Živé brnění?! Nejsou to příšery zrozené z těch, co zemřeli a zanechali po sobě těžké lítosti?! Vzpomněl jsem si, co jsem o nich četl v referenčních materiálech cechu, a mlaskl jsem jazykem. Alespoň teď jsem věděl, že je to netvor nesmrtelného typu jako Dullahan. Striktně řečeno, Žijící brnění bylo v podstatě nižší třída monstra než Dullahan, i když jsem si stále nebyl jistý, že bych to mohl porazit jen sám... Tak či tak, musel jsem to zkusit!
Vzpomněl jsem si, že nemrtvé nestvůry jsou slabé vůči magii světelného typu.
„Udeř, světlo pravdy! Jiskřivé svaté kopí: zářící oštěp [Shining Javelin]!”Zamířil jsem ukazováčkem a prostředníčkem směrem k Žijícímu brnění a vystřelil světelné oštěpy.
Oštěpy násilně roztrhaly Žijící brnění v pase a horní a dolní poloviny vyslaly v opačných směrech. Oštěpy pak pokračovaly ve své trajektorii a velkolepě narazily do boku boudy a způsobily obrovské škody. Jejda...
Z horní a dolní poloviny Žijícího brnění unikla černá mlha a rozptýlila se do vzduchu. Dostal jsem to?
„Hej, dítě! Co jsi to sakra udělal?!“
„Já jsem nic neudělal! Ta věc se na mě jen tak z ničeho nic vrhla! Co sakra dělá Živé brnění na takovém místě?! Není to jako by to byl hřbitov, nebo bitevní pole nebo tak něco!" Říkalo se, že Živé zbroje se rodily z neklidných duší lítostivých mrtvých. Kvůli tomu by se objevily jen v místech, kde by se taková lítost pravděpodobně nahromadila. Místa jako stará bojiště nebo zchátralé hřbitovy.
„Ne, to nemohlo být ...“
„Zní to, jako byste měl nějakou představu o tom, odkud ta věc přišla." Předák posunul svůj pohled k rozbité zbroji a vypadalo to, že si na něco vzpomněl.
„Bývalý majitel tohoto panství byl laskavý vikomt. Jednoho dne byl tento vikomt podveden zkorumpovaným hrabětem a nakonec mu bylo toto panství ukradeno spolu s celým jeho bohatstvím. Vikomt se poté ztratil v zoufalství a on a celá jeho rodina spáchali sebevraždu ... Pokud jeho nenávist k hraběti zůstává i teď, možná ... “
Není o tom žádné „možná“ nebo „nemohl si z toho nic dělat“, to je jednoznačně jediné místo, odkud mohl Živé brnění pocházet! Což znamená, nenávist vikomta ke zlému hraběti byla natolik intenzivní, že se jí podařilo zmocnit se brnění?! Živé zbroje se rodily z negativních emocí lidí jako lítost nebo nenávist, ale byly to zcela samostatné bytosti od mrtvých, které ty emoce v první řadě vyvolávaly. Takové myšlenky se ve světě jen zdržovaly po smrti jako mrtvola minulosti. Nebylo fér, že nás napadlo kvůli něčemu, co udělal už dávno nějaký blbec, ale zkuste to vysvětlit mrtvole.
Moje myšlenky se okamžitě zastavily, když se slova předáka zhroutila. Sebevražda rodiny. Pokud celá rodina zemřela plná lítosti, pak počet Živých brnění, které by se z toho zrodily, byl ...
Neočekáváním ničeho jiného než špatných zpráv, se můj zrak vrátil do boudy, abych viděl, že se k nám již pomalu přibližuje další Žijící brnění. Věděl jsem to!
„Proč se mi to vždy stává ...? Hej, co kdybychom nabídli Živým zbrojím toho zkorumpovaného hraběte, myslíte si, že by nás pustili ...? “
„Obávám se, že se to nestane, chlapče. Ten samý hrabě byl právě nedávno popraven... za velezradu. Hrabě Balso, ty zatraceně kluzká ropucho, zabil bych tě znovu, kdybych mohl! Teď, když jsem věděl, kdo způsobil ten nepořádek, nemohl jsem si pomoct, ale soucítil jsem s ubohým vikomtem. Přesto jsem musel tento nepořádek tak či onak vyčistit.
Přesto z kůlny vylezly další Živé zbroje. Co jsem měl dělat? Kdybych znovu použil [Shining Javelin], mohlo by to skončit tím, že by to způsobilo větší škody okolí...
Usilovně jsem přemýšlel, co v téhle situaci můžu udělat... a pak jsem si vzpomněl. Mohl bych použít své kouzlo [okouzlení], abych svůj meč očaroval nějakou světelnou magií. Rozhodl jsem se zkusit léčivou magii, protože to by vůbec nepoškodilo okolí.
„[Enchant]. Naplnit světlem: léčení [Cure Heal]."Okouzlil jsem svou čepel kouzlem léčením, pak jsem se vyhnul blížícímu se útoku z rezavého kopí a s dostatečnou silou jsem sklonil meč, abych mu zlomil paži.
Můj meč prořízl Žijící brnění jako horký nůž máslo a jeho paže odletěla. Ano! Funguje to! Počkejte, neznamená to, že na ně můžu hodit [Cure Heal], aniž bych musel okouzlit mou zbraň? Chvíli jsem o tom přemýšlel, ale nakonec jsem ten nápad zamítl. Protože [Cure Heal] potřebovalo zaklínadlo, aby se aktivovalo, a přesto fungovalo jen v blízkém dosahu, bylo rychlejší a snazší do toho vložit meč a seknout je.
No, cokoli. Právě teď se musím o tento nepořádek nějak postarat. Zaujal jsem bojový postoj, když se ke mně blížily zbývající Živé zbroje...
„Co tě všechno vyvedlo z míry? Ho ho, hádám. Litoval jsi, že jsi odmítl mou nabídku a našel si místo sám, že? Tak jaké to bylo? Cítíš se osvěžený? Protože vím, že já jsem! Gahahaha." Byl jsem tam, zhroucený ve voze, bez energie, která nezůstala ani na opravu Simonových mylných předpokladů.
Nějak se mi podařilo porazit všechny živé zbroje, ale později jsem byl rozžvýkán, že jsem svým prvním útokem rozbil zeď kůlny. Protože jsem každého chránil před Živými brněními, nebyl jsem vůbec potrestán, ale měl jsem být schopen situaci zvládnout klidněji. Pokud už nic jiného, celá utrpení mě alespoň naučilo, jak flexibilní je okouzlení. To by mohlo být použito k výrobě nejrůznějších věcí.
[Okouzlení] by mohlo být použito k dočasnému nebo trvalému použití efektů jiného kouzla na objekt podle mého výběru. Například bych mohl zvednout náhodnou hůl a očarovat ji kouzlem světelné koule [Light Sphere] k vytvoření žárovky ...! Nebo to jsem si myslel, než jsem si všiml osudové chyby v tomto plánu. Bylo by velmi nepříjemné mít žárovku, kterou byste nikdy nemohli vypnout. Kromě toho aktivace okouzlené položky vyžadovala také malé množství magie.
Okouzlil jsem svou čepel pomocí [Cure Heal], takže vše, co jsem v budoucnu musel udělat, bylo nasměrovat do ní trochu magie a mělo by se to stát silnou anti-nemrtvou zbraní. Přinejmenším se nezdálo jako špatný nápad mít po ruce několik takových okouzlených předmětů.
... Jednou z takových věcí, která mě napadla, byl můj smartphone. Pracovalo by na něm [okouzlení] ...?
„Dobře, jsme tady! Dolane, Touyo, tohle je vaše zastávka, Stříbrný Měsíc.“ Mé úvahy se zkrátily, když Barral vyslovil mé jméno. Líně jsem slezl ze zadní části vozu a pomohl vyložit zásoby, které Dolan koupil pro Stříbrný Měsíc. Většinou to byly zásoby jídla a denní potřeby, ale byly tam i smíšené sudy s alkoholem.
„Vítejte zpět. Podařilo se vám najít nějaké dobré nabídky?“
„Jsme zpět... Ne, ohledně toho, moc dobrých obchodů jsem opravdu nenašel. Přesto si myslím, že mám dost na to, aby nám to chvíli vydrželo.“
„Je to pravda? Zajímalo by mě, jestli hlavní město také vidí recesi. “ Když jsme vykládali zásoby, přišla k nám Micah. Zamávala na rozloučenou s Barralem a ostatními, než nám pomohla přenosit zboží dovnitř.
Dang, jsem poražen. Chci jen jít do postele ...
„Určitě si vzal čas na to, aby ses vrátil s tím, co jsi koupil. Myslela jsem si, že teleportační kouzlo vám umožní pohybovat se sem a tam okamžitě?“
„Huh? Oh, jo jo, správně, správně, bylo tu něco, co jsme měli problém najít, jo ...“
„Hmm ..." Micah ukázala svůj ostrý pohled na Dolana, který situaci nepomáhal tím, že jednal tak jasně podezřele.
Dolan to očividně nedokázal vydržet, vzal pár sudů na pití a odnesl je zpět do skladu. Neuvědomil si, že díky tomu jen vypadal ještě podezřeleji...?
„Takže, Touyo. Řekni mi o té holce, se kterou jsi dnes blbnul.“
„S nikým jsem si nezahrával! Myslím, že jo, byl jsem pozván, abych šel s nimi, ale... Ohcrapohcrapohcrap. “ Snažil jsem se co nejrychleji ucpat velká ústa, ale ta usvědčující slova už byla vyřčena. Micah na mě vrhla ďábelský úsměv. Mám to za sebou!
„Věděla jsem to. Měla jsem pocit, že se to děje. Chci říct, chápu, že můj táta byl osamělý od té doby, co moje matka zemřela, takže ho kvůli tomu nebudu žvýkat nebo tak. “ Páni ... Pane Dolane, jste šťastný člověk, že máte takovou chápavou dceru.
„... A teď se ho chystám rozkousat, protože utrácí peníze za důležité zásoby našeho hostince a pak se mi o tom snaží lhát. Netuší vůbec, jak moc se tady snažím škrtat zbytečné výdaje? Mám pocit, že si potřebuji s někým dlouho popovídat, takže se uvidíme později.“ Micah měla úsměv anděla, když odcházela k Dolanovi... s velkou dřevěnou palicí v ruce, ať už z jakéhokoli důvodu.
Netrvalo dlouho a slyšel jsem velmi hlasitý, nepopsatelně žalostný hlas, který prosil o odpuštění. Nemohl jsem pro toho muže nic udělat. Sklízel to, co zasel, a dostával to, co se k němu blížilo. Cítil jsem se špatně kvůli ubohému starému Dolanovi, ale zavřel jsem se před ním.
Zrovna když jsem se chystal jít do svého pokoje, všiml jsem si něčeho, co vyčnívalo z Dolanovy tašky na pracovní desce. Vypadalo to jako nějaký leták. Když jsem to vytáhl, abych se podíval, ukázalo se, že je to reklamní leták pro jeden z nevěstinců v hlavním městě. Uváděl každou z dívek, které tam pracovaly, spolu s podrobnostmi, jako jsou jejich míry a osobnosti. Nahé ilustrace každé dívky byly působivě realistické a fantasticky vzrušující.
Co si o tom myslíš, že to přineseš sem, staříku ...? Zjistila by to dříve nebo později, i kdybych jí nic neřekl, když jsi byl dost hloupý, abys s sebou přinesl obviňující důkazy domů.
„Ach, Touyo, jsi zpátky."
„Hmm? Oh, hej, Yumino. Ahoj všichni. Jo, právě jsem se vrátil... před minutou....“ Musím ten leták za každou cenu schovat. Až poté, co jsem reflexivně hodil ruku za záda, jsem si uvědomil, jak neuvěřitelně podezřele jsem se právě přiměl vypadat. Příliš pozdě na to, abych se zastavil, musel jsem to nějak uhrát. Chtěl jsem na sebe křičet, že jsem si vůbec myslel, že to schovám. Ani to nebylo moje! Ale kdybych se to snažil vysvětlit, tak by mi to nikdo nevěřil!
„... Co je s tou pózou, Touyo?“
„NE, TO NIC NENÍ ."
„Jsi zalitý potem, jsi.“
„JSEM VYČERPANÝ. ANO."
„Proč mluvíš tak strnule?"
„TO MUSÍ BÝT VAŠE PŘEDSTAVA. HA HA HA." Elze, Yae a Linze se střídaly a vyslýchaly mě, když jsem kráčel dozadu ke schodům. Všechny čtyři dívky na mě zíraly a snažily se zjistit, co dělám, ale nemohl jsem si dovolit nechat se tady chytit. Pokračoval jsem ve svém zpětném pochodu po schodech.
„... Z jakého myslitelného důvodu jdeš po schodech pozpátku, prosím, řekni?“
„Je to pro mě takhle jednodušší! Jo, no… ahem… dobře tedy, jdu spát! Dobrou noc“
„Eh? Počkej, Touyo ?!“ Vyběhl jsem po schodech nahoru plnou rychlostí. Pozpátku. Co jsem si myslel, že jsem nějaký druh měkkýše?!
„... Rozhodně podivín.“
„... Ano, divný člověk."
„On má opravdu podivný charakter.“
„Možná je divný, ale je to můj okouzlující princ.“ Slyšel jsem dívky, jak o něčem mluví na úpatí schodů, ale nemohl jsem přijít na to, co přesně říkají. Nestaral jsem se ani v nejmenším, odemkl jsem pokoj a vydal se dovnitř. Kohaku byl stočený a spal klidně na mé posteli.
Skočil jsem na postel vedle malého tygra. Kohaku se skoro zvedl, když jsem skočil do postele, ale uklidnil se, jakmile jsem začal poplácávat tu načechranou malou hlavu.
Člověče, všechno, co jsem udělal, bylo, že jsem se unavil ještě víc ...
Neměl jsem ani sílu litovat svých činů. Dřív mě pohltil spánek, protože jsem se ani neobtěžoval klást odpor.
Další ráno jsem spal, takže mě všechny dívky přišly vzbudit. Na podlaze ložnice objevily leták. Nakonec, mě stejně vyslýchaly skoro hodinu. Ve svém srdci jsem se rozhodl, že už nikdy nebudu chodit s těmi starými chlapi na výlet do hlavního města.
------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Micah - děsivá 😂
Žádné komentáře:
Okomentovat