RSM 1 - Kapitola 8: Mladá dívka

Kapitola 8: Mladá dívka

„Dneska tě vedla tahle Elma-san, takže mi dopřát tolik může být považováno za laciné, že?“

Zklamaná elfka se šťastně usmála, když strčila brčko do láhve vyrobené z neznámého materiálu.

„Jo. Je to krádež.“

Ale hned když jsem vyšel z obchodu a rozhlédl se kolem, nakonec jsem uviděl něco neočekávaného.

„…… Haah. Gah. Uf.“

„Zůstaň v klidu, ty zatracená děvko!“

„Gehehe... Konečně jsme tě chytili.“

„Nakonec se trochu zašpinila, ale bude to v pohodě.“

„Pojďme na to, člověče! Už to nemůžu vydržet!“

Mladou dívku táhli do postranní uličky ošuntělí chlápci, kteří vypadali jako delikventi. Zdálo se, že ji pronásledovali. Soudě podle jejich dřívějšího rozhovoru bylo snadné si představit, co s tou dívkou udělají.

„Drž to tady.“

Natáhl jsem se po rukojeti své laserové pistole a chystal jsem se vykročit vpřed, když mě někdo náhle popadl za opasek. Byla to přirozeně Elma, kdo mě zastavil.

„Necháš to jen tak plavat?“

„Je to tvá známá?“

„Ani ne. Jenže...“

Dívka zoufale vzdorovala svým věznitelům, ale postupně byla zahnána do kouta hlouběji v uličce. Naše oči se setkaly. Její prosebný pohled mě zarazil.

„Pokud ano, pak to není naše věc. Nech to být.“

„Ty...“

„A teď se podívejte, pane. Takové věci se v této galaxii dějí neustále. Neříkejte mi, že do toho strkáte krk pokaždé, když se setkáte s něčím takovým? Nebude to stačit, bez ohledu na to, kolik životů budete mít. Ti, kteří se nedokážou ochránit ani sami, jsou jen kořistí. I když jí teď pomůžeš, později se prostě dostane do stejných problémů.“

Názor této ženy byl přímočarý a praktický. Nejsem ani bůh, ani nějaký superhrdina. Byl jsem jen nedopečený rádoby žoldák s mokrým až po uši.

„Nejsi nějaký protagonista hrdinské ságy. Jsi jen jeden chlápek s vesmírnou lodí.“

Když mě Elma poučovala, dívka byla nakonec zcela utlumena a zmizela v uličce na ramenou jednoho z násilníků. Její pohled byl stále upřen na mě a její ruce se stále natahovaly, aby prosily o pomoc. Ale ty natažené ruce na mě prostě nedosáhly.

„Jo, to je pravda...“

To, co Elma říká, má něco pravdy. Ale byla to pravda i pro mě?

„Vážně si myslíš, že bych to řekl!? Ty chladnokrevný zklamaný elfe!“

Nemůžu jen tak dovolit tyhle sračky! Kdybych tu dívku opustil teď, nedokázal bych se pořádně vyspat z pocitu viny. Pokaždé, když jsem si vzpomněla na bezmocný výraz té dívky, jsem si jistý, že moje morálka by byla oholena, až by nezbylo nic. Jen mě toho ušetři.

„Poč-„

Chytil jsem Elmu za ruku, která mi držela opasek, odhodil jsem svá zavazadla a vběhl do uličky. Vytáhl jsem laserovou pistoli z pouzdra a pevně ji sevřel. Nastavil jsem výkon na minimum.

„Prostě to už vzdávej, děvko!“

„Nebojuj. Nenaučíš se, dokud neucítíš nějakou bolest?“

„Ne! Ne!“

„Asi tě musím pořádně praštit, abys zůstala v klidu –„

Jeden z násilníků obklopujících dívku v uličce zvedl pěst. Namířil jsem ústí laserové pistole na jeho paži jedním plynulým pohybem a stiskl spoušť.

Ozval se zvuk podobný spěchající elektřině a jasný záblesk zbarvil úzkou uličku do karmínu. O chvíli později vykřikl násilník bolestným hlasem.

„Giiiih!?“

Laserová střela, kterou jsem vystřelil, zasáhla jeho zdviženou pěst. Nikdy předtím jsem nestřílel ze skutečné zbraně, ale naštěstí se mi z nějakého důvodu podařilo zasáhnout cíl. Nemyslím si, že by moje zkušenosti s hraním FPS her v této situaci příliš pomohly, ale jsem rád, že to stejně vyšlo.

„Co—!?“

Namířil jsem zbraň na zbývající zmatené násilníky a stiskl spoušť. Opakovaně jsem za ní tahal.

Pokaždé, když uličkou proběhl karmínový záblesk, muži žalostně vykřikli. Jak se dalo očekávat, nastavení minimálního výkonu nemá dostatečnou sílu k zabíjení lidí.

„To bolííííííí!“

„Au! Oooow!?“

„Aieeeeee~!?“

Nezabije to, ale zdá se, že je to opravdu bolestivé. Byl by to trochu problém, kdybych šel ještě dál, takže poté, co jsem je mučil ještě chvíli, jsem na ty rváče výhružně křičel.

„Ztraťte se pankáči! Příště neskončíte jen s popáleninami!“

Násilníci spěšně zmizeli hlouběji v uličce s vyděšenými výrazy. Jediní, kdo zůstali v této oblasti, jsem byl já s laserovou pistolí a mladá dívka, která se opírala o zeď v rozcuchaném oblečení a upřeně mi zírala do tváře.

Prošel jsem kolem ní ve směru, kterým ti násilníci utíkali, zatímco jsem stále držel zbraň. Zavolal jsem na ni.

„Budu hlídat, tak si pospěš a sprav si oblečení. Musíme odsud brzy vypadnout.“

„… Ach! Ano!“

Mladá dívka odpověděla hlasem, který se zdál být téměř k slzám, a za mnou se ozvaly šustivé zvuky upínání šatů. Zkontroloval jsem, jak se dívce daří, zatímco jsem stále mířil zbraní do zadní části uličky. To by skončilo jako trapný vtip, pokud by náhodou ta holka byla ve skutečnosti komplicem těch kriminálníků a bodne mě do zad nebo tak něco.

Naštěstí se nic takového nestalo a dívka, která dokončila úklid, se otočila směrem ke mně. Když jsem ji vyzval, aby se svým pohledem vrátila ke vchodu do uličky, dívka s opuchlýma očima a červenými obroučkami v slzách přikývla a okamžitě vyběhla ven. Brzy poté jsem ji následoval.

„Vítej zpátky.“

Když jsem vyšel z uličky, Elma mě pozdravila a nesla zavazadla, která jsem předtím odhodil. Na její tváři se zřetelně zračil podrážděný výraz.

„Tak co uděláš s tou dívkou?“

„Jak to myslíš...?“

Když jsem se otočil k té dívce, ona se také otočila ke mně. Pořád jsme na sebe zírali.

Teď, když jsem si ji pořádně prohlédl, byla to vlastně opravdu hezká dívka, i když se trochu zašpinila z té předchozí potyčky. Její výška byla menší. Byl jsem asi o hlavu vyšší než ona. Ale v kontrastu s její výškou byl její pár ženských předností velikosti nesrovnatelné s těmi, kterými se chlubil chladnokrevný zklamaný elf. Myslel jsem si, že loli s velkými prsy existují pouze ve světě 2D, ale nemyslel jsem si, že ve skutečnosti existují i ve skutečnosti.

Její oči a vlasy byly téže červenohnědé barvy, podobně jako čaj. Její tvář byla roztomilejší. Jo, místo toho, abychom ji popisovali jako krásku, bylo by vhodnější ji nazvat roztomilou dívkou. Oblečení, které měla na sobě, bylo na některých místech trochu špinavé a poškozené kvůli incidentu s těmi násilníky.

„Přestaň na ni zírat a odpověz mi.“

„Opravdu jsem o tom nepřemýšlel, když jsem ji zachraňoval. Jaký by byl nejlepší postup, senpai?“

„To je pravda, ne? Nepřemýšlel jsi o tom, co. Byla jsem blázen, když jsem se zeptala. Tady. Teď už jdu.“

Elma si povzdechla, vrátila mi věci a začala odcházet. Chápu. Takže takhle to chceš hrát, hm.

„Ee~h... Byla Elma-senpai ve skutečnosti nedopečená osoba, která by opustila svého kouhai poté, co by dostala svou odměnu?“

Když Elma vyslechla má slova, zastavila se, protože se jí třásly dlouhé uši.

„Tak tomu není pomoci. Je to moje chyba, že jsem si neuvědomil, jaký typ člověka to vlastně byl. A myslel jsem si, že je tak skvělá senpai a všechno.“

Jak jsem pokračoval v pobízení, Elma se třásla v uších ještě víc. Ještě jedno zatlačení.

„Hádám, že strýc z cechu žoldáků byl mnohem spolehlivější než chladnokrevný elf s malou hrudí, který je zklamáním, co? Nemůžu uvěřit, že by jen tak opustila kouhai.“

„Zabiju tě, parchante!“

Nakonec už to nevydržela a s obrovskou hybností se vrhla zpět. Chytila mě za hruď, když se vztekala. Ah, děsivé.

„Jak se od Elma-senpai očekávalo! Jak jsem si myslel, Elma-senpai nakonec nebyla ten typ, který by nechal svého kouhai a chudou mladou dívku takhle na holičkách. Úžasné~! Jak obdivuhodné~!“

„Děláš to schválně, že...? Ha~ah. Proč se vůbec obtěžuji starat se o takové věci...?“

„Je to dobrý způsob, jak zabít čas, že? Dělat to nejlepší? Děláš, co můžeš?“

„Jestli brzy nezavřeš tu svou drzou pusu, vytáhnu ti jazyk.“

„Rozumím!“

Když jsem se omluvil, Elma si povzdechla a poraženě zavřela oči. Wahahaha! Je to tvoje chyba, že jsi mě zavolala, abych zabila nějaký čas. Prostě to už vzdej.

„Už jsi ignoroval mé varování předtím. Říkáš mi, že jsi stále ochoten naslouchat?“

„To záleží na tom, co mi řekneš. Prosím, řekni něco, co by vykouzlilo úsměv na tváři mé i této dívky.“

„……“

Elma se zatvářila opravdu znechuceně. Nedělejte takový výraz, dámo. Váš krásný vzhled by byl zničen.

„Tak co přesně máš na mysli?“

„Přemýšlel jsem o tom, že by se nalodila na mou loď jako členka posádky. Možná bych jí mohl svěřit strážní službu nebo shromažďování informací?“

„Strážní služba, co...? Líbí se ti třeba tenhle typ dívek?“

„Jako...? No, myslím, že je to roztomilá holka.“

Nedokázal jsem to říct nahlas, ale její budoucnost vypadala opravdu slibně, s těmi těžkými klepadly a vším ostatním. Když jsem přesunul svůj pohled k dívce, podívala se na mě oběma rukama a objala se, jako by se modlila. Její tvář vypadala rudě a její tělo se třáslo.

„Každopádně, pojďme odsud nejdřív pryč. Pojďme někam, kde si můžeme odpočinout a trochu se zklidnit.“

„… Bude to pro tebe odměna.“

„Ano, madam! Tak pojď. Neuděláme ti nic špatného. Pokud máš potíže s chůzí, můžeš se mě chytit.“

„…… Ano.“

Dívka nesměle přikývla a lehce mě chytila za lem bundy. Dalo by se to chytit pevněji, víš. Moje bunda je docela pevná, takže se tak snadno nenatáhne.

-----------------------------------------------------

........... elf senpai 😁