Chlapec byl hubený, nosil brýle a vypadal trochu slabě, ale měl stejně přitažlivé rysy jako madam Mutsumi, takže z něj měl být ten druh krásného a sečtělého mladíka, na kterého by se dívky těšily.
Měl na sobě takové oblečení bez rukávů, které bylo pro tuto zemi typické, ale měl jsem pocit, že by mu slušelo podšité kimono a hakama spisovatele z éry Meidži. Byli jsme z jiné země, takže jsem je pro něj nemohl udělat.
Možná proto, že základní koncept oblečení, které nosili, byl stejný, když stál vedle Tomoe, vypadali jako pár panenek.
Aisha se usmála a řekla, „Oba vypadají tak roztomile.“
„Um, děje se něco?“ zeptal se dotyčný chlapec váhavě.
Zdálo se, že jsem zíral.
„Ohh, promiň,“ řekl jsem. Byl jsem ztracen v myšlenkách. Er, sire Ichiho... Počkej, zní to divně nazývat tak někoho Tomoeina věku. Můžu ti říkat Ichiho, jako ona?“
„Uh, dobře. Cokoliv máte rád.“
„Dobře, Ichiho. Mimo oficiální místa mi také nemusíš říkat pane nebo sire. Můžeš o mě mluvit stejně jako bys mluvil o Aishe.“
„D-Dobře... Soumo,“ řekl váhavě.
Znovu jsem potřásl Ichihovi rukou.
Ichiha vypadal ohromeně vším, co se právě stalo. Podíval se na Tomoe a zamrkal. „Byla jsi princezna z Friedonie. Um... omlouvám se. Možná jsem na tebe byl hrubý.“
„Princezna?! Ne, ne, vůbec ne. Nejsem nikdo výjimečný, takže by bylo hezké, kdyby ses mohl chovat stejně, jako jsi se choval. To je to, co vlastně chci.“
„J-Jasně. Dobře...“
Obě děti nemotorně tápaly. Aisha a já jsme je dva pozorovali s laskavými úsměvy.
„Způsob jejich interakce je docela roztomilý,“ řekl jsem.
„To je pravda,“ souhlasila. „Dostává mě to do hořkosladké nálady.“
Položil jsem Tomoe ruku na hlavu. „Takže princezno Tomoe?“
„Ah! Ty taky ne, velký bratře!“
„Přineslo tvé malé rozbouřené dobrodružství nějaké ovoce? Našla jsi něco zajímavého?“
„Ah! Správně, velký bratře!“ vykřikla Tomoe, jako by si na něco vzpomněla. Pak kroužila za Ichihou a přitlačila ho ke mně.
„Počkej, Tomoe?!“ vykřikl.
Ichiha se zaryl patamy, aby bojoval s tlačením vpřed, ale možná proto, že Tomoe byla o něco starší, nebo možná proto, že dívky byly v jejich věku o něco silnější, nebyl schopen odolat, když se ke mně přibližoval blíž a blíž.
Co ty děti proboha dělaly? Byla to nějaká neortodoxní forma zápasu?
Když jsem se na ně díval s hlavou nakloněnou na stranu, Tomoe nabrala neuvěřitelně vážný výraz.
„Velký bratře, podíval by ses na Ichihovy obrázky?“
„T-Tomoe!“ vykřikl chlapec.
„Obrázky?“ zeptal jsem se.
Teď, když se o tom zmínila, měl Ichiha na krku visící kreslící prkno a na něm bylo připevněno množství papírů.
Na hradě jsem po celou dobu používal papír, ale v tomto světě byly věci dost drahé. Technologie na jeho výrobu byla zavedena a nebylo to pro běžné lidi nedostupné, ale bylo to dost drahé, aby se s ním neplýtvalo smrkáním. Pokud dostal papír, s nímž si mohl volně kreslit, skutečně to ukázalo, že je synem hlavy země, i když byla malá.
Abych Ichihu nezastrašil, přikrčil jsem se a přirovnal své oči k jeho. „Takže, uh... Ty obrázky, můžu je vidět?“
Ichiha se možná styděl, protože kýval hlavou nahoru a dolů a obličej měl obrácený dolů. Podal mi rýsovací prkno a já a Aisha jsme se hned podívali.
„Je to... obrázek monstra?“ zeptal jsem se.
„Ohh, je to docela dobře nakreslené, ne?“
Kresba byla skica monstra uhlem. Byl to netopýří cerberus... ne, byly tam jen dvě hlavy, takže orthrus. Byl nakreslen velmi realistickým způsobem. Zdálo se, že dobře zachycuje různé části těla tvora. Bylo těžké uvěřit, že tohle byla práce dítěte kolem deseti let.
Přesto to bylo dobré jen „pro práci dítěte“.
Neměl jsem moc... ani žádné... umělecké vzdělání, ale mohl jsem říct, že i když tato kresba nebyla uměleckým dílem, byla i tak dobře udělaná.
Navzdory tomu, že byl nakreslen realistickým stylem, nebyl cítit žádný pohyb, jako bych se díval na obrázek z encyklopedie. Pokud to bylo vše, čeho byl schopen, v naší zemi bylo mnoho lidí s touto úrovní talentu... Počkat, jakým okem jsem se díval na dětskou kresbu?
Pravděpodobně to bylo kvůli mému neustálému hledání lidských zdrojů, ale vyvinul jsem si tendenci hledat jedinečné dary, které lidé měli, když jsem se s nimi poprvé setkal. Ten zvyk byl ale pro druhou stranu hrubý, takže jsem to opravdu potřeboval napravit.
Když jsem procházel stránkami, myslel jsem si ….
„Huh?“
Tehdy jsem si něčeho všiml.
Pod tím prvním obrázkem netvora byl další obrázek monstra, ve skutečnosti několik z nich. Ale na obrázcích pod nimi bylo nakresleno několik čtvercových rámečků.
Při bližším pohledu se zdálo, že části těl monster byly obklopeny rámy.
Když jsem se vrátil k orthrusu s netopýřími
křídly, pod ním byl další obrázek, který byl pravděpodobně kresbou jiného
jedince. Na tom obrázku byl jeden rám kolem křídel, jeden kolem těla a jeden
kolem každé ze dvou psích hlav.
Na obrázku pod ním, na obrázku ogra s hnisavým tělem (zombie ogr), byl kolem celého těla jeden rám s diagonálními liniemi procházejícími skrz něj.
Dvouhlavý ogr pod tím měl rám kolem celého těla a pak jeden kolem jedné hlavy.
Mohlo by to být...?
ďakujem, ďalší talent nájdený.
OdpovědětVymazat