O několik hodin později se Zagan od vchodu do svého hradu díval na noční oblohu.
Večer toho dne, kdy se poprvé setkali, Nephy natáhla ruce k měsíci. Jaký smysl mělo toto jednání? Nikdy na to úplně nepřišel a teď neměl žádnou možnost.
Zagan znovu natáhl ruce k měsíci, ale jak se očekávalo, nemohl nic uchopit.
Ne, v té době jsem to možná právě pochopil.
Protože v té době vedle něj stála první dívka, která kdy ukradla jeho srdce.
„Tohle místo je opravdu tiché, když jsem úplně sám, co? Hádám, že to tak bylo vždycky...“ Bylo to příliš tiché, až ho bolely uši.
Nephy nebyla příliš upovídaná dívka, ale zvuk jejího spěchu, když tu a tam uklízela nebo vařila, rozhodně způsobil, že hrad vypadal živěji.
V tom neobydleném lese Zagan nehybně stál a přemítal o svých myšlenkách. A pod jeho nohama se ozvalo zasténání.
„Guoooh, směšné... My... Rytíři azurového nebe jsme ti nemohli dát ani škrábnutí...“ Byli to ti tři idioti... ne, andělští rytíři, kteří před časem vkročili. Protože vtrhli dovnitř, kypěli hněvem, Zagan jim vyšel vstříc.
Už slyšeli o tom, že jsem se stal arcidémonem? Měl pocit, že je příliš brzy na to, aby tomu tak bylo, ale na ničem z toho ve skutečnosti nezáleželo.
Nephy už tam nebyla. A upřímně, Zagan nedokázal zapomenout na její bolestný výraz, když jí řekl, aby vypadla.
Ublížil jsem jí... Jo.
To bylo zřejmé. Koneckonců bylo bolestivé být sám a Nephy tomu pravděpodobně rozuměla až příliš dobře.
Po věčné samotě mu však konečně otevřela své srdce a rozhodla se konečně projevit nějaké emoce. Avšak poté, co ji takto přijal a přiměl ji, aby v něj věřila, ji podle vlastního uvážení odstrčil. Ten čin byl pravděpodobně mnohem krutější než jen ublížit jí.
Ale pokud je to ve městě tolik, určitě se k ní budou chovat dobře.
Zagan věděl, že občané Kianoides přijali Nephy příznivě, když šla nakupovat. Cítil, že by pravděpodobně dokonce dokázala oklamat i oči církve.
Zaprvé, Nephy se zapletla se Zaganem jen půl měsíce. Jakmile zbylé teplo vychladne, i kdyby hledali vztah, nebylo by co najít.
Mohla by klidně žít v teplém světle, které by nemělo nic společného s věcmi, jako jsou čarodějové a církev. Mnohem lepší osud, podle jeho skromného názoru.
Všechno by proběhlo v klidu. Všechno by se prostě vrátilo do stavu, v jakém to bylo předtím, než potkal Nephy.
A pak, když se Zagan chystal vrátit do hradu...
„Počkej...“ Jeden z andělských rytířů, který ležel na zemi, popadl Zagana za nohu. Jeho pomazané brnění bylo rozbito a dokonce i jeho drahocenný dlouhý meč byl rozbit na kousky.
Zagan si unaveně povzdechl, když se přinutil odpovědět.
„Poslouchej, teď mám špatnou náladu. Nemysli si, že budu tak laskav a budu se držet zpátky jako minule, dobře?“
Jediný důvod, proč ti tři nebyli mrtví, bylo to, že byli poraženi pastí, než musel Zagan něco zvládnout sám. Proto to byla záležitost, která ani neměla nic společného s tím, že se držel zpátky.
Teď, když o tom přemýšlím, tato past je něco, co Nephy udělala... Jako experiment, který měl pomoci ovládnout její mystiku, zkusil naložit mystiku, která by se rozpoutala za určitých podmínek.
Byli to andělští rytíři, kteří měli dost síly na to, aby dosáhli přední části Zaganova hradu, takže si myslel, že experiment byl úspěšný, protože je dokázal porazit. I když v té chvíli neměl žádnou metodu, jak Nephy předat úspěch.
Když Zagan odkopl ruku andělského rytíře, oslovil ho hlasem, který měl pocit, jako by zvracel krev.
„Nevadí nám, co se s námi děje! Nicméně jen naše paní... Prosím, ušetři lady Chastille.“
„Chastille...?“ Teď, když se o tom zmínil, nemohl Zagan nikde zahlédnout dívku, která třímala posvátný meč. Prostě si myslel, že tři andělští rytíři jsou impertinentní, i když...
„Naše paní... řekla, že vy nejste zatracený viník těch únosů, a dokonce konfrontovala jeho eminenci kardinála, aby našel skutečného viníka. Pokud opravdu nejsi viník, pak by mělo být v pořádku alespoň ji přehlédnout, ne?“
„...Nechápu, o čem mluvíš.“ Zagan si byl vědom toho, že byl označen za viníka sériových únosů v Kianoides. Neměl však pocit, že by andělští rytíři mluvili jako zmatení.
„Byla unesena?“
„Nehraj si na blbce! Nebyl jsi to ty, kdo zavlekl lady Chastille do toho stínu a řekl nám, ať jdeme sem, ty bastarde!?“
V tom Zagan konečně došel k pochopení. Zdálo se, že tito andělští rytíři se sem vrhli, protože měli dojem, že Zagan unesl Chastille.
Nějaký podvod je přiměl k tanci, ale ze zápasu Zagana s Chastille ukázal, že s ní dokáže bojovat na stejném poli, i když se drží zpátky. Pravděpodobně to bylo zbytečně uvěřitelné.
Nebo možná, že to byla produkce nastavená tak, aby podnítila tyto lidi na prvním místě? Pokud by Zagan v té době zabil Chastille, církev by pravděpodobně vlila veškerou svou energii do jeho podrobení, jako by zavraždil archanděla. I kdyby ji ušetřil a nechal jít, stejně jako právě teď, dokázali ze Zagana udělat viníka poté, co ji unesl.
Samotný útok toho dne mohl být něco vymyšleného přesně pro tento účel.
„Pokud je to tak, je to docela dobře připravené, co?“ A pak si pomyslel, Rozumím. Takže byla unesena.
Byla andělským rytířem, který se pokusil zachránit Zagana, takže věřil, že není někým, o koho se musí opravdu starat, a také cítil, že ji nenenávidí.
Zachránil ji však jen proto, že se před jeho očima náhodou ocitla na pokraji smrti. Tentokrát nevěděl, kam ji odnesli, a co bylo důležitější, ani nevěděl, jestli je ještě naživu, takže když mu bylo řečeno, aby ji šel zachránit, nemohl si pomoct a trápil se tím.
„Vraťte se... lady Chastille... k nám...“
Také ho to odrazovalo od toho, že na něj byla bez skutečného důvodu hozena kritika. A tak, i když by ji nechat jí zemřít, nezanechalo by to v jeho ústech pachuť, ztratil vůli pomoci. Původně měl Zagan takový druh nespolupracující osobnosti. Možná nebyl zlý, ale rozhodně nebyl ani dobrý.
A zatímco přemýšlel nad rozhodnutím...
„Pane kouzelník!“ Ten hlas se k němu snesl z nebe.
Kvůli vpádu andělských rytířů ztratila bariéra kolem jeho hradu svůj význam.
„Co je to tentokrát?“ Když to řekl, udělal jediný krok zpět. A hned poté spadla z nebe žena.
„Yowza!“ A ta samá žena přistála na temeni hlavy jednoho z andělských rytířů.
Při pohledu na její tvář Zagan svraštil obočí.
„Ty jsi...?“ To, co sestoupilo z nebe... byl pták se zlatými vlasy. Vzpomněl si, že ji předtím viděl. Byla to prodavačka v obchodě, kde koupil Nephyino oblečení.
Andělský rytíř, který byl používán jako podnožka, pak v hněvu zvýšil hlas.
„Ty děvko, proč překážíš?“
„Jak jsem řekla, viníkem není tato osoba, že?“
„Co to sakra říkáš!? Taky jsi sem nespěchala?“
„No, nepřišli jsme sem požádat o pomoc!? Proč spěcháš do útoku?“ Když Zagan viděl, jak se dívka a andělští rytíři začínají hádat, povzdechl si.
Jaká bolest... Myslím, že je prostě vyhodím. Když Zagan začal používat magický kruh, dívka se k němu přitiskla.
„Pane Čaroději, pomozte. Ty dívky... Nephy a Chastille byly uneseny!“
„Co jsi říkala?“ Nevěděl, proč se tam objevilo Nephyino jméno, ale Zagan zasténal.
Tři andělští rytíři na zemi se také zmínili o únosu. Sériové únosy v Kianoides ještě neskončily. Navíc se teď zdálo, že se do nich zapletla i Nephy.
Ne, to není správné. Pokud měl Zagan pravdu o identitě viníka, pak to byl jistě pokus ho vyprovokovat. Zaměřili se konkrétně na ni, protože byla Zaganovou služebnicí i učednicí.
Je to docela daleko, ale je příliš pozdě? A když zasténal, Manuela zavrtěla rameny.
„Prosím tě, prosím pomoz. Někdo tak silný jako ty je určitě může zachránit, že?“
„A-Ale...“ Pokud by ji Zagan otevřeně šel zachránit, tentokrát by se vědělo, že je s ním Nephy příbuzná. Úplně by ji považovali za jednu z jeho kamarádek. Už by nemohla utéct od kostela.
Samozřejmě neměl v úmyslu ji opustit, ale musel vymyslet způsob manévrování, který zakryl jeho zapojení. Nemohl tam hned letět.
A když Manuela viděla, že je Zagan v takovém konfliktu, rozhodla se ho sežvýkat.
„Proč váháš? Nephy byla na cestě zpátky k tobě... Nezajímaly ji následky a chtěla jen zůstat po tvém boku! Jak ji můžeš ignorovat, když potřebuje pomoc!?“
„Co... jsi to právě řekla?“ Když Zagan doširoka otevřel oči, Manuela ho toužebně oslovila.
„Slyšela jsem, jak jsi ji vyhnal. Ale i tak Nephy řekla, že chce být po tvém boku, že tě chce podpořit. Proto, bez ohledu na to, kolikrát by jsi ji odstrčil, řekla, že se vždycky vrátí.“ Manuela pak popadla Zagana za hruď.
„Opravdu vy, čarodějové, nic necítíte, když jste pro někoho tak drazí? Pokud je to pravda, tak proč jsi k ní byl někdy tak laskavý!?“ Manuela s žuchnutím udeřila Zagana do hrudi.
Nebyla to ruka ani andělského rytíře, ani čaroděje, pouze ruka ženy. A přesto to bolelo. Bolelo to mnohem víc než jakýkoli útok, který předtím dostal.
Nephy... se vracela? Zpátky ke mně, kdo jí řekl tak krutou věc...?
Ani nemusel přemýšlet proč.
Zagan pečlivě sledoval Nephy během jejich společného času, takže důvod, proč to udělala, bylo něco, co věděl, aniž by musel vidět její uši, které byly tak plné emocí.
Myslela na něj. O příšerném padouchovi, Zaganovi. I když upřímně, kdyby to chtěla udělat, bylo by mnohem lepší, kdyby myslela na vznešenějšího člověka.
Zagan si rychle uvědomil, že je za bodem, ze kterého není návratu. A tak si zhluboka povzdechl.
„...Máš pravdu. Je to přesně tak, jak říkáš.“ Pak se zasmál a pokračoval, „Čarodějové jsou odpad, skrz naskrz. Myslí jen na sebe, ostatní berou jako pouhé nástroje a o životě a smrti uvažují jako o věcech, se kterými si mohou z rozmaru hrát.“
„C-co to říkáš...“
„A jako s takovým čarodějem se mnou muselo být něco špatně.“ I kdyby to byl chvilkový přelud, sympatizovat s Nephym bylo úplně pošetilé.
To je správně. Čarodějové... by měli myslet jen na to, co jim prospívá
Nebylo třeba, aby procházel tak bolestivými pocity. Koneckonců, bylo by v pořádku, kdyby pokračoval dál, jak se mu zlíbí.
Když se s tou dívkou poprvé setkal, měl to udělat bez váhání. Stejně jako když změnil mučicí zařízení a bandity na popel, protože se bála. Stejně jako když ji bez přemýšlení chránil, když na ni andělský rytíř mířil oštěpem.
A v reakci na ptačí dívku, která pozoruhodně zbledla, Zagan řekl následující, „Máš můj dík. Díky tobě mám jasno.“ Jeho cesta byla od začátku jasná. To byl důvod, proč Zagan vystoupil.
„Nephy patří mně. Musím utopit toho idiota, který na ni udělal pohyb, v tratolišti krve.“ Jeho vlastní ruce by byly potřísněné, ale na tom vůbec nezáleželo, protože čarodějové byli hříšní tvorové.
I kdyby musel obětovat veškerou autoritu a manu, která přišla s titulem arcidémon, bylo by v pořádku, kdyby dokázal Nephy před vším ochránit.
A přesto jsem se na ni vykašlal. Dvanáct arcidémonů... Při setkání s nimi ztratil ducha, protože cítil, že jsou na úplně jiné úrovni. To byl důvod, proč se rozzuřil a nakonec Nephy ublížil.
Mohu ji ještě... dostat zpět? Nevěděl.
Věděl však, že mu zbývá udělat jen jednu věc. A pak si vzpomněl na oněmělé andělské rytíře.
Když už jsem u toho, myslím, že zachráním i Chastille. Kdyby byla zajata po boku Nephy, pak by se s ní nevyhnutelně setkal.
Když Zagan poklepal patou na podlahu, pod jeho nohama se rozprostřel velký magický kruh. Byl to teleportační magický kruh, který před časem použil, když vyhodil Chastille ze své domény.
Tentokrát to bylo napojeno na základnu jistého čaroděje. Vím moc dobře... přesně kdo je viník.
A pak Zagan přesunul svou pozornost na ptačí dívku.
„Ty... ses naštvala kvůli Nephy. Proč je to tak?“
„Není to očividně... Protože jsme přátelé, duh!“ A jak Manuela odpověděla, Zagan k ní natáhl ruku.
„Takže, připojíš se? Chci říct, jít a zachránit Nephy.“
„...No jasně, půjdu.“ A pod nimi andělští rytíři sténali, když zvyšovali hlas.
„Počkej... my také... pro lady Chastille...“ Už by neměli být schopni vstát, ale tři andělští rytíři se drželi Zaganových nohou a prosili, aby se k němu přidali.
„...Jo, chápu, nebojte se. Vezmu vás s sebou, tak dejte ty špinavé ruce pryč ze mě.“
A právě tak
podivná kombinace čaroděje, tří andělských rytířů a prodavačky z oděvního
obchodu zmizela v magickém kruhu.
◇
Žádné komentáře:
Okomentovat