IwS 5 - Kapitola III: Boží oči jsou ostražité 2/8

„Papež naší teokracie, Elias Altra, se chce spřátelit s vévodstvím Brunhild. Také si přejeme propagovat Larsovu církev ve vašich zemích tím, že ji přijmete jako své státní náboženství. Pokud jste ochotni to udělat, Ramisshova teokracie vás uzná jako sesterskou zemi a vždy vás podpoří.”

...Huh? Státní náboženství? Jako to, které je chráněno zákonem?

„Zveme vás, abyste se podrobil křtu a začal stavět kostel ve své zemi. Pokud se budete řídit učením Larse, boha světla, váš národ bude jistě více prosperovat než kdy předtím.“ Nesto ta slova říkal s velkým zápalem a nadšením, ale já cítil přesný opak a s každým vysloveným slovem to sílilo.

Co to sakra ten chlap říká? Proč bych se měl podrobit křtu od tak divného kultu?

„Učení našeho pána Larse ničí zlo a přináší světlo a spravedlnost...”

„Ne, děkuji.”

„...Huh?“ Má slova způsobila, že přestal mluvit a ztuhl.

„Jak to myslíte?”

„Přesně to, co jsem řekl. Ve své zemi náboženství nepotřebuji.“ Proslov se chvíli táhl, ale v podstatě to byla pozvánka k jeho víře. A upřímně, připadalo mi to zatraceně pochybné. Bůh světla? Opravdu existoval?

„Takže říkáte, že nepotřebujete učení našeho Pána? Vy nevěříte v boha?”

„Byl bych radši, kdybyste neříkal takové hlouposti. Na světě není muže, který by věřil v boha víc než já. Každý den mu děkuji.“ Vyslovil jsem ta slova, když se na mě Nesto zamračil.

Ale není to tvůj bůh.

Reagovala na to, co jsem řekl, a Phyllis se připojila k rozhovoru. Na rozdíl od Nesta však nevypadala naštvaně. Vypadala zmateněji než cokoliv jiného.

„Tak proč? Pokud věříte v boha, proč odmítáte šířit jeho slovo? Podle mě to vypadá rozporuplně.”

„Tak to není. Také říkáte, že váš bůh je bůh světla Lars. Znamená světlo to, že existuje bůh tmy? Existují ještě nějací bohové?“ Odpověděl jsem na její otázku další otázkou. Ten, kdo odpověděl, byl Nesto, který se při tom nafoukl.

„Bůh moře, bůh hor, bůh země, jistě, existuje mnoho různých bohů. Avšak ten, kdo stojí nad nimi, je bůh světla, Lars, nejslavnější ze všech. Je to absolutní bůh spravedlnosti a ani bůh temnoty se mu nedokáže postavit.”

„Zdá se však, že to tak není.“

„Cože?!“ Nesto prošel kolem a jen na mě zíral. Když vstal, jeho hlas se změnil v trhavý, ve výrazu a vystupování byl hmatatelný hněv.

No, čekal jsem to.

„Chcete říct, že náš Pán je bezmocný?!”

„Nazval jste ho, absolutním bohem spravedlnosti, že? Tak proč jsou tu ještě zločinci a zlo?”

„T-to je.... Od toho tu jsme! Trestáme zlo místo něj! Je to naše povinnost! My jsme Jeho údy a...!”

„V tom je právě vaše síla, že? Není na tom nic božského. Nepleť si to.“ Nestovi se v tu chvíli třásla ramena. Řekl jsem toho moc? Ale mýlím se?

„Co nám tedy váš bůh dal?!”

„Nic. Je dost zaneprázdněný. Opouští nás, abychom se o sebe postarali sami. Nezasáhne, pokud to není něco důležitého. Také to není tak, že bych úplně odmítal vaše učení. Pokud věříš ve svého boha, mně to nevadí.”

Každý má v srdci svého vlastního boha. Ať si lidé věří, čemu chtějí. Takhle je to v pořádku. Nicméně, nemám rád, když lidé používají své bohy v mezinárodních vztazích.

Nesto se na mě podíval s čistou nenávistí v očích.

„...Zdá se, že jste byl očarován zlým bohem. Zdá se, že vás budeme muset očistit.”

„Ah?”

Co to řekl? „Kohaku. Drž ho.”

„Jak poroučíš.”

„Augh?!“ Kohaku napadl Nesta zezadu, shodil ho na podlahu a předníma nohama ho tam držel. Přirozeně byl Kohaku v režimu Byakko.

Přistoupil jsem k Nestovi, přikrčil se a podívala se mu do očí , plných strachu z Kohaku.

„Je mi jedno, v jakého boha věříš. Můžete se modlit k jakémukoliv božstvu, bez ohledu na to, zda skutečně existuje nebo ne. Nicméně, nedovolím ti, abys jednal s mým bohem jako se zlým. Nic o něm nevíš, takže nechci, abys říkal takové věci.“ Zamračil jsem se na Nesta, otevřel na podlaze [bránu] a teleportoval ho... Přímo k řece před hradem.

Když zmizel, nechal za sebou světlé vlasy.

Věděl jsem, že je to paruka.

Podívala jsem se stranou a uviděl Phyllis, která šokem mlčela.

Oh. Blbost. Přehnal jsem to.

Byl to posel z jiné země. Měl jsem lepší metody, jak ho propustit. Slyšet ho mluvit špatně o bohu mi stouplo do hlavy. Vážně, jak by ten milý starý muž mohl být zlým bohem? Přesto jsem zašel příliš daleko... Otočil jsem se a uviděl Kousaku s rukou na čele, jak dlouze vzdychá. Mizerný. Opravdu jsem to zvoral. A řekl mi, ať moc nemluvím, sakra.

„Umm... Kněz Nesto je...?”

„No.... Teleportoval jsem ho před hrad. Neboj se, není zraněný.”

Ale asi je mokrý jako čert. Ten chlap se možná nachladí. Ne, že by mě to zajímalo.

„Omlouvám se. Prosím, odpusťte mu jeho hrubost. Jen abyste věděli, tato audience u Vašeho Veličenstva byla založena především na Nestově vlastní iniciativě a papež z ní nebyla příliš nadšená.“ Phyllis sklonila hlavu.

Opravdu?

„Kdyby tato země přijala Larsovu církev jako své státní náboženství, byl by to koneckonců velký úspěch. Domnívám se, že to byl Nestův plán.”

Takže se jen chtěl v životě prosadit, co? Na kněze dost vulgární.

„Každopádně, nemám v plánu mít státní náboženství. Řekni to svému papeži.”

„Ano. Jistě. Mimochodem, umm... o tom, co jste řekl... Potkal jste snad boha osobně, Vaše Výsosti?”

Oh? Řekl jsem něco, co mě prozradilo? Člověče, jak na to mám odpovědět?

„Omlouvám se. Musí to znít divně ... Jen jsem... začala pochybovat o tom, jestli bůh skutečně existuje nebo ne...“ Phyllis to zašeptala a sklonila hlavu.

Jsi si jistá, že bys to měla říkat? Jsi kněžka, že?

„Na tuhle otázku jsem vždycky myslela. Lidé trestají zlo ve jménu spravedlnosti. Zatímco část mě to vidí jako úžasnou věc, nemohu si pomoci, ale přemýšlím, zda je spravedlivé označit někoho za zlo jen proto, že je démonický nebo se narodil ze tmy. Také nemůžeme odpustit někomu, kdo udělal jen jednu chybu? Takové otázky přicházely jedna za druhou a...“ Dokážu jí poněkud porozumět, ale je opravdu v pořádku, že je nadále kněžkou a přitom tolik pochybuje o svém bohu? Najednou mi v kapse začal vibrovat smartphone.

Eh? Teď, ze všech dob? Protože mi volal jen jeden člověk, věděl jsem přesně, kdo to je.

Vyndal jsem ho a odpověděl na volání.

„Haló?”

„Hej, už je to nějaká doba. Předpokládám, že víš, kdo to je?”

Jo, jasně, že jo. Přesto bys měl říct, kdo jsi, až budeš volat. Ale tohle načasování....

„Díval ses?”

„To se stává, že se dívám, ano. Musím říct, že nechat tě takhle vybouchnout bylo docela uspokojující. Díky, že ses naštval kvůli mně.”

Sakra, viděl mě. Sakra, to je trapný. Když jsem se svíjel nad tím, co jsem řekl, Phyllis na mě ustrašeně zavolala.

„Umm... s kým to mluvíte?”

„S bohem.“

„Cože?!” Jak se Phyllis stala překvapenou, všiml jsem si, že Kohaku – stojící vedle mě – je v divném stavu. Tygr nehýbal ani svalem.

Počkej, cože? Dokonce I Kousaka je úplně ztuhlý. Co to sakra?!

„Oh, jen jsem tam na chvíli zastavil čas. Věci by mohly být nepříjemné, kdyby mě viděl někdo jiný.”

„Zastavil jsi čas?! Počkej, řekl jsi právě, kdyby mě ještě někdo viděl?! Myslíš to vážně...?”

„Myslel jsem, že bych měl odpovědět na otázky té mladé dámy. Jdu k tobě. Jinak ti neuvěří. Tak dobře...”

„Hej...!”

Vážně? On opravdu zavěsil. Odsunul jsem smartphone od ucha a podívala se na Phyllis.

„Přijde sem...”

„On...? Koho tím myslíte?”

„No.... Bůh” Jak jsme Phyllis a já byli oba ve stavu úžasu, bůh sestoupil před nás, obklopen oslepujícím světlem. Jeho božská – vzhledem k tomu, že je bůh – aura nás zachvátila. Stačil jediný pohled a bylo vidět, jak je nebeský. Pomalu sešel dolů a postavil se na stejnou zem, po které jsme kráčeli my smrtelníci.

„Yoo-hoo, to jsem já, tvůj bůh.”

„Buď vážnější, sakra!“ Očividně jsi mohl říct majestátnější věci! A přestaň se takhle usmívat, situace je už tak dost směšná!


3 komentáře:

  1. ďakujem, dorazila vzácna návšteva.

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji 🤣, toho boha bych bral taky , správný vtipálek 🤣

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji za překlad a tahle část byla fakt super : )

    OdpovědětVymazat