AdD 1 - Kapitola 4: Neopětovaná láska je něco, co může i fyzicky bolet 5/7

„Co to sakra chlape! Přišel jsem sem poté, co jsem slyšel, že tě napadli andělští rytíři, ale nemáš na sobě ani škrábnutí!“

Další den v trůnním sále.

Ten, kdo to řekl, poté, co prolomil něčí bariéru a vnikl, byl Barbatos.

Od chvíle, kdy se naposledy setkali tváří v tvář, uplynul asi týden, ale způsob, jakým jednal, se nezměnil.

Zagan mávl rukou, jako by ho to dráždilo. Upřímně řečeno, nikdy se neukázal, když ho bylo skutečně potřeba, a byl jen překážkou, která přišla tak pozdě, takže byl opravdu podrážděný.

„Jako by mě to zajímalo. Je to jejich chyba, že jsou slabí, že?“

„Slabí? No tak, slyšel jsem, že sem byl poslán někdo s posvátným mečem!“

„Posvátný meč? Ach, teď, když ses o tom zmínil, jeden tam byl.“

Mluvil o Chastille. Upřímně řečeno, vzpomínka na ni z jeho mysli zmizela kvůli Nephyinu použití mystiky. Navíc, přestože byla andělským rytířem, neukazovala na něj své nepřátelství. Pokud by to skutečně myslela vážně, pak by pravděpodobně byla schopna bojovat na Zaganově úrovni. Proto o ní jako o nepříteli moc nevěděl.

„Páni, ani Panna posvátného meče nebyla důstojným protivníkem?“

„Ne, ve skutečnosti byla docela silná. Koneckonců prolomila několik hradních bariér.“ A protože ještě nedokončil opravu zmíněných bariér, cítil, že by raději šel dokončit práci, než aby pokračoval v jejich rozhovoru.

Když však o tom přemýšlel, Nephy přišla s čajem a upečenými sladkostmi na podnose.

Poté, co postavila podnos na malý stolek, který si bez Zaganova vědomí předem připravila, zdvořile poskočila v pase.

„Všemi prostředky. K čaji prosím použijte mléko a cukr podle své chuti.“ Barbatos otevřel ústa, když to všechno sledoval.

„H-Hej, to je... elf z dřívějška, že? Mýlím se?“

„Ne, není pochyb, že je to dívka z aukce.“

„Pořád jsi ji nepoužil jako oběť? Nebo co, výměnou za prodloužení jejího života, ji nutíš, aby ti sloužila nebo tak něco? Jak milé. Máš tam dobrý vkus.“

Nephy se držela Zaganova pláště, jako by ji vyděsily Barbatosovy myšlenky.

„Neházej mě do sebe s tebou. Nephy je, no... Hm, můj učedník.“

Barbatosova tvář se zkroutila a pak vykřikl, očividně nemohl uvěřit Zaganovým slovům.

„Peklo? Žák? Právě jsi řekl učedník? Řekl jsi učedník, že? Ta věc, kde naučíš někoho jiného své čarodějnictví, že? Ty?“

„Nemůžu?“ Zagan odstrčil svého nežádoucího přítele, jako by ho považoval za odporného.

Těžko však mohl říct, že si ji koupil, protože se na první pohled zamiloval. Poté, co se tím trochu trápil, našel dobrou výmluvu, která se zdála být vhodná.

„Existuje čarodějnictví, které nemohu použít sám. Nephy bude určitě užitečná.“ Mluvil o Nephy, jako by znovu byla nástrojem, ale ze všech sil se snažil ji pochválit.

Ani s čarodějnictvím nemohu získat všechno sám. Koneckonců, prosté štěstí, které získal díky tomu, že byl spolu s Nephy, byla jedna taková věc.

Zdálo se, že Nephy si také zvykla na Zaganův způsob mluvení. A tak elegantně roztáhla lem své sukně a sklonila hlavu.

„Jsem poctěna.“ A jako zaskočený Barbatos se praštil do čela.

„Sakra, chápu to... Nic není mimo dosah, když máš vedle sebe elfa... Sakra, nikdy mě nenapadlo takového použít...“

Zagan si byl vědom, že jeho tvář se zachmuřila, když slyšel Barbatose mluvit o Nephy jako o nástroji. Jistě, on sám řekl něco podobného, ale to neznamenalo, že by to mohl udělat někdo jiný.

Po chvíli přemýšlení měl Barbatos na tváři výraz překvapení, jako by narazil na zvláštní myšlenku.

„Nemůže být... Neříkej mi, že jsi rozdrtil ty zatracené andělské rytíře díky té síle?“

„No, Nephy určitě hrála roli.“ Jeden z andělských rytířů byl poražen Nephy, takže nebylo špatné říkat, že si vypůjčil její moc.

Potom Barbatos s pokorným výrazem ve tváři zamumlal.

„Takže to zničení u vchodu je také kvůli její síle?“

Při pohledu zpět si Zagan uvědomil, že nikdy neuklidil následky Nephyiny manipulace s lesem. Podle toho, jak to vypadalo, Barbatos už pravděpodobně ty stopy viděl. A ten pohled pravděpodobně naznačil, že ve hře bylo něco jiného než čarodějnictví.

Barbatos vzal Zaganův výraz jako potvrzení a zasténal.

„Ty... vážně usiluješ o titul Arcidémon, co?“

Když Zagan slyšel toto jméno, konečně si vzpomněl, že on a Barbatos byli kandidáty na nástupce arcidémona Marchosiase. Upřímně řečeno, měl plnou hlavu Nephy, takže posledních pár dní nešetřil tím nápadem.

Důvodem bylo to, že Zagan měl konečně něco, po čem toužil mnohem víc než postavení.

Nevadí mi nebýt korunován arcidémonem, pokud se mohu držet toho, co skutečně chci...

Nebylo to tak, že když jeho mysl plně zaměstnávala Nephy, ztrácí veškerý zájem o titul. Naopak Zagan byl s největší pravděpodobností tím, komu tato pozice vyhovovala nejvíce.

Přesto si nepřál titul, ale něco, co s ním přišlo... Ano...

Udrží to, že se stanete arcidémonem, ostatní čaroděje od Nephy? Nephy se stala Zaganovým žákem. Kdyby byl arcidémon, pak by byla jeho učednicí. Navíc by se stala existencí podobnou jemu.

Bez ohledu na to, jak sebevědomý je zaklínač, pravděpodobně tam nebyli žádní idioti, kteří by se s ním v takovém případě porvali. Proto Zagan odpověděl s divokým smíchem.

„Existuje důvod, abych to neudělal?“ Upřímně řečeno, v současné fázi si opravdu nemyslel, že bude vybrán.

Nebylo to tak, že by pochyboval o svých schopnostech, ale věděl, že bude těžké propadnout čarodějům, kteří žili několik set let, když mu bylo pouhých osmnáct.

Zagan začal kráčet po cestě čaroděje teprve před deseti lety a ostatní čarodějové strávili několik set let zdokonalováním svých dovedností. Bez ohledu na to, jak bojoval proti vědomostem, které časem získali, a jejich nasbíraným zkušenostem, neměl šanci vyhrát.

Přesto, dokud budu pokračovat v nadechování, budu se snažit stát se poté dalším arcidémonem.

Nový arcidémon nebyl korunován příliš často, ale usoudil, že bude mít šanci, dokud bude žít dalších sto let.

Zagan vzal do ruky šálek. Poté, co si z něj vychutnal osvěžující vůni, přiložil šálek ke rtům. Nevěděl, co to je za značku, ale mělo to elegantní chuť. Skvěle se hodil i k pečeným sladkostem.

„Mm... má to dobrý vkus.“

„To mi přináší největší radost, mistře.“

Barbatos na tu výměnu zíral, jako by to bylo nečekané.

„Zagane, řekni mi, že se mýlím, kamaráde. Nezačneš se o tu dívku starat, že ne?“

„Je to tak divné vážit si svého žáka?“ Když to řekl, Zagan si uvědomil, že slovo žák je docela pohodlné. Jeho láska na první pohled, kterou se snažil vymyslet, jak to vysvětlit, byla zažehnána jediným slovem.

Barbatos pak zvýšil hlas se smíchem.

„Heh... Chápu. Tak to je, co? Dokonce i v tobě zbylo trochu lidskosti. Podivné.“

„Mlč.“

Poté, co na jeden zátah dopil čaj, Barbatos opustil své místo.

„Co, už odcházíš?“

„To jo. V žádném případě tě nenechám ukrást mi titul arcidémona. Kromě toho se objevila nečekaná cena.“ Barbatos odešel a nechal za sebou Zagana, který nakláněl hlavu na stranu.

„K čertu, ten chlap sem přišel kvůli...?“ Když Zagan udiveně povzdechl, Nephy promluvil zvláštním hlasem.

„Není přítel?“

„Žádná šance v pekle. Přátelé přinášejí jen nevýhody, takže si je musíte dobře vybrat.“

„Ale mistře, zdálo se, že jste se bavil.“

„Je to tak?“

„Vskutku.“ Nechtěl si to přiznat, ale Nephy přesvědčeně přikývla.

Mluvit s takovým chlapem... je zábava? Považoval ten nápad za hloupý. Nephy měla jistě nedorozumění. Z nějakého důvodu však nedokázal její slova plně popřít. Nějakou náhodou se mohlo stát, že si Zagan jednoduše neuvědomil, že už byl požehnán přítelem.

Zagan, který ze sebe smyl neschopnost přijmout tuto skutečnost, sestoupil ze svého trůnu.

„Takže je načase, abych začal opravovat bariéru, kterou ti zatracení andělští rytíři prolomili. Nephy, měla bys mi přijít pomoci. Ber to jako lekci. Začnu od základů magického kruhu.“

„Ano, mistře,“ odpověděla.

Čas, který nebyl stráven o samotě, měl oproti očekávání docela sladkou chuť.

◇