INN - Kapitola 105: Přichází první skupina nových obyvatel

 Kapitola 105: Přichází první skupina nových obyvatel

První skupina.

Jsou to migranti, které shromáždil Doraim.

Budou sem dopraveni nebeskou trasou s pomocí Doraima, Hakuren a Rasuti.

Z tohoto důvodu byly připraveny obrovské čtyřnohé stoly.

Vzhledem k tvaru draků bude snazší lépe přepravovat věci, pokud budou mít na zádech stůl.

Pokud jde o čtyři nohy, je to pro ně stvořené k tomu, aby se jim snadněji nosil stůl, když se promění z lidské do dračí podoby.

Je také vhodné jej používat pro přenášení, nakládání a vykládání věcí ve srovnání s tím, co jsme dělali dříve, takže je oblíbený.

Čtyřnohý stůl byl také vymyšlen tak, aby věci na něm jen tak nepadaly.

Postavy tří draků nesoucích stoly blížící se k vesnici mi připomněly útok wyverny, což mě trochu děsilo.

Celkem 72.

Každý z nich je z rasy minotaurů.

Minotaurové, které znám, jsou obři s hlavou krávy, ale minotauři přede mnou mají nyní normální lidskou tvář.

Kromě dvou velkých, buvolích rohů na hlavě.

Také minotaurus, kterého znám, je rasa pouze mužů... Zapomeňte na čistě mužskou rasu, většina z nich jsou ženy.

Maa, tenhle svět je opravdu odlišný od světa, ze kterého jsem přišel.

Neměl bych se trápit v každém detailu.

Napadlo mě, že bych Doraimovi mohl nějak poděkovat, ale on to odmítl s tím, že bych to měl předat minotaurům.

Já jsem ten, kdo ho obtěžoval, aby shromáždil vesničany, proč si dělá starosti?

Já jsem ten, kdo si je vyžádal, takže se nemusí bát....

Na druhou stranu, Hakuren a Rasuti neváhaly přijmout můj dar díků za ně.

Ulevilo se mi, když si ho vzaly.

Pokud jde o Doraima, ten se chvíli díval na minotaury, které přivedl, a pak řekl.

„Budu považován za nezodpovědného, když řeknu, že už nejsem zodpovědný poté, co jsem je sem vzal? Druhá strana může být také neklidná.“

„Já jsem zástupce, Gordone. Prosím, postarejte se o nás od této chvíle.“

Zatímco mě zdraví, pozoruji je.

Minotauři, kolem 28 samců a 44 samic.

Mezi nimi je 8 býčích telat a 15 telat.

Vypadá to, že jich je 49, které lze okamžitě použít jako pracovní sílu(?)....

Ale všichni ti pracní minotauři jsou opravdu hubení.

Na první pohled je zřejmé, že nejedí dobře.

Telata nejsou tak špatná jako oni, ale je zřejmé, že mladým dávali potravu.

S tím je zřejmé, že nejsou příliš schopni práce.

„Co takhle se nejdřív najíst? Nechám, aby teď připravili nějaké jídlo.“

Nechal jsem minotaury jít na místo, kde se konala soutěž v bojových uměních.

Nechal jsem služky připravovat a dávat jim jídlo.

Nechal jsem je připravit jídla, která jsou šetrná k žaludku... Existuje pro jejich rasu nějaké tabu?

Zdá se, že není problém, když ho oni služky daly, takže si myslím, že je to v pořádku.

Poté nechám Loo, Tier a Floru, aby je vyléčily, pokud budou potřebovat nějaké ošetření.

Bude to stačit?

Ne, ještě jsem se nerozhodl, kdo se o ně bude starat.

Pokud budou pokaždé čekat na mé svolení nebo úsudek, pokrok bude pomalý a některé věci mohou být příliš pozdě, takže je lepší, když někdo zaujme tuto pozici.

Potřebují průvodce pro svůj vesnický život.

Když dorazily šelmy, požádal jsem oni Ramuriaa, aby se o ně postarala, a ona dodnes tvrdě pracuje.

Opatrovníkem minotaurů bude... komu je mám svěřit?

Nenapadá mě nikdo.

„Náčelníku, nechal byste mě, abych se o ně postaral?“

Jeden z ještěřích mužů promluvil.

„Je to v pořádku?“

„Ano. I když to nejsou oni, s minotaury jsem se setkal již dříve. Ledaže by tu byl někdo jiný než já, kdo by věděl o minotaurech.“

Rozhlédl jsem se kolem sebe a čekal 10 minut, abych zjistil, jestli se nenajde další motivovaný jedinec.

„Ještěří muž Nuff.“

I když od začátku nedokážu rozlišit, který je který, jsme spolu spojeni už dlouho.

Nějak se mi podařilo rozeznat, kdo to je.

I když stále nedokážu rozlišit mláďata.

„Minotaury nechám na tobě.“

„Děkuji.“

Poté, co nechám minotaury Nuffovi, shromáždím všechny ostatní doma, abych se s nimi poradil.

„Vyskytl se problém s novou vesnicí.“

„Problém?“

Vysocí elfové i já jsme se trápili.

„Omlouvám se. V nové vesnici jsem ještě nebyla, tak jakého problému sis všiml?“

Horská elfka, která se snaží vyrobit vodní kolo ve vesnici Velkého Stromu, zvedne ruku a položí tuto otázku. Odpoví jí jedna z vysokých elfek.

„Nová vesnice byla dokončena a může ubytovat až 100 obyvatel.“

Dobře, zdvojnásobily padesátku.

Udělaly to, ale....

„V čem je problém? Není to víc než dost?“

„Dobře, ale vycházeli jsme z velikosti normální rasy.“

„Ah.“

Slepá skvrna.

Vůbec jsem o tom nepřemýšlel.

Až dosud do této vesnice nepřijela žádná extrémně velká rasa.

I když jsou však minotaurové hubení, jsou opravdu velcí.

Nepočítáme-li telata, dospělí jedinci jsou všichni přes dva metry vysocí.

Někteří jsou dokonce téměř tři metry vysocí.

Kromě toho problém s oblečením.

Každý z nich má na sobě otrhané oblečení.

„Požádáme Zabuton, aby si pospíšila.“

Podíval jsem se na jednoho z pavouků na mé straně. Zvedl jednu nohu, aby dal najevo svůj souhlas, a zamířil k Zabuton.

„První problém je, že pro ně nejsou žádné postele.“

„Správně. Modleme se, aby nepršelo, aby mohli chvíli spát venku.“

„I když to říkáš…“

Brzy bude podzimní sklizeň.

Už teď přemýšlím o dočasném pozastavení nových vesnických budov.

......

Potravinová bezpečnost je nezbytná, pokud přemýšlíte o zimě.

Není možné nevybrat sklizeň před něčím jiným.

Sklizeň je nejvyšší prioritou.

Stavba jejich domů musí být odložena.

Za předpokladu, že nám pomohou se sklizní a stavbou domu, nemyslím si, že to stihneme do zimy.

„Ano, pokud bychom domy nestačili, co takhle nechat je žít v severním dungeonu během této zimy? Žijí tam titáni, takže je tam určitě dost místa k životu.“

Ti, kteří šli do dungeonu na severu, to navrhovali.

„I když to není špatný nápad, budou s tím titáni v pohodě?“

„Když jsme se s nimi setkali, panovala na mě přátelská atmosféra. Myslím, že to bude v pořádku. Za odměnu je však bude nutné obdarovat palivem a jídlem na zimu.“

„Správně. Chci, aby se tady všechno řešilo, jak jen to jde, ale raději se připravíme na nejhorší možný scénář. Nechme někoho, aby to vyjednával předem.“

„Rozumím. Vyberme kandidáta.“

„Prosím. Taky...“

Jídlo.

„Za peníze vesnice koupíme jídlo od Michaela. A také nástroje.“

Z toho, co jsem viděl, nemají minotauři žádný osobní majetek.

Někteří z nich si dokonce půjčili meče a kopí.

„Měli bychom připravit zbraně i pro ně?“

Jsem na pochybách, a tak jsem se zeptal lidí kolem sebe na jejich názor.

„Nemají na sobě skoro nic... Co se jim to proboha stalo?“

„Nuffe, promluv si s nimi. Chci vědět víc. Další otázka, týkající se okamžité potřeby potravin…“

Je mnoho věcí, o kterých se dá mluvit.

Navíc se objevil nový problém.

„Náčelníku vesnice, dorazila skupina, kterou shromáždil Beezel-sama.“

Trochu se mi točí hlava.