Kapitola 25: Nákupní horečka tří lidí (druhá část)
„Příště jdeme do dovozního obchodu, hm.“
„Ano! Zdá se, že mají různé vzácné zboží a přísady!“
Mimi, která si dala za cíl ochutnat všechny druhy gurmánských jídel v galaxii, odpověděla v dobré náladě.
„S jídlem asi nemůžete udělat chybu.“
„…… Jo.“
Elma, která šla za námi, se na nás oba dvojsmyslně usmála. Co se s ní děje?
Odpověď na tuto konkrétní otázku jsem dostal hned v okamžiku, kdy jsme dorazili do obchodu.
„Hej......“
„H- Hi, Hiro-sama, n- není to......“
Mimi ukázala na neidentifikovatelné “něco“, co sebou zmítalo v kleci. Co je to sakra za děsivě vypadající sračku? Rozhodně to vypadá jako super-nebezpečné stvoření. Spíše, není to zatracený F*cehugger!?
„Zdá se, že je to vzácná potravina. Chceš to zkusit sníst?“
„Ne, to budu muset nechat dál.“
„Mimochodem, zdá se, že je k dispozici zpracované zboží.“
„Hii......!"
Elma náhle vytáhla vakuově balený vzorek záhadné potraviny (ak. F*cehugger)... Je tato věc opravdu jedlá? To si ze mě musíš dělat srandu, člověče.
„Zdá se, že je to druh vojenského přídělu jídla ze vzdáleného hvězdného systému. Všechno od hlavy dolů se dá jíst, zdá se.“
„Je to dobré......?“
„Nemám tušení. Koneckonců, ještě jsem nezkoušela jíst ani jednu z těchto věcí. Ale zdá se vám to velmi výživné? Tedy podle obalu.“
Elma pokrčila rameny, když odpovídala. Podíval jsem se na Mimi a viděl jsem, jak vehementně zavrtěla hlavou. Myslel jsem, že bude reagovat takhle. Jíst tuhle věc je pro mě taky nemožné.
„Ale myslím si, že by to byl dobrý začátek, pokud chcete jíst všechny vzácné potraviny v galaxii.“
„No, oba jsme začátečníci, chápej. Začněme nejprve těmi méně radikálními položkami.“
„T- To je pravda! Ah, Hiro-sama! Zdá se, že tam prodávají nějaké lahodně vypadající maso!“
„Ah! Jo, vidím to!“
Oba jsme spěšně utekli od Elmy, která se pobaveně šklebila, zatímco držela tu záhadnou vakuově uzavřenou věc s jídlem. Ne, tohle není o tom, před čím utíkáme. Prostě se posouváme k novému cíli. Jo, to je ono.
„T- To je...... manga maso!?“
Byl to šťavnatý kus masa napíchnutý velkou kostí uprostřed. Je to nepochybně manga maso!
„Ehm... Tři kila tohoto masa stála asi 76 enelů. Už je předvařené, takže je připravené k jídlu.“
„Zdá se, že to bylo vykouřené.“
„Dobře, tak si nějaké koupíme. Opravdu bych je chtěl vyzkoušet.“
„Ano!“
Jeden špíz z manga masa stojí 7600 jenů... Je to drahé! Je to drahé, ale já prostě nemůžu odolat tomuto pokušení.
Zajímalo by mě, co je to za maso. No, na tom stejně nezáleží. Už mám představu. Vsadím se, že je to také uměle kultivované maso.
„Půjdu si nějaké koupit za svůj plat.“
„Ne, to je moje lahůdka, Mimi.“
„Ne, opravdu se chci pokusit utratit část svých výdělků právě teď. Seženu jedno pro každého z nás.“
Mimi se ke mně otočila s jiskřícíma očima. Hmm, no, když na tom tolik trvá, pak se s tím nedá nic dělat.
„Tak dobře. Díky za pamlsek.“
„Ano! Prosím, nech to na mně!“
Mimi nadšeně vložila do nákupního košíku vakuově balené maso z mangy. Otočil jsem se, abych se podíval, jak se Elmě daří. Zdá se, že je také zaneprázdněna nakupováním a házela si do košíku spoustu věcí. Většinu z toho však tvoří alkohol.
„Yoshi, půjdu se taky podívat na nějaké věci!“
Tohle místo je něco jako obchod s potravinami, takže si nemyslím, že budou prodávat něco nebezpečného. Tak jsem se od Mimi oddělil a pokračoval v hledání vzácných potravin sám. Bylo tam opravdu hodně zajímavých věcí, od jedlých červů po hovězí maso Kobe... Počkat, Kobe hovězí!? Jak se dostali k hovězímu z Kobe!?
Nepodařilo se mi vyčenichat dodavatele, ale zdá se, že hovězí z Kobe bylo dodáváno do všech koutů známé galaxie jako jedno z nejkvalitnějších mas...... 100 gramů této látky stojí neuvěřitelných 1000 enelů. A zdá se, že v závislosti na typu řezu může být ještě dražší. Je to příliš drahé, člověče. Mohl bych si ho koupit, jistě. Ale opravdu necítím nutkání po zhlédnutí té směšné ceny.
Zatímco jsem byl zaneprázdněn žasnutím nad tím, jak drahé je hovězí Kobe, Elma, která měla jednu ruku tlačící svůj nákupní vozík, ke mně přistoupila a věnovala mi zvědavý pohled.
„Můžeš si alespoň dovolit utrácet tolik s naším současným příjmem, ne?“
„Podívej se, ty. 300 gramů této látky se rovná jedné pirátské lodi. Vědět, to... Pořád si myslíš, že tohle můžeš jíst bez obav?“
„Ale pro tebe je to hračka.“
„Sakra ne! Luxus je nepřítel! V tomto vesmíru by určitě mělo být levnější, ale chutnější jídlo! Steak z umělého masa je i tak dost chutný!“
100 gramů umělého masového steaku je mimochodem 5 enelů. To je 200% cenový rozdíl, lidi. Takže o tom je rozhodnuto. Jsem ten typ člověka, který má mnohem raději své umělé maso, děkuji mnohokrát.
„No, myslím, že máš pravdu. Není to tak, že by věci byly chutnější, kdyby byly dražší.“
Elma po těchto slovech opustila sekci masa. Myslím, že jsem právě teď viděl vzorek toho vakuově baleného F*cehugger(?) v Elmině košíku. Prostě předstírejme, že jsem to neviděl.
Další na řadě je nápojový koutek. Je tu spousta podezřele vypadajících šťáv... Cola, je tam nějaká cola......!
„Tohle je...!?“
Uvnitř láhve jsem uviděl tmavě zbarvenou tekutinu. Na etiketě je dokonce výslovně uvedeno『Coke』. O tom není pochyb, člověče! Je to moje oblíbená cola! Zdá se, že to znamená konec mé cesty.
Vytáhl jsem z lednice jednu láhev. Myslím, že jsem prodavačku trochu vylekal, ale bylo mi to jedno a hned jsem za věc zaplatil. Vyšel jsem z obchodu a otevřel ji v očekávání. Chyběla mi výrazná chuť těchto věcí. Zhluboka jsem si lokl.
„….. Jo, myslel jsem si, že to tak bude.“
Sladkost a kyselost, které tančily na jazyku, byly nezaměnitelně jako u coly. Nebyl s tím však spojen žádný osvěžující pocit. Jednalo se o nesycenou colu. Oi, oi, oi! Tahle cola je skoro mrtvá.
Ale každopádně to chutnalo jako cola. Neužil jsem si to tolik, jak jsem si myslel, ale pořád to byla cola. Dopil jsem obsah láhve a vrátil se do obchodu, abych se na to zeptal prodavače.
„Kolik toho máte na skladě?“
„U, ehm... Máme sedm beden uvnitř obchodu a sedm beden venku ve skladu.“
„Koupím je všechny.“
Zorničky prodavače se zúžily na tečky.
„Všechny.“
„Ano, s radostí!“
Zaplatil jsem peníze a dokončil procedury doručení. Hehe, teď jsem připraven. Nebyla to moje ideální cola, protože byla nesycená, ale chuť byla dobrá. Budu to snášet, dokud se mi jednoho dne nepodaří najít skutečnou... Nebo je možná mohu sytit oxidem uhličitým sám?
Šel jsem směrem ke vchodu do obchodu a hledal příslušné informace na svém přenosném terminálu. Ale vypadá to, že na trhu neexistuje žádné zařízení na sycení oxidem uhličitým. Proč tomu tak sakra je, i když technologie už pokročila mílovými kroky......? Tento svět je pokřivený... A já budu ten, kdo to napraví......
„H- Hiro-sama?“
„To je nějaký děsivě vypadající pohled, který tam máš......“
„Fwahahaha! Mě si nevšímejte. Jen jsem byl trochu naštvaný, to je vše.“
No dobře. Dosáhnout svého cíle tak snadno se stejně nezdá zajímavé. Pojďme se prozatím zamyslet nad tímto pocitem frustrace... Tato hořká realita... fufufu.
Po dokončení našeho nákupního výletu jsme se vrátili na loď a vyzkoušeli různé věci, které jsme nakoupili.
Maso z mangy bylo... Nejideálnější manga maso vůbec. Bylo to naprosto syté, chutné a mělo to perfektní texturu... Ale mít po jednom špízu se ukázalo být pro nás trochu moc. To proto, že i bez kosti byl každý špíz 2 kila masa.
Bylo by fajn, kdybychom si koupili jen jednu špejli a nožem si ji mezi sebe rovnoměrně rozdělili. Ale neschopnost dojíst maso z mangy je také druh romantiky.
A Elma si opravdu koupila jedno z těch záhadných stvoření. Zkusil jsem to sníst poté, co jsem sebral odvahu a zjistil jsem, že je to překvapivě v pořádku. Maso pokryté tvrdě vypadající skořápkou bylo překvapivě měkké a jemné. Mělo to tak trochu texturu podobnou kamaboku. Dužina byla vlastně pěkná, krémová a lehce nasládlá. Můžu to popsat jen jako krémovou kroketu... Ne, krémové kamaboko.
„To je vlastně docela dobré.“
„Jde jen o to, že jeho vzhled je nevábný.“
Mimi měla výraz, který vypadal, jako by nemohla uvěřit, že já a Elma tu věc jíme.
Moje cola? Zkusil jsem to nechat vypít ty dvě.
„Nevoní to jako lék? Moc se mi to nelíbí, promiň.“
„Je to sladké......“
Elma mi otevřeně řekla, že se jí to nelíbí. Mimi dala
nejasné hodnocení, ale ve tváři měla jemný výraz. To je v pořádku, lidi. Budu
si je pak užívat sám. Určitě najdu způsob, jak je udělat sycené oxidem
uhličitým a nechat vás ochutnat skutečnou colu! Jen počkejte, lidi!
Žádné komentáře:
Okomentovat