AdD 1 - Kapitola 4: Neopětovaná láska je něco, co může i fyzicky bolet 7/7

„Ačkoli to může být protimluv, jak jsi teď, stále jsi trpaslík.“

„Máš však talent tak silný, že to působí odpudivě.“

„Talent je možnost.“

„Jednoho dne se staneš nejsilnějším čarodějem v historii.“

„Proto si troufáme udělat z tvého trpasličího já arcidémona.“

„Vše je v zájmu dosažení nových výšin moudrosti.“

„Všechno je kvůli dovedení magie do jejích extrémů.“ Sbor arcidémonů, který zněl jako zpěv, se tam zastavil. A Zagan cítil, že je pohlcen atmosférou těch stínových postav.

Nakonec, jako by to všechno setřásl, Zagan na ně opětoval pohled.

„Pokud je všechno tak, jak říkáte, neznamenalo by to, že bych vás všechny mohl okrást právě tady a teď?“ Zagan samozřejmě nebyl tak hloupý, aby vyzval zdejší lidi k boji. Ale přesto se zeptal, jako by chtěl potvrdit, jestli jsou to jen takové existence.

A jako by čekali na tuto otázku, arcidémoni se zasmáli.

„Vskutku. Měj však na paměti.“

„Můžeš mnohem víc ztratit než získat, když nás okradneš, že?“

Zaganovi se sevřel žaludek. Když už se toho o mně tolik naučili, pak očividně vědí o Nephy, co?

Okrást je by znamenalo postavit se proti dvanácti bytostem nepředstavitelné síly. I kdyby je nějak překonal, věděl, že to neskončí tím, že si prostě vezmou rukojmí. A pravda byla taková, že výsledek by se nijak významně nezměnil, kdyby se nesetkal s Nephy.

Všichni, kdo by se jim postavili, by byli přivedeni do záhuby. Jistě, ani arcidémon možná nebyl schopen zabít Zagana, ale to jen znamenalo, že přežije. Zagan neměl žádný způsob, jak jednoho skutečně porazit. Pokaždé, když by něco získal, bylo by to utrženo a rozbito.

Nakonec čekala jen zkáza. A tam si Zagan poprvé uvědomil, co udělal. Zapletl jsem Nephy do tak nebezpečné situace

A pak vedoucí stínová postava promluvila znovu.

„Uslyšeli bychom tvou odpověď.“

„...Před tím je tu jedna věc, po které toužím. Záleží na tom, jestli to dostanu.“

„Haha, vidím, že tvá hrabivost je hluboká. Tak si o tom zkus promluvit.“

Zagan vyjádřil svou touhu slovy a stínové postavy přikývly, jako by jim to připadalo divné.

„Velmi dobře. S odkazem Marchosiase si můžeš dělat, co chceš.“

„Poddali jste se... tam strašně rychle.“

„Neříkali jsme to předtím? Pokud ses rozhodl krást, nikdo by ti nemohl bránit.“ To, co chtěl získat, se mu tak snadno dostalo do rukou. Bylo to spíše antiklimatické, ale Zagan stejně přikývl.

„Pak vděčně přijmu uvolněné místo arcidémona.“

Vedoucí stínová postava promluvila, jakmile skončil.

„Vítáme našeho nového zapřisáhlého přítele.“ To, co Zagana nečekaně přivítalo, byl potlesk.

Nehovořili jako lidé ve shromáždění, takže tato běžná reakce byla v rozporu s jeho očekáváním. A naopak to působilo ještě děsivěji. Bylo to, jako by nelidská monstra napodobovala lidi.

Než si to Zagan uvědomil, jeho sevřená pěst byla mokrá potem. Přesto, když byl poněkud osvobozen od toho přehnaného tlaku, získal Zagan dostatek klidu na to, aby položil otázku, která s nastalou situací vůbec nesouvisela.

„Je tu jedna věc... rád bych se vás všech zeptal. Víte o muži, který používá čarodějnictví tak, že odlupuje čerstvou kůži?“

Jedna z temných postav okamžitě promluvila.

„Pravděpodobně to bude Obličejový loupač, ano. Bezcenný čaroděj. Slyšel jsem, že už jsi ukončil život toho muže, ačkoli?“ Zdálo se, že to byl určitě ten čaroděj.

„Byl to čaroděj s dostatečnými dovednostmi? Dost na to, abych prolomil bariéru říše jiného čaroděje, myslím.“

„To by pro něj bylo pravděpodobně nemožné. Byl to vynikající špión, ale pokud jde o bariéry, byl pouze na úrovni pouhé dětské hry.“ Když Zagan slyšel tuto odpověď, upadl do poněkud ponuré nálady.

Jinými slovy, ten chlap měl komplice. A skupina podezřelých byla omezena na ty, kteří byli schopni prolomit Zaganovu bariéru. Jako takový už věděl o skutečné identitě uvedeného komplice. Když to zjistil, znovu si uvědomil, že čarodějové nemají naději na záchranu.

Stínová postava před ním pak naklonila hlavu na stranu.

„Neměl by to být muž, o kterého se musíš v takové míře starat...“

„Ano, je to přesně tak, jak říkáte. Ptal jsem se na triviální věc. Prosím, zapomeňte na to."“

A potom další stínová postava přikývla na vědomí.

„Vidím, že nám vypadla paměť.“

„O čem?“

„Že nemáš druhé jméno. Je to nanejvýš nepohodlné.“

„To jo. Teď, když jsi to zmínil, já ne.“ Dát jméno arcidemon takovému jedinci bylo pravděpodobně bezprecedentní.

„Nicméně něco jako tvé jméno už bylo vyřešeno, že?“

„Takže má. Zdá se, že Marchosias už o tom rozhodl.“

Zagan se tak nečekaně stal arcidémonem.

◇

„Vítejte doma, mistře.“ Nephy vyšla vstříc Zaganovi, když se vracel do hradu. Jako vždy byly změny v jejím výrazu skromné, ale uši se jí chvěly cukáním. Zagan si myslel, že napjatě očekává jeho návrat.

„Přípravy na večeři jsou hotové. Dnes večer jsem udělala jehněčí guláš.“

„J-Jo, díky...“ V Zaganovi se začal rodit pocit viny, když se k němu Nephy chovala tak laskavě.

Nephy se ještě... nepošpinila.

Dokonce i při incidentu ve vesnici elfů Nephy jednoduše neudělala nic, takže ve skutečnosti nikoho nezabila. A když na ně zaútočili andělští rytíři, Zagan ji zastavil, než bylo příliš pozdě.

Zagan byl však jiný. Ve skutečnosti si byl před pouhými okamžiky bolestně vědom toho, jak odlišný byl.

Tajemní arcidémoni. Každý čaroděj hledal svou moc a prestiž. Pozice mezi nimi byla konečným cílem každého jednotlivce, který studoval čarodějnictví. A Zagan byl nyní v jejich řadách. Už se stal jedním z nich.

Když se bude Nephy držet kolem Zagana, bude vtažena do jejich světa. Dala by se hluboko do té blátivé tmy, kde by nesvítilo ani jediné smítko.

Právě teď je stále možné, aby se vrátila. Pro Zagana už bylo příliš pozdě, ale Nephy měla stále budoucnost ve světle.

„Mistře? Stalo se něco?“

Když Zagan sklopil oči dolů, Nephy k němu vzhlédla a její pohled byl plný obav. Její uši, které byly před několika sekundami dokonale naznačené, nyní sklíčeně visely dolů. Bylo jasné, že se Zaganem sympatizuje.

Bylo opravdu v pořádku odtáhnout tak čistou dívku do temnoty?

Nephyin krk měl kolem sebe omotaný drsný límec. Byl to symbol, který ji označil jako Zaganův majetek.

Kdyby ho nebylo, Nephy by mohla být volná.

Kdyby ten obojek neexistoval, pak by ji jistě každý přijal bez předsudků. Ve skutečnosti by Kianoides bylo pravděpodobně dobrým místem, kde by mohla bydlet. Koneckonců, lidé z toho města vřele přijali čaroděje, jakým byl Zagan. A kdyby se něco stalo, Zagan byl dost blízko, aby ji ochránil.

Zpočátku bylo jisté, že Nephy bude zmatená, ale pokud byla vřele přijata, postupně by otevřela své srdce. Podařilo se jí hodně uvolnit ostražitost kolem někoho, jako byl Zagan, takže s obyčejnými vesničany by to bylo ještě rychlejší.

Poté, co si Zagan promyslel svůj plán, vytáhl z váčku klíč.

„Nephy, nakonec jsem se stal arcidémonem.“

„Arci...démon?“

„Král mezi čaroději. Vrchol moci, kterého musí všichni ostatní čarodějové poslouchat.“

Poté, co chvíli udiveně zírala na tu náhlou zprávu, sepjala ruce a přikývla.

„Gratuluji, mistře.“ Její výraz byl stejný jako vždy, ale stále cítil, že mu ze srdce gratuluje.

A právě kvůli tomu se bolest v jeho srdci jen zhoršovala. Ještě však neskončil. Zagan pokračoval v mluvení, i když se zdálo, že tíha jeho slov drtí jeho samotnou duši.

„Získal jsem dědictví svého předchůdce, Marchosiase, když jsem nastoupil na jeho místo. Nephy, to je čaroděj, který tě zajal.“ A tak byl klíč v Zaganově ruce také součástí Marchosiova dědictví. To bylo to, co Zagan požadoval od dvanácti arcidémonů.

„Nephy, nehýbej se,“ řekl Zagan, když jí vložil klíč do obojku. A s lehkým cvaknutím se železný límec rozpadl na kusy.

„Huh?“ Nephy zírala na trosky obojku, který spadl na zem, a celou dobu měla ve tváři ohromený výraz.

„M-mistře, tohle je...“ Když Nephy začala slzet, Zagan přikývl.

„To jo. Jako arcidémon už tě nepotřebuji, Nephy. Odejdi.“ Zagan to chladně prohlásil k dívce kterou považoval za krásnější než kteroukoli jinou.

A tak rázem skončilo dlouhé soužití dvou nemotorných jedinců.