HRH 9 - Kapitola 1: Setkání na obloze 1/2

Kapitola 1: Setkání na obloze

       

„Podívej, Soumo!“ volala Naden. „Odtamtud jde jen kouř!“

„Hej, máš pravdu.“

Když jsem se podíval dopředu, abych viděl, o čem Naden ve své podobě ryuu mluvila, na planině, která se rozprostírala blízko úpatí hory, byl skutečně kouř.

Pravděpodobně to byl prach, který vykopla bitva. Když kolem běhalo nespočet lidí a nestvůr a trhalo zem, písek tančil ve vzduchu. Znamenalo to, že hrad Wedan byl na té hoře?

Podle zprávy od Kagetory se na Wedan snášelo nespočet monster... v podstatě jich byla celá řada... Abychom to vysvětlili, útočily různé příšery velkých i malých druhů, takže přesné sčítání v současné situaci nebylo možné.

Pokud jde o oblast, kterou pokrývali, jak byla vidět ze vzduchu, byla zřejmě stejná jako armáda 60 000 vojáků. Zhruba 30 000 vojáků z Unie Východních Národů, které vévoda Chima nalákal za použití svých šesti vysoce schopných dětí jako návnady, je zatím zdržovalo.

Přestože monstra měla drtivou početní převahu, síly unie bojovaly ve formaci a soustředily se na obranu, takže i když nemohly přejít do útoku, stále odváděly dobrou práci v obraně. Monstra útočila pouze hrubou silou, takže obrana byla snadná.

Pokud jde o posily, které jsme přiváželi z království Friedonia, bylo jich 50 000. Pokud bychom mohli provést klešťový útok společně se silami unie, Kagetora předpokládal, že bychom mohli rychle vyhubit hordu monster.

Důležité bylo načasování toho klešťového útoku. Abychom dosáhli rychlého vítězství, museli jsme se zkoordinovat se silami na straně unie.

Proto, abych se o tom mohl poradit, jsem jel na Nadenině hřbetě se skupinou wyvernské kavalérie vedenou Halem a Ruby, která nás bránila, když jsme mířili do Wedanu, hlavního města vévodství Chima.

Říkalo se, že jsme se prozatím nebáli, že Wedan padne, takže jsme nemuseli provádět útok z nebe s Dratroopery jako v Lastě, abychom mohli přistát na hradě Wedan tak, jak je.

Opatření, která to umožnila (která zahrnovala dočasné vyřazení protivzdušných opakovacích vrhačů střel), byla provedena Černými Kočkami, které dorazily před námi.

„CQ, CQ,“ řekl jsem do komunikační trubice vycházející z gondoly, kterou Naden nesla. „Jsi tam, Kaede?“

„Ano, ano, jsem tady. Co to znamená hledat tě?“ odpověděla Kaede ihned.

Naden nesla pod břichem gondolu a uvnitř byli Aisha, Juna, Tomoe, její strážce Inugami, Kaede a dvojice z Turgis, kteří si vynutili cestu s námi, Kuu a Leporina.

„Oh... s tím si nedělej starosti,“ řekl jsem. „Takže, Kaede, před námi je oblak prachu. Je v pořádku předpokládat, že je to bojiště ve vévodství Chima?“

„Podívejme se... Je, víš. Právě jsem to potvrdila na mapě. Vypadá to, že hrad vévodství Chima se nachází v polovině hory, kterou vidíte před námi.“

„Vidím... Chápu. Dík.“

Když jsem zavřel komunikační tubus, viděl jsem město rozprostírající se v polovině malé hory na západě. Hrad připomínal Castorův ve Městě Červeného Draka. Efektivně využívali terén, a i když je obklíčila velká síla, byla to pevnost, která by jen tak nepadla.

„Soumo!“ vykřikla najednou Naden v mé hlavě. „Dávej si pozor! Něco se na nás rychle řítí!“

„Něco v tak vysoké nadmořské výšce?“

Abychom se vyhnuli napadení, letěli jsme ve větší výšce, než jaké mohly monstra dosáhnout.

Hal vedle nás přivedl velkou rudou dračici Ruby. „Soumo. Zní to, jako by Ruby něco cítila.“

„Cítím dole něco intenzivně silného,“ vysvětlila Ruby telepaticky.

„Jo, Naden to říkala taky,“ přikývl jsem. „Měli bychom si dávat pozor, Hale.“

„Mám tě. Všichni, zastavte seeeeee!“

Když jsme vyslechli Halův rozkaz, Naden a já, Hal a Ruby a wyvernští rytíři jsme přestali postupovat a drželi pozici.

Narozdíl od Naden, která se vznášela s nějakou silou, které jsme nerozuměli, Ruby a wyverny zvedly křídla, takže aby udržely pozici, musely jimi hlasitě mávat. Bylo to vyčerpávající, takže nemohly dlouho stát na jednom místě.

„Už se to blíží,“ oznámila nám Ruby.

Když jsme se podívali dolů, něco se k nám blížilo a vyskočilo směrem k nám.

Obrovský bílý tygr se okamžitě přiblížil.

„Počkej, není to nějak velké?!“ zakřičel jsem.

Mělo to být ještě hodně daleko, ale jeho tvar jsem dokázal jasně rozeznat, takže jsem zpočátku pochyboval o svých očích a smyslu pro vzdálenost. Když se však přiblížil, uvědomil jsem si, že je mnohem větší, než jak bych si kdy tygra představoval. Mohlo to být masivní jako numoth. (Mamutovi podobná stvoření z Turgis.)

Při pohledu zblízka se na chlupatých tlapkách předních a zadních nohou také jiskřilo elektřinou. S těma nohama to skákalo ve vzduchu, takže jsem se prostě musel smířit s tím, že to byl ten druh stvoření.

„Jak může tygr létat bez křídel?“ vykřikla Naden.

„Ty jsi ta, kdo to řekne, Naden?“ Ruby podrážděně odsekla.

No, protože Naden mohla létat bez křídel, nebylo tak divné, že tygr mohl proletět oblohou... Myslím?

Pak jsem si uvědomil, že někdo jede na bílém tygrovi.

Ten člověk byl dobře stavěný muž, který měl na sobě červené kožené oblečení s lesklým stříbrným brněním přes vršek a na hlavě přilbu ve tvaru křišťálu.

Pravděpodobně nebyl člověk. Ze zad mu vyrážela malá křídla, bílá s černými špičkami jako jeřáb. V rukou měl zbraň jako Zelenou dračí půlměsícovou čepel z Romance Tří království a na boku mu visel zlatem rytý velký luk.

Co je to za tísnivý pocit...?

Jeho statná postava, ovládání koně a zbraň, kterou používal, to vše vypovídalo o tom, jak neobvyklý tento muž byl.

Hal si připravil zbraň a řekl, „Dávej na sebe pozor, Soumo. Něco mi tu připadá nenormální.“

Přikývl jsem. „Mám to.“

Podle Owena, mého instruktora bojových umění, jsem byl „O něco lepší než čerstvý rekrut“. Přesto i já jsem z toho muže cítil něco, co mě vyvedlo z míry, takže Hal musel být ještě více napjatý.

„Huh?“ začala Naden.

„Co je, Nad — co?!“

Ve stejném okamžiku, kdy Naden vykřikla překvapením, mi náhle něco červeného zablokovalo zorné pole.

Zavrávoral jsem šokem, ale při bližším prozkoumání to byla Aishina červená bederní rouška. Zdálo se, že vystoupila z gondoly dole a vyšplhala sem nahoru.

„Hej, to je nebezpečné!“ Rychle jsem vstal na kolena a objal Aishu kolem pasu. „Je to víc než bezohledné přijít sem bez záchranného lana.“

„To si nemůžeme dovolit říkat, pane,“ odsekla. „Ten muž je nebezpečný.“

Aisha z něj nespustila oči.

Byl tak dobrý, že se před ním musela mít na pozoru i Aisha, zdaleka nejlepší bojovnice v naší zemi?

Když se Aisha setkala s Jeanne, někým, komu dokonce Juna přiznala, že se k ní nehodí, Aisha nebyla tak ostražitá.

Ať už to bylo jakkoli, připnul jsem si opasek k Aishině hábitu s kovovými kováním. To by ji udrželo v bezpečí, alespoň kdyby uklouzla.