Dorazili jsme k pohoří Melicia a zamířili na sever. Zanedlouho jsme se zastavili ve vzduchu přímo nad doly Stael. Podíval jsem se dolů na důlní oblast přímo pod námi a otevřel jsem [bránu], aby nás odvedla na povrch. Cesca byla ponechána, aby držela pevnost na zahradě sama. Od chvíle, kdy jsme přistáli, jsme si všimli, že celá oblast je zahalena do téměř strašidelného ticha.
„Myslíš, že všichni opustili oblast?“
„Když se tu potuluje golem, udělá to skoro každý. Jakmile se ty věci dostanou do nějaké oblasti, mají tendenci vyhladit každého nebo cokoliv tak neopatrného, kdo by se k tomu přiblížil. Není třeba ho hledat, jsem si jistá, že si pro nás stejně přijde.“ Yumina a Elze si chvíli povídaly, zatímco jsem na mapě hledal „Mithrilový golem“. Našel jsem ho docela rychle. Byl přímo před námi, hluboko v tunelech. Ve skutečnosti mířil naším směrem.
„Dobře, měli bychom být v pohodě. Vypadá to, že golem je ochoten přenést boj k nám. Bál jsem se možnosti závalu, ale vypadá to, že budeme v pořádku. Až vyskočí, měl bych to začít hozením [slip], možná?“
„To bylo peklo ...“
„Mohl bych odejít, aniž bych to ještě někdy zažil...“ Můj nápad jako by se dotkl nedávného traumatu pro Kokuyou i Sango.
„Ale bude to fungovat na golema? Na rozdíl od těchto dvou tě golem nebude prosit o odpuštění se slzami v očích.“
„Zkousíššš něco začííít, chloupkuu?"
„Kohaku... To bych neradil. S námi není radno si zahrávat.“ Musel jsem si dát chvilku na uklidnění těch tří, jinak by si šli po krku po zbytek dne.
Přesto měl Kohaku pravdu. Skutečná fyzická újma, se kterou jsem se mohl vypořádat pomocí [Slip], nebyla tak velká a pochyboval jsem, že bych dokázal porazit golema, když bych se spoléhal jen na to. I proti Kokuyou a Sangovi tato strategie fungovala jen proto, že boj probíhal v časovém limitu.
Takže, pokud mám přijít s něčím jiným... pak je tu něco, co jsem chtěl vyzkoušet.
„Musím si jít pro pár věcí. Hned jsem zpátky.“ Nechal jsem tato slova za sebou, když jsem otevřel [bránu], abych se přeskupil s Cescou v zahradě.
Po dokončení příprav a návratu do těžební oblasti, jsem zjistil, že golemovy kroky se už dostaly na doslech.
„Kam jsi sakra utekl?! Ta zatracená věc už je prakticky nad námi!“
„Promiňte, příprava trvala déle, než jsem si myslel.“ Jak jsem se Elze omlouval, běžel jsem k Linze a Yumině a podal jim každé 50 nábojů [Exploze]. Také jsem dal Yae svou New Model Army spolu s několika kulkami. Pokud jde o palebnou sílu, moc toho dělat nebude, protože její meč je k ničemu, takže člověk nikdy nemůže být příliš opatrný.
Pokud by šlo všechno podle plánu, pak by k tomu stejně nemělo dojít, ale ty nejlépe připravené plány myší a lidí se často zvrtnou, nebo to tak alespoň dopadlo.
Golemovy dunivé kroky se třásly. Každou chvíli se měl dostat do středu dění. Pečlivě jsem sledoval vchod do tunelu, ale v tu chvíli jsem si všiml, jak je obrovský. Začal jsem přemýšlet, jestli ten tunel nevykopal sám golem, a ne horníci. Pokud ano, pak golem mohl klidně škrábat hlavou o strop té stezky.
Čím víc se přibližoval, tím podivnější byly jeho kroky. Skoro jako by k nám kráčely dva páry nohou.
„Je to tady, je to tady!“ Obrovské stříbrné tělo odráželo odrazy slunečního světla, když vycházelo ze tmy tunelu.
Bylo to jako hromada balvanů navršených na sebe, až na ten zářivý kovový lesk celé té věci. Musela být alespoň 6 metrů vysoký. Stál na krátkých nohách a měl velké, dlouhé paže. Obličej měl prázdný a beztvarý, až na dva malé otvory pro oční důlky. Zářící, nechutné rudé oči na nás zevnitř zíraly.
„T-Touyo, podívej!“ Yumina ukázala na druhého golema, který vytrvale vycházel z tunelu, hned za prvním. Druhý také stříbrně zářil ve slunečním světle.
Dva Mithriloví golemové? To není to, co říkaly informace! Hádám, že to vysvětluje druhou sadu kroků. Ani jsem si nevšiml, když jsem se předtím díval na mapu... Ty dva špendlíky se musely v té době překrývat… Drží spolu jako manželé! Kdybych na ně tehdy jen zaostřil, věděl bych předem, že se budeme muset vypořádat s párem ... Sakra, v tuhle chvíli, nepřekvapilo by mě, kdyby za nimi vyběhlo malé golemovo dítě.
Zatímco jsem tam stál a přemýšlel o hloupostech, jeden z golemů zvedl velký balvan a odpálil ho na nás. Sakra, pozor! Všichni jsme se rozdělili a vyhnuli se blížícímu se balvanu. S velkou silou se zřítil na zem, roztříštil se na kusy a rozmetala suť na všechny strany.
„Vystup, vodo! Balistické bubliny: bublinová bomba [Bubble Bomb]!“ Linze vypustila malý obláček bublinek a nasměroval je směrem ke golemovi. V okamžiku, kdy se první z nich dostal do kontaktu, spustila řetěz výbuchů, které ohlušujícím způsobem burácely po celé oblasti.
Kouřová clona podobná mlze byla jediným důkazem, že k útoku kdy došlo. Samotný Golem nebyl ani tak poškrábaný.
„Vůbec žádný efekt...?“ Kompatibilita elementů s tím měla pravděpodobně hodně společného. Matně jsem si vzpomněl, že jsem slyšel, že pozemští elementálové mají silný odpor proti magii vodního typu.
Yumina a Yae na golema opakovaně střílely. Každá z kulek po dopadu explodovala, ale golemovu obranu to ani tak nezasáhlo. Kdybychom takhle bojovali dál, měli bychom mizivou šanci na vítězství. A tak jsem se rozhodl uvést svůj plán do pohybu.
„Mám plán. Všichni se stáhněte!“ Nejdřív se zdálo, že nikdo nechápe, o čem mluvím, ale stejně ustoupili, jak jsem řekl. Golem se vrhl přímo ke mně. Možná proto, že to byl Mithrilový golem, pohyboval se mnohem rychleji, než bych normálně čekal. Přesto, i když byl lehký na něco své velikosti, byl to pořád obrovský kus kovu.
Pokud to nebude fungovat, budu muset rychle něco vymyslet.
„[Accel]!” Aktivoval jsem akcelerační kouzlo a vrhl se přímo pod hruď monstra. Jakmile jsem se ocitl na dostřel, plácl jsem dlaní o zem a zarecitoval kouzlo, které tvořilo jádro mého plánu.
„[Gate]!” Oba golemové, jejichž nápor nyní zmařila obrovská díra, která se jim otevřela pod nohama, se ponořili do místa, kde bývala půda, jako by se náhle proměnila ve vodu. Můj plán vyšel.
„T-Touyo, tys právě...?“
„Ano, odstřelil jsem je pomocí [brány].“ Yumina se zeptala a já jsem ji potvrdil podezření. Upřímně jsem byl rád, že to všechno fungovalo.
„Tak kam jsi je tedy poslal?“ V odpovědi na Yaeinu otázku jsem se zazubil a ukázal přímo vzhůru.
„Přímo nahoru. Deset tisíc metrů do nebe.“
„Cože?!“ Nechal jsem děvčata, aby se vzpamatovaly ze stavu naprostého zmatku, a pak jsem si na mapě potvrdil umístění obou Golemů. Nezobrazovala, jak jsou vysoko, ale na mapě se objevily dva špendlíky, kousek od místa, kde jsme stáli. Vezmeme-li v úvahu odpor vzduchu, hybnost a kdovíco ještě, bylo logické, že nespadnou jen tak do přímého směru. V tomto případě jsem však byl rád za vzdálenost mezi námi, protože to poslední, co jsme potřebovali, byla dvojice Mitrilových golemů, kteří nám padali přímo na hlavu. Na jih od místa, kde jsme byli, bylo hornické město, ale golemové tímto směrem nepadali, takže to bylo v pořádku.
Vrátil jsem se do zahrady, abych požádal Cescu, aby zvýšila výšku na deset tisíc metrů přesně pro tento účel. I když, když se ohlédnu zpět, mohlo to být poměrně přehnané.
Na existenci konečné rychlosti jsem si vzpomněl až poté, co jsem už golemy vysadil. Protože padající objekt čelí silnému odporu vzduchu, může zrychlit jen do určité rychlosti a pak ji udržet. V tom okamžiku přestane záležet na vzdálenosti pádu. Všechno za tímto bodem je zbytečné... Jen tuhle drobnou chybu smetu stranou, protože se tím dvojnásobně ujistím, že to fungovala správně.
S pronikavým kovovým skřípěním a hromovým zaduněním se oba kusy kovu zřítily na zem kousek na západ od místa, kde jsme byli. Trochu mě překvapilo, kde přistáli. Nečekal jsem, že spadnou přímo před nás, ale přistáli dál, než jsem si myslel.
Aktivoval jsem [Accel] a spěchal k místu, kde padli. Všichni ostatní také aktivovali [Accel] ve svých prstencích a drželi krok s mým tempem.
„Sakra, oni se ještě hýbou?“ Oba golemové, nyní pokryti důlky a prasklinami, se přinutili vstát uvnitř svých malých kráterů. To způsobilo mnohem menší škody, než jsem si myslel. Byl mithril opravdu tak lehký kov? Golemové na nás znovu zaútočili.
„Vystup, vodo! Balistické bubliny: bublinová bomba [Bubble Bomb]!“ Linze seslala kouzlo, aby zastavila jejich postup, a tentokrát rázová vlna z výbuchů vyslala kusy kovu, které odlétly z popraskaného těla toho vpředu. Teď to bylo mnohem efektivnější. Zahlédl jsem matnou stříbrnou kouli ukrytou v hrudi prvního golema. To bylo pravděpodobně jeho jádro.
„[Accel Boost]!” Elze spojila svou fyzickou posilovací magii s akceleračním kouzlem v prstenu a vystřelila ke golemovi jako letící kulka. Rukavice jí rudě zablýskla, když svým plně nabitým úderem udeřila do nepřítele.
Strašlivý zvuk srážky kovu s kovem zazněl, když se odpálil kus golemova jádra. Golem padl bez života na zem a síla jeho obrovského těla, které se zřítilo dolů, vyvolala v zemi malé otřesy.
Když jsem obrátil pozornost na druhého Golema, zahlédl jsem, jak na něj Yae vypálila několik výbušných kulek s pistolí New Model Army, kterou jsem jí dal. Zvuky střelby a výbuchů se ozývaly v rychlém sledu.
Ten druhý golem měl také rozstřílenou hruď, stejně jako ten první. V další podobnosti s tím druhým se jeho jádro objevilo na první pohled.
„Udeř, blesku! Sto kopí hromu: bleskový oštěp [Lighting Javelin]!” Když Yumina viděla svou šanci, vypustila několik blesků přímo na golemovo obnažené jádro. Jádro bylo rozděleno napůl s ostrým zvukem roztříštění. Jeho zdroj energie byl zničen, druhý golem také bezvládně padl na záda.
Oba golemové se přestali hýbat a oblast byla poseta oblaky prachu a roztříštěnými kusy mitrilu. Jakmile boj skončil, uvědomil jsem si, že jsem neudělal vůbec nic, abych na konci pomohl...
„Dobře odvedená práce.“
„Jediné, co jsem opravdu udělal, bylo, že jsem otevřel [bránu], to je všechno...“ Nemohl jsem si pomoci, ale vrátil jsem Kohaku chválu s nuceným úsměvem.
Elze převzala roztříštěné jádro od prvního golema a Yae získala rozštěpené jádro druhého. Každé jádro bylo zhruba o velikosti volejbalového míče a bylo to mnohem nudnější stříbro než zbytek golemova těla.
„Máme důkaz, že jsme je porazili, takže o tuhle výpravu je postaráno.“ Elze zvedla jedno z jader se zářivým úsměvem. Správně, o výpravu jsme se postarali. Toho úklidu jsem se obával. Když odložíme jejich hlavní těla stranou, bude trvat celý den, než posbíráme všechny roztříštěné kusy mitrilu, které byly roztříštěné všude ... Ledaže bych mohl použít [sklad] k prosívání mitrilu ze všech běžných skal. Stálo to za pokus.
„[Skladování]: Do / mithril.“ Pod mýma nohama se rozprostřel kouzelný kruh a golem na zemi byl dokonale pohlcen mým skladovacím kouzlem. Zkoumal jsem zem kolem místa, kde se zřítili, a na zemi nezůstal ani oblázek mitrilu. Další šťastný zlom.
Šel jsem a uložil také i druhé golemovo tělo. Kapacita [skladu] byla do značné míry ovlivněna kouzlem uživatele, což znamenalo, že většina lidí by nebyla schopna uložit celého golema tak daleko jako já.
„Dobrá, pojďme na den domů.“ Zítra se můžeme hlásit v cechu. Už jsme získali jádra obou golemů a tak, takže není třeba spěchat.
Otevřel jsem [bránu] na zadní zahradě sídla a okamžitě nás přivítal pohled na Renne, jak cvičí na kole, a Cecile, která na ni dohlíží. Renne na sobě měla košili a kalhoty s kšandami místo obvyklého oblečení pro služku. Měla chlapecký vzhled a podle té špíny, kterou byla pokrytá, jsem se mohl jen domnívat, že na tom kole tvrdě trénovala. Dnes měla Renne volno, takže Cecile na ni musela dohlížet mezi svou prací.
„Vítejte zpěéét, pane.“
„Nazdar, Cecile.“ Renne slyšela, jak na nás Cecile volá, tak otočila kolo a vystřelila přímo na nás. Pak narazila na brzdy a smykem zastavila před námi. Evidentně už to vozidlo zvládla. A navíc rychleji než vévoda. Zdálo se, že děti se opravdu rychle učí.
„Vítej zpátky, brácho!“
„Vypadá to, že už jsi zvládla kolo, co, Renne?“
„Aye!“ Střelila po mně tak zářivým úsměvem, že jsem neodolal a poplácal ji po hlavě. Když jsem viděl, jak se Renne s tím kolem tak baví, byl jsem opravdu rád, že jsem se rozhodl ho postavit.
Prozatím bychom se měli jít vykoupat a smýt všechen ten prach a špínu. Renne může jít dovnitř s ostatními děvčaty. Já koupel použiju, až budou hotové.
„Huh?“ Otočili jsme se, abychom vešli do sídla, když na nás Renne vrhla zmatený pohled. Stalo se něco?
„Kde je Cesca?“
„... Whoops.“ Pět opožděných reakcí k nám přišlo v dokonalé harmonii.
... Aww, sakra. Úplně jsem zapomněl.
◇ ◇
◇
děkuji:)
OdpovědětVymazat