HRH 5 - Kapitola 4: Svatá přichází 4/7

 Když mé setkání s Mary skončilo, bylo už pozdě v noci.

Když jsme se vrátili do úřadu pro vládní záležitosti, Roroa a Juna nás tam přivítaly. Zahlédl jsem Carlu se služebnými, které stály také uprostřed místnosti.

„Vítej zpátky, miláčku... Počkej, co se děje?!“ vykřikla Roroa.

„Ehm, něco se děje, Vaše Veličenstvo?!“ odvážila se Juna.

Ty dvě se nejdřív usmívaly, ale jakmile spatřily můj obličej, okamžitě na sebe vzaly ustarané pohledy.

Haha... Byl ten výraz na mé tváři teď tak špatný? Mohlo to tak být.

Juna se dotkla svými prsty, měkkými a studenými jako malá bílá rybka, mého čela. „Zdá se, že nemáte horečku, ale... necítíte se dobře? Nechcete si trochu odpočinout?”

„Hej, velká sestro Cio! Co se stalo s drahouškem?!“ Roroa vybuchla a otočila se k Liscii.

„Mě se neptej! Já to nevím!”

Řekl jsem, „Oh... To je v pořádku, jsem v pořádku,“ slabě Juninu ruku setřel a posadil se ke stolu úřadu pro vládní záležitosti. Tehdy, „Promiňte, Liscio, Aisha, Juno,

Roroo... mohly byste sem přijít?” Pak, všechny čtyři se na sebe podívaly a pomalu přešly ke mně. Když se dostaly dost blízko, doširoka jsem rozpřáhl ruce a všechny čtyři jsem je jednou pořádně objal.

„Eek?!“ vyjekla Liscia.

„No tohle!“ zvolala Aisha.

„Off...“ odpověděla mi Juna.

„Počkej! Drahoušku?!“ vykřikla Roroa.

Všechny vydávaly podivné výkřiky překvapení, ale já to ignoroval a pevně je objal.

Pro každého, kdo se díval ze strany, to mohlo vypadat, že tvoříme klubko a nebylo by to moc sexy, ale cítil jsem teplo ze všech čtyř. To mě konečně uklidnilo. Jakmile jsem z toho měl dobrou celou minutu, pustil jsem je.

Liscia si upravila teď už trochu špinavé šaty a zeptala se mě, tváříc se přitom trochu naštvaně, „Bože... Vysvětlíš nám, co to mělo znamenat, že?”

Starost o mě, kterou jsem slyšel skrytou za hněvem v jejím hlase, mě trochu potěšila.

„Jo, zasvětím vás do toho.“

„Soumo, takhle jsi se stal ke konci schůzky, že? Co se přesně stalo?“ zeptala se Liscia.

„Celou tu dobu na té dívce Mary něco bylo, co mi připadalo... mimo,“ řekl jsem.

„Něco, co se ti nezdálo? Nic z toho, co udělala, mi ale nepřipadalo podezřelé.“ Aisha zmateně naklonila hlavu na stranu.

Zavrtěla jsem hlavou. „Je to trochu jiné, než si myslíš. Když jsem poprvé viděl Mary, připadala mi neuvěřitelně krásná. Ale... zároveň, cítil jsem, že je nějak zvláštní.”

„Zvláštní? Co je na ní divného?“ zeptala se Roroa.

„Měla mi připadat přitažlivá, a přesto jsem ji tak nemohl vidět. Tak mi to připadalo.”

„Hm... Ale připadala mi jako roztomilá dívka,” řekl Hakuya.

Jo... Asi by si toho nikdo jiný nevšiml. Všiml jsem si toho, kdo jsem, a proto, se mi podařilo rozeznat pravdu za tím.

„Sám jsem si toho taky nejdřív nevšiml,“ řekl jsem. „Ale v okamžiku, kdy jsem si myslel, že je jako panenka v nedostatku emocí... nebo umělá, abych to posunul trochu dál... Uvědomil jsem si, co to bylo, co se mi celou dobu nezdálo. Ona... vypadala jako ony.”

„Vypadala jako ony? Kdo?”

Když se mě na to zeptala, položila jsem ruku Liscii na rameno. „Jako ty, Liscio.”

„Cože?! Jako já?!”

„Jo. A jako Aisha, a taky jako Roroa.”

„Cože? Opravdu?”

„Taky jako já?”

Aisha a Roroa se na sebe podívaly, když slyšely, co jsem řekl. Podíval jsem se na Hakuyu.

„Hakuyo, kdybys popsal obličej Mary pro ty z nás, kteří tam nebyli, jak bys to vyjádřil?”

„No, tak se na to podívejme... měla pravidelné rysy, stříbrné vlasy a svázané dozadu do dvou copů…?!“ Zdálo se, že se toho Hakuya chytil a vytřeštil oči.

Přikývl jsem. „Popsal bych ji takhle. Její pravidelné rysy byly jako Lisciiny. Stříbrné vlasy měla jako tmavá elfka Aisha a účes měla jako Roroa. Jinými slovy, tvář Mary byla jako složená z Lisciiny, Aishiny a Roroiny tváře.”

„N-naše tváře?!“ vyjekla Liscia.

Jo. Důvod, proč mě nepřitahovala, přestože byla tak mladá a krásná, byl ten, že nebyla v souladu s mým očekáváním. Kdyby jednoho dne, z ničeho nic, Aisha náhle získala rysy lidské tváře, překvapilo by mě to, a kdyby Lisciiny nebo Roroiny vlasy zestříbřily, bylo by přirozené, kdybych si myslel, že se něco nezdá.

Aisha zvedla ruku a řekla, „Počkej, vydrž. Pokud má směs všech rysů vašich snoubenek, jaká část z ní by podle vás pocházela od Juny? Podle toho, co jsem viděla, byla i její postava průměrná.”

„Vidíš, to je ono,“ řekl jsem. „Podle toho, co jsem viděl, Mary nemá s Junou prakticky nic společného. Kdybych ti měl něco dát, řekl bych, že ty její smyslné oči byly podobné, ale to je trochu slabé, pokud jde o rysy. To musela být náhoda. Taky... může mi někdo z vás říct, jaký je rozdíl mezi Liscií, Aishou, Roroou a Junou?”

„Jsem jediná, kdo je kandidátkou na sekundární královnu,“ odpověděla mi Juna. „Kromě toho, jsem také... jediná, jejíž zasnoubení s vámi ještě nebylo oznámeno!“ Juna zatleskala rukama, když na to přišla.

Přikývl jsem. „Moje zasnoubení s ostatními třemi už bylo oznámeno, ale Junino jsme ještě oznámit nemohli, protože pracovala jako lorelei. Jinými slovy, není známo, že je to moje snoubenka. Když se tedy zamyslíme nad tím, jak sem byla poslána Mary, která má charakteristické rysy všech mých snoubenek kromě Juny, v kombinaci s tím, že špehové pravoslavného papežského státu jsou v hradním městě stále aktivnější, můžeme usuzovat, že špehové sbírali informace o tom, jak moje snoubenky vypadají. Udělali to proto, aby vytvořili ženu, která by se mi líbila, nebo alespoň nebyla nepříjemná, a poslali mi ji jako svatou.”

„Soumo, to je...“ začala Liscia.

„Jo... Když jsem řekl, „Podle toho, jak to říkáte, je to skoro, jako by sis mě chtěla vzít,“ pamatujete si, co Mary odpověděla?”

„Pokud si to Vaše Svaté Veličenstvo přeje, můžete si s mým tělem dělat, co se vám zlíbí. Nabídnu vám své tělo a srdce, jako to dělám ve službě Bohu.“ Mary to řekla bez váhání.

Byla mi poslána dívka přizpůsobená mému vkusu a ta dívka řekla, „Můžete si s mým tělem dělat, co se vám zlíbí,” a, „Nabídnu vám své tělo a srdce.“ Pak, jako by žádali kompenzaci, by se pokusili prosadit své vlastní požadavky. Jinými slovy...

„Pro pravoslavný papežský stát je světice medovou pastí nastraženou na státní aktéry,“ řekl jsem.

„To, co dělají, je stejné, jako když se ti šlechtici snaží prodat své dcery…“ řekla Liscia podrážděně.

Upřímně, na zemi, kde vládnou muži, přišli s několika vulgárními nápady. Vypadalo to, že jako země je pravoslavný papežský stát velmi lidským podnikem.

„Jakmile jsem přišel na to, co na ní cítím... zeptal jsem se Mary, jak byla vybrána za svatou,“ řekl jsem. „Když jsem to udělal, laskavě mi to důkladně vysvětlila.”

Bylo mi řečeno, že světec byl vybrán z řad jeptišek ústřední církve božskými zjeveními obsaženými v Lunalithu. Většina jeptišek byla původně sirotky a bylo jich skoro padesát. S největší pravděpodobností bylo cílem udržet různorodou zásobu potenciálních svatých pro všechny vládce, které chtěli svést.

Jeptišky byly vyškoleny v ústřední církvi a vychovány v učení o víře na místě odříznutém od světského světa, aby se staly poslušnými věřícími. Pak, pokud dosáhly určitého věku, aniž by byly vybrány jako svaté, byly vyslány do kostelů v každé oblasti jako biskupové.

„To je... strašné,“ řekla Aisha s otevřeným odporem. „Pak jsou opravdu jako panenky. Jako by neměly vlastní vůli.”

„No tak, no tak, velká sestro Ai,“ vmísila se Roroa, „Mně to jako tak špatná dohoda nepřipadá.”

Aisha systém kritizovala, ale zdálo se, že Roroa je jiného názoru.

„Nezáleží na tom, do jaký země jdeš, není nic těžšího na provoz než pořádný sirotčinec,“ řekla Roroa. „Jestli se nevzdělají do doby, než budou dost staří na to, aby mohli pracovat, tak skončí jako levná pracovní síla. Je vzácné najít místa, jako je to naše, kde se učí čtení, psaní a aritmetika. Pro holky, co vylezou ze sirotčinců, je často to, že se samy zaprodají, to jediné, co můžou udělat. Jestli je z týhle situace zvednou, když dostanou jídlo, oblečení a přístřeší v kostele, nemyslíš, že je to pro ně štěstí?”

„Ale jsou vychovávány, aby mohly být obětovány cizím vládcům, uvědomuješ si?“ Aisha střelbu opětovala.

„Neříkám, že se mi to líbí. Ale používat dívky k utvoření pout je něco, co dělá každý rod, vznešený, rytířský nebo větší. Chci říct... svým způsobem, taky jsem se takhle politicky využila.”

„Oh...”

Když ji na to Roroa upozornila, Aisha byla na rozpacích. Je pravda, že když si Roroa sjednala sňatek, aby ochránila svůj lid, dalo by se říct, že využívala svého postavení ženy.

„Promiň...“ omluvila se Aisha.

Roroa prostě řekla, „Nic si z toho nedělej,“ a mávla rukou. „Kromě toho, nikdy jsem neslyšela, že by tu bylo víc svatých. Jinými slovy, všem jeptiškám kromě té Mary se to nestane. Dokonce i pro světici, jistě, když ji nazvete nabídkou, zní to špatně, ale pokud na ni nějaký pán vztáhne ruku, je připravena vdát se za peníze. Vdala jsem se z politických důvodů a teď jsem docela šťastná, takže je na ní, aby se rozhodla, jestli s tím nakonec bude spokojená.”

Roroa to řekla pevně. Ona opravdu... byla silná dívka.

„Souhlasím s Roroiným názorem,“ řekl jsem. „Nelíbí se mi jejich metody, ale není to systém, o kterém bychom měli něco říkat. Přece jen je to otázka jiné země.”

„No... proč tedy vypadáš tak rozpolceně?“ zeptala se Liscia a podívala se mi zpříma do očí.

Položil jsem si ruku na hlavu. „Šokovalo mě... že Mary uznala, že je svatá, a byla ochotná s tím souhlasit, protože přesně věděla, co to znamená.”

◇ ◇ ◇

Když schůzka končila, zeptal jsem se Mary na jednu věc, která mě trápila.

„Madam Mary, nemáte žádné pochybnosti o tom, že s vámi bude zacházeno jako se svatou? Náhle být osedlána s důstojností své země, předstoupit před cizího krále, a očekávat, že řekne králi, „Nabídnu ti své tělo a srdce“ .Je to příliš velké břemeno na to, aby ho nesl jeden člověk. Myslel bych si, že takový život by byl příliš krutý na to, aby ho vzala obyčejná mladá dívka.”

Mary se usmála a řekla, „Z vůle lady Lunarie jsem byla požehnána velkou ctí stát se svatou. Svatá je tváří pravoslavného papežského státu. Když jsem dostala tuto roli, místo abych žila pro své vlastní pocity, chci splnit povinnosti, které jsem dostala. Protože to je to nejlepší pro zemi a potažmo pro všechny lidi.”

„...Opustila byste své já kvůli ostatním?“ zeptal jsem se.

„Je to má přirozená povinnost jako té, které se dostalo větší cti než většině ostatních. Myslela bych, že jako král to pochopíte, že ano, pane?”

Mlčel jsem.

„Žít tak, jak ostatní chtějí,“ řekla. „Věřím, že je to báječný způsob života, na který mohu být hrdá. Pro lidi, kteří mě uctívají jako svatou, hodlám se plně oddat jejich službě.”

Pro lidi, kteří ji uctívali jako svatou... huh.

Musela z celého srdce věřit, že žít tak, jak ji ostatní chtějí, je věc, na kterou může být hrdá. Když jsem uviděl úsměv Mary, bleskla mi hlavou slova jiného světce.

„Možná jsem císařovna, ale pořád jsem jen lidská bytost. Místo toho, aby byla uctívána jako svatá, chci zůstat člověkem a být milována jako člověk.”

Za prvé, být světicí bylo něco, čím se pyšnila, a rozhodla se chovat jako světice.

Pro tu druhou odmítala být svatou a trvala na tom, že je člověk.

„Myslela bych si, že jako král to pochopíte, že, pane?“ zeptala se Mary.

Kterou cestu si vyberu...?

◇ ◇ ◇

„Bývaly doby... kdy jsem myslel stejně jako Mary,“ řekl jsem svým shromážděným společníkům, jako bych se zpovídal ze svých hříchů v kostele. „Vzpomínáš si, že jo, Carlo? Co se stalo během bitvy s vojsky knížectví?

„Tenkrát, myslíš...?“ Carla, která stála opodál v rohu místnosti, zašeptala.

Narážel jsem na dobu války s Gaiusem VIII. a zkorumpovanými šlechtici, kdy, abych ochránil své srdce před tlakem, který se na mě snášel, zazdil jsem se a snažil se soustředit výhradně na roli krále. Kdybych to neudělal, nebyl bych schopen snést tíhu všech životů ztracených na můj rozkaz.

„Jsme lidé, takže trpíme vzhledem k velikosti našich povinností,“ řekl jsem. „Jsme lidé, takže se trápíme rozhodnutími, která jsme učinili. Tehdy, když jsem byl donucen k válce, kterou jsem nechtěl, ale neměl jsem jinou možnost než bojovat, kousek po kousku, aniž bych si to uvědomil, začal jsem se chovat jako systém zvaný „král“, jako bych byl stroj. Protože kdybych byl stroj, nemusel jsem trpět, ani přemýšlet a trápit se věcmi.”

„Soumo...“ Liscia měla na tváři ustaraný výraz, ale já se na ni rozpačitě usmál a zavrtěl hlavou.

„Když se mě Carla zeptala, „Nebojíš se umřít?“  uvědomil jsem si, jak je pro mě zvrácené být připraven přijmout smrt jako král. Díky tomu se mi podařilo zastavit. Když si pomyslím, jak by to dopadlo, kdyby mě na to Carla tehdy neupozornila.... třesu se. Mohl jsem klidně skončit jako Mary. Když na to pomyslím, cítím se špatně.”

Když jsem přemýšlel, jaké by to bylo, kdyby tu teď stála verze mě, která se stala systémem zvaným král, před Liscií a ostatními... vyděsilo mě to.

Mohl bych já, který jsem se stal schopný přijmout všechno, protože jsem král, učinit Liscii a ostatní šťastnými? ...Ne, nemohl.

„Chci zůstat člověkem a být milován jako člověk.”

Jo... Přesně tak, madam Marie, myslel jsem.

Kdybych si nemohl všimnout Liscii a slz ostatních, kdybych nedokázal Liscii a ostatní rozesmát, i kdyby to znamenalo trpět pod těžkým břemenem a trýznit se rozhodnutími, která jsem učinil…

Nechtěl jsem se stát pouhým systémem.

„Jo. Já taky. Radši bych byl člověk.”

----------------------------

A příště přijde "bomba" 😁😂