IwS 5 - Mezipříběh I: Přerušené rande 3/4

„Prohloubíme naši lásku.”

„Ještě jednou?“ Ztuhl jsem, když Yumina náhle vykřikla. Co si proboha myslela, když z ničeho nic řekla něco takového? Aspoň jednou bych se rád nasnídal v klidu a míru.

„Ta myšlenka mě napadla, když jsem tuhle viděla ten svatební obřad. Chtěla bych, aby naše svatba byla stejně krásná a ukázala naši přetékající vzájemnou lásku. Proto si myslím, že se musíme lépe poznat, spojit se na hlubší emocionální úrovni a prohloubit naši vzájemnou lásku.“ Na rozdíl od Yuminy, jejíž oči jiskřily očarovaným pohledem, jediné, co jsem mohl udělat, bylo vynaložit veškeré úsilí, abych jí pohled s nuceným úsměvem vrátil. Rozuměl jsem tomu, co říkala, a také jsem věřil, že je to důležitý krok k prohloubení našeho vztahu, ale, no, moje rozpaky byly tou nejpřednější emocí, která mě v tu chvíli popadla.

Nedbaje mých pocitů, jistá osoba vyskočila ze židle u jídelního stolu. Tou osobou nebyl nikdo jiný než Lu.

„Skvělý nápad, Yumino! Myslela jsem na to samé už dlouho! Opravdu musíme prohloubit naše pouta lásky s Touyou!”

„Přesně tak!”

„Opravdu!“ Obě princezny vyskočily a objaly se ve vzájemném porozumění. Podle všeho to měla být okouzlující scéna, ale něco na celé situaci ve mně vzbuzovalo úzkost a neklid.

„Ehm... Co přesně jste měly na mysli?“ Linze s tváří úplně rudou, se na to Yuminy vyptávala a přitom na mě upřeně hleděla. Elze a Yae přestaly jíst po částech a také hleděly na princezny.

„No přece rande, samozřejmě!”

„Rande?! Vím o rande! Je to místo, kde muž a žena, kteří jsou si blízcí a společně chodí po mnoha místech venku!”

„Přesně tak. Zahrnuje to hlavně společné jídlo, nákupy, společné sledování divadelních představení a tak. Je to událost, která prohlubuje intimitu a emocionální pouta těch, kteří jsou spolu na rande.“ Yumina vzrušené Lu stručně vysvětlila, co by rande obnášelo.

Prohloubit naši intimitu...? Chci říct, už jsem zasnoubený se všemi, takže nevím, jestli rande udělá něco, co by prohloubilo naši intimitu ještě víc, než už je.

„Vlastně, Touya nás poslední dobou příliš zanedbává. Jsi ten typ člověka? Ten typ člověka, který by chytal a choval rybu, aniž by ji krmil?”

„Erk...”

„Já – já cítím to samé! Jako včera, Touyu jsem neviděla ani jednou, když jsme dojedli snídani.”

„Já taky. To je... Cítila jsem se spíše ... osamělá, poslední dobou... já ano.” Urk. Byla pravda, že jsem běhal všude možně a dělal to a to, neměl jsem moc času, který bych mohl strávit s dívkami. Měl jsem pocit, že bych se nad tím měl zamyslet a pokusit se jim to nějak vynahradit.

Dost možná byla pravda, že jsem využíval jejich dobré vůle a místo toho jsem utíkal dělat své vlastní věci. Přesto jsem tyto dívky miloval. Chtěl jsem s nimi být navždy a chtěl jsem je všechny učinit šťastnými, jak jen to šlo. Navzdory tomu, nenamáhal jsem se o to dostatečně.

Přesto, rande? Rande... I kdybychom šli na jedno, v Brunhildu by pořád nebylo moc míst, kam bychom mohli jít a užít si rande. Mohl jsem je vzít do Stříbrného Měsíce nebo někam do kavárny, ale to bylo asi tak všechno, co mě na té frontě napadlo. Co se týkalo nakupování oblečení, vždy existoval obchod Zanac nebo Olba's Company.

I kdybychom šli nakupovat, mohli bychom navštívit jen tři nebo čtyři obchody. Opravdu by jim to stačilo?

„Je to trochu víc než jen to. Chci jít ven s Touyou a společně vytvářet vzácné vzpomínky, abychom se jednoho dne, až budeme starší, mohli šťastně ohlédnout za těmi vzpomínkami, za věcmi jako „Udělali jsme něco takového, že?“, „Něco takového se přece stalo, ne?“ A já chci mít možnost vzpomínat na takové věci s Touyou, jak stárneme a stárneme a společně vytváříme další a další krásné vzpomínky.” To bylo správné ... Yumina měla naprostou pravdu. Kromě toho, moje [brána] nebyla omezena jen na Brunhild, mohla nás zavést prakticky kamkoliv jsme chtěli, ať už to byly jiné země nebo kdekoliv. Kdybych této schopnosti nevyužil teď, tak kdy bych to udělal?

„...Dobře, tak co třeba tohle. Pro dnešek půjdeme všichni společně na rande. Navštívíme spoustu míst a uděláme spolu spoustu zábavných věcí.“ V okamžiku, kdy jsem ta slova vyslovil, se všem rozzářily tváře v úsměv. V tu chvíli jsem se rozhodl, že ty úsměvy chci chránit navždy.

„Teď, když je rozhodnuto, musíme provést vhodné přípravy!“ Zdálo se, že Luino oznámení v každé z nich zmáčklo vypínač, když začaly úžasnou rychlostí hltat snídani, než si uklidily talíře a zamířily zpátky do svých pokojů. Chápu, že z toho byly nadšené, ale když se nasnídáte tak rychle, mohlo by to uškodit vašemu zažívacímu ústrojí.

Pokud jde o mě, šel jsem navštívit Kousaku, abych mu dal vědět, že musím změnit náš plánovaný program na jiný den, protože přišla na řadu důležitá věc. Práce, kterou jsme naplánovali, se naštěstí týkala jen takových věcí, jako je značení městských čtvrtí a kontrola půdy, která by se dala využít k zemědělství, takže jsem si říkal, že by to mělo být v pořádku.

Seděl jsem na terase a vychutnávala si báječný čaj, který připravil náš komorník Laim, jak jsem čekal na děvčata, když jsem najednou uslyšel splašené kroky mířící přímo ke mně.

„Omlouváme se za to čekání.”

„...” S pohledem upřeným na dívky přede mnou, jsem málem všude rozlil čaj.

Každá měla drasticky jiné oblečení než obvykle.

Yumina měla na sobě svetr s velkým límcem, stupňovitou sukni a černé punčocháče.

Lu měla na sobě sukni a blůzu se stuhou vepředu.

Elze se rozhodla, že si vezme blůzu a přes ni dlouhý pletený svetr, stejně jako culotte sukni a černé punčocháče.

Linze teď šla v klasických šatech s vyšívaným květinovým vzorem kolem límce, přes hlavu měla svetr a na nohou podkolenky.

Mezi tím vším mě Yaein oděv překvapil nejvíc. Ponechala si svůj culík, ale nebyla ve své obvyklé hakamě a vlastně ani v žádném eashenském oblečení, Yae měla na sobě blousonové sako s kapucí a kalhoty ke kolenům. Neměla na sobě ani své obvyklé zouri, ale spíše módní boty.

Žádný z jejich oděvů nevypadal jako móda, která by byla v tomto světě běžná.

„Ty šaty...”

„Každá jsme si je nechaly udělat od Zanaca speciálně pro tuto příležitost. Objednaly jsme si je speciálně, když jsme se dozvěděly, že jsi přišel s návrhy pro ně, Touyo.“ Zanacovi jsem takové oděvní vzory dal určitě díky své schopnosti [kreslit], ale upřímně jsem nečekal, že k debutu těchto vzorů dojde takhle.

„Takže... J-Jak vypadám?”

„Cože? Ah, jo. Moc ti to sluší. Tohle oblečení vám všem opravdu sluší. Opravdu ti sluší.“ Elze se mě zeptala, zatímco se červenala, a já jen reflexivně odpověděl. Ale byla pravda, že mi všechny v těch šatech připadaly opravdu roztomilé. Nikdy by mě nenapadlo, že na mě prosté převlečení zanechá tak hluboký dojem.

„Tak tedy pojďme na naše rande! Oh, ale předtím ...” Jako by se ujala vedení, Lu se otočila k ostatním dívkám a zaťala pěst.

Ostatní dívky ji následovaly a každá také zaťala pěst s ostrým výrazem v očích.

„Kámen, nůžky…… papír!“

„To byla remíza, takže.... znova.”

Umm... Co přesně máte vy vytříbené dámy za lubem, že hrajete kamenné nůžky papír...?

„Vyhrála jsem!”

„Já – já jsem taky vyhrála! Zdálo se, že Lu a Linze v něčem vyhrály, ale.... Co to mělo znamenat? Právě když mě to napadlo, odpověď mi přišla bez varování. Spěchající ke mně, Lu a Linze se mi omotaly kolem rukou.

„Jen si pamatujte, že se za chvíli vyměníme, vy dvě.”

„Taková lítost, opravdu lítost...”

„Hej! Nedržíš se ho trochu moc?!”

Už to chápu. Hrmm... Na jednu stranu je to velmi příjemný zážitek, ale na druhou stranu je to zatraceně trapné ... Zatím co se Laim při tom pohledu smál. Jo, rozhodně pěkně trapné ...

Nějak se mi podařilo přesvědčit ty dvě, aby místo toho se mnou spojily ruce. Pořád to bylo trapné, ale bylo to lepší, než když si kolem mě na veřejnosti omotávají celá těla. I když bych lhal, kdybych řekl, že to není příjemný zážitek.

„A teď, kam půjdeme nejdřív?”

„Nejdřív navštívíme Refreese! Nikdy předtím jsem tam nebyla a ráda bych to alespoň jednou viděla.”

„Dobrá, jestli je to to, co chceš. Refreese tedy bude naše první zastávka.” Všichni byli na palubě s návrhem Lu, tak jsem vytáhl [bránu] do imperiálního města Refreese, Bernu.

Bern bylo krásné malebné město obklopené nádhernými přírodními památkami. Podobalo se městu Santorini s výhledem na Egejské moře, protože modrá barva moře a obloha splývaly v obzor a splývaly v jediný svět modré. Bílé stěny obchodů a budov ulice na kopcovité silnici jen pomohly zvýšit krásu scenérie.

Možná proto, že jsme byli na vysokém místě, nás objal jemný a osvěžující vánek.

„To je ale krásné město!”

„Vánek je tak osvěžující, to je...“ Je to jejich první cesta do Bernu, Lu a Yae byly uchváceny úžasem nad krásnou scenérií kolem nich.

Yumina tu zřejmě byla několikrát se svou rodinou kvůli královským záležitostem, mezitím se Elze a Linze narodily a vyrostly v Refreese. Slyšel jsem od nich, že v Císařském městě už párkrát byly. Poté, co jsme obdivovali scenérii, jsme vyrazili na toulky po luxusních obchodech s příslušenstvím a všeobecným zbožím v Bernu a užívali si náš malý nákupní výlet.

Když mě všech pět dívek požádalo, abych vybral něco, co by vyhovovalo každé z nich, nejdřív jsem se snažil vymyslet, co by bylo pro každou z nich nejlepší. Po dlouhém přemýšlení, jsem šel pro výběr pěti broží, každá stylizovaná podle návrhu květiny, která nejlépe vyhovovala každé dívce, a dal je dívkám jako dárky.

Taky jsem vyzvedl pár suvenýrů pro lidi na hradě. Vždycky mi pomáhali a dávali na mě pozor, tak jsem jim chtěl nějak poděkovat. Doufal jsem, že budou spokojení s tím, co pro ně mám.

Naší další zastávkou byla kavárna na vrcholu malého kopce, kde jsme se rozhodli dát si něco k jídlu. Očividně přišel čas na výměnu, takže teď se mnou spojovaly ruce Yumina a Elze.

Napaden jejich útoky typu „Řekni aaah“, když mě krmily po lžících, můj ostych začal dosahovat kritické úrovně. Yumina ten pokročilý pohyb dělala, jako by to nic nebylo, zatímco Elze na druhé straně vypustila svůj malý „S-Say aaahhn“ útok a červenala se až k uším.

Sakra, proč jsi tak roztomilá, ty malá rošťando?!

„Kam tedy jdeme dál?“ zeptala se Yae, když mě vzala za ruku. Lu mě znovu uchopila za druhou ruku.

„Ah, Touyo, podívej! Vypadá to, jako by dole na náměstí vystupoval divadelní soubor.“ Yumina ukázala na plakát na zdi. Byla to reklama divadelního souboru na hru s názvem „Bakram, mocný Dračí Zabíječ“. Už jen podle názvu mi to nepřipadalo jako představení, na které se člověk chodí dívat na rande.

„Bakram Mocný Drakobijec je milostný příběh o jisté ženě. Aby získal souhlas k sňatku se svou milovanou, vydává se na výpravu bojovat se zlým drakem, ale s drakem...”

„STOP! Pokud příběh zkazíte, nebude zdaleka tak zajímavé ho sledovat!” Jako starší sestra, Elze zastavila Linze dřív, než se její vysvětlení dostalo do teritoria spoilerů. Stejně, milostný příběh, co? Kdyby tomu tak bylo, možná by to nakonec všechny rády viděly.

„Tak co, chcete se jít podívat?”

„Ano!“ Právě když jsme se chystali zamířit na náměstí uvedené na plakátu, zablokovali nám cestu čtyři muži.