RSM 1 - Kapitola 9: Facka do tváře balíkem bankovek

Kapitola 9: Facka do tváře balíkem bankovek

Elma nás vzala do obchodu podobného kavárně, který sousedil s budovou žoldnéřského cechu. Nějak to připomínalo kavárnu San*ku.

Objednal jsem si něco jako café au lait a něco připomínajícího sendvič. Elma si také objednala café au lait. Mladá dívka se zdržela objednávání čehokoli, ale i tak jsem jí sehnal café au lait a sendvič.

„Tak jak se jmenuješ?“

„Um... Jmenuji se Mimi.“

„Ah ano. Ještě jsme se nepředstavili, co. Jmenuju se Hiro.“

„Zavři to, ty. Tak ty jsi Mimi. Co tedy můžeš dělat? Máš nějaké dovednosti, které se ti budou hodit při nastupování na vesmírnou loď?“

Říkat mi, abych držel hubu, byla docela krutá dáma... Sebepředstavení je důležité, víš.

„Ehm... Co přesně byste chtěli, abych udělala?“

„…… Už mám přibližnou představu poté, co jsem tě slyšela to říkat, ale stejně ti ji vysvětlím. Tenhle chlápek nepotřebuje žádnou podporu, pokud jde o boj, takže cokoli jiného. Věci jako nákup zásob, organizování informací, vyjednávání s klienty, spojení s žoldáckým cechem, kontaktování přístavní bezpečnosti kvůli žádostem o vzlet a přistání a další podobné postupy.“

„Nemám žádné zkušenosti s žádným z nich...“

„Myslela jsem si to. Hádám, že ti pak může být svěřena pouze péče o loď. Kuchařské a prádelní práce... A protože jsi dáma, postarej se prosím také o fyzické potřeby tohoto chlapa.“

„Puhaaah!“

Bezděčně jsem vyplivl obsah svých úst. Fyzické potřeby!? Jsi trochu příliš přímočará, dámo!

„Uf. To je hnusné!“

Elma, která seděla přímo přede mnou, na mě naštvaně zírala. Moje chyba. Ale ty jsi také částečně na vině, víš!

„Ty – coo myslíš “postarej se o jeho fyzické potřeby“!?“

„Co se děje? Myslela jsem, že už jsi měl ten úmysl, když jsi se rozhodl nechat tu dívku nastoupit na svou loď. Není to tak?“ Prohlásila Elma věcně s rozpačitým výrazem.

„Přiznám se, že jsem si myslel, že je opravdu roztomilá a chci s ní vycházet víc, pokud to bude možné, ale nenapadlo mě zajít hned tak daleko, ty idiote!“

„Co se s tím děje? Jsi překvapivě čistý, že? Jsi opravdu zhýčkaný mladý mistr nebo tak něco?“

„To není ono... Ale co je s touhle sračkou? Je “dělání toho“ s dívkou v okamžiku, kdy se dostane na něčí soukromou loď, považováno za zdravý rozum nebo tak něco?!“

„To neplatí, pokud jsou obě strany zapojeny do rovnocenného vztahu. Ale tvůj vztah s touto dívkou je všechno, jen ne rovnocenný. Takže není překvapivé o něčem takovém vůbec uvažovat.“

Krucifix? Ani nevím, jak odpovědět. Ve Stelle Online o takových věcech nic nebylo.

„Ne, ne. Nepřemýšlím o tom, že bych dělal něco tak nízkého. Nejsem zas tak velký podřadný tvor, víš.“

„Hmm. No, mně to v žádném případě nevadí. Stačí, že si uvědomuješ, že takové věci jsou tu brány jako něco normálního.“

„Uf......“

Když jsem pohlédl na Mimi, stydlivě se vyhnula mému pohledu s jasně červeným obličejem. Ne, ne. Nemusíš takhle reagovat, dobře! Nic takového neudělám. Nezachránil jsem tě s takovým cílem na mysli!

Křičel jsem si ty repliky v hlavě. Ale budou znít jako chatrné výmluvy, když je řeknu nahlas. Tak jsem se rozhodl, že si je nechám pro sebe.

„Co chceš dělat, Mimi? Nebo spíše, co jsi vlastně dělala, když jsi se procházela po takovém místě? Pokud se bezbranná dívka jako jsi ty potuluje v takových oblastech, takové věci se musí stát.“

„T- To je......“

„Spáchala jsi nějaký zločin a utekla jsi třeba do třetího bloku? A co tví strážci?“

„……“

Ve chvíli, kdy uslyšela slovo strážci, začaly Mimi z očí téct slzy. No tak. Teď jsi ji rozplakala...

Mimi nám začala vyprávět o svém příběhu, zatímco plakala. Byla to typická tragédie.

Mimi vyrůstala spokojeně v normální domácnosti na 2. bloku. Jednoho dne však při nehodě zemřel veškerý personál zodpovědný za údržbu kyslíkové továrny v kolonii - včetně jejích rodičů.

Nějakým způsobem nakonec Mimiini rodiče vzali veškerou vinu za zmíněnou nehodu na sebe a téměř veškerý jejich majetek byl zabaven. Mimi, která byla stále studentkou bez řádného zdroje příjmu, byla vyloučena do 3. bloku kvůli své neschopnosti platit daně, aby mohla zůstat ve 2. bloku.

„Sakra. Je to v pořádku? Neexistuje žádná záchranná síť nebo tak něco?“

„Nemám tušení. Důležité je, že tato dívka doslova nemá kam jít.“

„Jo, myslím... Už jí nezbývá žádná jiná možnost, co.“

Pokud se Mimi nerozhodne nastoupit na mou loď, jediné místo, kam se mohla vrátit, byl 3. blok. Pokud by se něco podobného jako předtím stalo ještě jednou, nebyla by téměř žádná šance, že by znovu utekla.

„Ehm, prosím... Udělám cokoliv. Tak mi prosím dovol nastoupit na loď velkého bratra.“ Mimi zoufale prosila a přitom sklonila hlavu.

„Dobře, rozumím. Něco s tím udělám, tak se neboj, nech to na mně. Tak jdi do toho a sněz svůj sendvič, dobře. Myslím, že jsi ještě pořádně nejedla, že?“

„Ano......“

Možná se díky mým slovům konečně cítila uklidněna. Mimi se opatrně natáhla pro svůj sendvič. Když jsem se otočil k Elmě, zjistil jsem, že se tváří opravdu znechuceně.

„No, je to tak. Mohla by tedy milá a ohleduplná Elma-senpai provést Mimi řádnými postupy pro oficiální nástup na mou loď jako člen posádky?“

 

„To myslíte vážně?“

„Velmi.“

„Bude vás to stát. Hodně.“

„Hodně? Je to tak drahé?“

„Platba daně z hlavy a daně z bydlení 2. bloku plus kumulované penále z prodlení, všechny zbývající nezaplacené poplatky za odškodnění rodin pozůstalých zaměstnanců v důsledku incidentu týkajícího se jejích rodičů a poplatky za to, aby jí bylo uděleno právo volně se pohybovat do jakéhokoli sektoru, činí celkem 500 000 enelů.“

„To myslíte vážně? Jako, úplně vážně?!“

Muž s napjatou atmosférou v obleku a s vlasy rozdělenými pěšinkou v poměru 7:3 se na mě podíval s vážnou tváří a naúčtoval mi přemrštěnou cenu. Pokud převedete 500 000 Enelů na japonské jeny, bude to 50 milionů! 50 milionů jenů! Co je s tou absurdní cenou?

V té době jsme byli v hlavní kanceláři úřadu pro řízení populace obchodní kolonie Termaine Prime, jinými slovy, vládní úřad. Přišli jsme sem, abychom prošli řádnými procedurami, aby mohla být Mimi oficiálně uznána jako členka posádky mé lodi. Ale když zkontrolovali Mimiiny informace ve své databázi, zavedli nás do zadní místnosti a naúčtovali nám nehorázné účty.

Mimochodem, Elma říkala, že se jí nelíbila atmosféra ve vládním úřadě a využila příležitosti někam zmizet, když nás zavolali do zákulisí. Mimi šla se mnou, ale když uslyšela cenu, její obličej zmodral a třásla se jako malé zvíře.

„Ano. Vlastně jsem pro vás již částku zaokrouhlil, pane. Chtěl byste potvrdit podrobnosti?“

„Ano, prosím.“

A tak mi ten chlápek ukázal detaily. Viděl jsem je, ale nemohl jsem posoudit, jestli cena, kterou nám řekli, byla správná částka nebo ne, i když jsem mohl číst čísla.

Jen poplatek za zajištění průkazu s neomezeným právem na stěhování byl již 200 000 enel! Vážně se nás nesnaží okrást?

„… Co je to se zatěžováním nezletilé s dluhem, který vznikl jejím rodičům? Nemáte politiku, která by jí umožnila odmítnout tento druh negativního dědictví tím, že vyhlásí bankrot nebo něco takového?“

„No, ve skutečnosti jeden existuje. Druhá strana by o něj však měla požádat do tří měsíců poté, co se dozvěděla o existenci dluhu. Už je daleko za obdobím odkladu. Dá se říci, že její přesun do 3. bloku s cílem osvobodit ji od splácení dluhu je tzv. záchranná síť,“ prohlásil vládní úředník beze změny ve svém výrazu.

Co je to za záchrannou síť? Jistě, nemuseli byste platit dluh, pokud se přestěhujete do slumů, ale v důsledku toho byste také ztratili jakoukoli formu podpory od vlády.

V první řadě měli vědět, že nutit nezletilou dívku bez jakýchkoli dovedností, aby se sama uživila, aby žila ve slumech, je receptem na katastrofu. Není to nějaká zatracená záchranná síť, ale prostě opuštění. Jsou hlavy lidí, kteří spravují tuto kolonii, v háji, že?

„Slyšel jsem, že žoldnéři vydělávají docela dost, ale nedokážu si představit, že byste byl schopen zaplatit 500 000 enelů, pane. Myslím, že jakákoli další diskuse je ztrátou času. Nejsem s tím místem příliš obeznámen, ale jsem si jistý, že ve 3. bloku by se pro vás našlo vhodné hřiště, kde byste mohli popustit uzdu svým touhám. Nemůžete se s tím prostě spokojit a přestat sahat po věcech, které přesahují vaši stanici?“

Bastard s vlasy rozdělenými na pěšinku v poměru 7:3 se opovržlivě usmál. Cha! Jste si tím jisti? Opravdu jsem neplánovala, že něco z toho Mimi udělám, až si ji vezmu k sobě, jako to, co si ten parchant očividně myslí.

Ale... pokuta. Ty parchante. Díváš se na mě svrchu, co? Vezmu tě na sebe, cucáku.

„Dobře, to je v pořádku. 500 000 enel, že? Dokážu zaplatit takové peníze v mžiku.“

„Cože!?“

Poté, co slyšel má slova, výraz toho parchanta s vlasy 7:3 se okamžitě změnil na ošklivý. Jo, to je to, co jsem chtěl vidět.

„Cože? Takže špatná není jen vaše osobnost, ale dokonce i vaše uši? 500 000 enel. Tu částku vyrovnám hned teď. Běž a zpracuj to už teď.“

„… Snažíte se udělat nějaký vtip, pane?“

„Otravné. Říkám vám, abyste to už zpracoval.“

Když jsem vytáhl svůj přenosný datový terminál a ukázal svou ochotu zaplatit, muž s rozdělenými vlasy s pěšinkou 7:3 konečně bez váhání pokračoval. Jeho osobnost byla absolutně nejhorší, ale určitě pracuje rychle. Celý proces byl dokončen během chvilky.

Platba 500 000 enel společnosti Termaine Prime byla odečtena z mého účtu a byl vydán certifikát, že Mimiin dluh byl plně uhrazen a její neomezená cestovní práva vyřešena.

Ta věc s neomezenými cestovními právy se zdála být nějakou speciální vstupenkou, která by vás osvobodila od placení daní, pokud se nerozhodnete někde v budoucnu usadit. Je to opravdu drahé. To samo o sobě bylo 200 000 enelů. Je to jako platit daně předem.

Poté, co jsme si vyslechli několik podrobných vysvětlení od chlápka 7:3, vzali jsme všechny dokumenty, které se nám podařilo získat, a opustili jsme vládní úřad. Když jsme vyšli ven, ozval se vyzváněcí tón mého informačního terminálu. Byla to zpráva od Elmy. Zřejmě byla uvnitř nedalekého obchodu s oblečením. Dokonce poslala nějaké navigační informace.

„Jsi v pořádku?“

„A- Ano, jsem v pořádku.“

Mimiina nálada se očividně zhoršila poté, co jsem jí splatil dluh. Nemám žádný způsob, jak zjistit, co se děje v její mysli, ale poté, co ji pronásledovali chuligáni a následně ji zachránili, vylila si své stížnosti v kavárně a byla šokována astronomickou výší dluhů na vládním úřadě, její srdce možná bude potřebovat nějaký čas, aby se trochu uklidnilo.

Vlastně jsem si chtěl pospíšit a nechat ji nastoupit na loď, aby si mohla odpočinout, ale ještě jsme jí museli koupit nějaké nové oblečení, aby se měla každý den do čeho převlékat.

Je to smůla, ale musel jsem ji vzít do obchodu s oblečením, aby si koupila nějaké nové oblečení, než jsme se mohli vrátit na loď.

„Tak co se stalo?“

„Udeřil jsem je do obličeje tlustým balíkem peněz... ehm, enelů.“

„Skvělé. To je spíš jako to, jak to děláme my žoldáci. Každopádně se mi podařilo vybrat nějaké oblečení, do kterého se Mimi převlékne. Tady.“

Elma mi spolu s účtem vtiskla tašku zjevně naplněnou oblečením. Cena... Nebylo to tak drahé. Nezdá se, že by to byla tak velká částka. Vypadá to, že koupila jen obyčejné oblečení.

„Prozatím jsem si koupila nějaké oblečení, spodní prádlo a další potřebné věci pro denní potřebu. Jsem si jistá, že vám to dvěma nestačí, takže se zkuste v příštích dnech rozhlédnout kolem sebe a nakupte si věci, které tu budete potřebovat.“

„Omlouvám se za potíže. A díky.“

„Neublíží, když víc vyjádříš svou vděčnost, víš?“

„Myslím, že jsem ti už dal patřičnou odměnu, vidíš. A byl to skvělý žrout času, že?“

„Na všechny ty problémy to nestačilo... Poctivě. No, posloužilo to ale k zabití nějakého času. To by mělo být v pořádku, ne? Vracím se na svou loď.“

„Vracíme se také. Chci, aby si Mimi brzy odpočinula.“

„To je dobré. Snaž se nenechat se chytit do tempa tohoto chlápka. A také se o něj řádně starej. Jestli ho necháš na chvíli o samotě, jsem si jistá, že zase strčí krk do něčeho nepříjemného a nechá se zabít.“

„A- ano!“

Mimi na Elminu přednášku reagovala s nadšením. Možná Mimi vidí Elmu jako starší sestru, na kterou se může spolehnout.

„Ty taky. Dávej na sebe pozor, ano? Pokud by ses znovu zapletl do něčeho nepříjemného a zabili by tě při tom, tohle dítě by bylo nuceno se znovu potulovat postranními uličkami. Přestaň být tak bezohledný.“

„Chápu to. Elma-senpai je nečekaně dobrá v péči o druhé, co?“

„Je to moudrost, která přichází s věkem, chlapče. Zdá se, že jsi zapomněl, ale ve skutečnosti jsem mnohem starší než ty.“

„Ach ano. Máš pravdu.“

Opravdu to tak nevypadá, protože vypadá tak zatraceně mladě, ale Elma byla opravdu starší než já o více než tucet let. Na starou dámu byla ale až moc energická, takže jsem měl tendenci zapomínat.