HRH 6 - Kapitola 3: Zužující se vzdálenost mezi dvěma 2/3

Poté, co jsem se přizpůsobil létání ve vysokých rychlostech, mluvil jsem s dračí kněžkou, když jsme se přiblížili k pohoří Hvězdná Dračí Hora.

„Takže, chtěl jsem se na něco zeptat.”

„Co by to mohlo být?“ zeptala se.

„Tohle místo Dracul, kde žijí draci – je na vrcholcích těch hor, že?”

„Ano. To je správně.”

„Teď jsem ještě v pořádku, ale když mě tam vynesete, budu v pořádku, až přijde na vzduch a tak dál? Raději bych netrpěl výškovou nemocí.”

Jednalo se o pohoří Hvězdná Dračí Hora, řadu hor o velikosti hory Mt. Fuji. Plošina Dracul sama byla díky kouzlu Matky Drak udržována ve stavu věčného jara a vzduch se tam nelišil od vzduchu na úrovni země, ale co cesta tam?

Pokud jsem měl prožít zážitek, který se rovná náhlému vyhození na vrchol Mt. Fuji, bylo by to nebezpečné pro mé zdraví.

Dračí kněžka zavrtěla hlavou. „Nemusíte se bát. Jakmile vstoupíme do pohoří Hvězdná Dračí Hora, magická síla lady Tiamat vás přímo dopraví zbytek cesty do Krystalového hradu v Draculu.”

...Tak tady to máte. V podstatě to bude další teleportace, jakou jsem zažil předtím.

„Nemohla by mě v tom případě prostě přenést na ten hrad nebo kamkoliv jinam?”

„Lady Tiamat může svou nejplnější sílu uplatnit jen v pohoří Hvězdná Dračí Hora. V jiných zemích jsou její schopnosti značně omezené. Když se dostanete tak daleko jako do té vesnice, může vás teleportovat jen na krátké vzdálenosti.”

...Opravdu se dá pár kilometrů nazvat krátkou vzdáleností?

No, aspoň se zdálo, že nemůže najednou poslat draky kamkoliv na kontinent, takže to byla trochu úleva. Neměl jsem ani myšlení, že bych se jí hodlal postavit, ale pořád mě znepokojovalo, že nade mnou jednostranně drží moc nad životem a smrtí. I když, no, určitě jsem poznal, že Matka Drak je na úplně jiné úrovni než ostatní tvorové.

Zatímco jsem o tom přemýšlel, dračí kněžka nabrala rychlost. „Brzy vstoupíme do pohoří Hvězdná Dračí Hora. Prosím, připravte se na transport.”

„Připravit se? Jak to mám asi udělat?”

„Nedivte se, když se scenérie kolem vás náhle změní.”

„Aha, tak takhle jste to myslela...”

Rychlost dračí kněžky se zpomalila, a když se téměř zastavila....

◆

...scenérie se změnila. Právě jsme byli ve vzduchu, ale teď jsem měl podlahu pod nohama.

Dračí kněžka mě položila na zem a já se konečně mohl vrátit zpátky na zem.

Rozhlédl jsem se a přemýšlel, kde asi jsem. Bylo jasno, takže jsem dobře viděl, ale byl to neuvěřitelně rozlehlý prostor, ve kterém jsem se ocitl. Před očima jsem měl bílou zeď, ale když jsem se otočil, abych se podíval za sebe, zeď na protější straně byla daleko. Tohle místo by mohlo být větší než klenutý stadion.

Když jsem vzhlédl ke stropu a stále na to myslel, znovu jsem polkl. To není zeď?!

Přistihl jsem se, že se dívám na obrovskou dračí hlavu. Právě teď, jsem byl před prsama obrovského draka, který seděl jako sfinga. Ta hlava... Byl to ten samý drak, kterého jsem viděl ve snu.

Znamenalo to, že tento supermasivní drak je Matka Drak? Myslel jsem si, že je velká, když jsem ji viděl ve svých snech, ale protože to byl sen, její velikost byla trochu zamlžená. Když jsem ji viděl takhle zblízka a osobně, připadala mi ještě větší, než jsem předpokládal ve snu.

Slyšel jsem shora hlas. „Vedla sis dobře. Nech nás chvíli o samotě.”

Drak, který mě donesl až sem, řekl, „Rozumím.”

Sklonila hlavu a pak byla pryč. Matka Drak ji pravděpodobně teleportovala pryč.

Dokud jsem byl ohromen, Matka Drak mě oslovila jemným (i když psychickým) hlasem. „Tak tedy, myslím, že by ode mě bylo příliš povýšené zůstat v této podobě před vládcem národa.”

Po těchto slovech její tělo začalo zářit a pak se scvrkávalo. Když jasné světlo pohaslo, viděl jsem ženu, která byla zhruba stejně vysoká jako já. Tvář měla zakrytou závojem, takže jsem nemohl říct, kolik jí je, ani jak vypadá, ale ta žena měla na sobě lesklé, stříbrné roucho podobné oděvu a měla dobře vyváženou postavu. Stejně jako u paží Venuše de Milo, i když jsem neviděl její tvář, představoval jsem si, že je neuvěřitelně krásná.

„To je... vaše lidská podoba?“ Byl jsem ohromen, ale nějak se mi podařilo ta slova ze sebe dostat.

Zasmála se. „Ptáte se, je to moje lidská podoba? To je pro to výstižné jméno.“ Žena zvedla lem svého roucha a uklonila se. „Jsem ráda, že vás takto poznávám osobně. Pozdrav, králi Soumovi z Elfriedenu a Amidonie. Já jsem Tiamat, ta, kdo je zodpovědná za pohoří Hvězdná Dračí Hora.”

„Je mi ctí, že vás poznávám, madam Matko Drak.“ Vrátil jsem jí úklonu. „Jsem Friedonský král Souma.”

Matka Drak se uchechtla. „To jméno je něco, co mi ostatní začali říkat z vlastní vůle. Prosím, říkejte mi Tiamat.”

„Jak si přejete, madam Tiamat. Um... omlouvám se za svůj vzhled.”

Příliš pozdě jsem si uvědomil, že jsem pořád v tom cestovním úboru Kitakaze Kozou. Cítil jsem se špatně, když jsem stál před božskou postavou, kterou jsem viděla před sebou v tomto stavu. Přece jen jsem neměl čas se převléct. Ale když jsem to řekl, madam Tiamat zavrtěla hlavou.

„Ne, vypadáte tak, protože jsem vás sem zavolala tak náhle. Jestli by se měl někdo omluvit, jsem to já. Pro začátek... si sedneme.”

Najednou se mezi námi objevil stůl ze skla a dvě židle. Teleportace byla určitě výhodná schopnost. Kdybych ji měl, mohl jsem okamžitě najít dokumenty, které jsem hledal při práci, takže jsem opravdu chtěl...

Uvažoval jsem jako naprostý otrok své práce.

Jakmile jsme si sedli, madam Tiamat začala hlubokým sklonem hlavy. „Nejdřív mi dovolte, abych se omluvila za to, že jsem vás sem přivedla tak násilně.”

„Přijmu tu omluvu,“ řekl jsem. „Mohl bych vás ale požádat o vysvětlení důvodů? Už jsem byl na cestě sem se svými společníky, když jste to udělala.”

„Řeknu vám to, samozřejmě. Ale nejdřív...”

Najednou se mi před očima objevila čajová souprava. Šálek na čaj, který seděl přede mnou, už byl naplněn teplou porcí černého čaje.

„Dáme si čaj. Dáváte si cukr nebo mléko?”

„Ne, samotný je fajn.”

Nastal čas, abych přestal být překvapen každou maličkostí. Koneckonců byla uctívána jako bůh.

Usrkl jsem čaj, abych se uklidnil. Byl jsem spíš na kafe, upřímně, ale... mělo to dobrou vůni. Tiamat se napila čaje a pak se nadechla, než otevřela ústa, aby promluvila.

„A co se týče toho, co mě vedlo k tomu, že jsem vás přinutila přijít sem, to je proto, že nastala naléhavá situace, která ohrožuje pohoří Hvězdná Dračí Hora. Aby se to vyřešilo, potřebuji vaše... ne, schopnosti vás všech. Proto jsem vás sem povolala, dobře si vědoma toho, že bych vás mohla urazit.”

Měla na krku nějakou situaci? A co myslela těmi schopnostmi nás všech? Pokud jsem mohl soudit, byl jsem tu sám.

„Jaká je přesně ta naléhavá situace, o které mluvíte?“ zeptal jsem se.

„Bouře se blíží k pohoří Hvězdná Dračí Hora,“ řekla madam Tiamat se záhadným tónem v hlase.

Bouře? Nebyl Dracul náhorní plošinou v nadmořské výšce odpovídající vrcholu hory Mt. Fuji? Neslyší hřmění, které se ozývá zdola? Ale přemýšlet o tom trochu déle, vzpomněl jsem si na vrchol hory Mt. Fuji může mít pořád bouřky. Říkají, že mraky kumulonimbusu mohou jít až do stratosféry. Ne, ale předtím....

„Ani naše země nemůže s přírodními jevy nic dělat,“ řekl jsem.

„Samozřejmě to není přirozený jev.“

„...Je to nějaká metafora?”

„Ano, to je pravda. Vyjádřila jsem hrozící hrozbu jako bouři. Abychom se vypořádali s touto bouří, budeme potřebovat vaši sílu, sire Soumo, a ještě jednoho. Abych vás dva svázala, potřebovala jsem, abyste přišel do pohoří Hvězdná Dračí Hora na vlastní pěst.”

Madam Tiamat promluvila tichým hlasem, skoro jako by skládala poezii.

„Máme málo času. Pokud bychom čekali, až se sejdete se svým doprovodem, hrozilo by, že se situace vymkne z rukou. I kdybychom však situaci vysvětlili, vazalové krále by mu v žádném případě nedovolili odejít do jiné země samotnému. Kvůli tomu jsme se uchýlili k poněkud razantnějším metodám. Ještě jednou se omlouvám. Omlouvám se za to, čemu jsme vás vystavili.”

Madam Tiamat se upřímně uklonila.

Matka Drak, která byla uctívána jako bůh, mi skláněla hlavu. Co by Liscia a ostatní řekli, kdyby se to dozvěděli?

Kromě toho řekla, že mě odvedla pryč, protože bylo málo času, ale byla strašně nejasná, pokud jde o důvod, proč tomu tak je.

„Omluvila jste se už dost,“ řekl jsem. „Mohl bych vás požádat o konkrétnější vysvětlení té bouře, nebo co to je?”

„Bouře určitě přijde. Nemohu se dotknout přímo bouře. Mé děti to však samy nezvládnou. Kromě... jedné z nich. Bouře bude mizerná pohroma. Potřebujeme vás, který bude klíčem k řešení, a tu dívku, která vás ponese. Je zázrak, že kalamita a prostředky k jejímu vyřešení na sebe v tomto časovém rámci narazily, ale při pohledu na věčný tok času jako celku to mohlo být nevyhnutelnost.”

Mlčel jsem. Opravdu jsem to nepochopil.

Poškrábal jsem se vzadu na krku. „Opravdu si myslím, že tenhle oklikový způsob diskuse je pro boha vhodný, ale...”

„Jestli vám to přijde nepříjemné, ještě jednou se omlouvám. To je však nejvíce navádění, které mohu předat.”

„Navádění...“ zamumlal jsem.

„Jsem bytost, která existuje, aby vychovávala a hlídala ty, kteří žijí na tomto kontinentu Landia. Mohu nabídnout radu, která vede věci lepším směrem, ale nebyla mi dána pravomoc zasahovat přímo do jednotlivých záležitostí.”

„Pokud vám nebyla dána pravomoc, znamená to, že existuje někdo, kdo existuje na vyšší úrovni než vy?!” zvolal jsem

Matka Drak byla vychvalována jako nejvyšší bůh vyznavači uctívání Matky Drak. Kdyby tu byla bytost, která by mohla dát svou autoritu, nebyl by to skutečný nejvyšší bůh? Kdyby to slyšeli vyznavači uctívání Matky Drak (odhlédneme-li od otázky, zda tomu vůbec uvěří), mohlo by to způsobit neuvěřitelný chaos…

Zatímco jsem ohromeně zíral, madam Tiamat mlčky zavrtěla hlavou.

„Kdysi ano. Ale už nejsou.”

„O-opravdu?”

Bylo to jako říct, že Bůh je mrtvý? Nemohl jsem se rozhodnout na základě informací, které jsem měl k dispozici, ale madam Tiamat se na mě poněkud smutně usmála.

„Ano. Nicméně omezení, která jsou mi kladena, žijí dál. Tak jsem se narodila, a proto musím tato omezení dodržovat i nadále. I když vím, že mé vlastní děti budou vystaveny bouři, já sama s tím nic nenadělám.”

„Takže jste mě sem zavolala kvůli té bouři?“ pokrčil jsem rameny.

„To je pravda.”

„Myslím, že pokud jde o lidi, jsem jeden z těch slabších na tomto světě.”

„Vojenská zdatnost s tím nemá nic společného,“ řekla. „Klíčem je právě vaše existence.”

„Má to něco společného s tím, jak jsem byl povolán jako hrdina?”

„Ano. Nicméně, nejsem schopna vám přesně říct jak.”

„Nevím...“ Poškrábal jsem se na hlavě.

Čistě mimo informace, které mi byly poskytnuty, mi to nepřipadalo jako něco, o čem bych se mohl snadno rozhodnout. Nicméně, když jsem viděl, jak byla madam Tiamat upřímná, mohl jsem si být naprosto jistý, že situace je přinejmenším naléhavá.

Argh. Kdybych tu měl Hakuyu a jeho řečnické schopnosti, mohl jsem z madam Tiamat vytáhnout tolik informací, kolik bylo možné v rámci jejích možností, a kdybych měl někoho z Liscie, Aishy, Juny, a Roroy se mnou, mohl jsem se s nimi poradit, co dělat.

Když mluvíme o Liscii a ostatních...

„Madam Tiamat,“ řekl jsem. „Rád bych, abyste mi odpověděla jen na jednu věc.”

„Co by to mohlo být? Doufám, že je to něco, co mi není omezeno vám říct.”

„Je to otázka ano nebo ne.“ Dopil jsem čaj a uklidnil se, pak jsem se posadil, podíval se madam Tiamat zpříma do očí a zeptal se jí, „Je ta bouře, nebo co to je, něco, co by ublížilo mně nebo těm, kteří se stanou mou rodinou?“

Kdybych stejně nemohl znát všechny detaily, alespoň jsem se chtěl ujistit o jedné věci, která je pro mě nejdůležitější.

Odpověď madam Tiamat, „Ano.”

To víceméně rozhodlo o mé odpovědi za mě.

◇ ◇ ◇

------------------------------------------------------------------------------------------------------

Zodpovědná za pohoří…autorita…bouře…povolání…ta která ponese... Začíná se to nějak zamotávat 😁