Zagan to otřel úderem pěstí do plochy čepele, ale-
„...Zatraceně.“ Právě z toho se po magickém kruhu, který chránil Zaganovu pěst, rozběhla prasklina.
I když se vyhnul ostří čepele, pouhým dotykem se dostal do tohoto stavu. Jen z pomyšlení na to, co by se stalo, kdyby ho to pořezalo, mu běhal mráz po zádech.
Chastille se pak přikrčila a máchla mečem vzhůru. Byly to po sobě jdoucí údery jako tekoucí proud a jediné, co mohl Zagan udělat, bylo ustoupit.
Ale nezdá se, že by za tím bylo tolik síly...
Ostrost úderu byla značná, ale samotný úder byl lehký. Pravděpodobně to znamenalo, že i když měla božskou ochranu pomazané zbroje, existuje limit.
Chastille mávala mečem a křičela na něj.
„Proč!? Proč nepřejdeš do protiútoku!? Chceš snad říct, že jako soupeř nestačím!?“ Zagan ve skutečnosti pouze uhýbal a nezamířil na ni jediný útok.
A zatímco se vyhýbal seknutí, které přišlo vodorovně, když si lehl obličejem na zem, Zagan odpověděl.
„Nebuď nerozumná. Bití žen není moje specialita, víš.“ Nebo spíše k tomu začal mít odpor.
Mlátit dívku přibližně ve stejném věku jako Nephy je trochu...
Nebylo to tak, že by si dělal starosti, jestli ho Nephy nakonec nebude nenávidět. Ne, kdykoli sevřel pěst, tvář té krásné dívky se mu vznášela před očima. Neexistoval způsob, jak by mohl v klidu praštit podobnou dívku jen proto, že nebyla Nephy.
Proto hledal jinou metodu, jak se s ní vyrovnat, aniž by ji uhodil.
Chastille se zaskřípěním zaskřípala zuby.
„Proč si někdo jako ty potřísnil ruce kouzly?“ Spíše než hněv to znělo, jako by naříkala nad jeho životním údělem.
To přimělo Zagana naklonit hlavu na stranu.
„Nevím, co říkáš, ale je tak špatné používat čarodějnictví?“ Uvědomoval si, že ho lidé považovali za padoucha, ale představa, že za to může čarodějnictví, mu připadala zvláštní.
Chastille pak zuřivě vykřikla.
„Je to zlo! Protože tato moc existuje, lidé jsou utlačováni a nuceni trpět.“
„Tak co přesně je síla, kterou používáte? Není to síla k jednostrannému zabití čaroděje, který je slabší než ty?“
„Ugh...“ Když ji na to upozornil, dokonce i Chastilleina tvář vykazovala známky neklidu a posvátný meč, kterým máchla, minul svůj cíl a zapadl do země.
Pak na to Zagan bez pauzy dupl.
Pokud by dokázal připnout meč, i někdo s pomazanou zbrojí by měl problémy s jeho vytažením.
„Urgh...“ Když dívka zasténala, Zagan se na ni lhostejně podíval.
„Nemám v úmyslu se ospravedlňovat, ale je tu hora lidí, kteří by nežili, kdyby nečarovali. Každý, kdo ty lidi šlape pod nohy a zachází s nimi jako s kořistí... nezastává žádnou spravedlnost.“
„Ah...“ Zdálo se, že i tato dívka se nutila, aby ho pomlouvala, takže pravděpodobně chápala jeho skutečné úmysly.
Když zbledla, nemohla nic říct.
Ale no tak. Nereagujte tak. Jen bude ještě těžší tě zasáhnout... Zatraceně...
Pokud by nevzhledným způsobem vykřikla, že je spravedlivá, Zagan by ji byl schopen udeřit, aniž by se o to staral.
I tak se Chastille kousla do rtu a vložila veškerou svou sílu do ruky svírající její meč.
„Pořád... Ne, právě proto, že je to pravda, si nemohu dovolit prohrát!“
„Ugh, whoa, tam.“ Dívka vytáhla posvátný meč pouhou silou. A jelikož na něj Zagan šlapal, ztratil půdu pod nohama.
„Tady!“ Chastille vší silou vypustila výpad.
Bohužel, tvá technika je příliš hrubá.
Aniž by uhnul z cesty, Zagan na místě zatleskal rukama. A jak to udělal, skvěle zachytil špičku čepele.
Ochrana jeho magického kruhu praskla. Dlaně jeho rukou byly horké, jako by je někdo pálil. Navzdory tomu jí však Zagan opětoval divoký úsměv.
„Jsi dobrá v soutěžích síly?“
„Přijímám tvou výzvu!“ Chastille zdaleka neustoupila, ale celou svou váhu vložila do tlačení zbraně dopředu.
Erb, který byl vyryt na posvátném meči, zářil do té míry, že oslepoval, a její pomazané brnění bylo také zahaleno světlem.
„Co?“ Bylo to poněkud neuvěřitelné, ale dívka zvedla svůj posvátný meč spolu se Zaganovým tělem.
Ta dívka... celou dobu skrývala trumf? Právě když Zagan zaujal postoj vyčkávání a pozorování, zdálo se, že Chastille skrývala svou skutečnou sílu.
A pak švihla svým posvátným mečem dolů.
„Tohle zatraceně - Ugh?“ Taková milá dívka dokázala rozhoupat hroudu oceli s připevněným člověkem. Bylo tomu trochu těžké uvěřit.
Zagan se rozhodl to nevydržet a pustil ho. To způsobilo, že narazil do stromu za sebou, kde se zadusil dechem.
Má větší moc než já... uvnitř mé vlastní bariéry? Byla pravda, že bariéra neměla proti andělskému rytíři velký význam, ale nebylo to tak, že by Zagan sám ztratil svou posílenou sílu.
I když to bylo díky síle posvátného meče a jejího pomazaného brnění, Chastilleina čistá fyzická síla přemohla Zagana.
Zagan si zkontroloval ruce, které se právě dotkly meče, když vstával.
Jeho kůže byla popálená. I když je začal léčit čarodějnictvím, regenerace byla pomalá. To byla pravděpodobně také síla posvátného meče.
Tehdy... Opravdu jsem ji měl zabít, co?
Jak by se dalo očekávat, cítil by se trapně, když by zabil bezbrannou ženu, ale věděl, že měl být opatrnější, když se zapletl s někým z církve.
Zatímco sténal, přiběhla Chastille ještě jednou.
Zaganovi se nějak podařilo znehybnit meč, který se snášel nad hlavou, ale velký strom v jeho zádech se s hlasitým zvukem rozbil na kusy.
Kdyby to nebyl Zagan, nebo kdyby nebyl ve své vlastní bariéře, byl by rozdrcen jako ten strom.
Ze rtů mu vyšel povzdech. Pokud k tomu došlo, nebyla jiná možnost.
Teď nemám jinou možnost... Mám ji zabít?
Měl možnost utéct. Nicméně Nephy byla zpět na hradě. Kdyby Zagan utekl, Nephy by byla napadena. Církev nakonec popravila všechny, kdo se spolčili s čaroději.
Zdálo se, že zlomit posvátný meč je nemožné i se Zaganovou silou. Nebylo to však tak, že by nemohl dělat nic jiného.
A pak, právě když sebral sílu do obou svých rukou, aby rozpoutal naprostou zkázu...
(Zůstaň takhle a poslouchej mě, bastarde. Můžeš předstírat, že umíráš mou rukou?) Zagan neúmyslně otevřel oči dokořán v šoku, když to slyšel.
Zagan přesunul pohled za dívku a všiml si, že tři andělští rytíři, které porazil, začali vstávat. Snaží se zajistit, aby ji neslyšeli?
(Co plánuješ?)
(Církev se nevzdá tvého zabití. Když tu prohraju, bude sem poslán někdo silnější než já. Udělej to tak, abys tady zemřel. A pak zahoď to zatracené čarodějnictví a žij jako obyčejný člověk.)
Zagan pochyboval o svých uších.
(Nečekal jsem, že uslyším taková slova z úst andělského rytíře.)
(...Nezabil jsi mé podřízené. A i když říkáš, že se v nich snažíš vzbudit strach, tvé oči jsou zbarvené něčím jako náklonností.)
Její slova bylo pro Zagana těžké přijmout.
Vypadal jsem tak? Zagan nevěděl, že jeho city k Nephy vyšly tímto způsobem.
Přirozeně to nemířil na své protivníky, ale Chastille viděla, že existuje někdo, koho chce Zagan chránit.
A pak Chastille řekla následující.
(Především jsem nezapomněla... že jsi můj zachránce.) Když to Chastille řekla, udělala skutečně omluvný obličej.
(...Promiň. Tohle... je asi tak všechno, co můžu udělat.) Zdálo se, že tahle dívka jen tak nezapomněla na skutečnost, že ji Zagan zachránil.
Nebylo to poprvé, co se Zagan utkal s andělskými rytíři. Bylo to však poprvé, co potkal někoho, kdo by truchlil nad čarodějovou smrtí.
Ta dívka... to musí mít těžké, co...?
Pokud by andělský rytíř chránil čaroděje, neskončilo by to jen odebráním jeho statusu.
Byli by prohlášeni za zrádce, byla by jim odebrána všechna lidská práva a nakonec by byli mučeni a popraveni způsobem, který by váhal i jen zkusit to popsat. Pro dívku tak krásnou jako Chastille bylo znásilnění také nevyhnutelné.
Nezdálo se, že by byla tak hloupá, aby to nevěděla. A tak tato slova pravděpodobně nebyla vyslovena z chabého odhodlání.
Zaútočit na ni díky tomu bylo ještě těžší.
Ale... to fakt neumím, co?
Kdyby Zagan udělal přesně to, co řekla Chastille, pravděpodobně by mohl bezpečně uniknout. Dávalo to také smysl, protože na hradě nezůstal žádný hodnotný majetek.
Věděl však, že by bylo nemožné zachránit Nephy, kdyby se vydal touto cestou.
Kdyby prohledali hrad, našli by ji. A Nephy by rozhodně neutekla. Ta dívka nakonec neměla žádnou skutečnou vůli žít.
Právě když si dělal starosti, co dělat...
„Pane!“ Nephy, která měla zůstat na hradě, na něj zavolala.
Když se Zagan otočil, běžela k němu dívka oblečená jako služebná.
Možná proto, že se Zagan vrátil pozdě, nebo možná proto, že vycítila nějaké potíže, honila ho.
„Drž se dál, Nephy!“
„Eh, dívka...?“ Chastille promluvil zmateným tónem.
To byl také okamžik, kdy oba současně ukázali otevření.
„Vyjebává s námiiii!“ Mezi třemi padlými andělskými rytíři vstal muž s kopím. Na rozdíl od ostatních dvou utrpěl jen lehká zranění.
Když se rozhlédl, jeho oči se zastavily na Nephy, která k nim běžela.
„Čarodějův společník, co!?“ Co přesně myslel? Máchl oštěpem na Nephy, která se řítila k němu.
„Přestaň, Torresi!“ Chastille zvýšila hlas, aby ho zadržela, ale andělský rytíř hodil oštěp.
„Pohyb!“ Zagan odstrčil Chastille a pak se vrhl před Nephy.
Zagan však věděl, že Nephy by se z toho nedostala, kdyby ji odstrčil stranou svou silou, jaká byla. Pokusil se ji jemně zabalit do náruče, ale nakonec se místo toho odevzdal oštěpu.
„Tch-“ Zagan natáhl levou ruku, aby ji použil jako štít.
Hrot oštěpu mu prorazil dlaň, doprovázený zvukem drcení masa a kostí.
„Pane!“ Nephy vydala výkřik plný smutku.
Přesto se Zaganovi nějak podařilo zastavit oštěp jen rukou
„Je to v pořádku. Něco takového... je jen škrábanec.“ Když Zagan mluvil, po čele mu stékal pot.
Byl zraněn ve stejné oblasti, kde byly jeho léčitelské schopnosti bráněno, takže jeho levá paže byla pravděpodobně chvíli k ničemu.
S kapáním krev pomalu padala na zem.
Už to bylo docela dlouho, co viděl svou vlastní krev.
Nenech se unést... ty sráči...
Zagan však nebyl schopen vychrlit tento urážlivý jazyk.
V náručí cítil chvějící se chlad.
„Zranili jste... mého pána, že?“ Zagan si okamžitě neuvědomil, že Nephy byla ta, kdo mluví.
Byl to chladný hlas, který by nikdy nečekal, že uslyší z úst té sladké a malátné dívky.
A hned po tom...
„Eek, co to je?“
Lidé často říkali, že les žije. To se obvykle objevilo, když se všechny živé věci na místě pohnuly najednou a stromy se kývaly silným větrem.
Žádná zvířata však nepobíhala. A taky nefoukal vítr.
A přesto byl les stále živý.
Zvířata se shromažďovala hluboko v lese. Byly tam mimo jiné malé veverky, zuřiví vlci a divočáci. Bez jediného výkřiku všichni upřeně zírali na andělské rytíře.
Nebylo to ani tak, že by se stromy kývaly. Místo toho se začalo natahovat samotné listí a větve a z houštin vyčnívaly trnité keře.
Les byl živý a choval se, jako by měl vlastní vůli. A něco, možná zloba lesa, zíralo na andělské rytíře.
Co přesně... to je? Nebylo to čarodějnictví. Koneckonců, Nephy měla na krku obojek, který zapečetil čarodějnictví, takže žádné použít nemohla. Jak to bylo řečeno, zjevně to také nebyla moc církve.
Kdyby byl někdo nucen to vysvětlit...
Ona... manipuluje samotným lesem? Bylo to úplně jiné, pokud jde o rozsah a kvalitu, ve srovnání se Zaganovým čarodějnictvím. Po zádech mu přeběhl chlad.
To byl pravděpodobně také případ andělských rytířů.
Tváří v tvář této tajemné síle se ten, kdo vrhl oštěp, začal třást.
„Ne... Přestaň, AAAAAAAAAAAAAAAH!“ Muž, kterému Chastille říkal Torres, utekl.
„Nenechám tě utéct.“ Nephy natáhla paži.
Zpod jeho nohou se vyškrábal břečťan a propletl je.
„Ugh!“
Hrubé kořeny stromů se plazily k Torresovi, když padal. Svíjely se jako živá
bytost, spolkly jeho tělo a začaly ho tahat do země.
Síla byla děsivá a Zagan si při pohledu zblízka všiml, že na Torresově pomazaném brnění se tvoří praskliny.
Zagan se konečně probral, když zaslechl zvuk lámání kostí.
„Dost! To je dost... Přestaň s tím, Nephy.“ Nephy zastavila svou ruku, když ji objal. Zjevně byla překvapená.
Naštěstí to vypadalo, že Torres jen stěží dýchá.
Je tohle... Nephyina síla...? Bylo to něco charakteristické pro elfy? Nebo to mohla použít kvůli své jedinečné existenci, kterou navenek dávaly najevo její sněhově bílé vlasy?
Ať tak či
onak, tato síla předčila dokonce i čarodějnictví a bylo to něco, o čem Zagan
neměl absolutně žádné znalosti.
Děkuji za překlad.
OdpovědětVymazatďakujem.
OdpovědětVymazat