HRH 8 - Kapitola 8: Osvobození Lasty 3/5

Gwah! Grrr!

Ještěří muži, kteří ve včerejší bitvě ztratili mnoho svých druhů, nyní číhali v temném lese. Všichni vzhlíželi k nebi.

Přes jejich zrak se táhla červená čára.

Už nějakou dobu po obloze létalo několik červených světel.

Co je to za věci? divili se, když se dívali.

Věci padaly na zem na kusy. Když se přiblížili, byla to ohořelá monstra.

Ještěří muži otočili čenichy k prskajícím pozůstatkům příšer.

Vařené maso vydávalo pikantní vůni.

Hladovějící ještěří muži chtěli ten zápach. Zarazili se však. Předtím, když jedli podobná monstra, mnozí z jejich druhu měli žaludeční křeče a více než deset z nich zemřelo.

Nevěděli, zda to bylo kvůli tomu, že maso monster bylo jedovaté, kvůli nemocem, které přenášely, nebo kvůli parazitům. Ještěří muži to neměli jak vědět a postrádali inteligenci, aby se to pokusili zjistit.

Do nepříliš velkých mozků ještěřích mužů se zapsala pouze informace, že „Pojídání smíšených monster může vést ke smrti“. To byl důvod, proč, i když měli hlad, nepokusili se smíšené příšery sníst.

Ale pak...

Kshaaaa! ...Chomp!

Jeden z ještěřích mužů začal jíst ohořelé příšery.

Vypadalo to, jako by chutnaly dobře, když jich snědl několik.

Smečka ještěřích mužů toho jedince obezřetně sledovala.

Požíral smíšené příšery, ale nejen že neumíral, dokonce se nezdálo, že by ho bolelo břicho.

Proč?

Při pohledu na to jedinec jedl dobře vařené maso a vyhýbal se nedovařeným porcím.

Když to viděli, data v mozcích ještěřích lidí, která říkala, „Jíst smíšené příšery může mít za následek smrt“, byla přepsána slovy, „Jíst smíšené příšery syrové může mít za následek smrt, ale pokud jsou dobře uvařené, dají se jíst.“

V příštím okamžiku se kolem pečeného masa monster vyrojili ještěří muži. Částečně kvůli svému hladu se rvali o masa s bezohlednou ochotou.

Dokonce i ještěří muži, kteří nebyli svědky původního jedince, byli svědky těch, kteří to viděli, dozvěděli se stejné informace a začala bitva o vařené maso.

Nakonec se tato informace rozšířila po celé smečce.

Na 800 ještěřích mužů však bylo příliš málo masa. Dobře propečené maso během chvilky zmizelo a zůstalo jen nedopečené maso.

Zatímco přemýšleli, co mají dělat, poblíž lesa se objevilo světlo.

Při pohledu na to bylo místo, kde jasně hořel oheň.

Když použiji ty plameny, můžu uvařit tohle nedopečené maso! Ještěří muži, kteří si to mysleli, vzali nedovařené maso a přistoupili k ohni, a pak ho hodili dovnitř. Snědli ho, když bylo uvařené.

Ve smečce byli někteří, kteří sami uměli dýchat oheň, a tito jedinci vařili a jedli sami.

Nicméně, tam byl limit pro nedostatečně tepelně upravené maso.

Chci víc.

Když se rozhlédli kolem, všimli si, že...na mrtvolách jejich druhu se živí spousta „syrového masa“.

Ještěří muži začali lovit.

◇ ◇ ◇

„Je to neuvěřitelné vidět, že?“ zeptal jsem se.

„Jo...“ zamumlal Julius.

Bylo kolem desáté dopoledne, slunce úplně vyšlo a nádherně svítilo.

Byl jsem s Juliem, stál jsem na zdi a v úžasu sledoval scénu, která se pod námi odehrávala.

Sledovali jsme, jak ještěří muži obklopují ohně a vaří maso příšer, které lovili. Bylo to jako hostina pro primitivy.

Ještěří muži pro nás představovali hrozbu, ale bylo to jako sledovat scénu z dávných dob, a to mě uvedlo do zvláštního, nepopsatelného stavu mysli.

Aisha, která dobře viděla na velkou vzdálenost, ukázala a vysvětlila. „Tam v tom rohu se začíná tvořit skupina soustředěná kolem ještěřího muže chrlícího oheň, sire.“

Protože jsme je naučili vařit jídlo, došlo nyní ve smečce ještěřích mužů k velkému posunu v rovnováze sil.

Naden a Ruby přihazovaly ze vzduchu podpal a slámu, aby se ujistili, že ohně nezhasnou, ale kolem ohňů se jich nemohlo shromáždit tolik, a nevyhnutelným výsledkem bylo, že je monopolizovali nejsilnější jedinci. Tím, že se to stalo, byli ve výhodě ti, kteří dokázali dýchat oheň sami pro sebe.

Ještěří muži, kteří se nemohli přiblížit k ohňům, zjevně lovili extra porci masa monster pro ty, kteří uměli dýchat oheň, aby pro ně maso uvařili. Byla to velmi jednoduchá smlouva založená na oboustranně výhodném vztahu. Mezi ještěřími muži se vytvořila jasná hierarchie.

„Je to jako sledovat mikrokosmos společnosti, víš,“ řekl jsem a Julius kývl.

„Nemohu víc souhlasit. Nikdy by mě ani ve snu nenapadlo, že přijde den, kdy uvidím, jak se společnost odráží v činech monster.“

„Kdybychom jim dali dalších tisíc let, nemyslíš, že by mohli dosáhnout něčeho podobného civilizaci?“ zeptal jsem se.

„Možná, ale... nemůžeme si dovolit čekat tisíc let.“

„Pravda.“

Vztah mezi lidstvem a monstry byl vztah zabij nebo buď zabit.

Protože s nimi nebylo možné hovořit, kdybychom je neporazili, ublížili by těm, na kterých nám záleželo. Mohlo to být kruté, ale byli tu lidé a věci, které jsme potřebovali chránit.

Julius stál na okraji městských hradeb a pak vydal rozkaz dychtivě čekajícím vojákům.

„Počet monster se snížil! Teď vymažte ještěří muže!“

Na Juliův příkaz se severní a jižní brána otevřela.

◇ ◇ ◇

---------------------------------------------------------------------------------------

Grilovačka v plném proudu 😂