Když desetitisíce ještěřích mužů dokončily přechod mělčinou, kterou Excel rozšířila svou magií, narazili na síly Friedonského království ve formaci.
Hladoví z toho, že se nemohli nasytit na druhé straně řeky, viděli jen stádo jídla.
Nezdálo se, že by tam byl žádný z těch, kteří létali na obloze a dýchali oheň.
Aby ukojili své choutky, hnali se ještěří muži směrem k táborům království Friedonia.
Ludwin, vrchní velitel sil království, a Julius je sledovali stejně jako oni.
Na vrcholu malého kopce, kde byl hlavní tábor spojeneckých sil, seděli vedle sebe na koních.
„Musí jich být 50 000, počítám jen ještěří muže,“ řekl Julius. „Víc, když započítáme okolní monstra. Jaká nepříjemnost.“
Ludwin na tuto analýzu přikývl. „Souhlasím. Kdyby to byla armáda cizí země, možná bychom bojovali, ale se smečkou bestií bez konceptu taktiky nebo strategie nepřijdeme zkrátka.“
„To jo. Nech mě zvládnout pravé křídlo.“
„Máš v úmyslu nakonec bojovat?“ zeptal se Ludwin znepokojeně. „Lidé z Lastanie už bojovali dost. Je v pořádku nechat nás, abychom se postarali o zbytek, víš.“
Julius zavrtěl hlavou. „Pro lid Lastanie je to boj za obranu jejich země. Pokud to necháme na samém konci na království, lidé této země to nebudou moci považovat za své vítězství. Abychom urychlili rekonstrukci po válce, musíme nechat lid této země, aby se chopil vítězství vlastníma rukama.“
„Rekonstrukce po válce...že?“
Ludwin si uvědomil, že Julius upírá oči na to, co přijde po boji, a byl ohromen. To, co ukázal, nebyla perspektiva generála, který dbal pouze na velení armád a dosažení vítězství, ale krále, který myslel na celou zemi.
Julius zasáhl jílec své šavle. „Nechal jsem brance v pevnosti, ale nechám pravidelné síly a uprchlické vojáky bojovat až do konce.“
„Rozumím,“ řekl Ludwin. „Kdyby byla moje pozice jiná, chtěl bych stát v první linii.“
„Nezlobil by se ten tvůj druhý velitel s liščíma ušima, kdybys to udělal?“
„Jo, a to je důvod, proč zůstanu v hlavním táboře, abych zabránil mladé slečně Kaede, aby se na mě rozčilovala,“ odpověděl Ludwin žertem.
To vyvolalo u Juliuse smích. „Tak tedy...předpokládám, že to budeme muset vyřešit, než bude náš vrchní velitel příliš netrpělivý.“
„Nevadilo by mi, kdybys mi nechal kousek akce, víš.“
„Bez šance. Nebudu si půjčovat tvou pomoc, osobně ukončím hrozbu ještěřích muže. Dokud se znovu nepotkáme.“
Ludwin sledoval, jak Julius odjíždí na koni, a povzdechl si.
„Upřímně... Osud může být legrační věc,“ řekl si a pak zvedl ruku vysoko. „Vyšlete signál do první linie! Zachyťte přicházející ještěří muže!“
Po vydání rozkazu zazněly rohy.
Kaede uslyšela signál z rohů, postavila se na vrchol strážní věže, kterou postavili, a zvedla hůl vysoko. Velela poblíž obranného plotu, který byl postaven v táboře na bojišti.
„To je signál,“ zavolala. „Všichni, ještěří muži jdou! Nejprve zastavte nepřítele! Všichni, vytvořte zeď!“
Kolem Kaede se shromáždili zemští mágové.
Když dala signál, zemští mágové jednotně použili svou magii, země se před jednotkou v první linii nafoukla a za méně než minutu byla postavena dlouhá hliněná zeď.
Pro ještěří muže, kteří se chystali spadnout na tábor jako lavina, se ocitli v překážce hliněné stěny, která se náhle objevila z ničeho nic.
„Gueh! Guh...“
Protože byla vyrobena z hlíny, i když do ní narazili nebo do ní drápali, mohli zanechat stopu, ale nemohli ji prorazit. Neklidně se rozhlíželi, ale v této zdi nebyly žádné mezery.
Přesto, aby zajistili potravu na druhé straně zdi, začali na ní šplhat. Měli neuvěřitelnou houževnatost, ale postrádali dynamiku, kterou měli předtím.
„Lukostřelci, uvolněte šípy!“ nařídila Kaede.
Všichni lukostřelci začali jednotně střílet šípy přes hliněnou zeď.
Šipky byly vystřeleny v oblouku nahoru bez konkrétního cíle, ale vysoký počet šípů a těsně seskupený stav ještěřích mužů společně způsobovalo zásah za zásahem. Některé z těchto šípů byly prodchnuty magií, explodovaly nebo rozřezaly oblast kolem nich, aby vytvořily ještě více mrtvých ještěřích mužů.
Kaede sledovala scénu z věže a povzdechla si.
To je zcela jednostranné. Jen proto, že ještěří muži nemají smysl dělat nic jiného, než že se vrhnou sami, vystupujeme tak lehce. Měla jsem obavy, co by se mohlo stát, kdyby tu byl démon a ten převzal velení, ale zdá se, že mé obavy byly zbytečné.
Pod velením Kaede dokázala frontová jednotka zastavit postup ještěřích mužů. Vzhledem k obrovskému počtu ještěřích mužů však nebyli schopni všechny zastřelit. Některým se podařilo projít krupobitím šípů a vyšplhat na hliněnou zeď. Zemští mágové se soustředili na to, aby zabránili rozbití současné zdi, takže neměli prostor pro vytvoření další zdi.
Stěnu přecházelo mnoho ještěřích mužů. Dalo se předpokládat, že zaútočí na nyní zranitelné mágy a lučištníky.
Na druhé straně opevnění však ještěři narazili na Aishu, jejíž síla v boji byla tak ohromující, že se zdála nespravedlivá.
Jedno tiché máchnutí Aishina velkého meče stačilo k seknutí několika ještěřích mužů, kteří přelezli zeď a chystali se přistát na druhé straně.
„Gugih?!“ Ještěří muži vydali smrtelný výkřik, když byli rozštěpeni na dvě části.
Poté, co jim bránila hliněná zeď a byli vystaveni útokům lučištníků na dálku, mohli ještěří muži zeď překročit jen v malém počtu. Aby bylo zajištěno, že těch pár, kteří se nesetkali se zaručenou smrtí, a aby byla zajištěna bezpečnost útočné jednotky na dlouhé vzdálenosti, měla Kaede na druhé straně zdi elitní jednotku. Do toho byla samozřejmě zahrnuta i nejsilnější bojovnice země, Aisha, ale...
„Muh!“
Když horní a spodní poloviny rozpůlených ještěřích mužů padaly na zem, Aisha bez námahy máchla svým velkým mečem, aby z něj očistila krev. I když šikovně vyhrála, zdálo se, že v jejím výrazu byla nespokojenost a frustrace.
Příčinou toho byli Jirukoma a Lauren, kteří byli ve stejné četě jako ona.
Aisha viděla, jak si ti dva navzájem pomáhají, když bojovali s ještěřími muži přicházejícími přes zeď.
„Sire Jirukomo!“ vykřikla Lauren.
Lauren stála v cestě dvěma ještěřím mužům, kteří se pokusili zaútočit na Jirukomu zezadu, když bojoval, jednoho srazila štítem a druhého nabodla mečem. Když si Jirukoma uvědomil, že byl zachráněn, podřízl ještěrčího muže před sebou pomocí kukri a pak se postavil zády k Lauren.
„Promiňte, zachránila jste mě tam, madam Lauren.“
„To nic nebylo. Budu chránit vaše záda, sire Jirukomo.“
„Pak mě nechejte chránit i vás, madam Lauren. Nenechám vám ublížit. Přece jen s tebou chci mít tři děti.“
„Fwhuh?“
Lauren to, co řekl, na okamžik nezaregistrovalo. V okamžiku, kdy si uvědomila, že to byla jeho odpověď na její hraniční sebedestruktivní návrh, její tvář se zbarvila jasně do červena. Rychle si však vzpomněla, že se jedná o bitevní pole, a přihlouplý úsměv na její tváři byl pevně stažen.
„Buď si jistý, že to vyhrajeme, sire Jirukomo!“ volala.
„Samozřejmě, že budeme!“
Pak se na ně dva vrhl ještěrčí muž, možná ve vzteku.
Připravili se na to, ale než mohli něco udělat, odněkud se zhmotnil nůž a zaryl se ještěřímu muži do čela.
Ještěr těžce dopadl tváří jako první na zem.
Když se otočili, Komain se na ně podrážděně dívala a házela mezi prsty nože.
„Bratře, je to co říct na bojišti? Nemohl sis vybrat vhodnější dobu?“
Jirukoma stydlivě odvrátil pohled. „Jsem na tyhle věci nešikovný. Kdyby to nebylo místo jako toto, nemyslím si, že bych to někdy mohl říct.“
„Upřímně... madam Lauren!“ zvolala Komain. „Vím, že můj bratr je beznadějný, ale prosím, postarej se o něj.“
„D-Dobře! Prosím, postarej se také o mě!“
„Co tady vůbec děláš?“ dožadoval se Jirukoma a ujistil se, že se ke Komain nedostali žádní ještěří muži. „Mohla jsi prostě počkat v pevnosti se sirem Ponchem.“
„Umím taky bojovat,“ odpověděla. „Nemohu tě opustit, když bojuješ.“
„Ale co když se zjizvíš, než se budeš moci vdát? Sir Poncho tě takhle mít nebude, víš?“
„Sir Poncho není tak úzkoprsý... Počkejte, ne, my
takoví nejsme!“
Když Jirukoma a Lauren viděli její koktání, pochopili situaci.
„Zdá se, že je tu více věcí, o kterých budeme muset mluvit, jakmile tato bitva skončí,“ oznámil Jirukoma.
„Ano,“ souhlasila Lauren. „Musíme se přes to rozhodně dostat.“
Když to řekli ti dva, kteří byli nyní oba jejími opatrovníky, Komainina tvář se zbarvila jasně rudým odstínem.
Mezitím, protože je zpovzdálí sledovala, byla Aisha frustrovaná. Ne proto, že by si myslela, že jejich chování bylo na bitevním poli nevhodné.
Ne, tohle si myslela Aisha:
Moc žárlím na madam Lauren!
To bylo vše.
Tvrdě pracuji, protože chci, aby mě Jeho Veličenstvo také pochválilo, ale Jeho Veličenstvo je ve vzduchu s madam Naden. Chci takhle bojovat zády k sobě s Jeho Veličenstvem!
Souma by byl jen přítěží bojující vedle Aishy, ale na tom nezáleželo. Když se jí do tváře strčily činy, které byly symbolem dvou důvěřivých partnerů, bylo přirozené, že si pomyslela, Chci to pro sebe...
Aisha máchla svým velkým mečem s frustrací v srdci.
Nemohla jsem spát s Jeho Veličenstvem, protože jsem byla včera v noci také na stráži. Vrazím tuto frustraci do nepřítele před sebou!
Bylo to stejné, když byl Souma násilně odvezen do pohoří Hvězdná Dračí Hora. Když se Aisha rozrušila kvůli svým citům k Soumovi, zlomil se v ní jakýsi omezovač a její ničivá síla značně vzrostla.
Když ji Souma nechal za sebou a odešel do pohoří Hvězdná Dračí Hora, její smutek z ní udělal sílu, která mohla Halberta, Kaede a Carlu přemoci dohromady.
Nyní její meč poháněla její žárlivost vůči Jirukomovi a ostatním.
Chci, aby mě Jeho Veličenstvo také pochválilo! Chci, aby mě zbožňoval! Proto musím rychle ukončit tento boj a jít tam, kde je Jeho Veličenstvo!
Aisha následovala své emoce a rozprášila ještěří muže.
Z ještěrčích mužů se právě dělalo vedlejší poškození.
◇ ◇ ◇
ďakujem, tak a kolektív si vybíja svoju frustráciu na jašteričkách.
OdpovědětVymazatDekuji :)
OdpovědětVymazat