Kapitola 283: Přestávka: Cesta Zeniny jednotky (3)
--to jest drak.
Něco, nad čím lidé nikdy nemohou vyhrát.
Existenci, kterou ani mobilizovaní svatí rytíři z královského hlavního města nedokázali odrazit.
Zdá se, že je to menší drak, soudě podle velikosti jeho těla, ale taková klasifikace nemá smysl. Budeme-li bojovat, určitě prohrajeme – ne, nebude to ani boj, ale prosté dupání.
Vynořuje se zpoza mlhy a zírá na nás.
Drak dělá právě to, ale stačí to k tomu, abychom zapomněly dýchat a naše těla ztuhla, nemůžeme nic dělat.
Skutečná doba, která uplynula, by měla být jen okamžik, ale mám pocit, že je to nejdelší doba, jakou jsem v životě cítila.
Jako by ztrácel zájem, drak přesune svůj pohled z nás na tělo harpyje a pak znovu otočí hlavu směrem k oparu.
Málem jsem spadla z úlevy, ale i slabý zvuk by mohl upoutat drakovu pozornost. Zatnu zuby a vydržím to.
Drak se v tu chvíli chystal otočit své tělo...
--Objevil se nový narušitel.
„Heya, heya! Neboť já jsem! Ten, který je chválen v království Shiga, čtvrté sídlo Osmi mečů Shiga, Trell Vichřice! Tu a tam vyzvu drak-dono na zápas!“
Drakovi se začal představovat, když kroužil po obloze a jezdil na wyverně
Osm mečů Shiga jsou nejsilnější válečníci království Shiga. Zdá se, že sir Trell, který jede na wyverně, má magickou zbraň, která je ještě delší než kopí.
Jeho soupeř je však nad jeho síly.
Je to něco dostatečně mocného na to, aby bojovalo s větším démonem, který se objevil pouze v městském hradě Seryuu. Kdyby se v té době neobjevil stříbrný maskovaný hrdina, nikdo z nás by nepřežil.
Drak sebere svou sílu a v mžiku vyskočí k nebi a letí, aniž by se přiblížil.
Jeho oči, které jsem viděla, když vyskakoval, se leskly jako rozpustilému chlapci, musela to být moje fantazie.
„Oj, Lilio! Teď musíš běžet. To platí i pro tamního velitele družstva.“
Chytili mě za paži a zatáhli za ni zezadu.
Byl to Jon-san v kožené zbroji, který se objevil odnikud.
Za ním je žena jménem Mito oblečená v neformálním oblečení, jako by říkala, „Jdu si na chvíli něco koupit“, lehce mávne rukou, když se naše oči setkají. Až na to, že nosí cestovní boty, ale je úžasné, jak si je obléká na místo, jako je tohle.
„Oj, velitel družstva-san?!“
„No jasně, všichni členové se rozprchnou! Za skálu!“
Vzpamatovala jsem se z Jon-sanových zmatených slov a pak jsem to všem nařídila.
◇
Na obloze drak bojuje se sirem Trellem, jako by si hrál. Je to, jako by si kočka hrála s myší.
Během této příležitosti jsme se úspěšně evakuovali do štěrbiny na skalnatém útesu Uschlého údolí, ke které nás Jon-san dovedl.
„Sheesh, nebyl tu žádný drak, když jsem sem
přišel dřív, víš?“
„Ara? Copak se v celém městě nešíří pověsti o drakovi?“
„To je asi ta věc s poddrakem, který má rád pomeranče nad horským průsmykem.“
„Proto bychom měli předpokládat, že je to existence, která vyhnala poddraka nad průsmykem.“
Jon-san a Mito-san si před námi nenuceně povídají, ale moje mysl se ještě nevzpamatovala natolik, abych se mohla zapojit. Vlastně i Lilio jen sleduje rozhovor mezi nimi a tváří se nespokojeně, protože není ve stavu, kdy by se k nim mohla připojit.
Zdá se, že drak je unavený z toho, že ji pronásleduje, srazí wyvernu k zemi.
Sražená wyverna se kutálí po zemi směrem k nám, zatímco kosí uschlé stromy.
„Oj, nechoď sem.“
„Ara ara, myslím, že ta wyverna už neumí létat?“
Přesně jak řekla Mito-san, ruka wyverny, která podpírá křídlo, je zlomená až do střední části, je v hrozném stavu.
Pravděpodobně už nemůže létat, pokud není vyléčena pokročilou léčivou magií.
Zdálo se, že wyverna náraz absorbovala, protože sir Trell, který byl vymrštěn z takové výšky, byl stále schopen pevně držet své kopí, zatímco proléval krev.
„Ó draku! Na tomhle kopí visím celý svůj život! Válečníci, odevzdejte mi můj čin!“
Na kopí sira Trella se zachvěje červené světlo a pak hrot kopí vydá světlo.
Možná, že je to –
„Magické ostří, eh“
„To je...“
Jon-san zadržel dech a mlčel, když uslyšel Mito-san.
Magické ostří je tajná technika, kterou mohou v hrabství Seryuu používat pouze dva lidé.
„Teď! Pojď! Kouzelné ostří Trhací úder!“
Sir Trell se vrhne na draka a ohání se kopím jako dělovou koulí. Půda, na kterou šlápl, je vydlabaná a rozhazuje za sebou prach.
Zatímco kopí zanechává na bílém oparu rudý odlesk, probodne draka, jako by se do něj vsálo.
S touto technikou by měl být bezpochyby schopen proniknout dračí šupinou!
Hrot kopí vytváří na povrchu draka intenzivní jiskry. Hrot kopí však nedosahuje ani dračí šupiny. Je blokován obrannou světelnou membránou, která funguje jako brnění, které se objevilo před dračí šupinou dříve, než jsem se nadála.
„Ještě ne-!“
V reakci na oduševnělý výkřik sira Trella se na hrotu nahromadilo červené světlo, které pokrývalo celý povrch kopí, a úspěšně prolomilo drakovu obrannou membránu.
„Skvělý.“
„Dědek je v pohodě.“
Vedle mě Mito-san lehce tleská. Zajímalo by mě, proč je ten člověk tak bezstarostný.
„GROUUU?“
Drak naklonil krk na stranu a vytáhl kopí, které se zastavilo na jeho šupině, jako když někdo odírá kousajícího brouka. Sir Trell, který je vyrušen náhlým zmizením kopí v jeho ruce, je odmrštěn dračí rukou.
Stejně jako předtím wyverna, i sir Trell se válel po zemi a pak ztratil vědomí. Jeho úroveň by měla být vyšší než 40, ale s někým takovým se hraje jako s dítětem do takové míry...
Drak přistoupí k siru Trellovi a šťouchne do něj prstem, aby viděl jeho reakci.
„Zena-tan, umíš používat léčivou magii?“
„Ano, ano, umím tu jednoduchou.“
Znepokojuje mě, jak mě Mito-san divně oslovuje, ale teď na to není čas.
„Co takhle něco jako pokročilý léčebný proud?“
„Omlouvám se, jsem jen na střední pozici...“
„Je to tak, pak není možné vyléčit zlomeninu kosti.“
Mito-san nevypadá, že by ji moje slova sklíčila, a pak po chvilce přemýšlení pronese nečekaná slova s veselým úsměvem a odejde.
„V tom případě se nedá nic dělat. Všichni se tu schovávají, v pohodě.“
„Oj, babičko Mito. Nerozvážnost starého člověka je –„
„To je tady ta sprostá huba~?“
„--mladá krásná onee-san, bylo to uklouznutí.“
Jon-san se chystal následovat Mito-san, která bezstarostně vyšla z našeho úkrytu, ale Lilio-san ho spěšně chytila za paži a objala si ji na hrudi. Také jsem se snažila zastavit Mito-san tichým hlasem, ale ona mi s úsměvem řekla, „To je v pořádku, jen se dívej.“
„Támhle ten drak-kun. Hra skončila dobře~. Stařec už nemůže bojovat, tak se můžeš vrátit do hor Fujisan?“
„ZUGOOOUN.“
„Ara, opravdu to nemá cenu?“
Vytáhla klacek z černé díry, která se objevila vedle ní.
Je to hůlka? Nebo snad cep?
„Nedá se nic dělat. Pak budu tvým soupeřem ve druhém kole.“
Kolem sebe vyrábí průhledné čepele a prkna, která vypadají jako něco vytvořeného přírodní magií. Jsou jako štíty, které ji chrání, jako kopí, která likvidují cizí nepřátele, a jako živí tvorové, kteří sledují každý její pohyb.
Je to jako útok a obrana, pokročilá magie starověkého krále v legendě - magie? Když o tom tak přemýšlím, zajímalo by mě, kdy to kouzlo pronesla?
„Pojďme na chvíli pryč!“
Neviditelný déšť dělových koulí, které Mito-san vystřelila, dopadl na povrch draka a byl odražen. Drak, který stál vzpřímeně, když před chvílí bojoval se sirem Trellem, vypadal, jako by byl tímto útokem zraněn, vzlétl k obloze a utekl.
--Drak utíká?
„Tak já tam na chvilku půjdu.“
Neznám podrobnosti o boji Mito-san a draka, protože se odehrává za oparem Uschlého údolí.
Z dračího křiku a radostného smíchu, který se občas ozýval, však bylo jasné, že to musí být jednostranný boj.
Pokud lidé slyší o tomto příběhu, nemohou mu věřit a musí si myslet, že je to vtip.
◇
Poté, co jsme dokončili nouzové ošetření sira Trella, oblast kolem ztichla, protože bojiště se možná přesunulo za Uschlé údolí.
„Hej, kdo je vlastně ten člověk?“
„Řekl jsem, že nevím. Spala za skrytými dveřmi v hloubi ruin.“
„Možná, že bydlela v ruinách?“
„To nemůže být správné.“
„Mohla bys být prosím na chvíli zticha?“
Zavřu ústa před Ioninými slovy a pozorně se zaposlouchám, zpoza mlhy slyším zvuky třepotajících se křídel. Zajímalo by mě, jestli je to drak, kdo nakonec vyhrál?
„Oj, je konec.“
Byla to postava Mito-san mávající rukou na hřbetě draka. V druhé ruce drží řetěz vytvořený magií, který se připojuje k dračí hlavě, jako by to byla koňská otěž.
„Chystám se vrátit toto dítě k Ten-chan v horách Fujisan, takže tohle je rozloučení. Jon-kun, bylo to krátké, ale zábavné! Jestli se ti po mně stýská, pravděpodobně mě najdeš v centru královského hlavního města.“
„Nebudeš mi chybět! Nebo radši, vezmi mě s sebou!“
„Je mi líto, ale nemůžu přivést jiné lidi na posvátnou půdu nebeských draků. Uvidíme se.“
Poté, co to Mito-san řekla a energicky zamávala, odletěla pryč z oblohy tím, že poháněla draka. Její postava se podobala prastarému králi-sama a dračímu rytíři-sama, kteří se objevují v příběhu o založení království.
◇
Nakonec jsme se rozhodli, že se s Jon-sanem a Uschlým údolím rozloučíme, a přerušili jsme pátrání, abychom odvezli sira Trella zpět do města Fau.
Pokud jde o sira Trella, zdá se, že se chystal odejít z Osmi mečů Shiga kvůli svému stáří, a tak zřejmě hledal vhodného protivníka pro jeho rozloučení. Při té příležitosti zaslechl zvěsti o drakovi, a tak si řekl, že by bylo vhodné být jeho posledním protivníkem před odchodem do důchodu.
Zdá se, že si nikdy nemyslel, že vůbec přežije, zamumlal, „Nepodařilo se mi zemřít,“ zatímco zíral na prázdnou oblohu, zatímco se den vytrácel do soumraku. Musí se modlit za mír wyverny, která zemřela.
Pokud jde o hledání zkratek, které bylo přerušeno, nepotřebovali jsme v něm pokračovat.
O několik dní později byl poddrak eliminován.
Slyšela jsem, že ten, kdo si podmanil poddraka, nebyli vyslaní královští rytíři, ale fialovovlasý hrdina-sama, který třímal svatý meč na obranu království, Claiom Solais.
Možná.... Identita hrdiny-sama by mohla být Mito-san.
Tak skončilo dračí vyrušení a my jsme mohli pokračovat v cestě směrem k labyrintovému městu, když jsme získali zásoby od nějakého laskavého obchodníka.
Po mnoha záhadných případech jsme konečně dorazili k bráně labyrintového města. Dvě obrovské kamenné sochy po obou stranách brány do očí bijí, jako by to byli dveřníci.
Tohle je labyrintové město Selbira.
Brzy se uvidíme.
Satou-san!
----------------------------------------------------
V kapitole 267: Přestávka: Bušení mochi doplněn nalezený obrázek...
Žádné komentáře:
Okomentovat