Od osudného dne, kdy Zagan koupil Nephy, uplynulo půl měsíce.
Během té doby pilně studovala základy čarodějnictví. Nebýt obojku, už by dosáhla bodu, kdy by s ním mohla rozumně ovládat.
Pokud jde o mystiku, zdálo se, že její ovládání je stále obtížné. Také se ukázalo, že rozhodně nejde o všemocnou moc, protože má mnoho omezení. Zagan měl dojem, že cesta ke zlepšení v této konkrétní dovednosti je ještě poměrně dlouhá.
I tak si myslel, že je jejich společný život naplňující. A během té doby Zagan obdržel předvolání od arcidémonů. A teď, co přesně chtějí?
Když jim šel naproti, čelil dvanácti stínovým postavám. Každý z nich měl skrytou tvář a byli umístěni tak, aby mohli zůstat ve stínu, takže Zagan nebyl schopen rozeznat žádný z jejich rysů.
Takové skrývání však pravděpodobně nemělo žádný smysl. Mana, kterou cítil, jak se z nich valila, byla v jiném řádu, což dávalo najevo jejich identitu.
Co to k sakru...
Na čele se mu náhle vytvořil pot. Ano, i když se na něj pouze dívali, vydávali zastrašující auru, ze které mu běhal mráz až do morku kostí. Měl pocit, jako by se vzduch sám proměnil v bláto kvůli zlobě, která na něm ulpěla. Z pouhého postavení se mu udělalo špatně od žaludku.
Byli to skutečně smrtelní tvorové, stejně jako on? To nebyl neklid, který by žába pociťovala, kdyby se na ni díval had. Připadalo mi to spíš jako žába, která už ležela v žaludku hada.
Dvanáct existujících arcidémonů... se shromáždilo zde na tomto místě.
Byli to, co čekalo na čaroděje na konci jejich dlouhé cesty. Člověk by buď vstoupil do jejich ovčince, nebo by před příchodem shnil. To byly jediné dva osudy, které všechny čaroděje čekaly. A nakonec jeden z nich slavnostně otevřel ústa.
„Tak to jsi, Zagane.“ Poté se ozval ženský hlas.
„Slyšel jsem šeptání, že byl mladý, ale opravdu dítě...“ A další hlas pokračoval poté.
„Jak zábavné. To by z něj udělalo nejmladšího v historii, ne?“ Arcidémoni se podívali na Zagana a pak se začali smát poněkud zvláštním způsobem.
Zagan neměl rád, když se z něj dělal hlupák. Jistě, všechny to byly postavy, které si zasloužily jeho respekt, ale Zagan neměl volný čas pobavit spoustu starších jedinců.
Pokud se rychle nevrátím, nestihnu Nephyinu snídani. Nephy na něj čekala sama, úplně sama, zatímco stál kolem lidí, na kterých mu nezáleželo
Navíc, přestože hradní bariéra byla obnovena, nebyla dostatečně silná, aby zastavila andělského rytíře s posvátným mečem nebo jakékoli čarodějnictví na Barbatosově úrovni. Dokud byla Nephyina mystika stále nestabilní, musel držet své cesty pryč z hradu krátké.
Proto Zagan drze promluvil.
„Cože, zavolal jste mě jen proto, abyste pozorovali zvláštní zvíře? Pokud jste spokojení, rád bych se teď vrátil.“ Udělal neuváženou poznámku směrem k lidem mnohem vyššího postavení, takže si ani nemohl stěžovat, kdyby byl zabit. Arcidémoni však jen zamumlali, zdánlivě potěšeni jeho postojem.
„Můj, jak je od nás nezdvořilé.“
„Dokonce i pro nás je čaroděj jako ty první. Odpusť nám naši pulzující zvídavost.“
„Musím říct, že jsi docela odvážný. Mluvit s námi na tomto místě tak ostře.“ Poté, co se ozvalo několik rozesmátých hlasů, jedna stínová postava mezi nimi, která vypadala jako vůdce, převzala velení.
„Přejdu rovnou k věci.“ Vychytralý tón toho hlasu vyvolával pocit, jako by Zaganovo srdce uvízlo ve svěráku.
Snášel studený pot a zíral na stínovou postavu přímo před sebou. A pak to udělalo šokující oznámení.
„Čaroději Zagane. Staneš se naším třináctým zapřísáhlým přítelem – usoudili jsme, že jsi hoden nést titul arcidémon.“
V reakci na toto náhlé oznámení Zagan ztuhl na místě.
Slyšel jsem to špatně? Dělají ze mě... arcidémona? Spíše, než radost v něm vyvstaly pocity pochybností.
Než mohl Zagan otevřít ústa, za arcidémony se zvedlo obrovské světelné znamení.
Ne, nebylo světlo. Byla to mana. Bylo utkáno z nepřirozeného množství a hustoty many. Z pouhého pohledu na to se Zaganovi podlomila kolena. Byla to masa ohromující síly. A pak pocítil stejnou sílu jako ten erb vycházející ze všech dvanácti přítomných lidí.
Vedoucí stínová postava pak promluvila.
„Toto je sigil arcidémona, který byl svěřen Marchosiasovi. Každý nový arcidémon ho musí zdědit, aby se k nám mohl připojit.“
Ze Zaganova hrdla se ozvalo polknutí. Takže arcidemon není jen nějaký luxusní titul, co? Zdědění sigilu – pokud to znamenalo zdědit tuto moc, pak neexistuje způsob, jak by se normální čaroděj mohl někdy vyrovnat arcidémonovi. Zdálo se, že důvod, proč všichni čarodějové neměli jinou možnost, než se řídit arcidémonovými nařízeními, nebyl jen kvůli hierarchii.
Po takovém pohledu si Zagan uvědomil, že to není vtip a že se opravdu chystá stát se arcidémonem.
Než se nadál, cítil se v hloubi hrdla vyprahlý. A zatímco mu v krku pulzovalo, Zagan požádal o vysvětlení.
„Stanu se... arcidémonem?“
„Jsi nespokojený?“
„Ne tak docela, ale je to matoucí. Není to tak, že by tam venku nebyli mnohem mocnější čarodějové než já, že?“ Například Barbatos. Dokonce i čarodějové, kterých si všiml na aukci, kde koupil Nephy, žili déle než Zagan a všichni nashromáždili obrovské znalosti a moc. Naproti tomu Zagan neměl ani druhé jméno.
„Přirozené podezření, Zagane. Tvá síla je stále jen trpaslík.“
„Do bodu, kdy bys zmizel, kdybychom vydechli.“ Stínové postavy však mluvily dál.
„I tak neexistují žádní čarodějové, kteří by tě dokázali zabít.“ Hluboko ve své mysli Zagan cvakal jazykem.
Takže dokonce prohlédli můj trumf? Zaganova síla byla přesně taková, jak ji popsali.
„První čaroděj, kterého jsi zavraždil, byl Andras, který měl jméno Zášť, že?“ Tak se jmenoval čaroděj, který plánoval použít Zagana jako oběť.
„Neměl tolik síly jako ty teď, ale nebyl to ani slabý čaroděj.“
„I kdyby to byla šance jedna ku deseti tisícům, nebyl tak neschopný, aby zaostával za dítětem, kterému bylo osm.“
„A přesto jsi ho místo toho zabil a ukradl jsi mu veškerou moudrost.“ Záznam o zradě. A přesto to arcidémoni vychvalovali, jako by to byla velká kořist.
„Do té doby jsi neměl ani jedinou příležitost dotknout se čarodějnictví.“
„Jediný okamžik, kdy jsi byl svědkem čarodějnictví, byl jediný případ, kdy na tebe Andras vystřelil.“
„A v tomto stavu jsi porazil čaroděje, který měl jméno, že?“ A jedna z temných postav, jako by mluvila s láskou, zvýšila hlas.
„Jen jednou jsi se... naučil čarodějnictví, když jsi to viděl.“ A za ní následovala další stínová postava.
„Ne, od té jediné chvíle jsi pochopil i strukturu čarodějnictví.“
„Proto jsi z toho jediného zážitku vytvořil jedinečné kouzlo.“
Zagan vlastnil pouze jediné kouzlo, které patřilo pouze jemu. Nebylo to něco, co ukradl Andrasovi, a nebylo to něco, co se naučil z čarodějnictví z minulosti.
Bylo to něco, co nikdo jiný nemohl použít, čarodějnictví, které patřilo jen jemu. To byla první magie, kterou se naučil, a byla to právě ta síla, která srazila Andrase na zem.
„Čarodějství k úctě. A také…“
„Ohavný talent.“ Dvanáct stínových postav šeptalo, jako by ho chválily.
„To znamená, že jakmile se jednou rozhodneš krást, nikdo tě nemůže zastavit.“
„To znamená, že jakmile se jednou rozhodneš zabíjet, nikdo nemůže přežít.“
„Pokud by jsi toužil po moci, všichni čarodějové by ti nemohli pomoci a nabídnout ti vše, co mají.“
„Kdybys jim jednou přikázal, všichni čarodějové by neměli jinou možnost, než bezpodmínečně poslouchat tvou vůli.“
„Skutečně odpovídající jménu arcidémon... Opravdu moc tyrana.“ Zatímco na něj chrlili různá slova zbožňování, Zagan cítil v jejich hlasech přesvědčení, jako by každou větou říkali ‚i když se nám nehodí.
A pak, jako
by mu tuto skutečnost podstrčili, pokračovali v hovoru.
ďakujem, "povýšenie" s vysvetlením.
OdpovědětVymazat