RSM 1 - Kapitola 1: První bitva

Kapitola 1: První bitva     

Nemohl jsem se probudit ani po opakovaném štípání tváří, které mě bolelo podle očekávání. Výsledná G z urychlení a zpomalení mě trápila a podařilo se mi úplně zničit asteroid pomocí těžkých laserových děl. Jeho úlomky pršely na loď, ale byly zablokovány energetickým štítem. Ze všech těch šílených věcí, které se mi zatím staly, se zdá, že nemám jinou možnost, než uznat svou současnou situaci.

Ale jakmile to udělám, přinese to celou řadu dalších problémů. Proč se to všechno stalo někomu, jako jsem já? Vůbec nechápu. Nenapadá mě žádný možný důvod, jak jsem se dokázala zabalit do takové šílené situace.

„Jen co jsem vlastně včera udělal?“

Měl jsem jít do práce jako obvykle, vrátit se z práce jako obvykle, sníst jídlo jako obvykle, osprchovat se, zahrát si nějaké hry a jít rovnou spát.

Nenechal jsem se srazit stále všudypřítomným truckem-san ani jsem nedostal záhadnou zprávu na počítači, který používám k hraní her.

„Tohle opravdu nechápu.“

Ale opravdu nemá cenu si stěžovat. Mysleme pozitivně. Pokud je to všechno pravda, pak se zdá, že se mi podařilo dostat se do světa Stella Online.

Nebylo by tedy možné, abych žil svobodně jako žoldák stejně jako když jsem hrál hru? Nenechat se ničím svázat a spoléhat se jen na vlastní sílu. Jo, zní to docela dobře. Zní to stokrát lépe než práce správy sítě bez téměř žádných vyhlídek na povýšení. Zdá se, že své herní dovednosti mohu také docela dobře využít.

Super, už se cítím mnohem líp. Někdy si prostě musíte užít jakýkoli džem, ve kterém se ocitnete. Ano. Udělejme právě to. Jsem trochu nesvůj, ale zkusme ten pocit co nejvíce ignorovat. Neznalost je blaženost.

No, když se o tom rozhodlo... kde sakra vůbec jsem? Snažil jsem se potvrdit své souřadnice na mapě galaxie, jen abych našel slova, NEZOBRAZUJÍ ŽÁDNÁ DATA. Úplně nemám ponětí o tom, kde jsem a co je venku. Člověče, tohle je fakt špatný.

Každopádně vesmír je docela obrovský. Nebylo to místo, kde byste se mohli jednoduše toulat a očekávat, že se věci nějak vyvinou bez jakýchkoli definitivních informací.

V MMO Stella Online se hráčům stále nepodařilo dostat se do středu galaxie, i když od uvedení hry do provozu uplynuly čtyři roky. Nevím, jestli byla situace v tomto vesmíru stejná, ale myslím, že by bylo bezpečnější předpokládat, že měl stejný rozsah.

Dočasně jsem se vzdal potvrzení své aktuální polohy a přistoupil jsem ke kontrole stavu lodi. Vlastně jsem proti sobě neměl žádné odměny. Hádám, že je to dobrá věc, vzhledem k mým současným okolnostem. Nebudu náhle chycen sektorovou hlídkou a nucen jíst shnilé jídlo ve vězení nebo něco podobného.

Dále jsem zkontroloval svou aktuální registrovanou příslušnost a dostupné finanční prostředky. Zřejmě jsem byl nepřidružený. Byl jsem out and out civilista, který ani nepatří k žoldnéřskému spolku. Moje registrované jméno kapitána se zdá být stejné jako to, které jsem používal ve hře.

A moje celkové bohatství bylo ohromné 0 Enel. Co to sakra je? Jsem určitě jeden špinavý ubohý vzlyk. „Všechny ty peníze, které jsem pečlivě ušetřil...“ Zoufale jsem zamumlal, když jsem pokračoval v kontrole lodního nákladu.

„Uvidíme, kolik jídla je k dispozici...“

Když jsem obsluhoval dotykový panelový displej, mohl jsem potvrdit, že minimální množství potravin a vody bylo bezpečně uloženo uvnitř nákladového prostoru. Jak svědomité. Jen kdo mi to připravil, zajímalo by mě? Neměl jsem tušení.

Bylo tam také několik nábojů rozptylových granátů a dva náhradní energetické balíčky pro loď.

„A jsou tam také nějaké vzácné kovy, co... To je docela dost. To je špatné.“

Ptáte se, co je na těchto věcech špatného? No, nejdřív budu muset vysvětlit herní měnu Stella Online.

Ve světě Stella Online jsou fyzické bankovky a mince již dlouho zastaralé a elektronická měna zvaná Enel byla obchodním médiem široce používaným po celé galaxii. Výměna Enel byla docela jednoduchá a pohodlná, ale protože se jedná o

e-měnu, bylo potřeba sledovat a regulovat všechny záznamy o transakcích, které se jí týkají.

Vraťme se k tématu vzácných kovů. Vzácné kovy byly, jak název napovídal, cennými zdroji, které bylo v galaxii extrémně vzácné. Mohly být vyměněny za spoustu Enelu téměř v jakékoli kolonii nebo vesmírné stanici.

Byly zkrátka jako zlato, stříbro nebo vzácné šperky na Zemi. Vzhledem k tomu, že přímé obchodování s materiály znamenalo spoustu problémů, tuto metodu používali pouze stinní lidé, kteří se chtěli vyhnout zpětnému vysledování prostřednictvím konvenčních burz Enelu.

Takže si myslím, že už máte nápad poté, co jsem toho řekl tolik, ale stejně mi dovolte, abych vám to vysvětlil. Nošením mnoho tohoto vzácného kovu by ze mě udělalo docela lákavý cíl pro lidi zabývající se určitou řadou “práce“. Z herního hlediska by míra střetnutí nepřátelských NPC střílela přes střechu.

[Varování. Jsme skenováni neidentifikovanou lodí]

Podpůrná umělá inteligence nainstalovaná na Krishnovi vydala varování.

„No, to bylo rychlé...“

To, že jsem byl bez varování naskenován, ještě neznamenalo, že ta druhá strana jsou určitě vesmírní piráti. Je možné, že to byla chyba, protože moje loď měla poruchu. Nebo možná ta druhá strana byl jen někdo, kdo jde kolem a náhodou mě prohledal.

Správně. Nedělejme si legraci. S největší pravděpodobností mě skenují, protože jsem byl podezřelý.

Neznámá loď obsahující náklad cenných a obtížně získatelných materiálů kotvící uprostřed pustého vesmírného sektoru byla sakra rozhodně podezřelá. Pravděpodobně mě podezírali, že jsem uprostřed nelegálního obchodu s kriminálními živly za použití vzácných kovů nebo tak něco.

[Neznámá loď přinesla své zbraňové systémy onlin]

Ah, jak je lady štěstí bezcitná. Vypadá to, že tentokrát nebyla nakloněna požehnat mi svým úsměvem. Pravděpodobnost, že náhle bude ohrožen zbraněmi v pohotovosti protivníka, který se ani nezdá být lovcem odměn přímo uprostřed ničeho, měla být nízká šance 1 ku 10, přesto jsme tu byli.

Ah, jak je paní Štěstěna bezcitná. Vypadá to, že tentokrát nebyla nakloněna tomu, aby mi požehnala svým úsměvem. Pravděpodobnost, že vám náhle vyhrožuje připravenými zbraněmi protivník, který ani nevypadá jako lovec odměn přímo uprostřed ničeho, měla být nízká šance 1 ku 10, přesto jsme tu byli.

„Ahoj, bratře. Ty si dáváš šlofíka na takovém místě?“

„Ha- Ahahaha. Ve skutečnosti tu není nic zajímavého, lidi. Teď si mě prosím nevšímejte a pospěšte si.“

„Cože? Neříkej to bratře. Není dobře, že se nám naštěstí podařilo setkat se v tomto obrovském vesmíru? Co kdyby ses s námi chudáky podělil o něco z nákladu, který tam máš. Udělej to a nebudeme ti dělat velké potíže, kay?“

„Obávám se, že budu muset odmítnout. Co kdybych vám jich pár prodal za dobrou cenu?“

Uprostřed našich jednání se tři další neidentifikované lodě náhle zhmotnily a dorazily do sektoru, ve kterém jsme se nacházeli. Všechny jejich zbraně již byly nasazeny a byly připraveny k okamžité střelbě.

Když se dostatečně přiblížili, na obrazovce mého monitoru se objevily informace o třech neznámých. Jejich celková stavba byla skvělá, vršící se změť nahodilých modulů násilně spojených dohromady. Všechny měly střední nosnost a byly docela schopné nést zbraně. Šlo jen o to, že se zdálo, že jejich údržba je velmi nedostatečná. Byla na nich spousta škrábanců a promáčklin. Opravdu vypadaly jako typické pirátské lodě.

„Hm? To je docela neznámý model lodi. Kde se ta loď vzala, chlapče?“

„Bez komentáře.“

Skenoval jsem také neznámé nepřátelské lodě a myslel jsem si, že jsou to s největší pravděpodobností skuteční vesmírní piráti. Jo, to je zásah, dobře. Každá loď měla odměnu 5 000 až 8 000 enelů.

„Hah, ty jsi nás prohlédl, co? No, nedá se nic dělat. Stačí předat veškerý náklad. Udělej to, chlapče, a já ti alespoň zanechám tvůj život nedotčený.“

„Hah... Asi to vážně musím udělat, co?“

Začal jsem upevňovat své odhodlání a postupně zvyšovat energetický výkon hlavního generátoru z normální úrovně na bojovou úroveň. K čemu se předsevřuji? No, samozřejmě za zmasakrování několika nešťastníků.

Tento vzácný kov byl pro mě nesmírně důležitý. Lidé přece nemohou žít bez peněz. Pokud by mi bylo vyhrožováno zbraní, aby mi násilím vzali tyto děti, pak bych musel reagovat stejným způsobem, na základě sebeobrany. Jinými slovy, to znamená důkladně rozdrtit tyto zasraný vesmírné piráty.

„Jo. Atta chlapec. Ty ještě nechceš nakopat bačkory, že?“

„Jo. Asi ano.“

Je zřejmé, co by se stalo, kdyby lidé ztratili ochranu lodí ve vesmírném vakuu. Zaprvé by to udělali, jakmile by se dostali do výbuchu lodi.

I když jsem se nepochybně za pár okamžiků chystal zapojit do bitvy na život a na smrt, nebyl ve mně žádný pocit strachu. Možná proto, že loď, kterou právě řídím, byl Krišna.

Lodě, které piráti provozovali, používaly jako základny civilní modely pro všeobecné použití a byly staré několik generací. Výkon jejich hlavních generátorů, síla štítu a výzbroj strašně chyběly. Nebyly řádně udržovány a jejich brnění bylo křehké. Na druhou stranu, můj Krišna byl bona fide vojenský model, který byl upraven tak, aby skutečně dosáhl špičkového výkonu.

Výkon štítu a palebná síla zbraní byly světelné roky za jejich kýčovitými modely a jeho pancéřování bylo také vojenské kvality.

Dovolte mi říci to bez obalu. Nebyla ani malá šance, že prohraju. Neměla to být bitva, ale jednostranný lov. Nebo spíše smrtící past.

Výkon generátoru konečně dosáhl bojové úrovně.

„Pokud nechcete zemřít, pak vám navrhuji, abyste se vzdali. Myslím, že bych tě asi stejně zabil, takže v sobě nechovej zášť, ano?“

„Určitě štěkáš pořádně na někoho, kdo čelí třem protivníkům, co? Raději toho kluku nelituj!“

Pirátské lodě, které mě obklopovaly, obrátily své přídě proti mně najednou. V tom okamžiku jsem zvýšil Krišnův plyn na maximum.

„Gah!“

„Cože—!?“

„To je rychlé!?“

Zatímco jsem byl napaden GS, ovládal jsem dotykový panel a přenesl zbraně své lodi do provozu.

Tvar Krišnova aerodynamického trupu se změnil a zevnitř se objevila čtyři manipulační ramena vybavená pulzními laserovými děly. Zbraňové šachty na obou stranách kokpitu se otevřely a dvě nablýskané hlavně kanónů velkých ráží se natáhly dopředu.

Pomocné trysky vystřelily, což umožnilo lodi provést náhlou zpětnou zatáčku při zachování veškeré nahromaděné hybnosti. Během pouhých okamžiků byly všechny čtyři pulzní laserové kanóny namířeny přímo na lodě vesmírných pirátů.

„Ten bastard se právě proměnil!!“

Pulzní laserová děla vojenské úrovně střílela postupně a snadno prorazila štít a fyzické pancéřování pirátské lodi, což způsobilo sérii explozí v jejím trupu. Zdá se, že její kokpit byl také spálen do křupava.

„Jen jedním útokem!?“

Beze slova jsem zrychlil a postavil se do zadní části prchající pirátské lodi. Těžké G způsobilo ztmavnutí mého zorného pole. Znovu jsem vystřelil z pulzních laserových kanónů, jakmile jsem se cítil trochu lépe.

„N... Ne! Nechci umřít! Nechci umřít! Já ne—!!!“

Čtyři pulzní paprsky laserového děla bez námahy prorazily štít a nemilosrdně prorazily hlavní motory pirátské lodi, jejíž pilot zoufale volal o život. Když paprsky dosáhly hlavního generátoru, druhá loď také explodovala na kousky.

„Ty bastaaarde! Kurva tě zabiju!“

Třetí loď se nerozhodla utéct, ale místo toho mě vyzvala na souboj. Chce se dostat i poté, co viděl, jak jsou jeho přátelé zabíjeni? Neexistuje téměř žádný způsob, jak účinně zabránit střelbě z laserového děla vystřelující rychlostí světla. Co tedy udělat místo toho? Pohybujte se nevyzpytatelně, aby váš soupeř nemohl získat správný zámek.

„Guh!? Arrgh...!“

Ovládal jsem Krišnu, aby prováděl náhodné manévry pomocí různých pomocných trysek, zatímco jsem neustále střídavě zrychloval a zpomaloval. Mohl bych se z toho pozvracet.

„Do prdele! Určitě jste nějaký kluzký parchant!“

Vesmírný pirát podle toho upravil úhel střelby a vypálil několik střel směrem ke mně. Byla to akce, se kterou jsem se ve hře nikdy nesetkal. Jak jsem si myslel, tohle opravdu nebyl sen a ten, kdo jel uvnitř té věci, byl člověk jako já. Upřímně se mi chtělo zvracet.

Možná mělo mé nutkání zvracet vliv na to, jak jsem se vypořádal s Krišnou, nebo možná pirátské nastavení míření dokázalo dohnat mé úhybné manévry, ale palbě z laserového děla se nakonec podařilo zasáhnout Krišnu.

„To... Ani sebou necukl!?“

Červený laser vypálený pirátskou lodí byl zcela zablokován Krišnovým energetickým štítem a nemohl dokonce zanechat žádné stopy po popálení na jeho pancíři. Asi tím je to vyřešeno, co?

Začal jsem zrychlovat směrem k pirátské lodi s přídí namířenou ke mně. Pirátská loď se ke mně také vrhla. Bylo to jako slepičí závod.

Pirátská loď zběsile střílela ze svých laserových děl v posledním zoufalém pokusu, ale nakonec to bylo marné. I kdyby se střelám podařilo zasáhnout Krišnu, nemohly by se dostat ani přes jeho energetický štít.

„S- Stooop! Mamink—!“

Než jsem do ní narazil, uhnul jsem nepřátelské lodi z cesty a vypálil jsem na ni dvě kanystrové střely v okamžiku, kdy se naše lodě míjely. Střepy vystřelily supervysokou rychlostí a prorazily energetický štít pirátské lodi a prorazily její trup plný děr.

Švýcarský sýr je připraven k podávání.

„Hah! Haaah, ha...“

Rychle jsem otočil loď a upravil své chaotické dýchání při pohledu na vybuchující pirátskou loď, snížil výkon generátoru zpět na normální úroveň a vypnul zbraňové systémy.

Pocit, že se mi chce zvracet, se uklidnil dřív, než jsem se nadál. Byly mé vnitřnosti právě otřesené ze všech těch bezohledných manévrů? Nebylo to něco způsobeného nějakým druhem psychologické averze? Hm, zdá se, že jsem z tvrdšího těsta, než jsem si připisoval.

„Nepodařilo se mi probudit ani po tom, co jsem všechno zažil. Hádám, že tohle je opravdu realita, co...“

Nedokážu se ponořit do negativních myšlenek. Mysleme pozitivně. Pozitivní. Jinak bych umřel. Tedy mentálně.