IwS 6 - Kapitola III: Pokud jste připraveni, není se čeho bát! 1/11

Kapitola III: Pokud jste připraveni, není se čeho bát!

       

„Aha, takže tohle je Etherová kapalina...“ Flora mi podala průhlednou plastovou láhev obsahující asi 500 ml smaragdově zelené tekutiny. Vypadala trochu jako melounová soda. Upřímně, kdyby v tom byl led, rozhodně bych to vychrlil bez jakýchkoliv otázek.

„Jak dlouho tedy bude takové množství energie fungovat ve Frame Gearu?”

„Tohle by mělo vydržet asi měsíc, víš?”

„Páni, tak dlouho...? Myslel jsem, že to bude blíž k pár hodinám nebo tak něco.” Myslím, že je úspornější než benzín nebo petrolej ... Vlastně to tak asi nebylo. Vzhledem k tomu, co bylo potřeba k výrobě tak malého množství, to bylo nerozumné.

„Řekla jsem, že Etherová kapalina je palivo, víte? Ale ve skutečnosti je to spíš podobné něčemu jako lidský nervový systém. Je to katalytická tekutina, která šíří záměry pilota po celé jejich rámové výstroji, víte?”

„Hm ... když je to opravdu jako nervy nebo cévy... je tak malé množství opravdu dost?”

„To není problém, víš. Není to tak, že by se kapalina rozprostřela po celém rámu stroje, víš? Je tam tenká trubková kostra, která ukládá a šíří palivo.” Upřímně, nechápal jsem to. Ale na tom vlastně nezáleželo. Frame Gear se nakonec nelišil od šikovného nářadí. Mohl jsem ho ovládat, přestože jsem přesně nevěděl, jak funguje. Rozhodl jsem se, že si s tím budu dělat starosti, až se to rozbije.

„Tak kolik lahví jsi vyrobila?”

„Prozatím jen tohle, víš? Ale od zítřka bych jich měla stihnout asi deset. Pokud jde o Etherovou rudu ... Asi bych mohla udělat dalších deset, než se kámen vyčerpá, víš?” Takže pokud mám deset rámových převodů ... Dostanu z toho pár měsíců. Jo, to vypadá správně... Přece jen se nebudou stěhovat každý den.

Nechal jsem alchymistickou laboratoř a vzal Etherovou kapalinu Monice do hangáru.

Podal jsem jí tekutinu a ona okamžitě přešla k Chevalierovi, mému sériově vyráběnému Frame Gearu. Otevřela trochu brnění vzadu a přitlačila k němu láhev. S nasávajícím zvukem jsem uslyšel zvuk proudícího vzduchu a láhev byla rychle zbavena svého obsahu.

„Woohoo! Klidně si můžeš spustit Frame Gear hned, jestli chceš! Ale musím tě zapřísahat, zdrž se jeho aktivace v této oblasti, pane. Totálně mi zničíš můj drahocenný hangár, jestli upadneš nebo tak něco!” Nejsi to ty, kdo neustále hasákem poškozuje svůj vzácný hangár?!

Přesto měla pravdu. Aktivace v hangáru by byla problematická. Nejjednodušší by bylo vzít to zpět do vévodství a udělat test tam, ale to otevřelo vlastní soubor problémů.

Nemyslel jsem si, že by bylo moudré, aby se o Frame Gearu dozvěděla veřejnost, ale zároveň by mohlo být rozumné oznámit, že existují, abychom se mohli lépe připravit na invazi frází. Nechtěl jsem o tom moc přemýšlet, ale byla velká šance, že budu schopen bránit jen Brunhild. Z toho důvodu, mě napadlo, že bych měl přimět ostatní národy ke spolupráci.

Přinejmenším, o frázi jsem zatím nikomu říkat nemusel. Vyvolalo by to jen nepotřebnou paniku. Rozhodl jsem se, že dám vědět ostatním národům o Frame Gearu. Bylo by fajn, kdybych to oznámil jako artefakt nebo tak něco. V tom případě by jim to asi nepřišlo moc divné.

Prvořadým zájmem bylo, aby se ostatní země nesnažily vměšovat do mých záležitostí poté, co se dozvěděly o Frame Gearu.

Myslím, že jsem si nemusel dělat starosti s vedoucími představiteli západní aliance. Byli si dobře vědomi toho, čeho jsem schopen, a nechtěli mě zradit. Nejspíš by mě nakonec sekýrovali, abych je nechal zkusit Frame Gear, kdyby něco.

Ve vší upřímnosti, každá země, která by si se mnou zahrávala, by toho velice litovala, takže jsem si nedělal velké starosti. Ani by pro ně nebylo možné ho ukrást. Frame Geary budou bezpečně uloženy v hangáru Babylonu.

Dobře, hádám, že to vezmeme ven a začneme s testováním. Nebudu to skrývat nebo tak něco, ale... Myslím, že si to můžu dovolit ukázat svým vazalům a rytířům.

„Milorde... co je to...?”

„Páni! Úžasný! Je to opravdový Frame Gear!! To jste udělal vy, Vaše Výsosti?!”

„Tohle... je skutečné? Opravdu? To není iluze?“ Velitelka a její místovelitelé se shromáždili kolem, s ústy dokořán, jak zírali na Chevaliera. Kolem postávali i různí občané a rytíři, stejně otupělí. To dávalo smysl, vzhledem k tomu, jak moc mě to bolelo.

„Hej, co je to sakra za věc...? Může se hýbat? Může?”

„Vsadil bych se, že to teď zkouší. Proboha, prcku. Odešel jsi a udělal něco nehorázného...“ Yamagata i Baba zírali na Chevaliera. I oni byli ohromeni samotnou jeho přítomností. Chtěl jsem si připsat zásluhy, ale nebylo to tak, že bych byl stvořitel nebo tak něco.

Oni pravděpodobně jen předpokládali, že jsem postavil Frame Gear, protože jsem vždy používal [modelování] k výrobě toto a jiného. Rozhodl jsem se, že jejich chybu nenapravím. Alespoň prozatím.

Kougyoku... je vše pro Yae řádně připraveno?

To je, můj pane. Je připravená a čeká na odchod.Yae a Kougyoku byli oba na palubě Chevalieru. Nenainstaloval jsem žádný druh komunikačního relé, takže jsem prozatím používal své přivolané bestie. Nebyl to zrovna velký problém, takže to byla skvělá práce.

Zajímalo by mě, jestli by externí reproduktory a komunikační zařízení byly možné upgrady pro Frame Gear. Rozhodl jsem se, že se na to později zeptám Rosetty.

Rozumím, v tom případě... Chevaliere, start!S dunivým zvukem jsem slyšel, že něco začalo vrčet. Zvenčí se na Frame Gearu objevila světla. Došlo mi, že je to ve fázi zapnutí. Z výfukových otvorů na nohách a hrudi foukal horký vzduch.

Chevalierova pravá noha se pomalu, ale jistě pohnula dopředu a udělala těžký, dunivý krok.

„Opravdu se to pohnulo...“ Neslyšel jsem přesně, kdo to řekl, ale shrnul pocity všech v okolí.

Chevalier udělal druhý krok. Vydal se pravidelným krokem vpřed, nabral obrat a otočil se do výchozí polohy.

Opakoval pohyb, ale tentokrát se pohyboval ještě rychleji. Pokaždé, když udělal nárazový krok, země se otřásla novými vibracemi.

Dobře, zatím to vypadá dobře na pohyby nohou. Vyzkoušejte horní část tělaNa můj povel se Chevalier zastavil. Pomalu vytáhl čepel připevněnou k pasu. Zaujal několik bojových postojů, cyklicky tři v rychlém sledu. Pohyboval se plynule. Nezdálo se, že by tu byly nějaké problémy.

Vybral jsem si Yae jako počáteční testovací pilotku, protože to byla nejméně magicky naladěná osoba, kterou jsem znal. Věděl jsem, že když se v něm Yae bude moci volně pohybovat, tak to dokáže každý.

Zrovna když jsem si to myslel, Chevalier náhle ztratil rovnováhu a převrátil se na bok. Neuvěřitelný šok zaduněl zemí, když dopadl na zem.

Yae, Kougyoku, jste v pořádku?!?!

O-Owow... Jsem docela v pořádku, jsem. Zdá se, že toto zařízení docela dobře absorbuje šok. Byl to docela pád a jinak bych si určitě ublížila. Jak to tak vypadá, moje jediné zranění je lehce rozmlácený loketYaein hlas se ke mně přenášel díky mému spojení s Kougyokuem. Byl jsem rád, že není vážně zraněná.

Rosetta mi připomněla, že když se Frame Gear rozběhne, kolem kokpitu se vztyčí různé magické štíty, aby se zmírnily škody způsobené pilotovi strkanicí. Do té doby jsem si neuvědomoval, jak jsou účinné.

Chevalier se postavil a znovu se vydal na cestu. Jeho vnější brnění nemělo ani prasklinu, ani důlek. Byl pozoruhodně odolný.

Frame Gear se zastavil těsně předtím, než k nám znovu dorazil. Hrudní deska se rozložila a vyskočila Yae a Kougyoku. Spolu s jejich objevem propukl jásavý potlesk všech shromážděných rytířů. Gah, vyděsila jsi mě! Yae začal pomalu mávat všem jásajícím lidem. Ať ti to nestoupne do hlavy!

„Tak jaké to bylo?“ otočil jsem se a zeptal se Yae na její první dojmy s tou věcí.

„Bylo mnohem snazší se pohybovat, než jsem čekala. Taky jsem si myslela, že se to bude víc třást, ale byla jsem docela stabilní. Vůbec se příliš nelišil od rámové jednotky, nebylo.“ Dávalo mi to dost smysl. Tlumiče kolem kokpitu musí dokonce potlačit jemné pohyby chůze. Alespoň to by nejspíš stačilo na vystřídání Linze. Dostala hroznou nevolnost z pohybu.

Zatímco jsem přemýšlel, z Frame Gearu jsem zase slyšel zvuky startování. Otočil jsem se a zjistil, že Chevalier je aktivní a prochází se.

„Co-kdo ?!"

„Promiň... ségra právě odešla a....“ Linze, jejíž tvář byla strašlivě rozrušená, se mi začala hluboce omlouvat. K čertu s tebou, Elze! Teď mám být na řadě já! Okrádala mě o pánskou romantiku. Byl to sen všech mladých mužů jezdit v obřím robotovi! Byla pravda, že jsem se poprvé vzdal Yae kvůli testování, ale to neznamenalo, že se chci vzdát i podruhé! Podíval jsem se na právě běžícího Chevaliera a trochu jsem si dupl nohou. Bylo to... fakt super. Jeho pohyby byly super intenzivní. Chevalier začal dělat akrobatické skoky vedle obratných úderů a kopů. Nezdálo se, že by se pohybovala nějak složitě. V tu chvíli jsem si uvědomil, jak cool Frame Gear jsou.

Po krátké chvíli, byla Elze zdánlivě spokojená. S radostí vyskočila z prsní pokrývky.

„Páni! Ta věc byla tak zábavná! Pohybovala se přesně tak, jak jsem si myslela! Vypadá to, že všechna ta praxe v rámové jednotce se vyplatila, co?”

„Jo, vedla sis skvěle! Ale teď jsem byl na řadě já, víš!”

„Psst... netrap se maličkostmi. Neměl by ses chovat trochu vznešeněji? Přece jen jsi velkovévoda.”

„Psst – mlč! Věděla jsi, jak moc na něm chci jet, sakra! Okradla jsi mě o mé právoplatné místo!“ Vzpomněl jsem si na incident, ke kterému došlo jednou na zastávce. Ze strany se do toho vrhla starší žena a nastoupila do autobusu přede mnou. Předstírala, že se do poslední chvíle dívá na jízdní řád. To byla ale strašná stará bába. Nikdo by nikdy neměl předbíhat ve frontě. Předbíhání ve frontě je to, co zlí lidé dělají. I děti to vědí!

Když jsem se ztratil v té nepříjemné vzpomínce, znovu jsem zaslechl vrčení startovního zvuku Chevaliera. „Co – Hej – Ne!!“ Otočil jsem se a Frame Gear byl opět plně funkční. Proč se to děje?! To je můj robot! Chci na něm jezdit! „Kdo na tom sakra jede?! Odpověz!”

„...To je Norn, to je. Náhle vykřikla něco o tom, že je další na řadě, a vyrazila vpřed, to udělala.“ Yae mi s obavami odpověděla a při řeči trochu ustoupila.

Gaaah! K čertu s tebou, ty vlčí děvko! Jsi podřadný zástupce velitele, jak se opovažuješ?! Když jsem se oddával hněvivým myšlenkám, otočil jsem se a všiml si, že se všichni řadí a čekají, až na ně přijde řada. Hej, co?! Co to sakra?! A co já?!

Právě jsem všechny poučil o tom, že je důležité nikdy nepřekračovat hranici, takže bych byl zatracen, kdybych využil své královské přítomnosti k tomu, abych porušil vlastní pravidla... I když to bylo frustrující. Tak jsem se zařadil do řady jako všichni ostatní, zaujal jsem své místo vzadu. Všichni mě očima sledovali, bylo to zatraceně trapné.

Nedívejte se na mě tak! Nejsem ubohý, jen čekám, až na mě přijde řada! Asi nemám na výběr, co... Sakra ... To je na nic!


3 komentáře: