DM 11 - Kapitola 287: Oslava vítězství

Kapitola 287: Oslava vítězství

Satou je tady. Oslavy jsou příjemné, ale já se raději vyhýbám okázalým věcem, jako je průvod. Arisa a ostatní, kteří mají rádi pozornost, z toho mají ale radost....

◇

„Oslavujeme podrobení pába podlaží, na zdraví!“

„„„Na zdraví!“““

Dnes jsem vedl lidi k přípitku v Břečťanové vile už několikrát.

Plán je takový, že se do labyrintového města vrátíme po třech dnech.

Zdá se, že nikdy nenastane případ, že by se lidé, kteří si šli podrobit pána podlaží, vrátili ve stejný den, takže po zvážení času na cestu tam a podrobení si pána podlaží se rozvrh změnil na takový.

Už je to ale půl dne, co začala oslava vítězství poté, co jsme rozdrtili pána podlaží a teleportovali se zpět do Břačťanové vily.

◇

Teleportovali jsme se zpět do Břečťanové vily poté, co jsme dokončili sbírání kořisti a těla olihně a chapadel, která byla relativně málo poškozená.

Výše uvedená situace mě znepokojuje, ale měl bych si to nejprve urovnat se svými společníky.

Do své soukromé dílny v Břečťanové vile jsem zavolal jen Arisu.

Rozhodl jsem se a řekl jsem jí informace o reinkarnovaných lidech a pánech démonů, jedinečných schopnostech a fragmentech bohů, které jsem slyšel od Zena a pána démonů s psí hlavou, a také jsem k nim přidal svůj názor.

„To je asi tak všechno.“

„Říkala jsem si, co je to za tajemství...“

Protože se odmlčela s vážnou tváří, objal jsem ji, položil si její hlavu na hruď a chystal jsem se ji pohladit, ale ona lehce odpověděla, „Samozřejmě, že jsem o tom věděla,“ takže moje ruka, která se chystala pohladit ji po hlavě, ztuhla.

„Chci říct, že bůh mi tyto věci vysvětlil, když jsem se reinkarnovala.“

„Můžeš mi říct podrobnosti?“

Vzhledem k tomu, že si Arisa dala ruce pod rty a řekla něco v polospánku, „Řeknu cokoliv, když mi dáš sladkou pusu,“ donutil jsem ji mluvit s [příkazem].

„Uuh, ty lakomče.“

„Dobře, dobře, jen mluv.“

Dobrý smutek, nechápu, jak dalece je Arisin čin vážný.

„U~n, vidíš. Nemůžu mluvit o všem, co jsem slyšela, víš? Bůh mi bránil mluvit, nebo spíš to omezil.“

Arisa začala mluvit s touto předmluvou.

Nových informací není mnoho.

Když se někdo reinkarnuje, získá fragmenty boha, jeden fragment dává jednu jedinečnou dovednost.

Už jsem to zhruba odhadl.

Duše člověka potřebuje mít vlohy, aby mohla přijmout fragment boha.

Většina kandidátů na reinkarnaci nedokáže přijmout ani jeden fragment a nechá si zničit duši, někdo, kdo dokáže přijmout dva nebo více fragmentů, se zdá být vzácností.

Podle Arisy se zdá, že mohla nějak cítit, že „Ještě můžu pokračovat“ nebo „Už je to nemožné“, když dostávala fragmenty.

Reinkarnovaní lidé, kteří získali fragment boha, se nemusí nutně sami stát pány démonů.

Spíše se zdá, že stát se pánem démonů je něco, co je poměrně vzácné. I když existují případy, kdy se držitel jednoho fragmentu stal pánem démonů, většinou se jedná o toho, kdo má tři nebo více fragmentů.

.... To znamená, že víc než Arisa, která má dva fragmenty, není to pro mě, který mám čtyři, nebezpečnější?

- Číslo použití jedinečné dovednosti je limitátorem duše.

Můžete překročit počet použití, ale duše, která překročí limit použití jedinečné dovednosti, nebude schopna fragment boha udržet.

A pak, v době, kdy ji duše už nemůže udržet, bude duše, která je nádobou, buď rozbita, nebo zničena a přeměněna v pána démonů.

Věta „Upadni do zoufalství a staň se pánem démonů“, o které pán démonů s psí hlavou usiloval, pravděpodobně odkazovala na to, jak reinkarnovaní lidé, kteří upadli do zoufalství, překračují jedinečný limit využití dovedností a transformují se do pána démonů.

Nakonec se jí ptám na informace o bohu.

„Takže, jak se jmenuje bůh, který reinkarnoval Arisu?“

„To vidíš~, bůh mi řekl jen „Bůh“, takže jsem lehce souhlasila, „Vidím~, je to bůh.“ Stejně jako v příbězích o reinkarnaci, není tu nikdo, kdo by se ptal na jméno boha, že?“

„Viděla jsi, jak ten bůh vypadal?“

„Bůh se se mnou setkal jako s duší bez těla, takže nevím. Nevím, jestli ten bůh byl muž nebo žena, stařec nebo nemluvně, hezký nebo neotesaný, dokonce jsem ani nevěděla, jestli ten bůh vypadal jako člověk.“

Zaslechla nějaké neznámé slovo, jako například reinkarnace boha, ale ignorovala ho, protože mu nějak rozuměla.

Závěrem lze říci, že identita boha se zdá být neznámá.

Do jisté míry dokážu odhadnout identitu boha, ale protože není dobré o tom svévolně rozhodovat, odložil jsem závěr.

Vzhledem k tomu, že druhá strana je bůh, je možné, že jsem byl uveden v omyl.

Před tím vším ani nevím, jestli to byl opravdu bůh.

Ďábel nebo třetí strana, která předstírá, že je bůh, je koneckonců v pohádkách klišé.

◇

Běhal mi mráz po zádech, když jsem se dozvěděl, že Arisa chtěla překročit svůj limit v boji s pánem démonů s psí hlavou, když jsme se s ním setkali.

Dám jí ochutnat osm nakládaných švestek, aby se nad tím zamyslela. Samozřejmě, že hlavní příčinou bylo moje já, které skrývalo svou pravou úroveň, takže by mohl být dobrý čas jí o tom brzy říct.

Mohl jsem to říct Arise, ale rozhodl jsem se, že to řeknu i Lize, která má tendenci si dělat starosti jako ona.

Vzhledem k tomu, že se zdá, že ostatním členům moje schopnosti v bitvách nevadí, zvažuji, zda jim o tom říct poté, co uvidím reakci těchto dvou lidí.

„Tři sta jedenáct?“

„Jak se od mistra očekává.“

„Poka~n“, Arisina ústa poklesnou, jako by tam byl zvukový efekt, vypadá to, že nemůže pokračovat v mluvení, její ústa jsou stále otevřená.

Liza mluví obdivně, jako by na to byla hrdá, ale překvapeně přikyvuje.

Liza, která se takhle usmívá, je asi vzácná.

Rozdíl v reakci těchto dvou musí záviset na tom, zda mají skutečný pocit z abnormality zpráv.

Zvláště Liza, protože se soustředila na boj s nepřáteli na vyšších úrovních pomocí posílení a svého vybavení, nesmí mít skutečný pocit, že potřebuje více zkušenostních bodů, jak se její úroveň zvyšuje. Ze svého pohledu musí uznat, že úroveň 311 je pouze, „Něco, čeho lze jednoho dne dosáhnout, pokud budete tvrdě pracovat.“

Přemýšlím o tom, že to řeknu ostatním členům, pokud mě o to požádají.

Nařídil jsem těm dvěma, aby informace o mé úrovni zůstaly v naprostém utajení.

◇

Tak tedy, co se týče mých společníků, je dost s tímto, teď se postarejme o sídlo, jako jsou zaměstnanci a tak.

Než jsem zavolal Arise, zkontroloval jsem si situaci v rezidenci a ve městě s jasnovidectvím, zdálo se, že se z toho stalo docela velké pozdvižení.

Slečna Miteruna na hradě, Porina v řadovém domě pro dělníky a dvě Krásná křídla v sirotčinci a ve výcvikové škole se usilovně snažily udržet pořádek na svém místě.

Díky nim to vypadá, že lidé, kteří mají tendenci pociťovat úzkost, nepanikaří. Kojenci strašně plakali, ale očekávám, že starší děti kolem je utěší.

Místo toho je město tím, které zažívá velké pozdvižení.

Lidé proudí k sídlu místokrále, gildě průzkumníků a posádce labyrintové armády a dělají rozruch tak velký, že by to mohlo způsobit nepokoje.

V gildě průzkumníků gildmistr vystřelila ohnivé koule k nebi a prohlásila, „Pán démonů přijde, pokud nebudeš zticha!“, což zastavilo rozruch, který se nezvětšoval, ale dostala vynadáno elfí dívkou a sekretářkou vedle ní.

Pokud jde o toto téma, elfka Sebelkea je krásná holčička, která vypadá klidně, i když jsem se s ní nikdy přímo nesetkal. Když jsem se během našeho pijáckého zápasu doslechl od gildmistra o jejím hrdinském příběhu, představoval jsem si, že je nepředstavitelně roztomilá.

Gildmistrová asi přeháněla.

Vzhledem k tomu, že jsme se nemohli připojit k rozruchu, a co je důležitější, nemohli bychom si takhle užít večírek, sdělil jsem paní Sebelke přes Aze-san „Pán démonů byl poražen hrdinou“. Chvíli trvalo, než se k ní dostala, protože musela projít přes vysokého elfa jejího klanu.

Zdá se však, že to bylo správně vyjádřeno, labyrintové město, které bylo na pokraji nepokojů, se nyní vrátilo do své sváteční nálady.

Akindo, samozvaný obchodník obeznámený se Satouem, pořádá hostinu pro sirotčinec a výcvikovou školu jako blahopřání k pádu pána démonů.

Samozřejmě, že skutečnou identitou Akinda jsem já sám v přestrojení.

Ah, jak složité.

Pro jistotu jsem hrdinu informoval o vyhubení pána démonů pomocí vysílače, který jsem od něj předtím dostal.

Samozřejmě jako Nanashi, ne jako Satou.

Vzhledem k tomu, že se zdálo, že hrdina je uprostřed vyšetřování labyrintu v říši Weaselkin, ta, která se se mnou spojila, byla žena s monotónním hlasem jménem Nono.

Vzhledem k tomu, že okamžitě opustila labyrintové město Selbira, aby to řekla hrdinovi místo nás, nesetkal jsem se s ní přímo.

Musí to být kyonyuu, protože je to společnice hrdiny. Chtěl jsem se s ní jednou setkat.

◇

„Hfey, točíš se?“

„Piju.“

Opilá Arisa se opřela o můj límec, aby mi propletla tělo.

Vzhledem k tomu, že Tama a Mia pokračují ve svém zuřivém boji na mém klíně, zdá se, že se vzdala této strany a přišla zezadu.

Zvláštně jsem jim dovolil pít alkohol, protože dnes je oslava podrobení pána podlaží.

„To je správně~ a pak znásilnit toto nezralé tělo~.“

„Dobře, dobře, rád to přijmu za 10 let, dobře.“

Zatímco ze sebe odtrhávám Arisu, která mě drží za obličej a chystá se mi ukrást rty, neurčitě jí odpovím.

„Není Tama nespravedlivá? Myslím, že je nespravedlivá. Chci říct, nedovolit monopol a zároveň se monopolizovat, to je baad, že? Proto, neměla bys mi ho jednou za čas předat? Podej mi ho.“

„Nyu~? Tady je Tamino místo. Protože je to úlevné~?“

Mia má vzácný dlouhý rozhovor, ale Tama ho má ještě vzácnější.

Říkala, že monopol a tak, ale Mia mi často sama sedávala na klíně, když Tama nebyla přítomna.

„Lizo! Tohle stříbrné maso je opravdu příliš silné nanodesu!“

„To je nádhera! Pochi, poslouchej mě, ano? Nejprve rozprostři magickou sílu na své zuby. Dávej však pozor, abys nenalila příliš mnoho, jinak tě budou bolet zuby.“

„Aye, nanodesu! Magické zuby nanodesu!“

Jako vtip jsem připravil tvrdou část velryby, kterou nedokáže přeříznout ani Luluin kuchyňský nůž, a to tak, že jsem ji rozříznul svatým mečem, takže vypadá jako sashimi dekorace, ne jako jídlo, ale....

Očividně to nějak zabrnkalo na struny Lizy a Pochi.

„Kunyunyu, nemůžu to žvýkat.“

„Tahle žvýkavost je něco, s čím jsem se nikdy předtím nesetkala. Chuť připomíná velrybu, ale můj žaludek ji nebude schopen strávit, pokud ji pořádně nerozžvýkám.“

„Tenhle masový člověk je příliš silný nanodesu!“

Liza a Pochi jsou pravděpodobně opilé.

Drží kus masa velikosti sandálu, který se bledě třpytí, a vší silou do něj koušou, ale zdá se, že ho nedokážou rozkousat.

Je úžasné, že na něm mohou dokonce zanechat stopy po zubech.

Později jim předepíšu nějaké léky na trávení, aby si nepodráždily žaludek.

„Mistře, objevila se překážka v oběhu mé magické síly. Prosím, údržba!“

„Počkej, Nana-san, to nemůžeš! Nesvlékej se z oblečení~!“

Lulu, která držela prostěradlo, zadržela opilou Nanu, která se právě svlékala.

Od té doby, co se Luluina úroveň zvýšila, je Luluina akce příliš rychlá, mám pocit, že oplzlá míra štěstí klesla.

Mistři a lidé, kteří působili jako vycpávka pro večírek, se také baví s alkoholem a nádobím v sále.

Opilí mistři brblali, jak chtějí zkoušet nové techniky, tak jsem je vzal do honitby v horní vrstvě.

Očividně je nažhavila bitva našich dívek.

Dokonce i když jsem byl opilý, nechali mě zblízka nahlédnout do různých tajných technik a pak jsem je přivedl zpět na večírek, zatímco oni vypadali potěšeně, ale z nějakého důvodu mě Mia a Arisa označily za vinného.

Hádám, že pro slečnu Poltomeu bylo špatné, že byla nakonec polonahá?

Je to docela zneklidňující, protože v žádném případě nebudu toužit po dívce ve věku kolem střední školy.

Večírek pokračoval až do rána, kdy jsme propili noc tím, že jsme se nacpali mnoha cennými věcmi, jako je likér z Dračího pramene a Zabiják trpaslíků.

Mít více lidí na večírku je opravdu veselejší.

----------------------------------------------------------------------------------

Nějaký bůh v pozadí...
Neurčitá odpověď že za 10 let.... Satou. Právě jsi souhlasil. Buď si jist, že Arisa si to bude pamatovat...😁
Magické zuby nanodesu!😂😂