HRH 5 - Prolog: Začátek osvícenství 2/2

„Moji lidé, vyzývám vás ke studiu!“ křičel jsem uvnitř hradní místnosti hlasového klenotu. „Dovolte, abych vám představil metaforu. Představte si, že se dva lidé chystají bojovat s meči. Ve většině případů vyhraje ten silnější, nebo ten s lepším mečem. Teď, když dva stejně silní jedinci bojují se stejně dobrými meči, je výsledek prostě na štěstí“

„Ne, říkám vám. Ten, kdo zná meč lépe, vyhraje. I kdyby měli stejnou sílu a stejné zbraně, kdyby kuchař a kovář bojovali s meči, jsem si jistý, že kovář by vyhrál. Kovář vidí meče každý den jako součást své práce a byl by dobře obeznámen s jejich délkou a dosahem.”

Poklepal jsem si prstem na spánek.

„Pokud víte víc než ostatní lidé, může to být samo o sobě zbraň. Velký generál může vybojovat sto bitev a všechny vyhrát, protože zná válku, zná své vlastní síly a dokonce zná síly svého nepřítele. Vyhýbá se nevyhratelným bitvám, jen se rozhodne bojovat v těch, které může vyhrát. Důvod, proč průměrný generál v kritické situaci prohraje, je ten, že nezná válku a nezná své vlastní síly ani síly svého nepřítele. Zbytečně bojuje za opakovaná vítězství a prohry, nedokáže se soustředit jen na ta nejdůležitější.

„Na světě ze kterého jsem přišel byl stratég který řekl, „Poznej sám sebe, poznej svého nepřítele a nemusíš se bát výsledku stovky bitev,“ ale... tohle je něco, co platí i mimo oblast války.“

„Pokud oba obchodují se stejným zbožím, ale obchodník A prosperuje, zatímco obchodník B ne, je to proto, že obchodník A ví víc o tom, jak podnikat.“

„I když mohou používat stejné základní materiály, důvodem, proč jsou díla velkého řemeslníka o mnoho úrovní vyšší než díla průměrného řemeslníka, je to, že má hluboké znalosti o vlastnostech těchto materiálů.“

„I když oba pěstujete totéž, produkt, který pochází z pole vašeho souseda, chutná lépe než ten, který pochází z vašeho, protože farmář odvedle ví, jak správně pěstovat tu plodinu.“

„I když oba vaříte to samé, důvod, proč jídlo šéfkuchaře chutná lépe než to vaše, je ten, že kuchař zná dobré i špatné vlastnosti každé ingredience a má hluboké znalosti o způsobech, jak je připravit.“

„Důvod, proč se vynikající lovec vrací s úlovkem pokaždé, když jde ven, je ten, že má hluboké znalosti o terénu a také o vlastnostech zvířat, která loví.“

„Ve světě zábavy je slavný herec schopen vzbudit emoce v lidech každým svým představením, protože má hluboké znalosti lidských srdcí.“

„Totéž platí i pro krále a šlechtice. Králové, kteří byli nazýváni velkými, byli ti, kteří měli hluboké znalosti o tom, jak dobře vládnout zemi, aniž by čelili odporu svého lidu. Já sám mám před sebou ještě dlouhou cestu, ale usilovně se učím.”

Odmlčel jsem se.

Yukichi Fukuzawa řekl v knize Povzbuzení učení, „Nebesa nestvoří lidi, kteří jsou nad jinými lidmi, ani nestvoří lidi, kteří jsou pod jinými lidmi. Proč tedy ve skutečném světě existovala taková propast mezi bohatými a chudými?

Naznačil, že je to otázka učení. Ti, kdo se neučí, by mohli vykonávat pouze manuální práci, čímž by se jejich postavení ve společnosti snížilo. Ti, kdo se učí, by mohli vykonávat obtížnější práci, a tím by se stali důležitějšími.

Myslel jsem, že je to trochu extrémní argument, ale jak jsem četl dál, zjistil jsem, že s některými částmi mohu souhlasit.

Pokračoval jsem.

„Získat hluboké znalosti o věcech je naučit se o nich. Učte se od těch, kteří mají lepší znalosti a dovednosti. Pokud máte znalosti a dovednosti, které jsou lepší než u ostatních, pak byste měli být tím, kdo je učí. Ti, kdo žádají, aby byli vyučováni, musí projevit úctu těm, kdo učí, a ti, kdo učí, musí projevit soucit s těmi, kdo se od nich chtějí učit. Tím, že se budeme učit jeden od druhého, můžeme zrodit ještě větší dovednosti. Jsem přesvědčen, že bez ohledu na vaše povolání vám to umožní žít úspěšnější život než teď.”

Tiše jsem opakoval, Ti, kdo žádají, aby byli vyučováni, musí projevit úctu těm, kdo učí, a ti, kdo učí, musí projevit soucit s těmi, kdo se od nich chtějí učit... Tento řádek jsem vložil, abych se zabýval právy obou stran. Jako státník, jsem si musel dávat pozor, aby ti, kteří učí, nedělali něco takového s úplnou ztrátou pro sebe. Přesto, i kdybych se to teď pokusil lidem vysvětlit, nepochopili by to, takže jsem neměl chuť jít do hloubky.

„Chci zvýšit průměrnou životní úroveň lidí, kteří žijí v této zemi,“ řekl jsem. „To proto, že takový postup zvýší moc této země. Pokud všichni zbohatnete, daňové příjmy se zvýší. S vyššími daňovými příjmy, bych měl být schopen odvést nějaké finanční prostředky na vojenské vybavení a výchovu nových průmyslových odvětví. Celá země bude prosperovat a bude silná.”

„Za tímto účelem, chci, abyste vy, lidé, studovali. Rád bych, abyste začali čtením a psaním. Pokud umíte jen číst a psát, tak vám to umožní komunikovat s lidmi na dálku. Potom chci, abyste se naučili aritmetiku. Pokud to dokážete, nesmírně to rozšiřuje škálu předmětů, které se můžete naučit.”

Dal jsem znamení a zezadu vyšla Liscia a zvedla kus papíru s nápisem kanji „Psaní“.

Ukázal jsem na ten symbol a pokračoval.

„Chci, aby každý dospělý v téhle zemi uměl číst, psát a počítat. V současné době pracujeme na otevření vzdělávacích center nazývaných školicí zařízení v každém větším městě, stejně jako jednodušší školy v každém městě. Tato značka „Psaní“ ukáže, která školicí zařízení a školy byly státem schváleny. Přes den budou nabízet lekce pouze pro děti, ale v noci se tam budou moci učit i dospělí. Pokud vám po práci zbývají síly k účasti, byl bych rád, kdybyste přišli a učili se, i když je to jen trochu. Mimochodem, tato značka „Psaní“ označuje, že se můžete naučit číst, psát a dělat aritmetiku zdarma na místech, která ji zobrazují. Nemáme v úmyslu nikomu bránit v tom, aby si zakládal vlastní soukromé školy, takže na to nezapomínejte.”

Na okamžik jsem se odmlčel, abych popadl dech. Protože jsem nepřecházel sem a tam, když jsem se důrazně snažil věci vysvětlit, začínala se mi točit hlava. Ale ještě jsem nemohl přestat. Neřekl jsem jim všechno.

„... Také bych rád oslovil vás všechny, kteří již umíte číst, psát a počítat. Prosím, nebuďte spokojeni jen s tím. Protože pořád nic nevíte.”

Když jsem dal signál, Roroa tentokrát předstoupila a otevřela mapu tohoto světa.

Ukázal jsem na ní.

„Jak už víte, na severu tohoto kontinentu se objevilo panství Pána démonů. Nicméně, musím poznamenat, že o panství Pána démonů nic nevíme. Očividně existuje Pán démonů... nebo to alespoň lidé říkají, ale nikdo ho vlastně nikdy neviděl. Co je vlastně panství Pána démonů? V panství Pána démonů jsou příšery, ale v kobkách jsou také příšery. Jaký je mezi nimi rozdíl? Je nějaký? Jak jsou Pán démonů, démoni a monstra v doméně propojeni? Je to hierarchický vztah? Nebo jsou k sobě nepřátelští? ...Nic nevíme.

„Zahájení invaze bez tohoto vědomí způsobilo kdysi v minulosti velkou tragédii. Kdyby lidé pochopili rozdíl v moci, nezahájili by bezohlednou válku a nenechali zabít tolik lidí, tím jsem si jistý.”

Pokynul jsem Liscii a Roroe, aby se vrátily a postavily se za mě, a pak jsem pokračoval.

„To neplatí jen o panství Pána démonů. Na tomto světě je příliš mnoho věcí, které nevíme. Magie je dobrý příklad. Je to součást našeho každodenního života, ale nic o ní nevíme. Pro začátek, co je to magie? Proč ji může každý používat zdánlivě přirozeně? Na světě, odkud pocházím, nebyla žádná magie, takže je to pro mě záhada. Jak můžete produkovat oheň ze vzduchu? Protože existuje magie? Tak co je to magie? Je to plyn, kapalina, pevná látka? Tříoká rasa vidí bakterie a mikroorganismy, které jiné rasy nevidí bez mikroskopu, ale ani oni nevidí nic z té takzvané magie. Jak můžeme dokázat, že existuje?!”

Dal jsem do svých slov důraz.

„Jak vidíte, tento svět je plný záhad. Nepřestávejte myslet jen proto, že ty záhady tu byly odjakživa! Nevěřte věcem jen proto, že to říkají tradiční příběhy! Nenechte se svést na scestí těmi, kteří mají velký vliv! Neutíkejte s tím, že je to dílo Boží, mimo lidské chápání! Neříkejte, že to musí být vina démonů! Pochybujte o všem, studujte, ať se váš názor střetne s názorem ostatních a najděte pravdu! Protože srdce, které hledá pravdu, je znamením vnímavé bytosti!”

Konečně jsem zabalil svůj proslov.

„To je to, co jsem stanovil jako naši národní politiku. Děkuji za vyslechnutí.”

S těmito slovy jako s mými posledními jsem skončil první hlasové vysílání klenotu nového roku.

Jakmile jsem si byl jistý, že už nevysíláme, zhroutil jsem se na místě. „Uf, to bylo vyčerpávající...”

„Dobrá práce,“ řekla Liscia. „Myslím, že jsi na to narazil docela dobře, víš?”

„Jistě,“ souhlasila Roroa. „Choval ses jako opravdový král. Zase se do tebe zamilovávám, zlato!”

Mohli by to říct, ale byl jsem s rozumem v koncích. Zvykl jsem si pořádat různé pořady, ale pořád jsem byl napjatý, když jsem měl před lidmi královský projev. V době krize, jsem neměl ten luxus o tom přemýšlet, takže jsem tehdy mohl pronášet projevy, ale bylo vyčerpávající, že jsem musel nosit svou královskou osobnost i v době míru.

„Ugh, hrozně jsem se zapotil,“ řekl jsem. „Promiňte, mohly byste mi přinést šálek vody?”

„Dobrá,“ přikývla Liscia. „Roroo, mohla bys?”

„Ano, ano, pane.“ Roroa zasalutovala a pak došla pro tác se džbánem na vodu a hrnky, které zůstaly v rohu místnosti. Když jsem si vzal šálek, Liscia mi nalila trochu vody.

Jakmile jsem dopil celý hrnek, Konečně jsem se cítil trochu uvolněnější. „Uf... To mě přivedlo zpátky k životu.”

„Hee hee,“ zasmála se Liscia. „Myslíš, že lidé teď pochopí důležitost čtení, psaní a aritmetiky?“ Pořád ještě držela džbán s vodou.

„Ha ha, tak jednoduché to nebude,“ řekl jsem. „Přece jen studium může být nudné a únavné. Jen trocha takového povzbuzení je dlouho neudrží.”

„Chceš říct, že proslovy o tom moc nepomůžou?”

„Jestli na ně jenom mluvím, tak jo,“ přikývl jsem. „Ale jsou cesty.”

„Cesty?“ opakovala.

„Existují způsoby, jak se bavit a přitom se přirozeně učit.”

Ze dveří se ozvalo náhlé zaklepání. Když jsem řekl „Pojďte dál,“ vstoupily Juna a Aisha, které nesly jakousi velkou krabici.

„Přišli jsme na váš příkaz, Vaše Veličenstvo,“ řekla Juna formálně.

„Také nás výrobní oddělení hlasového vysílání klenotů požádalo, abychom vám tohle všechno přinesli, Vaše Veličenstvo.”

Když Aisha položila krabici, která vypadala stejně vysoká jako ona, na podlahu, ozvalo se zevnitř zachřestění.

Roroa se zvědavě podívala na krabici. „Hej, drahoušku, co je v té krabici? Bylo to chřestění.”

„Aha, to bude asi tím vybavením, o které jsem je žádal.”

„Vybavení? Budeš ho nosit, Soumo?“ zeptala se Liscia a nad hlavou se jí vznášel otazník.

Nevyšel jsem na bojiště, jak z praktických důvodů, tak kvůli své pozici, takže když z mých úst zaznělo slovo vybavení, všichni, nejen Liscia, se na mě pochybovačně podívali.

Zazubil jsem se na ně. „To není pro mě. Jen počkej a uvidíš.”

„...Když máš ten výraz ve tváři, Soumo, jen vím, že se chystáš udělat něco šíleného.“ Liscia se na mě podrážděně podívala a mé další snoubenky souhlasně přikývly.

„...Ty mi vůbec nevěříš, co?“ zeptal jsem se.

„Možná ti nevěřím, ale věřím ti,“ řekla Liscia.

„Hm? Jaký je v tom rozdíl?”

„Na základě minulých zkušeností, vím, že nás všechny donutíš běhat jako blázny, takže ti kvůli tomu nevěřím. Ale zdá se, že to nakonec vyjde, navzdory bolesti hlavy, takže ti věřím.”

„„„Souhlasím!“““ Ostatní přikývly a s vážnou tváří souhlasily s Liscií.

Ha ha ha, všichni mi tak dobře rozumějí... Sigh.

------------------------------------------------------------------------------------------

Co asi Souma zase vymyslel?😁