„...A proto si myslím, že musíme založit rytířský řád.“ Všichni seděli kolem konferenčního stolu, ale jen Kousaka vstal poté, co jsem přednesl svůj argument.
„Vzhledem k našim současným národním zájmům, věřím, že mám tedy připravený rozumný plán. Pro naše rytíře začneme s třiceti bývalými jednotkami Takedy. Původně to byli naši podřízení, takže jsme je už důkladně prověřili. Patnáct Babových mužů, patnáct Yamagatových. K tomu všemu spojíme deset bývalých ninjů Takeda, kterým velí Tsubaki, aby vytvořili náš zpravodajský sbor. Kromě toho bychom měli přijmout šedesát nových rekrutů, což nám dá pěknou kulatou stovku. Co si o tom myslíte?“ Šedesát nových rekrutů mi znělo dobře. Město nebylo nijak zvlášť velké, takže to znělo jako dobrý začátek.
Kromě mě byli v zasedací místnost Baba, Yamagata, Naito a náš hlavní ninja Tsubaki. Lain, Nikola a Norn byli také přítomni. Kousaka, Naito a Tsubaki nebyli ve skutečnosti rytíři, ale dávalo smysl zahrnout je do vojenských záležitostí.
„Jaké jsou tedy kvalifikační vlastnosti, které od rekruta chceme?“ Stařec Baba vyslovil otázkou, na kterou jsem okamžitě odpověděl.
„No, podívejme se... Odmítnu každého, kdo má kriminální minulost. Na pohlaví nezáleží. Na rase nezáleží. Nezáleží ani na společenském postavení, ani na věku.”
„Není to trochu široké? Nezískáme v tom případě roj kandidátů?“ Yamagata měl pravdu, ale rozhodl jsem se, že vzít tunu žádostí nám dá větší šanci najít talentované lidi.
Úkolem zde bylo oddělit zrno od plev a najít diamanty v surovém stavu.
„Kdo vlastně bude velitelem?“ Naito zvedl ruku a vydal docela nevinnou otázku. Oh, o tom jsem nikdy nepřemýšlel. Vrhl jsem letmý pohled na Yamagatu a Babu. „Promiň, chlapče, ale.... Tuhle roli nevezmu. Kapitán družstva mi bohatě stačí.”
„Tady je to stejné. Nemám v povaze brát tak náročnou práci.“ No, za pokus to stálo. Doufal jsem, že to jeden z nich přijme, protože sloužili jako generálové pro Takedu a tak, ale.... Myslím, že toho života už měli dost. No, tak to prostě zbývá...
„Budu tedy muset vybrat jednoho z vás tří.”
„Počkejte, my?!“ Lain rychle nastražila králičí uši. Norn a Nikola jen ohromeně zírali. Nevěděl jsem, co je tak překvapilo. Vlčí, králičí a liščí trio byli koneckonců formální rytíři mého království.
„No, nikdo jiný tu není.”
„A-ale nemůžeme být velitelé, to není možné!“ Lain najednou rozčileně zamávala rukama. Zbylí dva za ní souhlasně přikývli.
„No, v případě nouze se vy tři stejně spojíte se mnou, ne? Jen si myslím, že je nutné mít velitele, když jsem pryč. Navíc je to jen stočlenná společnost.”
„To je pravda, ale...“ Mít velitele bylo nutné. I kdyby nebylo tolik členů, potřeboval jsem zachovat hierarchii. Ale šlo o to, koho z nich si vybrat. Všichni byli talentovaní, ale všichni měli své nevýhody.
Nikola byl stoický a vážný, ale obecně nepružný. Norn byla lidový člověk, ale velmi bezohledná. Lain byla příkladná všeumělka, ale byla nebezpečně rezervovaná.
„Podívejte, prozatím ať je velitelem jeden z vás a ti druzí dva mohou být zástupci. Dobře?“ Nikola okamžitě zvedl ruku.
„V tom případě by velitelem měla být Lain.”
„J-Jo, Souhlasím! Lain si povede skvěle!”
„Co-co-cože?!“ Lain zradili její nejbližší kamarádi! Zamračila se přímo na ně. Ale byla přehlasována v poměru dva ku jedné, takže jsem byl naprosto v pohodě, že jsem do toho šel.
„Hm, prosím, vy dva...! Není Nikola pro tu roli vhodnější než já?!”
„Ne, na tohle jsi mnohem lepší. Norn je neopatrná, takže by z ní byl nedbalý velitel. Taky se ráda fláká. Jsem tak trochu přísný člověk, takže si nemyslím, že bych jednal s lidmi zvlášť spravedlivě. Nepružnost není vlastnost, kterou chcete mít v čele organizace. Říká se, že je potřeba mrkev a bič, aby se něco pohnulo dopředu, ale já jsem jen bič. Řekl bych, že ty jsi ta mrkev, kterou potřebujeme, Lain.” Hm, podívejme se na to objektivně ... Tento případ mi tak trochu připomněl Hijikata Toshizo, zástupce velitele Shinsengumi. Díky svému postoji byl znám jako zástupce velitele démonů. Takže zatímco Kondo Isami převzal roli velitele Shinsengumi, Toshizo prostě stál stranou a přísně prosazoval pravidla. Chlap jako on byl rozhodně nejlepší u postranní čáry, který vrčel a zíral.
„Tak dobře. Lain je nový velitel.”
„To zní dobře!”
„C-cože?! Prosím, počkejte chvíli!“ Všichni tři za posledních pár měsíců značně zesílili. Yamagata a Baba je opravdu vyždímali a výsledky byly vidět. Dokonce často trénovali s veterány z Regulusu i Belfastu. Všichni měli udatné osobnosti a byli přirozeně talentovaní ve fyzických uměních už jen proto, že byli bestie.
I když pominu, že postavit Lain na vrchol mého rytířského řádu byl také pohodlný společenský tah. Byla to bestie, takže to byly dvě mouchy jednou ranou. S Lain jako velitelem by každý na první pohled poznal, že Brunhild je pokroková země, která nediskriminuje na základě pohlaví nebo rasy.
„Prosím, nedělej si tolik starostí. I když je titul velitel, právě teď je srovnatelný jen s vedením malé čety. Nerozčiluj se, budeš v pořádku. Tvoji dva zástupci tě také budou plně podporovat.”
„Ano, pane.”
„Máš to mít!“ Nikola stál stoicky a vážně, zatímco Norn odpovídala bublinkami. Lain se jen posadila na židli a tupě zírala a tiše žvanila. Králičí uši měla rezignovaně svěšené.
Bylo to trochu trapné, ale byl jsem si jistý, že by udělala, co by mohla. Také jsem se rozhodl ji všemožně podpořit.
Jediné, co zbývalo, bylo vytvořit letáky a plakáty a pak je distribuovat. Byl jsem si jistý, že jejich umístění na místech, jako je cech v Regulusu a Belfastu, bude bohatě stačit.
Všichni jsme se rozhodli, že po měsíci budeme provádět samotný nábor.
A pak, o měsíc později...
„Huh?”
„Dovolte, abych se opakoval. Na obsazení šedesáti volných pozic je zde přes tisíc kandidátů. Je to nečekané a zároveň bezprecedentní.“ Kousaka se opakoval, ale pořád jsem nedokázal pochopit, co říká. Jak jsme přilákali tolik lidí? Jistě, rozházeli jsme letáky všude možně, ale přes tisíc, vážně? Žadatelů bylo víc než občanů!
„Jak se to stalo?”
„Vaše Veličenstvo... jste jediný stříbrný dobrodruh v Belfastu. Rozdrtil jste vojenský převrat v Regulusu. Zabil jste draka v Mismede! Tito lidé sem byli přirozeně přilákáni díky vašim velkým činům. Slova úst jsou mocná. Ale mezi kandidáty se samozřejmě mísí i špióni z jiných států.“ To dávalo docela smysl. Ale pořád bylo lepší mít tunu kandidátů než žádné kandidáty. „Jak je tedy chcete zpracovat? A co kritéria, která u rytíře hledáte?”
„Hrmm, vlastně si nejsem jistý nejlepším postupem. Na to jsem ještě nepřišel.“ Nevěděl jsem vůbec nic o rozhovorech s tolika lidmi.
„No, Vaše Výsosti... záleží na druhu jedince, kterého chcete upřednostnit v řadách Brunhildu. Upřímně, pokud si myslíte, že záleží jen na síle, proč je všechny nepošlete do rvačky, dokud jich nezbude jen šedesát? Hohoh...” To se ti lehko řekne. No, jestli jsou násilníci nebo surovci, nechci, aby tady pracovali. Myslím, že ideál, který hledám u rytíře, je někdo, kdo se dívá na občany a vidí je jako prioritu. Dobrosrdeční lidé s poslušnými postoji. Jsem si jistý, že spousta lidí přijde s různými očekáváními, ale já s tím nehnu.
Stejně, dělat rozhovory s každým
kandidátem jeden po druhém bude otrava. Co mám dělat...
◇ ◇
◇
„Žadatelé o rytířský řád Brunhildu, pojďte sem, prosím. Seřaďte se spořádaně.“ U hradní brány stál stůl. Přiměl jsem uchazeče, aby jeden po druhém napsali na dokument jejich celé jméno, pohlaví, věk, rodiště, rasu a osobní prohlášení. Potom jim Lapis dala očíslovaný odznak. Pak jim to samé číslo vytiskli na hřbet ruky. Samotný výslech byl naplánován na dva dny poté.
Odznaky se měly nosit na hrudi nebo kdekoli, kde je to dobře viditelné. Jejich nošení bylo povinné.
Odznaky byly tajně první částí testu. Každého občana města jsem informoval, aby zaznamenal číslo odznaků každého, kdo na něj působí těžkým nebo špatným dojmem. Požádala jsem je, aby uvedli důvod obav a povahu obtěžování.
Chytrý žadatel by si pravděpodobně uvědomil, jaký význam má odznak.
Nebyla to zkouška, která měla najít ty se správnými vlastnostmi, ale spíš zkouška, která měla vykořenit ty se špatnými vlastnostmi. Ti, kteří byli bezohlední, ti, kteří nepřemýšleli o významu odznaku, nebo lidí, které budou chránit? Nechtěl jsem ty lidi nikde poblíž své země.
Použil jsem [přelud] na podřízené Tsubaki, aby vypadali jako démonkini a bestie, pak jsem je nechal potulovat se po městě. Chtěl jsem vědět, jestli je někdo bude aktivně diskriminovat. Protože to byli lidé, které jsem chtěl vykopnout.
Asi třetina kandidátů byli pololidé, takže kdybych je zaměstnal, chtěl bych, aby pracovali po boku lidí, kteří je nebudou diskriminovat nebo se na ně dívat spatra. Byla by to osina v zadku, kdybych měl lidi, kteří by si říkali, „Páni, na zvířecího muže jsi v pohodě”. Přátelská diskriminace byla stále rasistická.
Povolal jsem sto koček a poslal je do města. Jejich úkolem bylo informovat mě o situaci.
„Mňau... je tu jistý chlapík, co otravuje kupce! Má odznak číslo šest set osmdesát pět.”
„Mňau, v restauraci řádí banda opilců. Barman se snaží udržet situaci pod kontrolou, mňau! Jsou to odznaky číslo osmdesát dva až osmdesát pět!”
„N-nějaký drzý zkurvysyn po mně hodil kamenem... Má odznak číslo dvě stě padesát osm!“ Překvapilo mě, že tolik zpráv přichází tak brzy. Bylo pro mě dost těžké zaznamenat si jen to. Rozhodl jsem se požádat Kohaku o pomoc. Kohaku byl monarcha, který vládl suchozemským šelmám, takže ani tygr neměl problém přijímat telepatické zprávy od koček. Renne a Laim mi přišli pomoct všechno nahrát.
Dostavilo se přes tisíc zájemců, takže Micahin hostinec byl za hranicí svých možností. Nakonec musela většina žadatelů tábořit na pláních za městem. Naštěstí v oblasti nebyla žádná nebezpečná divoká zvěř.
Objevila se však obrovská škála lidí. Přestrojil jsem se [přeludem] a šel se podívat na město. Bylo tam hodně ženských dobrodruhů, nejspíš proto, že jsem se zmínil, že na pohlaví nezáleží. Objevila se také spousta bestií a démonkinů, kteří se většinou shromažďovali ve vlastních skupinách.
Rozhodl jsem se odmítnout lidi, kteří byli rasističtí vůči bestiím a démonkinům, ale také jsem se rozhodl odmítnout i bestie a inteligentní monstra, kteří byli rasističtí vůči lidem. Byla pravda, že všichni mohli mít osobní okolnosti, které v nich vyvolávaly takové pocity, ale moje země neměla místo pro diskriminační lidi, ať už měli krvácející srdce nebo ne.
S touto počáteční vlnou budou ti nejhorší pravděpodobně vybráni a odstraněni. Ale k prověřování stejně muselo dojít.
Můj nápad použít [paralýzu] na všechny kandidáty a nechat ty s vysokou magickou odolností projít do dalšího kola byl vetován. Asi to nemělo moc co dělat s rytířstvím. Ani mi to nedalo vědět, jestli je ta osoba dobrá nebo špatná.
Rozhodl jsem se, že se v tomto malém detailu spolehnu na Yumininy mystické oči, ale rozhodl jsem se, že ji zahrnu až poté, co kandidáty značně zúžím.
Věci měly být rozhodně rušnější.
◇ ◇
◇
Shinsengumi – Něco jako policie pozdního období Edo Šinsengumi – Wikipedie (wikipedia.org)
Hijikata Toshizo - Hijikata Tošizó – Wikipedie (wikipedia.org)
Gintama
Gintama
Děkuji :D trochu na prd když se město rozrůstá pomaleji než počet lidí, kteří se v něm ukáží :D
OdpovědětVymazatďakujem, tak tajnú políciu už má a teraz armáda. Ale nemal by zabúdať na obyvateľov, aj tých treba.
OdpovědětVymazatDěkuji za překlad.
OdpovědětVymazat