HRH 9 - Kapitola 2: Fuuga, kterého viděl Halbert 3/5

Pak to kolem Fuugy začalo přeskakovat a shromažďovat se.

Boing! Boing!

Byli to vojáci na koních, kteří jezdili na stvořeních podobných kozám. Nesli jednosečné meče ve tvaru půlměsíce a luky jedinečného tvaru. Ti byli pýchou Fuugova království Malmkhitan, skákající kavalérie.

Když se skákající kavalérie shromáždila kolem Fuugy, začala ho následovat do bitvy. S tak velkým počtem shromážděným kolem něj, Fuugova schopnost prorazit nepřítele raketově vzrostla.

S Fuugou v předvoji se tato skupina hnala sem a tam po bitevním poli a dupala nepřítele, jako by jím projel twister.

Fuuga si užíval jako vždy, ale kavalérie z Malmkhitanu zoufale bojovala o život. Přesto ani jeden z nich neopustil linii bitvy.

Halbert z povzdálí sledoval Fuugovy síly. Musí být těžké držet krok s Fuugou. Ale... nikdo nepřestává sledovat.

Halbert si myslel, že rozumí tomu, jak se ti kavaleristé cítí.

Jsem si jistý... musí být hrdí.

Hrdě následovali Fuugu, když se řítil bojištěm.

Jsou hrdí na to, že můžou bojovat po boku Fuugy, který jim ukázal svou ohromující bojovou zdatnost.

Způsob, jakým bojoval, byl jako něco z hrdinské legendy. Vyskočil před mocné nepřátele, jako by to měl udělat, a pak je srazil.

Tím, že bojovali po jeho boku, si jeho spojenci pravděpodobně mohli vychutnat pocit, že jsou postavou v takovém příběhu.

Fuuga měl takovou nádheru. Pod tak slavným velitelem mohli bojovat naplno. Může existovat větší hrdost jako válečník?

Jestli dokážou takhle bojovat, jsem si jistý...nebudou litovat, bez ohledu na to, kdy zemřou, uvažoval Halbert. Pokud mohou bojovat za takového velitele... nebudou litovat, i kdyby přišli o život. Budou schopni přijmout, že jejich smrt má smysl, a za pochodu se usmívat.

Proto se vojáci, kteří Fuugu následovali, tak zoufale snažili zůstat s ním. Snažili se spálit své životy v jeho planoucích, planoucích, temně rudých plamenech.

Jak... Jak brilantní jeho záře.

Kdybych jen mohl být takový...

„Hloupý Hale!“ vykřikla Ruby.

„Urgh?!“

Hal se zašklebil, když se mu v hlavě hlasitě ozval Rubyin hlas.

Byl tak překvapen, že se Halbert otřásl a málem upustil oštěpy, které nesl. Než se stačil vzpamatovat ze svého zmatku, znovu se mu v hlavě ozval Rubyin hlas.

„Nedovol mu, aby tě táhl s sebou! Pamatuj si, co řekl Souma!“

Co řekl Souma? Když se nad tím zamyslím... řekl něco, než jsme odešli, že...?

Halbert se snažil vybavit si ta slova. Pokud si vzpomněl, byly...

„Pokud máš pocit, že tě Fuuga táhne s sebou, vzpomeňte si na tváře Kaede a Ruby.“

Tváře Kaede a Ruby?

Halbert zavřel oči, napůl pochyboval o tom, co dělá, a představil si jejich tváře ve své hlavě.

Nejprve obličej Kaede. Byla po jeho boku už od dětství. Vždycky byla bázlivá, ale v poslední době se jeho milá liščí kamarádka z dětství naučila jasněji vyjadřovat svůj názor.

Dále Rubyina tvář. Přišla z pohoří Hvězdná Dračí Hora, aby byla jeho nevěstou. Normálně byla pichlavá, ale ve skutečnosti to byla velmi osamělá a velmi ženská dračí dívka.

Halbert si představoval, jak ty dvě uvidí, jaký je teď on. V jeho představách byly jejich výrazy trochu znepokojené.

Halbertovy oči se rozšířily tichým šokem. Na co právě myslel?

Chtěl bojovat až na doraz, jako Fuuga a jeho muži?

Hoří zářivě, jasně červeně, když se jeho život rozhořel?

Myslel si, že kdyby jeho život mohl tak hořet, nebude litovat, i kdyby zemřel?

...I kdyby to znamenalo nechat Kaede a Ruby za sebou?

„Jako čert bych mohl!“ zařval Halbert k nebesům.

„Eeek?!“ Ruby sebou trhla.

Halbert použil rukojeť oštěpu v pravé ruce, aby se praštil do čela tak silně, jak jen mohl. Neuvěřitelné žuchnutí, které z toho vyplynulo, svědčilo o tom, že se nedržel zpátky. Trochu mu krvácelo čelo.

Když Ruby viděla, jak Halbert náhle krvácí, zpanikařila. „Co to děláš?! Jsi v pořádku?!“

„...Jo, jsem v pořádku,“ řekl Halbert a vzhlédl k nebesům. Něco teplého se mu skulilo po tvářích.

„Huh...? Hale, ty pláčeš…“

„Jsem v pořádku. Už jsem... v pořádku, Ruby.“

Mlčky na něj zírala.

Halbert si utřel krev a slzy, než se podíval dopředu.

Vážně... Na co myslel? Byl uchvácen Fuugovou zdatností a začal se přesvědčovat, že jeho život je jeho vlastní, aby si s ním dělal, jak chtěl. Dokonce se pokusil vyhnat z hlavy ty, které by měl chránit, ty, kteří se snažili chránit jeho.

Byla to pravda, záviděl život, který Fuuga a jeho následovníci vedli. Ale to je život, který bych mohl žít, jen kdybych to byl já sám.

Halbert už měl dvě snoubenky, Kaede a Ruby. Byly tak laskavé, že ho milovaly a nakonec se staly jeho rodinou. Netoužil vnutit Kaede a Ruby životní styl, který by spálil jejich životy.

Jako válečník obdivoval životy, které hořely žhavě a intenzivně jako ohňostroj, ale chtěl, aby ti, o které se staral, žili šťastné životy, i když byly obyčejné, plné úsměvů.

To nebylo něco, co by mohli udělat, kdyby následovali Fuugu.

Kdyby byl Hal tím samým mužem, jakým byl předtím, než potkal Soumu, posedlý svou vlastní slávou, možná by byl zatažen dovnitř. Ale teď byl jiný.

Mám teď něco důležitějšího než udělat si jméno!

Halbert se znovu zavázal a přísahal, že už nikdy neudělá stejnou chybu. Potom otočil své krátké kopí směrem k bitvě a řekl, „Jdeme dovnitř, Ruby! Pojďme to zabalit a společně se vrátit ke Kaede!“

„Huh?! ...Správně!“

Zdálo se, že Halbertovo odhodlání se dostalo i k Ruby, když široce roztáhla křídla.

Poté rytíř s červeným drakem sestoupil na bojiště.

◇ ◇ ◇