakmile ji nechá v péči své rodiny, okamžitě se vrátí.

Piltory řekl, „V mé nepřítomnosti tu Shiho zůstane, aby sloužila jako vaše spojka s královstvím.

„Omlouvám se,“ řekla Jeanne. „Vaše žena by s vámi určitě taky ráda jela.”

„Ne... Moje žena chápe důležitost mých povinností.”

Mezi královstvím a říší bylo tajné spojenectví. Stálí velvyslanci, kteří sloužili jako prostředníci, byli nepostradatelní pro obě strany a bylo to tajemství, které znalo jen pár vyvolených.

Od té doby, co království a říše utvořili svůj tajný pakt, měli zavedený systém, který jim umožňoval používat vysílací hlasový klenot a jednoduché přijímače pro držení ekvivalentu telekonferencí kdykoliv.

V kritických záležitostech, by Souma a Maria vedli rozhovory osobně, ale pro záležitosti menšího významu (jako je výměna informací), si místo toho promluví jejich prostředníci, Hakuya a Jeanne. Piltoryho úlohou bylo především plánovat jejich schůzky.

„Oh, pravda,“ řekla Jeanne. „Vzhledem k tomu, že se vrátíte do své země, chtěla jsem vás požádat o laskavost...”

„Laskavost?”

Jeanne otevřela zásuvku ve stole a vytáhla z ní nějakou pěknou dřevěnou krabici. „Prosím, předejte to siru Hakuyovi, vašemu premiérovi.”

S tím, Jeanne otevřela krabici. Uvnitř byla draze vypadající láhev vína s nóbl etiketou, napěchovaná dřevěnými štěpky, které byly pravděpodobně zamýšleny aby absorbovaly všechny nárazy.

„Náhodou jsem získala dvě skvělé láhve vína, tak jsem si řekla, že mu jednu pošlu.”

„To je pro premiéra?“ zeptal se Piltory.

„Není otrávená, ujišťuji vás. Pokud máte obavy, můžete to nechat otestovat ochutnávačem jedů.”

„Oh, ne! To není že bychom vás z toho podezřívali!”

Zatímco sledovala, jak Piltory spěchá s omluvou, Jeanne se vesele zasmála. „Hahaha! Já to vím. Druhý nejvyšší velitel říše posílá dar druhému nejvyššímu veliteli království. Chápu, proč chcete zkoumat mé záměry. Ale tohle je jen malé poděkování siru Hakuyovi za to, že mě pořád poslouchá, jak si stěžuju na svou sestru.”

„O-Oh... Pokud je to vše ...”

Když Piltory láhev přijal, stalo se to.

Z chodby se náhle ozvaly kroky a pak se dveře do kanceláře s hlasitým prásknutím otevřely. Žena, která vtrhla do místnosti, držela v jedné ruce červené šaty a v druhé modré šaty. Nebyl to nikdo jiný než císařovna tohoto národa, Maria Euphoria.

„Hej, Jeanne! Které šaty by podle tebe byly lepší pro dnešní vysílání?“ vykřikla Maria. Oboje šaty vystrčila směrem ke své sestře.

Ty šaty byly oboje nabírané, měly krátké sukně, odhalovaly břicho a zvýrazňovaly hrudník. Takové, který, kdyby je Souma viděl, by ho donutily říct, „Vážné kostýmy idolů?“ a zmateně naklonit hlavu.

Jeanne zabušila rukama do stolu. „Sestro! Mám tu návštěvu!”

„No teda. Jestlipak to není sir Piltory,“ řekla Maria a tiše se usmála, Jeannin křik ji nevyvedl z míry.

Tváří v tvář náhlému zjevení císařské hlavy státu, Piltoryho mysl se na okamžik zamkla, ale když přišel k rozumu, narovnal se a zasalutoval jí.

„Ano, Vaše císařské Veličenstvo! Je mi pokorným potěšením... ocitnout se ve vaší... vážené společnosti?”

Po setkání s bizarním vniknutím císařovny nesoucí dvoje šaty pro idoly, Piltoryho odpověď byla zmatená a pronášela se s příliš mnoha pauzami.

Když viděla Piltoryho reakci, Maria se zahihňala a usmála. „Není třeba být tak napjatý. Jste jeden z vazalů sira Soumy, takže ke mně nemusíte být tak formální. No tak, klídek, klídek.”

S tím se na něj Maria usmála, až srdce každého, kdo to viděl, roztálo.

Zatím Jeanne měla ve tváři výraz, jako by se právě zakousla do něčeho nepříjemného. „Jsi příliš laxní! Co si myslí císařovna tohoto národa, že dělá, když běhá po chodbách s tak křiklavým oblečením!”

„Ale tohle je práce, kterou dělám pro lidi, víš?” řekla Maria se škádlivým úsměvem. „Je to pro vysílání zábavních programů pomocí vysílání hlasového klenotu. Poskytnout chvilku odpočinku lidem, kteří tak tvrdě pracují každý den... Myslím, že je to skvělý nápad, se kterým přišel sir Souma.”

Slyšet pána, kterému sloužil, jak je pochválen, se Piltory znovu napřímil. „To rád slyším.”

Jeanne si naopak tiskla čelo a vrtěla hlavou, jako by chtěla říct, „Ach, dobrý bože...”

„I kdyby to byla pravda, určitě není třeba, aby ses sama stala lorelei.”

„Ale bylo tam velké množství žádostí, abych zazpívala, ne?“ zeptala se Maria.

„No... ano, ale...”

Pojem lorelei bylo něco, co Souma přinesl na tento svět. Abych to rychle vysvětlil, to, čemu se na Zemi říkalo idol, se zde nazývalo lorelei.

Kdybyste se zeptali, co idol potřebuje, byla by to hezká tvářička a charisma. Zpěv a taneční schopnosti bylo také hezké mít, ale pokud měl někdo nadprůměrný vzhled (toto muselo být zařazeno jako přirozený dar) a kouzlo vtáhnout lidi dovnitř, stačilo to k tomu, aby se stal idolem.

Kdybyste se zeptali, kdo z říše má nejhezčí tvář a největší charisma, první odpověď, které by se vám bezpochyby dostalo, by byla Maria Euphoria. A Maria byla také uznávanou zpěvačkou a tanečnicí, takže tak překypovala potenciálem, že i stát se idolem nejvyšší třídy pro ni mohlo být víc než jen snem. Její talent dokonce soupeřil s Juniným.

Kvůli tomu přišlo mnoho žádostí od lidí, aby ji slyšeli zpívat, a nedávno Mariino oblíbené jméno, „Svatá Říše,” začalo mít přidáno „Zpěv a tanec”.

„Říkají ti zpívající a tančící Svatá říše...“ řekla Jeanne podrážděně. „Tobě to nevadí?!”

„Pokud jde o mě, ta část se Svatou je ta, bez které bych se obešla. Jestli se mám nějak jmenovat, chtěla bych, aby to byla zpívající a tančící císařovna Maria.”

„Tohle není otázka vkusu, víš...“ Jeanne svěsila ramena.

Při pohledu na Jeanne, Oh, chápu. Takže tohle jsou věci, o kterých premiér poslouchá její větrání... se Piltory zamyslel a zjistil, že je s touto odpovědí podivně spokojen.

 

— O několik dní později, v době, kdy byl Souma odvezen do pohoří Hvězdná Dračí Hora –

Piltory byl zpátky v Parnamu, hlavním městě Friedonského království, uvnitř pracovny ministerského předsedy Hakuyi Kwonmina na hradě Parnam.

Poté, co opustil svou těhotnou ženu Anzu s rodinou, přišel na hrad na zdvořilostní návštěvu, než by se vrátil do říše. Nicméně právě teď se ukázalo, že Souma byl na diplomatické návštěvě v pohoří Hvězdná Dračí Hora, a tak přijel navštívit Hakuyu, který se staral o věci v Soumově nepřítomnosti.

Piltory stál před stolem, kde seděl Hakuya, a zasalutoval. „Tak tedy, předsedo vlády Ještě jednou odjedu do říše.”

„Děkuji vám za vaše služby. Ač jsem si jistý, že byste byl raději po boku své ženy ...“ řekl Hakuya s výrazem, který neprozrazoval žádné emoce.

Možná to znělo úsečně, ale Hakuya byl ten, kdo mu doporučil vrátit se do království, když se dozvěděl, že jeho žena je těhotná.

Souma se zabýval problematikou městské hygieny a v současné době prováděl lékařské reformy soustředěné kolem Hilde a Brada, takže tato země se nyní stala „nejlepší zemí na kontinentu, kde se rodilo.”

Hakuya také zařídil, aby se Hilde a její lidé podívali na těhotnou Anzu. A co víc, také ohleduplně zajišťoval dopravu wyvernskou gondolou do a z nového města, Venetinova, kde byla Hilde.

Takže i když byl strohý, Hakuya se k němu choval dobře a Piltory mu za to byl vděčný.

„Ne... Jsem si dobře vědom důležitosti svých povinností,“ odpověděl Piltory a pomyslel si, Nedávno jsem měl podobný rozhovor s madam Jeanne.

Pak Hakuya vstal ze sedadla a zamířil k polici. Vzal z ní dřevěnou krabici a položil ji na stůl. „Vzhledem k tomu, že budete cestovat do říše, mám tu něco, co bych rád doručil madam Jeanne.”

„Chcete něco doručit?“ Piltory tázavě naklonil hlavu na stranu.

Hakuya otevřel víko krabice. Uvnitř byla drahá sklenice s vyřezanými nápadnými vzory.

Vedle skla byl otvor, do něhož se vešla další sklenice stejného typu, což dokazovalo, že toto sklo je jedno ze sady dvou skel. Nedávno jsem dostal dobré víno, tak posílám tento dárek na oplátku. Je to můj malý projev uznání madam Jeanne za to, že vždy poslouchala, jak si stěžuji na Jeho Veličenstvo.

„Stěžujete si... Vy taky, předsedo vlády”

Jeanne si prý Hakuyovi stěžovala na starší sestru. Stěžoval si Hakuya taky Jeanne?

Zatímco o tom Piltory uvažoval, chodbou se ozvalo dunění kroků a pak se ozvalo ledabylé zaklepání, než se dveře do místnosti otevřely. Ta, která přišla, byla dcerou bývalého krále a kandidátkou na Soumovu první královnu.

Když vešla do pokoje, princezna Liscia nevěnovala Piltorymu pozornost a spěšně předala dopis Hakuyovi. „Hakuyo, máme tu dalšího poslíčka kui od Carly! „Pro nás tři bude těžké zastavit cíl! Žádám okamžitou posilu!“ píše se tam!”

„Urgh... znovu?“ Hakuyův chladný výraz lehce uklouzl. „Dobrá. Raději bych nezvyšoval počet svědků, takže nemohu poslat posily, ale nechám pracovat Národní obranné síly, aby oblast uzavřely. Zadám roubík i na region. Jestli to půjde ještě dál, mohlo by to vést ke špatným názorům na budoucí druhou primární královnu.”

„To nechám na tobě.” S tím, princezna Liscia odešla z místnosti stejně rychle, jako přišla.

Když si Hakuya položil ruku na hlavu a opřel se v křesle, Piltory se váhavě zeptal, „Um... Co se stalo?”

Hakuya se na něj suše usmál. „Ale nic.... Jen další věc, na kterou si můžu stěžovat madam Jeanne.”

Podle toho, jak to řekl, se pravděpodobně vyskytl nějaký problém týkající se krále Soumy.

Piltory měl jakousi předtuchu.

Někdy v blízké budoucnosti, Hakuya a Jeanne budou pít stejnou značku vína, z identických skleniček, společně prostřednictvím svých obrazovek vysílacího hlasového klenotu. Začali by si stěžovat na své pány, Soumu a Marii, u pití.

Piltory si tu scénu představoval, když se vracel do říše.

-------------------------------------------------------------------------------------------------

Asociace pro oběti pánů má napilno 😂