IwS 7 - Kapitola I: Kalamita 3/13

„Počkat, Yulong vyhlásil válku?“

„To je pravda, ano. Vyhlásili válku svému sousednímu národu, království Hannock, a v současné době plánují zorganizovat ofenzívu.“ Když mi Tsubaki podala hlášení, vyndal jsem smartphone a pořádně jsem si prohlédl oblast kolem Yulongu.

Království Hannock se nacházelo západně od Yulongu a hraničilo s Regulusem podél velké řeky. Na mapě jsem viděl, že území, které ovládali, je spíš horizontální než vertikální.

„Spustit vyhledávání. Síly Yulongu zobrazit červeně a Hannock modře.“

„Rozumím. Zobrazuji.“ Takhle to ukázalo hodně. Byly rozděleny do úhledného barevného kódu.

Moje pátrací magie byla rozhodně šikovná aplikace pro sběr informací. Nedalo se to použít na lidi, kteří zamaskovali své rysy nebo se převlékli, jako maskovaní útočníci z předešlé doby, ale bylo docela snadné hledat obecné koncepty a umístění.

Nenašli jsme ani jedinou stopu po těch černých maskách. Došlo mi, že vyletěly do povětří až do poslední stopy, aby se předešlo jakékoliv možnosti, že by je někdo identifikoval.

Podle mapy byly na území Hannocku dva válečné tábory Yulongu. K oběma táborům mířila další početná skupina yulongských jednotek, což, jak jsem usoudil, byla pravděpodobně zásobovací jednotka. Ať tak či onak, situace se zdála být ve prospěch Yulongu. Postupovali vpřed s drtivou převahou.

„Proč vůbec vypukla válka?“

„Oficiální postoj Yulongu je takový, že Hannock byl původně yulongským územím a že uprchlíci se tam před mnoha lety bez řádného povolení usadili a vytvořili si vlastní království. Prohlašují, že to není válka, jen rekultivace právoplatné půdy.“

„...Takhle to funguje?“

„Takhle se říká, že to funguje. Říká se, že Yulongu se daří už od doby před zaznamenaným časem. Tvrdí, že Yulong má říši trvající 7000 let. Předává se to tam jako ústní tradice.“ 7000 let? To je šílené. I Egypt má historii trvající jen 5000 let, že...? Chápal jsem, že se snaží získat zpět území svých předků, ale teď už tam byla jiná země, v níž lidé žili pokojně. Nemohl jsem se ubránit údivu nad tím, proč se právě teď rozhodli získat ji zpět. A taky jsem úplně nerozuměl celé té věci s ústní tradicí. Otočil jsem se k Cesce, která stála po mém boku, a promluvil jsem na ni tichým hlasem.

„...Hele, uh, během starověké éry před 5000 lety... existovala země zvaná Yulong?“

„Kdepak. O ničem takovém jsem ještě neslyšela. Všechny lidské národy byly zpustošeny frází a během závěrečného náporu se staly neobyvatelnými.“

Hmhmm ... Yulongu hrdá 7000 letá tradice tedy nakonec nezní tak legitimně. Mám-li se odvážit hádat, řekl bych, že někteří vlivní lidé začali parádní příběh o své historii a šířili ho mezi budoucí generace jako pravdu. Ale pokud tomu tak je, pak to vrhá pochyby i na celou situaci v Hannocku... No, na základě tohohle nemůžu zdiskreditovat všechno, co Yulong říká. Oni tomu asi opravdu věří, protože se to učili po mnoho generací.

„Jestli chcete znát můj názor, válka byla započata pod falešnou záminkou. V posledních několika letech Hannock objevil bohatství rudy. Díky svým mithrilovým a orichalcumovým rezervám se staly ekonomicky mnohem silnějšími. Podle mého skromného názoru je právě toto bohatství hnací silou krvežíznivosti Yulongu.“

Počkat, oni se chovají agresivně na zdroje? Yulong to určitě nevidí jako nějakou odměnu, kterou je třeba nárokovat, že...? I když to dává dohromady... Nedávno mě údajně napadli, když hledali Frame Gear. Jsou to lidé, kteří pumpují peníze do své armády, pošlapávají nepřítele a pak využívají své zdroje a technologii k posílení vlastní moci?

„Guh... Válka je pro mě tak trochu prvenství... Jak situace vypadá?“

„Yulong má výhodu, pokud jde o syrovou vojenskou moc. Pokud to bude pokračovat tak, jak to je, Hannock bude pravděpodobně zničen. Bylo by možné, aby posílili své vojáky pomocí prostředků ze svých rudných dolů, ale rozdíl v síle mezi Hannockem a Yulongem je prostě příliš velký na to, aby to vůbec byl férový souboj.“

Jestli zničí Hannock, půjde Yulong taky po Regulusu? To by rozhodně nebyla dobrá zpráva...

Tohle ve spojení s útokem na Brunhild mi nemalovalo ten nejzářivější obraz Yulongu. I když se nepotvrdilo, že to byli útočníci, tak jsem si vyhradil úsudek.

„Má království Hannock hodně vztahů s Regulusem?“

„Jsou spojeni, ale nejsou spojenci. Rozhodně udržují přátelský vztah. Pokud však jde o současnou válku, Regulus nezasáhne. Mohou poskytovat pomoc ve formě potravin nebo zbraní, ale jinak nic moc.“

Hmph... Jestli to takhle půjde dál, válka se jen prodlouží. Ani pak to není tak, že by to bylo těžké pro Yulong vyhrát, kdyby Hannock měl větší podporu.

Je to cizí, nesouvisející válka ... Se mnou to nemá nic společného... Kdybych při takovém rozpoložení mohl přemýšlet, bylo by to jednodušší.

Zemře hodně lidí ... Těžko jsem lidumil, mám své vlastní věci, o které se musím postarat... Ale nemohu si pomoci, ale cítím se prohnile, když si představím smrt těch lidí, bez ohledu na to, jestli mě znají, nebo ne.

Nemohl jsem se rozhodnout, jestli je to pokrytecké nebo hrdinské.

Můj zesnulý dědeček mi kdysi řekl, „Lepší pokrytec než přihlížející!“ a že „Když stojíš a zíráš jako opice, klidně jí můžeš být!“

...A upřímně? Já nechci být opice.

„Oh, to mi připomíná. Nebyli snad příslušníci našeho rytířského řádu z Yulongu nebo Hannocku?“

„Nemáme v našich řadách nikoho z Yulongu. Nicméně je tu jeden voják, který se narodil v Hannocku.“

„Tak ho sem zavolejte. Přeji si s ním mluvit.“

„Jak si přejete.“ Tsubaki hbitě opustila místnost.

Jestli je z Hannocku, tak tam možná ještě žije rodina... Bude lepší, když je přivezeme sem do Brunhildu, jestli to místo brzy ztroskotá.

„Rytíř Paolo se hlásí do služby, pane!“ Rytíř, kterého jsem zavolal, ke mně sklonil hlavu a poklonil se na jedno koleno. Byl to mladý muž s krátkými kaštanovými vlasy. Tu a tam jsem ho párkrát viděl. Pokud jsem si správně vzpomněl, byl rychlý na nohou, ale v šermu nebyl nijak zvlášť zručný. Ať tak či onak, byl pilný, a tak Nikola čas od času poznamenal o jeho schopnostech.

Podle všeho byl původně pravidelným dobrodruhem a přišel se sem zapsat poté, co viděl náborový leták.

„Paolo, pocházíš z Hannocku, že? Kde přesně je tvé rodné město?“

„Ee... Ah, dobře. Mým rodným městem je malá vesnička jménem Quint, která leží na východní straně Hannocku. Proč vy...“ Quint Village ... Vyvolal jsem mapu a zobrazil polohu.

Oh, to není dobré. Armáda Yulongu je trochu blízko pro pohodlí ... Dobudou tuhle vesnici a využijí ji jako operační základnu nebo tak něco? Většinou míří do hlavního města Hannocku, ale na Quint míří menší skupina... Pokoušejí se o útok kleštěmi nebo co? Invazní armáda nebo ne, určitě nebudou zabíjet vesničany. Ale to neznamená, že nebudou brát zásoby a obecné zásoby... Jde jen o to, jestli je vesničané v klidu odevzdají, nebo ne.

„Er, promiňte... Co je to?“ Paolo na mě zíral s výrazem úzkosti ve tváři. Podíval se mezi mě a mapu a pak ukázal na polohu svého města na projekci.

„Zprávy ještě nejsou formálně venku, ale... Yulong vyhlásil Hannocku válku.“

„Co to říkáte?!“ Paolo se napřímil, očividně šokován. Na tváři měl namalovanou úzkost, překvapení a záchvěv hrůzy.

„Tohle tady je vesnice Quint... A červené stopy tady jsou síly Yulongu. Vypadá to, že do rána dorazí do Quint.“

„A-Ale...“ Paolo zíral na mou mapu, rovným dílem zděšený a užaslý.

„Dokud se vesničané nebudou chovat ukvapeně, jsem si jistý, že všechno bude v pořádku, ale–“

„...Ne, vy mi nerozumíte. V-Všichni v Quint, moje rodina... a přátelé... Všichni zemřou, nebo ještě hůř. Muži budou povražděni a ženy a děti budou určitě vzaty jako otroci a hračky...!“

„Cože?!“

Vydrž chvilku... děláš si legraci? Jsou to formální vojáci, ne? Kdyby se chovali jako nájezdníci, byli by to jen obyčejní zločinci. To jim vážně nemůže projít, že?

„Armáda Yulongu je neblaze proslulá svým ohavným chováním, milorde... Když vtrhnou do jiné země, mají dovoleno drancovat podle vlastního uvážení. Mohou sebrat zbraně a brnění padlým nepřátelům, mohou si vzít peníze a šperky, které najdou v lidských domech... Mohou dokonce brát ženy, aby se prohlašovaly za majetek... Právě z tohoto důvodu má armáda Yulongu jedny z nejvyšších morálek na světě.“

To nemůže myslet vážně... Když se budou takhle chovat, místní je budou prostě nenávidět! Pokud vtrhávají, aby udělali půdu svou, tak co mají v plánu?

„Asi před dvaceti lety existovala mezi Hannockem a yulongem země, která se jmenovala Zaram... Vojska Yulongu ji surově zničila. Za tu dobu se rozšířily zprávy o drancování a znásilňování.“

...Nezáleží na okolnostech války, není třeba, aby vojáci zacházeli tak daleko!

Podle Tsubaki měl Yulong silný kastovní systém a vaše společenské postavení bylo určeno jedním jednoduchým detailem, zda jste či nejste rodilým yulongským člověkem. Jejich xenofobie byla nesmírně silná a na cizince pohlíželi jako na menší bytosti.

Otroctví bylo zřejmě běžné i v Yulongu, podobně jako v Sandorě. Ale nepoužívali obojky. Místo toho označovali otroky speciálním tetováním.

„Je pravděpodobné, že vesnice Quint bude zcela zpustošena, stejně jako byl Zaram předtím... Gh... Milorde, moc se omlouvám, že takhle mluvím mimo mísu, ale... Prosím vás o to! Prosím, použijte svou sílu a zachraňte můj domov!“ Paolo si znovu klekl, ukláněl se a křičel na mě.

„Jistě.“

„Milorde, já vím... Vím, jak je to neslušné, ale prosím vás! Věnujte své nejčestnější ohledy záchraně m- Počkejte...“ Paolo v němém úžasu zvedl hlavu.

„Co se děje? Řekl jsem, že to udělám, ne? Zavolal jsem tě sem jen proto, abych ti pomohl.“

No, původní plán byl jen evakuovat Paolovu rodinu. Říkal jsem si, že to bude snadná práce, a opravdu jsem nečekal, že vesnice bude v nějakém skutečném nebezpečí...

„Nevím, jestli mi uvěří, i kdybych jim to vysvětlil rovnou, mohl bys tedy jít se mnou do vesnice?“

„A-ano, pane, samozřejmě!“ Použil jsem [připomenout] k přijmutí Paolových vzpomínky na Quint, a šli jsme tam okamžitě přes [bránu].