Kapitola 146: Sloučení (dva)
Nikdy jsem
neměl možnost, ale je tu něco, na čem se opravdu chci svézt.
Ale teď
konečně jezdím na lodi. Jedu na lodi ve vaně.
Je to
vydlabaná kánoe, kterou jsem si vyrobil ze stromu.
Po ohřátí u
horkého pramene jedu na lodi, abych se ochladil.
Pak se znovu
dostanu do horkého pramene.
Není to
špatné.
Je také
možné se na lodi najíst.
Chci zkusit plavbu na lodi, ale potřebuji větší místo.
Mám jít k
řece?
Řeka má
slušné množství vody a její šířka je asi 3 až 5 metrů.
Koryto řeky
je také mělké.
Nejhlubší
část je asi 1 metr?
Vzhledem k
tomu bych to možná dokázal.
Prozatím
rozšíříme vodní cestu k řece… počkat.
Je opravdu v
pořádku ji rozšířit?
Nepoteče
horká voda z vany hned řekou?
Chci se
vyhnout možnosti, že bych zkazil skvělý horký pramen.
Rasuti je
tady, tak ji požádám, aby ho nesla.
Dobře, budu
se plavit po řece.
Nejdřív si
uděláme veslo…
Převrátil
jsem se.
Jasně si
uvědomuji rozdíl mezi představivostí a realitou.
Proud vody
ve vaně je zanedbatelný, takže jsem se nepřevrátil, ale řeka není tak klidná.
Je
překvapivě prudká.
Dokonce jsem
si myslel, že zemřu.
Právě se
dívám na vydlabanou kánoi. Ještěr Daga jí šikovně pluje po řece.
Moje
převrácení není chyba lodi, je to kvůli mému nedostatku dovedností.
„Kde je moje
loď? Udělej mi hned jednu,“ je napsáno v očích Rasuti a Kierbit, zatímco na mě
zírají.
Rozumím.
Vyrobil jsem
další kánoi s použitím AFT.
„Nechoď moc
hluboko.“
„Já vím.“
Vyrábím
kánoi hromadně, aby si na ní mohli hrát i ostatní.
Všichni jsou
lepší než já.
Je to trochu
frustrující.
Kuros se tam
chtějí svézt, tak jsem nechal ostatní, aby si jednoho vzali s sebou.
Jsou z toho
opravdu nadšení.
Než se ale
všichni naučí jezdit, bude to chvíli trvat.
Kvůli tomu
jsem vyrobil o něco větší vor.
Jen jsem
nachystal pár dřev a spojil je lanem.
Lano mi
dodali pavoučci.
Uvázal jsem
ho tak, aby se nepřevrátil. Vyzkoušel jsem ho na řece.
Není to
špatné.
Ne, asi je
to dobré.
Na rozdíl od
předchozího se tohle nepřevrátí.
Stál jsem na
voru jako král dévů.
Je opravdu
stabilní.
Skvělé.
Kuros na něj
nasedají.
A pavoučci
taky.
Hahaha.
Potopilo se
to.
Ano, má to
hmotnostní limit.
Zatímco si
hraji na voru s kuro a pavouky, ostatní si užívají své lodě.
Je tam část
řeky, kde je tok mírný. Stalo se to cílem her, jako jsou závody na lodích.
Rasuti je
ta, která má na starosti přivedení lodě a převozníka zpět.
Zdá se to
těžké, ale dotyčné to nevadí.
Zdá se, že
vítězí bestie Gulf.
Další je
vysoká elfka Ria.
Po nich jsou ostatní ve stavu dango knedlíků.
Kuros se v
tomto druhu zápasu zdáli být znevýhodněni, takže jsem je nepustil do účasti.
Bezpečnost
je koneckonců prioritou.
Bulga a
Stifano se plavby neúčastnily. Užívají si horký pramen.
Abych nikomu
nepřekážel, vrátil jsem se k horkému prameni. Také si chci zahřát tělo, které
bylo ochlazeno řekou.
Po tomto
bude vaření.
Koření,
které jsme si přinesli, ubylo.
Kdy se
Hakurenina skupina vrátí?
I když jsme
si už zvykli tady spát, zimu nepřekonáme.
Máme pěkný
stan.
Postavili
jsme si také něco jako chatrč, ale teď se používá jako udírna pro maso medvěda drapáka.
Medvědů drapáků
je tu hodně.
Cestou sem
jsme jich dokonce několik potkali.
Pořád je
potkáváme.
Jsou velcí,
takže oceňuji množství masa, které přinášejí, ale problém je v chuti.
Je dobře, že
je kuros je s chutí jedí.
Kvůli tomu
jsme se rozhodli je udit jako konzervované jídlo.
I když kuros
jedí také kosti, nedovolím jim je jíst, dokud nesnědí všechno maso.
Taky rádi
jedí ten velký kámen na hrudi medvěda drapáka.
Sebral jsem
všechny kosti a uvařil je.
Vydává to
hrozný zápach, tak jsem přestal.
Nesmím
jednat z rozmaru.
Musím se
zamyslet.
Zatímco jsem
přemýšlel, přišla Hakurenina skupina.
Předek
vypadá smrtelně unavený a šel k horkému prameni s takovým výrazem.
Nejenomže
tak nevypadá, je opravdu unavený.
Co se
pokazilo?
Pavoučci
také šli k horkému prameni.
Služebná oni
Ann zkontrolovala zbývající ingredience a koření.
Zdá se, že
přemýšlí o menu našeho příštího jídla.
Co se týče
Hakuren…
Z nějakého
důvodu se chová jako dítě.
Lepí se na
mě.
„Co se stalo?“
„Nic.“
Jestli je to
tak, proč mě nepustíš?
Nechám ji
dělat, co chce…
Položil jsem
Hakuren hlavu na klín a ona začala spát.
Ann se mi
podívala do očí. Oplatil jsem jí pohled a nechal ji se přidat.
Není to tak,
že by mi to vadilo…
Ale proč
jsou tu taky Rasuti, Loo a Tier?
Obklíčily
mě.
Co se stalo
s plavbou po řece?
Proč jsem
položil zbytečnou otázku?
Jedna po
druhé se přidávaly.
Bránil jsem
se, ale bylo to marné.
Na chvíli se
mi ruce a nohy proměnily v polštáře.
„Tak co se
stalo?“
Když mě
propustily, zeptal jsem se předka-san, co se stalo.
„Král duchů
plánoval a dělal špatné věci, ale Hakuren ho zastavila.“
„….“
Nerozuměl
jsem tomu.
Pojďme si
poslechnout důležité části.
„Hrozí ještě
nějaké nebezpečí?“
„Nic…
myslím. Říkal jsem, abychom nejdřív získali nějaké informace, ale marně. Bylo
to kopané a spálené dechem. Byly tam i věci podobné dokumentům, ale všechny
shořely. Snažil jsem se nějaké zajistit, ale marně.“
„D-děkuji za
tvou tvrdou práci.“
„Nevšímej si
toho. Hakuren je… znepokojená tím, co se stalo v jeskyni, tak si to poznamenej.“
„Hnn?‘
Čím ji to
znepokojuje?
„Bála se, že
se omluváš titánům za zřícení jeskyně.“
„Ah, takže
to je ono.“
„Zamysli se
nad tím.“
„Rozumím.
Pak… chci slyšet o té druhé věci.“
„Dobře.“
Vedle Ann je
malá holčička.
Je jí asi
pět až šest let.
Je s Hakureninou
skupinou.
Když ji Ann
dala do horkého pramene, vypadala spokojeně.
„Kdo to je?“
„Tělo krále
duchů. Bylo zasaženo posvátným dechem, který ji rozdrtil. Otočila se a byla
oživena.“
„Ehto…“
„Zároveň
také omládla. Díky tomu nemá paměť. Je to jen dívka… ale má různé dovednosti.
Nechat ji tady je nemožné.“
„Je to tak?“
Bylo
rozhodnuto, že ji bude chránit vesnice Velkého Stromu.
---------------------------------------------------------------------------------------
Proměna v polštář😂😂 kolik jiných by závidělo😀
Vypuštění páry... kopáno, spáleno, očištěno a oživeno... 😂😁 Hakuren teda jede.
ďakujem.
OdpovědětVymazatVankúš? Áno závidím aj ja.
"Veľký" plameňomet vypustil nahromadený stres a hľa je tu dievčatko, ako bonus.