IwS 7 - Kapitola III: Prořezávání 7/11

„Proč to musím dělat?“

„Nikdo jiný na to opravdu není.“ To byla pravda. I když vyloučím Yae a Hilde, nebylo to tak, že bych mohl nechat Linze nebo Yuminu, aby se proti ní postavily.

Byla to jen jedna z těch věcí. Abych řekl pravdu, sám jsem byl trochu zvědavý. Sevřel jsem mithrilovou čepel v dlaních a čelil Moroze.

„Ujisti se, že jdeš naplno, ano?“

„Tak já začnu! Haaah!“ Vběhl jsem dovnitř a máchl mečem, protože jsem chtěl něco otestovat. Moje starší sestra ránu s lehkostí odrazila a otočila se kolem mě, pak mi švihla vlastním mečem po zádech. Sklonil jsem se a podařilo se mi vyhnout se čepeli, jen tak tak.

Znovu jsem nabil a zkusil fintu. Předstíral jsem, že mířím na její trup vodorovným řezem, ale najednou jsem přesunul svůj pohyb nahoru, abych šel po její paži. Než jsem však mohl něco udělat, Moroha do mě vrazila a vyvedla mě z rovnováhy. Spadl jsem na zem a odkulil se o značnou vzdálenost. Nehnala se za mnou, takže očividně ani nevyužívala svou plnou sílu.

Jemně se na mě usmála, ale to mě ještě víc podráždilo. Dobře, ona to nemyslí vážně, tak pojďme na to!

„...Vzdávám se.“ Byl jsem tam, omámený a zbitý na zemi, ve stavu naprosté odevzdanosti. Bylo to nemožné. Absolutně nemožné. Podařilo se mi ji jednou nebo dvakrát napást, ale nedokázal jsem zasadit pořádnou ránu. Kdybych byl schopen používat magii, možná by to fungovalo, ale jen můj šerm za jejím zaostával roky. Nemohl jsem doufat v porovnání. Byla koneckonců bohem meče. Co jsem čekal?

„Wowser, byl jsi tvrdší, než jsem si myslela. Dokonce jsem nakonec začala být trochu vážná. Vsadím se, že když v tom budeš pokračovat a budeš trochu tvrději trénovat, mohl bys dosáhnout mé úrovně, jo?“

Ne, děkuji... Nemám zájem být tvým učedníkem nebo tak. Kromě toho, pokud budu s mečem tak dobrý, nebudu schopen bojovat spravedlivě proti nikomu kromě tebe.

„Stěží jsem mohla registrovat jejich pohyby, nemohla jsem.“

„S-Stejné tady... Oba... jsou úžasní...“ Hilde a Yae vypadaly naprosto ohromeně, ale přesto se jim podařilo trochu promluvit. I když si myslely, že je to úžasné, mezi mými a Morohinými dovednostmi byl jasný a výrazný rozdíl. Neměl jsem ale sílu jim to říct.

„Hmm? Sotva? To znamená, že vy dvě jste i trochu viděly naše pohyby, ano? Páni... jste docela nadějné...“ Moroha se usmála na Yae a Hilde. Ty dvě se na ni s úžasem podívaly. Prakticky jsem viděl hvězdy v jejich očích. Zdálo se, že jsou šťastné, jen když je uznala, napadlo mě.

„Mám v úmyslu chvíli zůstat s Touyou, takže bych vás obě ráda naučila způsoby meče.“

„Opravdu?! D-Děkuji ti, drahá sestro!“

„O-Oh bože... Máš můj nejhlubší dík, máš.“ Obě dívky teď vypadaly ještě nadšeněji. Nemohl jsem se ubránit pocitu, že to bylo narození dvou nových akolytů boha meče.

„Hmph... Vypadá to, že malá Moroha ukradla dvě mé švagrové, víš...?“

„Já-já- tě stále moc respektuji, K-Karen...“

„Aww! Linzey-winzey! Jsi tak hodná holka, miluji tě!“ Karen nechala Linze zavinout do medvědího objetí, z mně zcela neznámých důvodů. Lu nebyla úplně zamilovaná jako ostatní dvě, ale také se trochu zajímala o Morohu. Nebyla úplným mečem jako Yae a Hilde, takže její výhrada byla pochopitelná.

Konečně jsem znovu získal schopnost se znovu hýbat, takže jsem na sebe seslal [refresh] a znovu jsem bojoval ve formě. Páni... Vypadá to, že se mám ještě co učit.

Nevěděl jsem kdy přesně, ale přilákali jsme diváky. Náš boj byl docela divoký, takže to nebylo tak překvapivé.

„Kdo jsou tito lidé?“

„Hosté kmene Rauli. Tihle však nejsou jejich šampióni.“

„Proboha... ale oni jsou tak silní. Proč se za ně neúčastní?“

„Já vím, že?“ Diváci kolem nás pokračovali v ledabylém šeptání. Proč jsem nebojoval v Prořezávání? To bylo zřejmé. Byl jsem muž!

V davu jsem si všiml holohlavého držitele hole a rváčky dračího klanu.

Holohlavý muž sklonil hlavu na pozdrav, když se naše pohledy setkaly, ale dračí dívka na mě jen zírala, aniž by se vůbec pohnula. Huh... Její pravé oko je zlaté, ale levé je červené... Má mystické oči nebo co? Její pohled byl zaměřen na mě, ale já jsem najednou pocítil blížící se nebezpečí. Vytáhl jsem Brunhild a zmáčkl spoušť během několika sekund.

Za dračí dívkou náhle spadl ze stromu muž. Zasáhl jsem ho paralyzujícím výstřelem. V rukou stále svíral luk a šíp. Evidentně to bylo namířeno na dračí dívku.

„Znáte tohoto muže?“ Mluvil jsem s dračí dívkou a ukazoval jsem na toho chlapa.

„...Dřívější protivník z kmene, se kterým jsem dnes bojovala.“ To dávalo smysl. Byl to odvetný útok. Nezvládl prohru, a tak se rozhodl jí ublížit. Vyšel muž z kmene Jaja a znehybněného chlapíka odvlekl pryč.

Prořezávání bylo plné nebezpečí, ale nebylo to tak, že by útoky na lidi nečestným způsobem neměly následky. V tomto případě by jeho kmen dostal zákaz příštího Prořezávání. Jeho lidé by se přirozeně obrátili proti němu kvůli trestu, který jim přinesl. Exil by byl nakonec pravděpodobným trestem.

Po zbytek života bude muset sám chodit Mořem Stromů. To byl dostatečný trest.

„Dlužím ti dluh. Jmenuji se Sonia Parallem. Momentálně bydlím u kmene Ruluch.“ Dračí dívka, Sonia, ke mně pomalu sklonila hlavu.

„A já jsem Rengetsu. Moc vám děkuji za pomoc Sonia-san z potenciálně nebezpečné situace!“ Oholený majitel hole ke mně také sklonil hlavu. Se jménem jako Rengetsu mě napadlo, jestli je z Yulongu nebo Eashenu. Ani podle barvy vlasů jsem nedokázal moc rozeznat jeho etnickou příslušnost. Koneckonců žádné neměl. I když, když jsem se podíval zblízka na jeho obočí, všiml jsem si, že jsou černé.

„Rengetsu, odkud jsi?“

„...Hm? Jsem z Eashenu. Proč?“ Díky bohu... Byl by to oříšek, kdyby ten chlap byl z Yulongu... Člověče, Eashenci opravdu rádi hodně cestují, dokonce i Yae bloudila, když jsem ji poprvé potkal. Je to pravděpodobně případ trénování jejich těl a učení se způsobům světa.

Na druhou stranu, lidé Yulongu vůbec moc necestovali. Nebo spíše opustit zemi bylo kvůli staré vládní politice těžké začít. Byla tam spousta byrokracie a obtížná pravidla a předpisy. Došlo to do bodu, kdy se lidé prostě neobtěžovali pokoušet se odejít. Jejich mezinárodní zprávy byly také potlačeny.

Ale starý režim byl zcela zničen, takže uprchlíci proudili z Yulongu alarmujícím tempem. Nebylo jich mnoho, protože většina populace byla frází vyhubena, ale bylo mi líto národů, které je musely přijmout.

„Jsem Mochizuki Touya. Zůstávám u... Rauli... kmene. Promiň, jsi v pořádku?“ Sonia na mě zírala zvláštním způsobem, což trochu zpomalilo mé představování. Napadlo mě, jestli vyvolává to její mystické oko.

„Ehm... co se děje?“

„...Nejsem si jistá, jestli chci znát odpověď, ale... proč se vydáváš za ženu?“

Počkej co? Šel můj [přelude] na fritz nebo tak něco? Nebo to prostě vidí. Zeptal jsem se tiše Soniy a ona přikývla.

„Ah, neboj se... Vím, že někteří lidé mají tento druh koníčků, já nejsem soudný člověk.“

„P-P-Počkej chvíli! Špatně chápeš celou situaci!“ Myslela si, že jsem nějaký transvestita nebo muž, který se rád vidí jako žena. Je to jen iluze, já se ani nepřevlékám! Vzal jsem je dva do odlehlé oblasti, abych to vysvětlil.

Kmen Rauli neztratil žádnou čest, protože jsem nebyl jedním z jejich šampionů. I kdybych byl odhalen, jediným trestem by byla ztráta možnosti sledovat zápasy. Kdyby se to stalo, prostě bych použil [neviditelný] a díval se tak.

„Takže... je tvoje mystické oko důvodem, proč moje iluze nefungovala?“

„Ano. Mám mystické oko odhalení. Mohu popřít vizuální triky. Jakékoli vizuální efekty způsobené magií jsou úplně zrušeny mým pravým okem.“ Neuvěřitelný. Takže pravděpodobně dokáže negovat i oslepující kouzla. Oh, ale znovu... pokud ji to zaskočí, možná to nestihne spustit včas.

„Není to velký problém, ale byl bych radši, kdybyste o tom oba mlčeli.“

„V pořádku. To nás vyrovnává. Můj dluh za to, že jsi mě zachránil ti splatím.“

Je dobré vidět kolem sebe rozumné lidi. Tihle dva jsou vlastně docela milí, snadno se s nimi mluví... Podle dvojice to byli dobrodruzi, kteří spolu cestovali po světě, aby se zlepšili. Zřejmě byli právě v kraji a dva šampioni kmene Ruluch onemocněli, a tak zaujali jejich místo.

„Měli jsme to štěstí, že jsme viděli vaši bitvu dříve, Touyo. Určitě jsi něco, ale... kdo je ta žena, se kterou jsi bojoval?“

„Aha. To je jedna z mých velkých sester, Moroha... Ona je prostřední dítě a já jsem nejmladší. Vyhrát proti ní je téměř nemožné. Pokud jde o šerm, je jedinečná.“

„Jedinečná, říkáš...“ Výraz v jejich tvářích mluvil jasně. Nevěřili mi. Pravdu však nezměnili.

Prozatím jsme se rozhodli, že si budeme navzájem fandit. Poté jsem se s nimi rozloučil.

„Takže tu jsi byl?“

„Hm? Pam?“ Poté, co jsem se od nich dvou oddělil, se objevila Pam. Její postava se odhalila ze stínů, slabě osvětlených měsíčním světlem.

„Kmen Balm nevyhraje, můžeš být v klidu.“

„To je pravda... ale přesto bych ráda viděl o... plánování příštího Prořezávání. Koneckonců bych tvé dítě opravdu chtěla, Touyo.“

„Říkala jsi, že to vzdáš, pokud vyhrajeme.“

„Vím, že ano. A žena Rauli své sliby neporušuje.“ Pam se trochu zamračila. Očividně byla zklamaná.

„Pokud vyhrajeme, použiješ svůj zákon k vyhnání kmene Balm?“

„Mm, to by mohlo vyjít... Ale dostali jsme se tak daleko, takže jsem zvažovala nějaké jiné zákony. Je těžké přemýšlet o tom, co by mohlo být prospěšné pro kmen Rauli, ačkoli…“ Pam tiše přemítala pro sebe.

Něco ve prospěch kmene Rauli, co...? Asi ten přirozený by byl zákon, který ženám prospívá. Kmen Rauli je přece proti genderové rovnosti... Přesto by bylo nejlepší, kdyby svou genderovou politiku nemíchali do zákonů celého regionu.

Rozdíl mezi muži a ženami byl koneckonců přítomen pouze u kmenů Balm a Rauli.

I když, kdybych to měl přiznat, řekl bych, že ženy to měly v Moři Stromů pravděpodobně drsnější než muži.

„Oh! Co takhle udělat to tak, aby se Prořezávání mohly zúčastnit pouze ženy?“

„Nebuď idiot. To by lidi určitě vyděsilo.“

Asi máš pravdu. Ostatní kmeny by to nenáviděly. Existuje několik kmenů s mocnými ženami, ale většina válečníků jsou muži.

„Tak co udělat dva samostatné obřady Prořezávání rozdělené podle pohlaví?“

„Hm... To... by mohlo být zajímavé... Kdyby to bylo rozděleno podle pohlaví, můj kmen by měl neuvěřitelnou výhodu.“ Pam začala znovu přemýšlet.

Hele, nemyslel jsem to tak vážně... Ale myslím, že když se muži a ženy perou ve stejné soutěži, je trochu nespravedlivé. Olympiáda má přece dvě samostatné kategorie. Tělo muže a tělo ženy jsou zásadně stavěna na různé věci. To je biologický fakt. Není to diskriminace, ale prosté rozlišování.

„Ale pokud bude toto pravidlo zavedeno, kmeny se pravděpodobně zúčastní obou divizí. Nebude to kmen Rauli znevýhodňovat? Také kmen Balm.“

„To je v pořádku. Vlastně bych tomu dala přednost. Pokud to zavedeme do praxe, kmeny si obecně začnou více vážit žen.“ No, to dávalo smysl. Z tohoto úhlu jsem o tom nepřemýšlel. Pokud by ženy byly zařazeny do vynucené kategorie, pak by se stali také aktivnějšími ve společnosti.

I když, pokud ženy všech kmenů začaly nacházet svou sílu a nezávislost, mohou hledat místo, kde je tato síla lépe respektována. Mohli by dokonce skončit zanedlouho zapleteny s kmenem Rauli. To by vedlo k tomu, že by se kmen stal silnějším... Docela mazané, opravdu.

Zlepšení postavení ženy ve společnosti rozhodně nebylo špatné... Alespoň nemělo být, ale mužný muž ve mně se cítil trochu smíšeně. Možná jsem navrhl něco zvláštního.

Duch stromu by musel udělit dva zákony, kdyby bylo Prořezávání rozděleno na dvě, i když... To by bylo pravděpodobně v pořádku.

Není to tak, že by duch skutečně udělil zákon, on jen určil, zda je to vhodné nebo ne. Jeho prosazení bylo na kmenech samotných.

„Poradím se se zbytkem příslušníků kmene. To by mohlo změnit Prořezávání k lepšímu.“ Pam utekla s pružinou v kroku. Když jsem přemýšlel, zda jsem udělal správnou věc, náhle se vedle mě objevil duch stromu. Zářila jako obvykle.

„To nebyl špatný návrh. V důsledku toho se s ženami může v Moři Stromů zacházet lépe. Zatímco kmen Rauli je extrémním příkladem, ostatní kmeny mají také ženy s potenciálem...“

Hm... Chápu, vidím... Pak to nemusí být tak jednoznačné... Kmen Rauli by se dokonce mohl stát některými soupeři s tímto zákonem.

Rozhodl jsem se vrátit ke všem ostatním. Duch stromu také jen tak zmizel.

Neptala se na Morohu, což mě přimělo přemýšlet, jestli bůh meče zcela skryla své božství. Pořád to ze mě ale vytékalo... Neměl jsem ponětí, jak vypnout kohoutek, takže jsem měl pocit, že mi to zanedlouho zase způsobí potíže.

Cestou zpět jsem se najednou otočil. Viděl jsem zastíněné jedince směřující hlouběji do lesa. Jsou to... členové kmene Rivet? Jo, ty masky jsou příliš jedinečné na to, aby byly něčím jiným.

V tu chvíli jsem předpokládal, že jdou na záchod nebo tak něco. Nic mě z toho nenapadlo. Bohužel se ukázalo, že to byla hrozná chyba.

◇ ◇ ◇