HRH 7 - Kapitola 1: Z nového města, Venetinova 3/3

J-Jak to dopadlo takhle...?

Komain nechápala, v jaké situaci se nyní ocitla.

Byla v guvernérově soukromé jídelně v guvernérově sídle. Tam, Serina a Komain seděly naproti sobě. Poncho byl pryč a vařil, takže se Komain cítila nepopsatelně trapně.

Serina náhle sklonila hlavu. „Madam Komain, musím se omluvit za to předtím.“

„Cože? Um, a to proč?“

„Za to, že jsem se na vás dívala hodnotícíma očima. Myslela jsem, že jste jedna z těch žen, které si myslí, že mohou tak snadno svést sira Poncha.“

Zdálo se, že ten pohled nebyl zlostný, ale hodnotící. Komain se ulevilo, když si uvědomila, že Serina chránila Poncha před jedovatými tesáky žen s ambicemi.

„Um... Zajímalo by mě, je hodně lidí, kteří se chtějí setkat s Ponchem a mluvit o manželství takhle?“ odvážila se Komain.

„Ano. Jak jste viděla, je to muž s mnoha slabinami. Byla jsem požádána Jeho Veličenstvem, abych se ujistila, že sir Poncho není lapen žádnými podivnými ženami, ale mnohé z nich utíkají při prvním pohledu na mé oči. Přála bych si, aby nám alespoň projevili tu nejzákladnější úroveň respektu.“

No, jo, samozřejmě, že by se bály, Komain málem řekla, ale podařilo se ji spolknout slova těsně předtím, než opustila ústa.

Serina možná zamýšlela jen sondovat, ale i ti, kteří nemají žádné zlé úmysly, by se mohli při pohledu na ten pohled vyděsit a utéct.

„Ale přece jste neutekla, že ne, madam Komain?“ zeptala se Serina.

„Pocházím z kmene lovců. Měla jsem pocit, jako by na mě zíral velký vlk, ale nemůžete být lovec, když se necháte ovládnout strachem.“

Zdálo se, že Komainina slova Serinu poněkud šokovala. „Můj pohled byl na úrovni velkého vlka?“

V tu chvíli se Poncho vrátil s velkým hrncem. „Omlouvám se, že jsem vás nechal čekat. Tohle je naše experimentální jídlo pro tento den, ano.“

Poncho šel podávat porce z hrnce na každý z jejich talířů. Když viděla, co jí naservíroval, Komain sebou na okamžik trhla. Celý talíř měla pokrytý hnědou barvou. A co víc, vypadalo to nevábně.

Je tohle... rýže, kterou pěstovali mystičtí vlci? Ale tu a tam vidím kousky, které vypadají jako tence nakrájené těstoviny. A navíc, celá ta věc je taky hnědá...

„Ohhh, to je báječné, sire Poncho.“ Na rozdíl od Komain, Serina byla uchvácena pohledem na tento pokrm. „To je jako yakisoba, kterou jste podával předtím, ale tentokrát jste do ní přimíchal i rýži. Nudle jsou tenké, takže se snadno jedí společně s rýží. Tento hříšný pohled na základní jídlo vařené společně s dalším základním jídlem, v kombinaci s vůní omáčky, je prostě nejlepší.“

Serina to jídlo chválila, jako by byla zamilovaná mladá dívka. Mezera mezi touhle a intelektuální krásou, která se jí předtím zdála tak velká, že to Komain trochu vyvedlo z míry. Nicméně, zdálo se, že Poncho je na tuto reakci přiměřeně zvyklý, a pokračoval ve vysvětlování pokrmu.

„Ve světě Jeho Veličenstva se tomu zjevně říká soba meshi. Nejdřív uděláte omáčku yakisoba, pak přidáte rýži. Odtud přidáte věci jako šlachy a všechno smícháte dohromady. Přemýšlím, že ji brzy naservíruji ve své experimentální restauraci na hradě, ano.“

„Hned se do toho pustím.“

Serina nabrala lžící trochu soba meshi a donesla si to k ústům. V okamžiku, kdy si to vložila do úst, se rozzářila úsměvem plným extáze, jako by právě obdržela zjevení shora.

Poncho ji pozoroval s úsměvem na tváři. „Musím říct... opravdu se vám to líbí, madam Serino.“

Když slyšela ta slova, Komain si vzpomněla na jejich dřívější šepot. Zdálo se, že tohle je věc, kterou „má ráda“ a kterou budou dělat „dnes večer“.

Cítila se trochu rozpačitě nad tím, co si představovala, Komain si bez zaváhání ukousla soba meshi na talíři, a.

Ohhh! Komain měla pocit, jako by se jí právě dostalo zjevení z nebes. Co je to?! Vypadá to hrozně, ale je to tak lahodné!

Sladká a pikantní omáčka povzbudila její chuť k jídlu a lžíce se vracela pro jeden kopeček soba meshi za druhým. Jak svůdná příchuť. Chápala, proč se Serinin obličej tak roztekl. I když byla se svým vysvětlením spokojená, vzpomněla si, co Serina řekla.

„Pokud jsi tak vděčný, udělejte to dnes večer znovu...“

Udělej to dnes večer znovu... Serina řekla “znovu“. Jinými slovy, neznamenalo to, že Serina jedla s Ponchem takováhle lahodná jídla skoro každý večer?

V okamžiku, kdy ji to napadlo, se Komain nedokázala ovládnout. Odkopla židli, vstala a poklekla na podlahu před Ponchem.

„Sire Poncho!“

„A-ano! Um… Madam Komain? Co to děláte, najednou takhle klečet?“

„Madam Komain?“ zeptala se překvapeně Serina.

Když viděla ty pochybné výrazy v jejich tvářích, Komain ze sebe vysypala pocity, které už nedokázala udržet uvnitř. „Když můžu jíst takovéhle jídlo, chci vám sloužit, sire Poncho! Prosím, držte mě po svém boku!“

Komain se náhle nabídla, že pod ním bude sloužit.

Zatímco Poncho byl stále ve ztrátě slov v náhlém zvratu událostí, Serina vstala ze sedadla a postavila se před klečící Komain. Její oči měly stejnou intenzitu, jaká odehnala ženy, které se chtěly bavit o manželství se sirem Ponchem.

Zatímco kladla pohled, aby se ti, na které spadl scvrkli, na Komaina, řekla, „Je to... něco, co opravdu cítíte?“

„Ano! Přísahám na čest svého lidu.“

Komain se na ni podívala zpříma, nehybnýma očima.

Serina s Komain si nevšímaly muže, který by za normálních okolností měl být středem tohoto rozhovoru, aby na sebe upřeně hleděly.

Poncho, jako obvykle, byl jen nervózní.

Zanedlouho, Serina rezignovaně svěsila ramena.

„Zdá se, že to myslíte vážně.... Velmi dobře.“ S tím, Serina natáhla ruku ke Komain. „Přijímám tě. Vítej u rodinného stolu Ishizuka.“

„Madam Serino!“

Obě si pevně potřásly rukou. Obě jejich srdce byla ukradena stejnou věcí.

Toho dne byly ty dvě, které byly uchváceni gurmánskými pokrmy třídy B, svázány kravatou silnější než jakýkoliv talíř.

Mimochodem, Poncho, který z toho byl vynechán, pokračoval v tichém pojídání soby sám.

Navíc, i když je to jen vedlejší poznámka, od druhého dne stály za Ponchem dvě ženy, když si s ním ženy přišly promluvit o manželství.

 -----------------------------------------------------------------------------------------

Ehmm…. Myslím že netřeba cokoli dodávat😁😂😂