HRH 5 - Prolog: Začátek osvícenství 1/2

 

Prolog: Začátek osvícenství

       

 1. den, 1. měsíce, roku 1 547., kontinentálního kalendáře

Bylo to poprvé, co přišel Nový rok od doby, kdy Elfriedenské království pohltilo Amidonské knížectví a stalo se Spojeným královstvím Elfriedenu a Amidonie nebo zkráceně Friedonským královstvím.

V královském hlavním městě, Parnamu, a bývalém hlavním městě knížectví, Van, stejně jako v každém jiném městě, které mělo na svém náměstí přijímač pro vysílání hlasového klenotu, se stále shromažďovalo velké množství lidí. Koneckonců, dnes by mladý král použil vysílání hlasového klenotu k vydání novoročního pozdravu lidu. Lidé se shromáždili, aby to slyšeli.

Nebylo to tím, že by Souma dělal něco, čím by přinutil lidi naslouchat. Ale pokaždé, když použil vysílací hlasový klenot, spustil akci na shromáždění personálu, nebo je učil o nových potravinách jako protiopatření proti potravinové krizi, nebo spustil hudební program... Všechno to bylo tak náhodné a lidi zajímalo, jestli má zase v plánu něco zábavného. Také, když se lidé takto shromáždili, obchodní stánky vyšly ven, aby vydělaly, a když byly stánky venku, shromáždilo se více lidí, aby viděli, co je to za povyk… Tato zpětná vazba se rozběhla, a proto i když Souma pouze oznámil, že pronese novoroční projev, stále se sešlo tolik lidí.

Jedna matka a její dítě si povídaly, zatímco čekali na vysílání.

„Udělá Jeho Veličenstvo zase něco?”

„Ano, miláčku. Zajímalo by mě, co to bude.”

Přijímač umístěný na fontáně začal promítat Soumův obraz.

Za ním stály jeho snoubenky princezna Liscia a princezna Roroa, přičemž poslední jmenovaná byla bývalou Amidonskou panovnicí, jejíž zasnoubení se Soumou bylo oznámeno současně s anexí její země.

Liscia i Roroa se bezchybně usmívaly a mávaly na lidi. Princezny dvou národů, které kdysi bývaly nepřáteli, se na jedné obrazovce usmívaly. To uklidnilo lid Elfriedenu a Amidonie ohledně jejich nově sjednoceného království.

Nakonec začal mluvit obraz Soumy. „Mému milovanému lidu v obou našich sjednocených královstvích Elfriedenu a Amidonie, přeji vám šťastný nový rok.”

Souma, Liscia i Roroa svorně sklonili hlavy.

Ozvalo se mumlání o tom, jak král na začátku nového roku sklonil hlavu, ale když se jeho tvář znovu zvedla, Souma měl na tváři škádlivý úsměv. „Tohle je tradiční novoroční pozdrav ve světě, odkud pocházím. V minulém roce jste mi hodně pomohli. Doufám, že v tomhle se na vás můžu zase spolehnout. To je ten pocit, který má vyjádřit.”

Zatímco lid království byl stále zaskočen, Souma se věnoval hlavnímu tématu.

„Tak, slyšel jsem, že v regionu Amidonia bylo zvykem, že váš vládce vyhlásil národní politiku pro nadcházející rok. Roroa navrhla, abych udělal to samé, takže.... Co to sakra... Já to zkusím. Prozatím bude cílem národa pro tento rok...”

Davem poslouchajícím vysílání v regionu Amidonia projela vlna napětí.

Lidé, kteří dříve pocházeli z knížectví Amidonia, si všichni vybavovali tvář Gaiuse VIII., když každý nový rok pronášel svá prohlášení. S přísným výrazem přísahal pomstu Elfriedenu a pak stanovil jejich cíl jako rekultivace jejich ukradených zemí.

Pro Amidoniany bylo vyhlášení politiky na první den nového roku vždy provedeno s cílem pozvednout jejich bojovného ducha. Těžko se jim dalo vyčítat, že se napjali v očekávání, že by mohlo dojít k válce s nějakou jinou zemí.

Kam měla tahle země namířeno? Chystali se napadnout nějaké jiné místo? Zbořit Říši a nárokovat si vládu nad kontinentem? Nebo zaútočí proti panství Pána démonů a osvobodí tak severní země...?

Naslouchající nedočkavě polkli a Souma konečně promluvil.

„Myslím, že půjdu s, “Udělat lepší zemi.'"

Na dav padlo ticho.

To je příliš vágní! Všichni v publiku měli stejnou myšlenku. Zdálo se, že to Souma očekával, protože se smál.

„Myslím, že je to možná trochu moc vágní, ale je to velmi důležité. Za prvé je tu otázka, jak definovat “dobrou zemi“. Začít přemýšlením o tom, jaká je “špatná země“, může být vlastně jednodušší.”

Souma zaťal pěst jedné ruky a při vysvětlování zvedal jeden prst za druhým.

„Za prvé, země, kde lidé hladoví. Za druhé, země, kde lidé mrznou. Mohl bych ty dvě přeformulovat jako zemi, kde lidé trpí v chudobě, možná. Lidé hladoví nebo mrznou, protože si nemohou koupit jídlo, a nejsou schopni získat místo k bydlení nebo oblečení na sebe. Myslím, že je samozřejmé, že země, kde se smí stát cokoliv z toho, je špatná. V zemi, kde lidé hladoví nebo umrzají, neexistuje způsob, jak spojit srdce svých lidí dohromady.”

To byla slova, se kterými mohli obyvatelé Elfriedenu i Amidonie souhlasit. Oba měli zkušenosti s nedostatkem potravin. Lidé na Amidonské straně to pocítili obzvlášť ostře. Odvrátili oči od problému kvůli své nenávisti k Elfriedenu, ale teď, když se vzpamatovali díky podpoře, které se jim dostalo od království, pocítili silnou touhu nikdy se nevrátit k tomu, co bylo před rokem.

„Zatřetí, země se špatným veřejným pořádkem,“ pokračoval Souma. „Například, i když v zemi není nedostatek jídla a tepla, když tam řádí zloději, bandité a piráti, asi to není místo, kde byste chtěli žít. To znamená, že tyto druhy nuzáků se obecně rodí ze stejné věci, o které jsem se zmínil dříve, z chudoby. Ve světě, odkud pocházím, existovalo přísloví, „Jen když jsme oblečeni a nakrmeni, můžeme si dovolit být zdvořilí“. Když je potřeba vše, co máte, jen zůstat naživu, ztratíte prostor ve svém srdci, který je potřeba k péči o ostatní.“

„Začtvrté, země, která tráví všechen svůj čas ve válce. I když vyhrají každou bitvu, válka je břemenem pro státní pokladnu a lidé v ní umírají. Je to ještě horší, když prohraje. Pokud si vysloužíte nepřátelství jiné země, nastane terorismus, a to vede ke zhoršení veřejného pořádku. Okrádá vás o všechny věci, které jsou pro vás nejdůležitější.“

„Zapáté, země, která se na rozdíl od té v mém čtvrtém příkladu nedokáže ochránit. Pokud země zanedbá svou schopnost bránit se, protože lidé nechtějí bojovat, využijí toho jiné země. Výsledek bude stejný jako pro čtvrtou zemi. V současné době by to bylo ještě horší, protože panství Pána démonů představuje nepředvídatelnou hrozbu.”

Zatímco to říkal, Souma natáhl k lidem ruku, již zcela otevřenou.

„I s tím hrubým obrysem, myslím, že je vidět, že všech pět zemí je špatných. Co je tedy dobrá země? Je to opak těchto špatných zemí?”

Souma obrátil ruku tak, že její hřbet byl obrácen k nim, a při řeči sklápěl prsty.

„Nezávislá země, kde lidé nehladoví, kde se netřesou zimou, kde je udržován veřejný pořádek, kde nedochází k nadměrným invazím do jiných zemí a kde bude v pořádku, i kdyby na ni přišla zaútočit jiná země nebo panství Pána démonů. Myslím, že by to pravděpodobně byla “dobrá země“, a to je cíl, ke kterému by tato země měla směřovat.”

Souma držel ruku, kterou měl znovu sevřenou v pěst, aby ji lidé viděli.

„I když se tyto věci, posuzovány jednotlivě, zdají být samozřejmé, je docela obtížné dosáhnout všech najednou. Zvlášť v dnešní době, kdy se objevilo panství Pána démonů, které uvrhlo všechno do chaosu. Teď je těžké dělat věci, které by se měly dělat. K dosažení tohoto cíle bude zapotřebí mnohonásobně více síly, než by tomu bylo v době míru. Ve skutečnosti to bude chtít tolik síly, že mám pocit, že dobýt celý kontinent by bylo v porovnání s tím relativně jednoduché.”

Tady se Souma odmlčel a zhluboka se nadechl.

„...Takže, to všechno řečeno, je tu něco, co bych velmi rád, abyste vy, lidé této země, udělali.”

Dav znovu polkl.

Co chtěl, aby udělali, aby získali moc, o které mluvil?

První, co je napadlo, bylo zvýšení daní. Kdyby bylo zdanění vyšší, příjem země by se zvýšil a oni by mohli více utrácet za armádu. Podle situace by to nemusel být špatný krok, ale lidem by to ztížilo život.

Druhá věc, která je napadla, byla branná povinnost. Tato země už měla profesionální vojáky, ale lidé se obávali, že i civilisté budou muset projít základním výcvikem pro odvedence.

Mysleli si, že moc, o níž mluvil Souma, je vojenská moc. Nicméně, to byla chyba.

Souma řekl, „Moji lidé, vyzývám vás ke studiu!”

 

◇ ◇ ◇