Poté, co jsme dorazili před recepci, zjistil jsem, že stojím před chlápkem, který měl na těle mnoho starých jizev z bojů. Jeho levá ruka také vypadala jako mechanická protéza. Jak to mám říct? Měl jsem pocit, že jsem se konečně setkal s něčím ve stylu žoldáckého cechu.
„Ahn? Co sakra chcete?“
„Je to nováček. Tenhle chlápek chodí po podzemí, aniž by se zaregistroval v cechu.“
„Cože? Podzemí? Občas slyším o takových chlápcích, ale je to poprvé, co nějakého vidím osobně. Pojď a posaď se, brácho.“
„Ah ano.“
Posadil jsem se před pult, jak mi bylo řečeno. Tenhle chlápek byl docela intenzivní muž. Kdybych potkal někoho jako je on doma v Japonsku, nikdy bych se s ním nechtěl zaplést. Opravdu vypadá jako někdo z poněkud nebezpečné a nelegální profese.
„I když nejsi registrovaný, vlastníš loď, že? Řekni mi jméno tvé lodi a identifikační číslo. Je zaparkovaná v hangáru, že?“
„Ano.“
„Pfft. Opravdu vypadáš jako vystrašené malé kotě. Tak zajímavé.“
„Drž hubu.“
Podíval jsem se na Elmu, která měla jednu ruku na ústech a snažila se potlačit smích, ale nezdálo se, že by toho byla schopna. Zatraceně! Nemůžu si pomoct, dobře! Tenhle strýc je prostě zatraceně děsivý muž!
Strýc recepční s děsivým obličejem zadal jméno lodi a průkaz totožnosti. Dal jsem mu tabletový terminál a chvíli jsem si s ním hrál.
„Sakra? Co se děje s tvou lodí dítě? Nikdy předtím jsem neviděl takový model.“
„I když nemohu přesně prozradit zdroj, zaručuji vám, že jsem ji nezískal nelegálně.“
„Ne, víš... No, je to porušení mravů ptát se na minulost žoldáka. Píše se zde, že jsi se před čtyřmi dny utkal se třemi pirátskými loděmi v bitvě a podařilo se ti vyhrát, ale to je tak všechno. Spíše nemáš žádné další záznamy o aktivitách, chlapče.“
„Zdá se, že jsem se stal účastníkem nehody, když byla moje loď na hyperpohonu a byl jsem vyhozen někam poblíž této kolonie. Zdá se, že kvůli té nehodě jsem ztratil většinu svých vzpomínek a v současné době nemám absolutně ponětí, kde jsem.“
„To myslíš vážně? Ach... No, to je v pořádku. Stejně nemáš odměnu na svou hlavu. Ach ano, mohl bys to zastavit s tou zdvořilou jazykovou věcí? Kdyby tě ostatní kluci slyšeli takhle mluvit, dívali by se na tebe svrchu.“
„Ano.“
Člověče, to určitě chce pořádné koule mluvit s tímhle strýčkem se zachmuřenou tváří...
„To je pravda. Pro žoldáka, který je podceňován, je to víceméně konec, takže sleduj, jak se od této chvíle zachováš. Ale ty jsi pořád stejně laxní jako dřív, že?“
„Ty taky víš o pravidlech, že jo, slečno? Nemá to žádnou zásluhu na tom, abychom zkoumali žoldákovu minulost. Pokud nemají žádnou odměnu na svou hlavu a řádně si zaslouží své živobytí, pak není absolutně žádný problém.“
Najednou mi v hlavě vyskočila otázka, zatímco ti dva spolu mluvili. Tak jsem se rozhodl, že to prostě hned vyhrknu.
„Ehm, vesmírná loď není zrovna levná, že? Takže jsem si jistý, že není tolik kluků, kteří si řeknou něco jako [mám si ho, takže ode dneška budu žoldák!] jen tak, ano? Jak se vám pak vůbec podaří nabrat dostatek členů?“
Myslím, že moje otázka má své opodstatnění. V posledních dnech jsem zkoumal obecné tržní ceny v tomto světě, a abyste si mohli koupit řádně vyzbrojenou loď, museli byste vyhodit alespoň 50 000 Enelů. Pokud to převedete na japonské jeny, skončíte s 5 000 000. Nepodařilo se mi prozkoumat průměrný příjem lidí na tomto světě, ale jsem si jistý, že je to stále astronomická částka peněz pro průměrného Joea.
„No, ve skutečnosti je tu spousta kluků, kteří jsou dříve z armády aktivní v tomhle byznysu. Jsou docela na vysoké úrovni a mají skvělé dovednosti. Jsou také tací, kteří prostě milují boj a v důsledku toho se rozhodli stát se žoldáky. Jsou tu také extrémně chamtiví, penězi posedlí týpci.“
„Jsou tu i tací, kteří absolvovali žoldnéřský výcvikový institut, že?“
„Jo. Ale v tomto konkrétním hvězdném systému se žádný z těchto typů nevyskytuje.“
„Zdá se však, že stále trochu chybí zdroje “čerstvé krve“.“
„Asi ano. Ale galaxie je zatraceně obrovské místo, dítě. Podařilo se nám získat dostatek členů, kteří splňují většinu požadavků, které nám byly zaslány.“
Hm. Jinými slovy, existuje spousta předpokladů, takže se jim podařilo shromáždit pouze lidi, kteří tyto podmínky splňují. Nebo možná v tomto světě prostě není mnoho žoldácké práce? Hm. Nechápu to. Nechápu to, ale stejně půjdu s proudem.
„Dokončil jsem nastavení tvé registrace. Zbývá už jen test.“
„Test?“
„Jo. Pokud nevíme, jak jsi kvalifikovaný, nebudeme mít tušení, jaký typ práce bys byl schopen přijmout?“
„To je rozumné. Ale jak mě hodláte otestovat?“
„Školicí kurz. K tomu je tu simulátor. Nechám tě to podstoupit.“
„Dobře.“
Strýc recepční vstal ze svého místa, zavolal směrem dozadu do kanceláře a vedl mě a Elmu do jiné místnosti. Proč mě vlastně Elma sledovala? Elma se na mě šibalsky usmála, když si všimla mého pohledu.
„Nemyslíš, že mám právo vidět, jak zkušený je ten nováček, kterého jsem přivedla s sebou?“
„Ty ano?“
No, díky Elmě se mi podařilo hladce pokračovat v registraci žoldáka, takže mi opravdu nevadí, když bude sledovat mé tahy. Navíc názory zkušeného žoldáka s pětiletou praxí by byly cenné. Pokud ji nechám hodnotit, budu schopen lépe posoudit svou celkovou úroveň dovedností.
„Je to přímo tady.“
Místnost se simulátorem byla překvapivě větší, než jsem čekal. Byly v ní seřazeny simulátorové stroje, které vypadaly trochu jako malé nákladní automobily. Nebo spíše se zdá, že napodobují pouze blok kokpitu lodi.
„Vyber si něco, co se podobá modelu kokpitu tvé lodi a nastup.“
„Gocha.“
Celkový vzhled kokpitu lodi je do značné míry ovlivněn jeho výrobcem. To platí i pro ovládací prvky v kokpitu. Většina lodí je tedy vyrobena tak, aby byla kompatibilní s většinou bloků kokpitu dostupných na trhu. To v podstatě znamená, že je možné odpojit blok kokpitu a nainstalovat jej na jinou loď. Tato funkce byla dostupná i ve Stella Online, takže jsem na ni docela zvyklý.
„Asi je to tenhle.“
„Hoh. Není to špičkový vojenský model? Dobře. Hned to budu mít připravené.“
Strýc, který vypadal nějak ohromeně, když jsem si vybral svůj blok kokpitu, někam odešel. Jsem si jistý, že půjde do kontrolní místnosti pro simulátory. Elmina postava byla také pryč. Asi se dívá odjinud.
„Tak tedy začněme s hodnotícím testem.“
„Rozumím. A co provozní údaje této zkušební jednotky?“
„Nahraji na ní data o tvé lodi. Měl bys být schopen ji ovládat jako obvykle...... Oi, oi. Co to sakra je?“
„Co se děje?“
„Ty mě vážně štveš? Údaje o této jednotce... Opravdu můžeš tuhle věc použít?“
„Myslím, že budu v pořádku, pokud to budou Krišnova data.“
Bylo na těch datech něco divného? No, opravdu nevím, jak by byl Krišna v tomto světě hodnocen. Ve Stella Online to však byla docela silná jednotka.
„No dobře. Koneckonců je to test, který má zhodnotit tvé dovednosti. Cíl testu je docela základní. Zničit všechny nepřátelské jednotky. Všechny lodě kromě tebe jsou nepřátelé. Zpočátku jich bude málo, ale budou se na tebe valit ve vlnách. Obtížnost se bude zvyšovat s tím, jak bude jejich počet stoupat.“
„Rozumím.“
„Tak začněme s testem. Aktivace jednotky.“
Interiér kokpitu potemněl zůstalo jen minimální množství osvětlení. Takže přesně simuluje i spící stav lodi. Nacvičenými pohyby jsem zapálil hlavní generátor a dostal ho na bojovou úroveň. V reakci na to se simulovaný Krišna aktivoval a přede mnou se postupně odkrylo vesmírné prostředí. Byl to docela realistický pohled. Tento simulátor je extrémně detailní.
[Neidentifikovaná loď detekována. Její zbraňové systémy jsou online]
Také jsem aktivoval své zbraňové systémy a rychle jsem nastavil kurz na polohu nepřátelské lodi zobrazené na radaru. Najednou jsem zrychlil a cítil jsem, jak je mé tělo silně tlačeno na sedadlo.
„Ouha. Tahle věc dokonce simuluje Gs.“
Jaký druh technologie použili k vytvoření této věci? No, pokud by tento svět byl opravdu stejný jako Stella Online, pak by mělo být vyvinuto zařízení generující gravitaci. Tento stroj musí něco takového používat.
V dálce křižovala postava, která vypadala jako nepřátelská loď, a opatrně se ke mně přibližovala, aby zahájila překvapivý útok. Už se mi podařilo získat zámek na míření. Čtyři manipulační ramena se vysunula z trupu a okamžitě mířila na nepřátelskou loď. V okamžiku, kdy jsem stiskl spoušť, čtyři paprsky světla vystřelily přímo na nepřítele a roztrhly ho. Podařilo se mi sestřelit nepřítele jedním útokem.
„Jak křehké.“
Nemluvě o tom, že je sakra pomalý. Soudě podle vzhledu se jednalo o malou transportní loď s vysokou nosností. Jen tohle, co?
Poté se objevily další nepřátelské lodě, ale všechny byly dost slabé. Pomalé. Křehké. Nelišily se od živých terčů. Nemyslím si, že by s nimi byli schopni správně posoudit mé schopnosti.
„Ah, vypadá to, že program hodnocení nových rekrutů to prostě nezvládne.“
„Hej. Není rozdíl ve specifikacích jednotek příliš nevyvážený?“
„No, máš pravdu, ale... Dovol mi přejít na jiný testovací program.“
„Rozumím.“
Vyzkoušel jsem nový program. Rozhodně to bylo lepší než to první, ale nepřátelé byli stále docela pomalí. Zatraceně slabí. Nelišící se od těch přísavek, které jsem sestřelil před několika dny.
„Jsou tak slabí. Necítím žádný tlak.“
„To zatracené dítě... Víš, toto je hodnotící program pro veterány.“
„Co... Děláš si srandu, že? Není tu něco obtížnějšího?“
„Existuje... Ale myslím, že tohle je trochu přehnané.“
Tentokrát jsem konečně cítil nějaký tlak. Zaútočilo na ně více než deset pirátských lodí najednou a jejich zbraně byly také poměrně silné. Ale pokud budu bedlivě sledovat a podniknu včasné úhybné akce, kdykoli vystřelí ze svých vysoce výkonných balistických zbraní, budu v pořádku. Jejich laserová děla nedokážou prorazit ani můj štít, takže prakticky nepředstavují žádnou hrozbu. Model lehkého křižníku, který vyšel na konci, byl pěkně odolný. Ale jakmile se mi podařilo dostat se do jeho slepého úhlu, stala se z toho hotová věc.
„Z toho jsem se trochu zapotil.“
„To nemůžeš myslet vážně, chlapče!?“ vykřikl strýc podrážděně. Eh? Byla to skutečně ta nejvyšší obtížnost?
„Ehm... Dobře. Zatraceně. Test je u konce, chlapče.“
„Rozumím.“
Bylo to jednodušší, než jsem si myslel. Jsem zvědavý, jak mě budou hodnotit...? No, soudě podle reakce toho strýce, to bude asi v pořádku. Přerušil jsem tok energie z generátoru, zastavil simulátor a vystoupil z kokpitu. Když jsem vyšel z poklopu simulátoru, našel jsem recepčního strýce a Elmu, jak na mě zírají s těžko popsatelným výrazem ve tváři. Pravděpodobně by se daly popsat jako nevěřící výrazy.
„Um, jaké jsou výsledky mého hodnocení?“
„Ah, vraťme se k pultu a promluvme si tam.“
Určitě se chovají divně. Myslím, že by to bylo v pořádku, i kdyby mi tady řekli výsledek. Z nějakého důvodu mi Elma také stále zírala do tváře. Co je to se vším tím člověče?
Následoval jsem je zpět do haly s hlavou zmateně nakloněnou.
„Uh... Nejprve o výsledku zkoušky.“
„Jo.“
„Prošel jsi.“
„To je skvělé. Ale co je s těmi podivnými výrazy?“
„No, víš, my žoldáci máme zavedený systém hodnocení.“
„Hm?“
Bylo to něco podobného tomu hodnocení dobrodruhů, které se používalo ve spoustě těch webových románů s tématikou isekai? Vedlo by to k vývoji, kdy bych byl náhle povýšen na hodnost A nebo S?
„Říká se tomu bojová hodnost a slouží k objektivní reprezentaci bojových schopností žoldáka. Těchto pět hodností je následujících, železná, bronzová, stříbrná, zlatá a platinová. Železo je nejnižší a platina nejvyšší.“
„Chápu. Takže?“
„Poslední zkouška, kterou jsi řešil, byla ta pro postup do zlaté hodnosti.“
„Dobře?“
„Ale víš, i když jsi složil zkoušku na povýšení do zlaté hodnosti, nemůžu tě jen tak najednou povýšit na zlatou hned od začátku.“
„Rozumím.“
Stejně nejsem příliš nadšený myšlenkou, že bych byl povýšen na druhou nejvyšší pozici jen tak. To bylo něco, co se ve Stella Online nakonec nevyskytlo. Chci si vychutnat potěšení z postupu v žebříčku krok za krokem.
„Zatím nemáš solidní výsledky. Rozumíš, že?“
„Jo, chápu.“
„Takže prozatím budeš v žebříčku na bronzovém místě. Samozřejmě dočasně. Předám data ze simulace, kterou jsi předtím provedl, nadřízeným a nechám je potvrdit tvé umístění.“
„Ušetřete mě toho, abych se najednou dostal na zlatou úroveň, ano? Přišel bych o zábavu z neustálého zvyšování své hodnosti.“
„Já... Je to tak?“
Tak nějak jsem měl pocit, že na sebe přitahuji příliš mnoho pozornosti. Elma na mě stále bolestně zírala ze strany a měla obzvlášť nevrlý výraz. Co? Prosím, přestaň s tím. Jsem tu jen nováček, víš. Prosím, dej mi trochu volno, madam.
„Prozatím je hodnost předběžná, ale už jsi oficiálně zaregistrován jako žoldák. Od této chvíle budeš mít podporu cechu žoldáků. A zároveň s sebou poneseš i jméno a pověst cechu žoldáků. Prosím, snaž se na tuto skutečnost nezapomínat.“
„Neměl bys vysvětlovat pravidla a předpisy pro nové členy nebo tak něco?“
„Je to otrava, tak si prostě přečti manuál sám. Pošlu ti ho e-mailem.“
„To je prostě líné.“
„Není to tak, že by sis to musel hned přečíst. Prostě to dnes večer pomalu proběhni nebo tak něco.“
„Tak proč je má velká Elma-senpai tak rozrušená, zajímalo by mě?“
„Stříbro.“
„Cože?“
„Právě se mi podařilo dosáhnout stříbra po pěti letech úsilí, víš.“
„Aha. Co. Ehm...“
Když jsem se podíval na strýce recepčního, aby mi pomohl, rychle odvrátil pohled od mého.
„Ty se nejspíš brzy dostaneš na stříbro, chlapče.“
„Ach... Mmm.“
„Grrr...“
„Bez ohledu na to, jaká bude moje hodnost, Elma-senpai bude vždy má senpai! Podívej, kdybych nepotkal Elmu-senpai, pravděpodobně bych zůstal neregistrovaný až do teď. Stále nerozeznám levou od pravé a potřebuji tvou pomoc. Jsem ubohý křoviňák, který ani neví, kde je samoobsluha. Vždy budu spoléhat na Elma-senpai. Je to pravda!“
„Já... Je to tak? T-To je tedy v pořádku. Pojďme dále do samoobsluhy. Tato senpai tě správně povede.“
Tahle zklamaná vesmírná elfka rychle získala zpět svou náladu po mém bezuzdném lízání bot. Jak snadné.
„Úžasné~ Jak obdivuhodné~“
„Pokud jde o mapu téhle kolonie......“
„Tak tedy půjdeme dál!“
Strýc recepční vypadal, jako by chtěl něco říct, ale zastavil jsem ho pohledem. Prostě přestaň, strýčku. Bude to nepříjemné, pokud její nálada opět klesne.
Vydrž? Víte, asi bych neměl problém se tady pohybovat,
kdyby se mi podařilo sehnat mapu. Ale zastavme ten tok myšlenek, ano? Ano.
ďakujem, chlapec prekvapuje na každom kroku.
OdpovědětVymazatAdekuji :) rekl bych ze postup bude po chystanem utoku na piraty rychlejsi 😅
OdpovědětVymazat