Kapitola 21: Facka svazkem bankovek 2
„Ah...“
„Um... Není to Elma-san?“
Mimi a já jsme nakonec uviděli něčí politováníhodnou postavu, když jsme šli cestou do samoobsluhy ve 3. bloku. Opírala se o zeď o něco dál od vchodu do samoobsluhy a seděla přímo na chodníku, zatímco byla zakrytá bílým pláštěm s kapucí. Za normálních okolností by tento vzhled stačil k tomu, aby vás ostatní těžko poznali. Kápě na hlavě postavy však byla zdeformována do podivného tvaru. To je určitě kvůli jejím špičatým uším.
Když jsem se podíval blíže, podařilo se mi za ní zahlédnout několik prázdných lahví od alkoholu. Možná už jen nedokázala zvládnout své problémy a prostě se uchýlila k utápění svého smutku pitím alkoholu.
„Hiro-sama...“
„Nmm... Prozatím se jen zeptáme na její situaci, ano?“
Přistoupili jsme k postavě v bílém a postavili se stranou. Dotyčná osoba byla naším příchodem vyděšená a mírně se zachvěla. Nějak jsem cítil náznak nebezpečí, když jsem se díval na její postavu.
„… Tsk!“
Její akce byly bleskurychlé. Postava v bílém vytáhla oslepující rychlostí svou laserovou zbraň a namířila ji na mě. Nicméně moje reakce byla stejně rychlá a zároveň jsem na ni mohl namířit svou vlastní zbraň. Viděl jsem oči podobné mrtvé rybě, které vykukovaly zpod špinavého, bílého pláště. Panečku. Vypadá to, že to měla opravdu špatné. Chvíli na mě zírala neživým pohledem, pak pomalu sklonila svou laserovou pistoli a pokračovala v neveselém úsměvu.
„Fufu. Co? Přišli jste si ze mě dělat legraci nebo tak něco?“
„To není ono, idiote! Před nějakou dobou jsi se o mě starala, takže jsem chtěl jen vidět, jak to zvládáš... A Mimi trvala na tom, aby tě viděla.“
„Elma-san...“
Mimi se posadila hned vedle Elmy a držela Elminy ruce za své. Elma se jemně usmála, když se podívala dolů na jejich překrývající se ruce.
„Vypadá to, že se naše pozice během pouhého půl měsíce obrátily, hm.“
Mimi po vyslechnutí Elminých slov nemohla nic říct a tiše šla Elmu obejmout. Elma ji slabě objala za záda.
„Takže, jak se máš?“
„Kompenzační a penálové poplatky podané vojenským sektorem... Už jsem prodala celý svůj majetek a vykrvácela své úspory, ale stále jsem nemohla získat dost.“
„Kolik zbývá?“
„Asi o 3 000 000 enelů více...“
„3 000 000…“
Zkontroloval jsem své datové zdroje na svém osobním terminálu. Mám u sebe asi 3 500 000 enelů. Rozhodně jsem měl víc než dost na to, abych ji zachránil.
„Ani teď nemůžu vydělávat peníze, protože oprava mé lodi by trvala déle než dva týdny a dokonce i odměny, které jsem vydělala během mise, byly zrušeny pokutami za nehodu, kterou jsem způsobila... Snažila jsem se o tom poradit s cechem žoldáků.“
Elma bezmocně zavrtěla hlavou.
No, myslím, že je to tak akorát. Oprava totálně poškozené lodi by zabrala spoustu času, a pokud žoldák nemůže používat svou loď, nemůže vydělávat peníze. Neexistovala by žádná úvěrová společnost, která by nabídla půjčku ve výši 3 000 000 enelů potulnému žoldákovi a 3 000 000 enelů je pěkně přemrštěná pokuta. Mohla by zkusit chodit do bank, ale existují na tomto světě nějaké konvenční banky?
Ale i tak už prodala všechen svůj majetek a vyčerpala celé své úspory za pět let, ale stále jí chybělo 3 000 000. Jak velké byly vlastně pokuty? To je zatraceně děsivé, člověče.
„Jaký je termín splatnosti? Co se stane, když nebudeš moci zaplatit?“
„Dnes... Za další asi dvě hodiny... Pokud nebudu moci zaplatit, pošlou mě na nucené práce do orbitálního vězení na Termaine III. Je tam uvězněno mnoho bývalých pirátů. Až se dozvědí, že jsem bývalý žoldák......“
Elma začala zoufale plakat.
„Byla jsem připravena na možnost smrti ve vesmíru, když jsem poprvé dostala svou loď. Ale tohle... To je prostě...!“
„Elma-san...! Hiro-sama!“
Mimi se na mě podívala, když držela v náručí vzlykající Elmu. Její pohled mě prosil, abych něco udělal.
Zkřížil jsem ruce a začal přemýšlet o věcech. Jo... Zachránit ji by bylo dost jednoduché. Budu prostě muset zaplatit pokutu a ona vyvázne bez úhony. Ale to by snížilo mé prostředky na něco málo přes 500 000 enelů.
No, to je stále docela velká částka. Ale není to něco, co by nám vydrželo navždy, vzhledem k provozním nákladům mé lodi. Není problém, pokud bychom šli jen na nějaké drobné opravy a doplnění zásob, ale pokud by se něco pokazilo, což by vedlo ke ztroskotání naší lodi, poplatky by byly astronomické. Ale myslím, že to nebude velký problém, pokud se mi podaří rychle vydělat mnohem více peněz... Měl bych pro začátek ulovit zbytky pirátských skupin v oblasti? Mimi se na mě pořád dívala s neklidným výrazem. Člověče. Prostě nemůžu odmítnout ten pohled.
„Hej, Elmo.“
„… Co!?“
„Pojď na palubu mé lodi a staň se jedním z mé posádky.“
„…… Cože?“
„Zaplatím ty tři miliony. Tak se na oplátku staňte mým členem posádky. Nechám tě, abys Mimi od nuly naučila, co je to být žoldákem. A ty jí budeš muset sloužit i jako podpora v boji.“
„Co-počkej, to myslíš vážně!?“
Ignoroval jsem Elmu, která byla hloupě šokována mým návrhem a vytáhl svůj přenosný terminál, abych zkontrolovala čas. Do termínu splatnosti už zbývá jen o trochu víc.
„Nemáme moc času. Jdi a rozhodni se teď. Buď se staneš jedním z mé posádky, nebo tě uvrhnou do vězení plného bývalých pirátských vězňů, abys jim sloužila jako hračka.“
Neexistuje žádná střední cesta. Je to, jako bych ji nutil, ale Elma vypadá, jako by byla osobou, která byla velmi hrdá, takže jsem byl záměrně dotěrný.
„Ale, ale proč...?“
„Kdybych ti nepomohl, Mimi by truchlila. A navíc, zanechá to v mých ústech špatnou pachuť, kdybych tě nechal samotnou, abys čelila tak krutému osudu. A no, tak trochu bych tě taky chtěl mít s sebou.“
Tentokrát udělala opravdu velký zmatek, ale Elma byla stále zkušená žoldačka s pětiletými zkušenostmi. Bylo by skvělé mít kolem sebe, jenž stále postrádám zdravý rozum tohoto světa, a Mimi, která se narodila a vyrostla v kolonii.
Také měla dostatek dovedností k ovládání nekontrolovatelné lodi a podařilo se jí přežít havárii prakticky bez zranění. Byla by skvělá jako subpilot v případě nouze. Také plánuji, že bude mít přednášku pro Mimi o pilotování lodí, ale to je ještě daleko.
„Co- T - ty - chceš mě...!?“
Elminy tváře a uši se z nějakého důvodu zbarvily do jasně červené. Mimi také projevila překvapený výraz. Počkat, nejsou jejich reakce trochu divné? Zeptám se jich na to později.
„Takže?“
„Eh!? Ah, ehm... J- Je to tak? Takže jsi se na mě takhle díval, co?“
Elma se začala stydlivě ošívat. Dívám se na tebe jako na co, přesně?
„Um... Dobře. Udělám to.“
Dělal jsem si z ní legraci jako z neuspokojivé vesmírné elfky, ale její výběr obchodů byl přiměřený, její znalosti o všech souvisejících postupech v cechu byly na místě a její rady byly také docela užitečné. Její následná péče ohledně Mimi, včetně podávání léků, byla také dobrá. A dalo by se říci, že nebyla tak úplně zodpovědná za to, že se její loď vymkla kontrole.
„Oh, um... ale nemáš už Mimi?“
„Není to tak, že by to bylo jiné, když přidáme ještě jednoho člověka. Že jo, Mimi?“
„Ano, je to tak.“
„Já-chápu. Takže jen jedna nestačí, co...?“
Elma polkla a podívala se na mě vášnivým pohledem. Huh? Není její reakce opravdu trochu divná? Nebo jsem to jen já?
„Tak co to bude? Nastoupíš na mou loď, nebo ne?“
„Já... Já se přidám.“
„Chápu. Pak vítej na palubě. Dělej svou práci pořádně, ano?“
„Já, já vím! Prosím, buď ke mně něžný.“
„Hm? Pravděpodobně na tebe ale budu tvrdý.“
O čem to ta holka sakra mluví? To je neuvěřitelných 3 000 000 enelů, víš. To je 300 000 000 jenů. Samozřejmě, že na ni budu přísný.
„Oh, dobře... Rozumím. Pak se připravím. Přinejmenším to bude mnohem lepší, než to dělat s pirátskými vězni.“
Tahle holka zase říká něco nepochopitelného. No dobře. Zamiřme na vojenské velitelství a zaplaťme její pokuty.
Vyrazili jsme směrem k vojenské základně s Elmou v závěsu, jejíž výraz byl z nějakého důvodu podivně naplněn odhodláním a zaplatili jí zbývající pokutu ve výši 3 000 000 enelů. Chvíli to trvalo, ale nyní má Elma jasno. Ona bude splácet dluh 3 000 000 tím, že bude místo toho pracovat pro mě.
„Oh, člověče... Díky tobě se moje finanční konto najednou stalo mnohem osamělejším.“
„Jsem opravdu vděčná za tvou pomoc... Postupně ti to vrátím.“
„Haha. No, pokud svou práci neděláš dobře, nebudeš moci získat žádnou kompenzaci, dobře. Očekávám skvělý výkon.“
„U, um... OK. Udělám, co bude v mých silách, abych tě uspokojila.“
Zase je tu ta divná reakce? Dochází zde k obrovskému nedorozumění?
„Původně jsme stejně plánovali nakoupit nějaké zásoby, takže by ses mohla přidat i ty. Stejně ti budeme muset koupit nějaké věci denní potřeby, ne?“
„Tak tedy trochu. Stejně mi na lodi ještě nějaké věci zbyly.“
„Chápu. Tak pojďme nakoupit ty zásoby a pospíchejme zpátky na loď.“
„Ano, Hiro-sama!“
Po mé pravici je Mimi a po levici Elma. Z pohledu někoho jiného je to situace typu “květina v obou rukou“. Elma byla koneckonců nádherná vesmírná elfka. Ale některé její části byly trochu zklamáním.
Ale mít na palubě dvě nádherné dámy by určitě okořenilo naši cestu, takže přivítání dalšího člena mělo své výhody. A nová dívka je krásná a šikovná. Ale nevztáhnu na ni ruku. Mám pocit, že kdybych to udělal, moje ruka by se okamžitě zkroutila.
Každopádně naše zbývající prostředky byly 500 000 enelů. Rozhodně nám to nebude trvat dlouho, pokud se setkáme s nouzovou situací. Už jsem lenošil skoro týden, takže si myslím, že je na čase, abych šel ven a vydělal nějaké peníze.
„Oh, mimochodem, co se stalo s tím žoldákem, který způsobil tu nehodu?“
„Ta ženská žoldačka, že? Dobře... Zdá se, že prodala svou loď a plně zaplatila kompenzační poplatky.“
„Prodala svou loď...? A zaplatila celou částku, říkáte?“
„Ano, zdá se, že je to tak. Dnešek je shodou okolností ten nejzazší termín.“
„Termín...? Nařídila jsem, aby nebyla penalizována, že?“
Nezaplacení pokut uložených armádou může být již nyní považováno za závažný trestný čin. O to víc to platí v této říši. I když je to stanoveno v císařských zákonech, nutit člověka, aby zaplatil tyto astronomické pokuty za pouhý jeden týden, bylo prostě příliš. V tomto hvězdném systému, kde převládá vliv armády, bylo pravděpodobnější, že jakýkoli incident tohoto druhu by byl jednostranně sveden na žoldáka. Ale když se nad tím zamyslíte selským rozumem, každý by usoudil, že oprava toho poškozeného vojenského křižníku by trvala déle než týden.
„Ano, no... Zdá se, že kapitán Baryton z ústředního oddělení byl tím, kdo vypočítal a uložil sankce a stanovil lhůtu.“
„To zatracené prase...! Měla bych ho prostě roztrhat na kusy a nakrmit jím zbytek jeho druhu?“
To zatracené prase nemělo dobré mínění o žoldácích, stejně jako o mně, která jsem je dokázala dobře využít. Takže to byl pravděpodobně jeho pokus o obtěžování.
Mezi žoldáky se mluvilo o tom, že pokud by se zjistilo, že jeden z nich udělal byť jen malou chybu během předchozí operace (i když incident způsobený touto žoldáckou ženou byl všechno, jen ne malý), byli by posláni rovnou do vězení, takže mě ta situace trochu znepokojovala.
„Sereno-sama?“
„Oh, promiňte... To je však znepokojující. Prosím, vyšetřete to za mě. Pokud je to možné, udělejte to tak, aby se prase sundalo o jeden nebo dva kolíky.“
„Rozumím!“
Ale každopádně si nedokážu představit, že by jen tak
prodat její loď jí umožnilo splatit všechny pokuty. Zdá se, že žoldnéřská práce
vydělává spoustu peněz. Měla bych prostě přestat být vojákem a stát se jím...?
-----------------------------------------------------------------------------------------
Vlajka vztyčena 😁........ splněno
Žádné komentáře:
Okomentovat